Gemerské dialekty

Gemerské dialekty (též gemerské dialekty ; slovenské gemerské nárečia ) jsou dialekty středoslovanského dialektu , běžné ve východních oblastech Banskobystrického regionu (ve východní části středoslovenské nářeční oblasti) [1] [2] [3] . Podle klasifikace slovenských nářečí , publikované v " Atlasu slovenského jazyka ", patří gemerské nářečí spolu se zvolenským , gontjanským , novogradským a tekovským mezi jihostředoslovenské dialekty [4].. Gemerská oblast netvoří jeden nářeční spolek, na území Gemeru se rozlišují samostatné skupiny západních , středních , východních a hornogronských dialektů , každá z těchto skupin je rozdělena do menších nářečních celků [5] [6] [7] .

V klasifikaci R. Kraychoviče jsou hemerské dialekty zahrnuty do jihovýchodní středoslovenské nářeční oblasti [3] [8] . V jihovýchodní oblasti středoslovenské nářeční makrooblasti jsou hemerská nářečí přiřazena i v klasifikaci uvedené na dialektologické mapě I. Ripky [9] .

Název hemerských dialektů je spojen s názvem historického gemerského komitátu Uherského království (historická oblast Gemer ), v jehož rámci se tyto dialekty utvářely [10] [11] [12] .

Hemerské dialekty jsou charakterizovány jako nářeční jevy společné celému středoslovenskému dialektu (přítomnost hláskoslovné délky; samohláska o na místě redukovaného ъ v silné pozici; bilabiální u̯ na konci slabiky a slova; rozšíření podstatná a přídavná jména ženského rodu v instrumentálu jednotného čísla a také některá zájmena zakončená na ou̯ atd.), jakož i vlastní místní nářeční jevy, často mající paralely v jiných slovenských dialektech (neexistence zákona rytmické kontrakce, přítomnost kombinací rot , lot na místě praslovanského *ort- , *olt- s neakutní intonací atd.) [13] .

Klasifikace

Podle klasifikace uvedené v "Atlasu slovenského jazyka" (1968) jsou hemerské nářečí, západní, střední, východní a hornohronské, sloučeny do jižní středoslovenské skupiny spolu s dialekty zvolenského , gontjanského , novogradského a tekovského. [4] , tato skupina je protikladem k severním nářečím středoslovanského nářečí  - oravskému , turchanskému , liptovskému a hornonitranskému [14] .

Gemerská oblast je tvořena několika skupinami nářečí s poměrně velkým dělením [5] [6] :

V klasifikaci R. Krajchoviče (a podle jeho terminologie) tvoří hemerská nářečí čtyři oblasti (skupiny nářečí) - Západní Gemer, Střední Gemer, Východní Gemer (Slanian) a Horní Gron. Spolu s Ipelským, Novogradským a Gontjanským jsou tyto oblasti přiřazeny k jihovýchodní nářeční oblasti jako součást středoslovanského makrorozsahu. K hlavním oblastem patří nářečí západního Gemera a středního Gemera, k přechodným oblastem nářečí východního Gemera a Horního Gronu. V rámci středoslovenského makrorozsahu jsou oblasti jihovýchodní oblasti na rozdíl od oblastí severozápadní oblasti (hlavní jsou Dolná Orava , Střední Orava , Turchan, Liptov, Zvolen, Horná Nitra, Tek, ale i přechodné oblasti - Horní Orava, Bánov , Topoľčan a Východní Liptov ) [3] [15] .

Na dialektologické mapě I. Ripky , prezentované v Atlasu obyvatelstva Slovenska ( Atlas obyvateľstva Slovenska ) (2001), jsou hemerské dialekty spolu se zvolenskými, gontjanskými a novogradskými nářečími zahrnuty do počtu dialektů jihovýchodní oblasti. jako součást středoslovenské makrooblasti. Oblast distribuce hemerských dialektů je prezentována jako jedna oblast, nerozdělená na menší dialektové jednotky. Jihovýchodní nářečí jsou protikladem k nářečím severozápadní oblasti - Orava, Liptov, Tekov, Turchan a Horní Nitra [9] .

