Abovské nářečí

Abovské dialekty ( Abovsky dialekt ) ( slovensky. abovské nárečia, abovčina ) jsou dialekty východoslovenského dialektu , běžné v jihozápadní části východoslovenské jazykové oblasti [2] [5] [3] . Patří mezi západoslovenské nářečí spolu se spišským a šarišským [6] [4] . Určitý vliv na utváření nářečních znaků abovských nářečí měla maďarština [7] .

Množství dialektových rysů Abov dialektů se nachází v jugoslávsko-rusínském jazyce , běžném mezi rusínskou populací v Srbsku ( Vojvodina ) a částečně v Chorvatsku ( Slavonie ) [8] .

Oblast distribuce

Oblastí rozšíření abovských dialektů je historická oblast Abov  - centrální oblasti Košického kraje na středním toku řeky Gornad  - okolí města Košice [2] . Na západě hraničí abovské dialekty s gniletskými dialekty spišské skupiny, na severu a severozápadě s dialekty šarišské skupiny, včetně přechodných šarišsko-špišských dialektů. Ze severovýchodu a východu se území rozšíření zemplínských nářečí připojuje k abovským nářečím , z jihozápadu k oblasti slovenských nářečně heterogenních nářečí, společných prolnutých nářečími maďarského jazyka . Jihovýchodní část hranice Abovska se shoduje se slovensko-maďarskou hranicí (oblast distribuce maďarštiny přímo sousedí s jihovýchodními abovskými dialekty) [2] [3] [4] .

Vlastnosti dialektů

Abovské nářečí se vyznačují většinou nářečních rysů východoslovenského nářečí, včetně takových [6] [9] :

  1. Kombinace roT- , loT- místo praslovanských kombinací *orT- , *olT- nejsou pod akutním stresem: lokec „loket“, rokita „rakita“, loňi „loni“ atd.
  2. Přítomnost praslovanského nosového ę po labiálních souhláskách / e / (v krátké slabice): meso "maso", hovedo "dobytek", dzevec "devět" atd. a / ɪ̯a / (v dlouhé slabice) : pamɪ̯atka „paměť“, „památník“, dzevɪ̯ati „devátý“ atd.
  3. Absence dlouhých samohlásek: mam "(já) mám", davam "(já) dávám", luka "louka", dobrí "laskavý", "dobrý" atd.
  4. Kombinace hladkého se samohláskou na místě slabičného [r̥] a [l̥]: / ar / ( tvardi "tvrdé"); / er / ( śerco "srdce"); / ir / ( virba spolu s vɪ̯erba / verba "vrba"); / ri /; / al / ( halboki "hluboké"); / el / ( vil'k / vel'k "vlk"); / ol /, / ul / ( polno / pulno "plné"), / lu / ( slunko "slunce"), / li / ( hl'iboko "hluboké").
  5. Změna měkkého / t' / a / d' / na [c], [dz]: dzeci "děti", dzedzina "vesnice", cixo "tiše", volac "volat" atd.
  6. Paroxytonický přízvuk (vždy padá na předposlední slabiku).
  7. Koncovka podstatného jména -och , společná pro genitiv a místní tvary množného čísla všech tří rodů: bratox "bratři", "o bratrech", ženox "ženy", "o ženách", mestox "města", "o městech" a koncovka - om , společné pro dativ plurálu všech tří rodů: bratom "bratr", ženom "žena", mestom "město";
  8. Koncovka -ima v instrumentálu množného čísla přídavných jmen a zájmen: s tima dobrima "s těmi dobrými", z mojima "s mými", ś n'ima "s nimi" atd.
  9. Přítomnost takových forem minulého času slovesa byt' "být" jako bul "on byl", bula "ona byla", bulo "to bylo", bul'i "byli" a další nářeční rysy.

Kromě toho mají abovská nářečí řadu vlastních místních nářečních rysů, mezi které patří [6] [10] :

  1. Přítomnost samohlásky / e / ve slovech jako hňev "hněv", retki ( riedky ) "tenký" atd. a přítomnost samohlásky / o / ve slovech jako nož , koň , stoj atd. Samohlásky / e / a / o / v těchto typech slov najdeme i ve spišských dialektech a v šarštině a zemplínsku jim odpovídá / i / a / u / ( hňiv , zemplínsky - hňiu̯ ; kuň , stuj ).
  2. Ztráta fonému / x /, jako v některých centrálních spišských dialektech - foném / x / se shodoval s / h /: muha ( dosl. mucha "moucha"). Pravděpodobnou příčinou tohoto jazykového jevu by mohl být vliv jazykových kontaktů s maďarským jazykem [7] .
  3. Výslovnost [š], [ž] je ve většině nářečí místo východoslovenských měkkých sykavek / s' /, / z' /. Tento rys může být i důsledkem vlivu maďarštiny na abovská nářečí.
  4. Přítomnost sloves jako rozumic , l'ežic , kričic atd.
  5. Tvar příčestí minulého jako robel , robela . Spišská nářečí se vyznačují přítomností příčestí pekol , ňesol , v šarštině a zemplínsku jim odpovídají příčestí pik , ňis .
  6. Podoba f Košici , oproti tvaru f Košicoch , běžná v jiných dialektech východního Slovenska.

Nářeční znaky se navíc v omezené míře vyskytují v západní a východní části Abovska:

  1. V západoabovských nářečích, stejně jako v zemplínských nářečích je výslovnost / o / běžná ve slovech jako pjesok , źlabok , doska , statočni , zhinol atd. Ve spišském a šarišském nářečí se samohláska / e / vyslovuje slovy tento typ: pisek , źl 'abek , statečni atd.
  2. Ve východoabovských dialektech je stejně jako v zemplínských nářečích běžná výslovnost neslabičného [u̯] na konci slabiky před souhláskou a na konci slova místo / v /: dziu̯ka , prau̯da , stau̯ , atd. Ve spišských a šarišských dialektech / v / v této poloze je omráčeno v [f] - dzifka , staf .
  3. Předložka ku se ve východních dialektech Ab vyslovuje jako gu . Na Zemplínsku se ku vyslovuje také jako gu , na rozdíl od spišských a šarských dialektů, kde je zachována výslovnost ku .
  4. Koncovka -oj živých podstatných jmen mužského rodu v pádech dativu a lokativu: sinoj (slovensky lit. synovi "syn"). Tento jev je rozšířen především ve východních oblastech Abova a je podobný zemplínským nářečím. Je proti přítomnosti koncovky -ovi ve spišském a šarisském dialektu.

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 4 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. května 2013)
  3. ↑ 1 2 3 Uniza.sk  (slovensky) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. května 2013)
  4. ↑ 1 2 3 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (slovensky) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. května 2013)
  5. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. ↑ 123 Buffa . _ F. Východoslovenské nárečia  // Vlastivedný Časopis. IX. - Bratislava, 1962.  (Datum přístupu: 2. května 2013)
  7. ↑ 1 2 Smirnov, 2005 , s. 278.
  8. ↑ Skorvid S. S. Serboluzhitsky (Serboluzhitsky) a rusínské (rusínské) jazyky: k problému jejich komparativní historické a synchronní shody // Studium slovanských jazyků v souladu s tradicemi komparativní historické a komparativní lingvistiky. Informační materiály a výtahy zpráv z mezinárodní konference. - M. , 2001. - S. 114.  (Datum přístupu: 2. května 2013)
  9. ↑ Smirnov, 2005 , s. 307-308.
  10. ↑ Polívka E., Vindiš I. Nárečový svojráz východného Slovenska (príspevok k východoslovenským narečiám)  // Almanach východného Slovenska 1848-1948. - Košice, 1948. - S. 162-169 .  (Přístup: 2. května 2013)

Literatura

  1. Short D. Slovak // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  2. Smirnov L. N. Slovenský jazyk // Jazyky světa: slovanské jazyky. - M. , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .

Odkazy