Rozsah a název

Oblast gemerských nářečí se nachází ve střední části Slovenska v historickém regionu Gemer . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se oblast gemerských nářečí nachází ve východních regionech Banskobystricka (největší sídla v tomto regionu jsou Rimavská Sobota , Revúca , Rožňava ) [11] [16] [ 17] .

Z východu a severovýchodu k oblasti gemerských nářečí přiléhá oblast spišských nářečí východoslovenského nářečí , z jihu a jihovýchodu oblast heterogenních slovenských nářečí, částečně roztroušených s nářečími maďarský jazyk . Na severu hraničí hemerské dialekty s oblastí liptovských dialektů severní skupiny středoslovanského dialektu . Na západě koexistují gemerské nářečí s jinými nářečími jižní středoslovenské skupiny : na jihozápadě s Novogradem , na severozápadě se Zvolenem [11] .

Názvy gemerských nářečí, stejně jako názvy významné části zbytku slovenských nářečí, jsou spojeny se středověkými správními celky Uherského království , v jejichž rámci se v období feudální rozdrobenosti formovalo tzv. se konala slovenská nářeční krajina. Gemerská nářečí získala svůj název podle názvu gemerského komitátu [18] [12] .

Nářeční rysy

Přes značnou heterogenitu hemerijské dialektové oblasti se všechny její dialekty vyznačují některými společnými jazykovými rysy. V charakteristice hemerovských nářečí přitom převažují jak jazykové jevy typické pro celý středoslovenský dialekt, tak místní specifické jazykové rysy. Mezi místní idiosynkratické rysy patří ty, které mají paralely v jiných slovenských dialektech [13] .

V oblasti fonetiky patří mezi běžné nářeční jevy hemerovských dialektů středoslovanského původu [16] :

  1. Přítomnost fonologické délky.
  2. Vývoj hlásky o na místě redukovaného ъ v silné pozici: von , voš , mox , šesnok , rož . Stejně jako ve zbytku jižních středoslověnských nářečí v oblasti Gemera je samohláska o jako reflex ъ prezentována v těch případech, kdy je samohláska e zaznamenána v severostředoslověnských dialektech : kod , kobi ( severostředoslovenština keď , kebi ). Samohláska o je také zaznamenána jako reflex ь v příponách zdrobnělých podstatných jmen: domšok , xlapšok (Severní středové slovo domček , xlapček ).
  3. Šíření bilabiálního u̯ na slabice a slova koncové: brau̯ , bratou̯ , sľiu̯ka , prau̯da .

Mezi běžné středoslovenské morfologické jevy , jako je [19] , patří :

  1. Přítomnost podstatných a přídavných jmen ženského rodu v instrumentálu jednotného čísla a také některá zájmena s koncovkou ou̯ : mojou̯ dobrou̯ ženou̯ , so mnou̯ .
  2. Přítomnost skloňování -u ve tvarech živých podstatných jmen mužského rodu genitivu jednotného čísla na -a : gazdu , předcházet , starostu .
  3. Použití osobních zájmen v genitivu a dativu jako mojho , nážho , tvojmu , vážmu .

Mezi běžné místní hláskové jevy v oblasti Gemera (částečně známé i v jiných slovenských dialektech) patří [19] :

  1. Žádný zákon rytmické kontrakce: dává , xválí , vidáná , kládu̯ól . Výjimkou jsou dialekty jihozápadního Gemera.
  2. Přítomnost praslovanských kombinací *ort- , *olt- na místě s neakutní intonací kombinací rot , lot : rosnem , rožeň , rokita , loket , loňi .
  3. Přítomnost praslovanských krátkých a dlouhých nosních *ę samohlásek ä a ȁ na místě : mäso / meso , pȁtok / pei̯tok / pi̯atok . Samohlásky ä a ȁ mohou být v pozicích po zpětných souhláskách a po měkkých souhláskách místo rodného a : kämen , ukȁzač , do polä .
  4. Přesun zeměpisné délky na předchozí slabiku v některých tvarech: vidána , zamrznúti , širu̯oki , úhľa , nu̯osa (Střední nosi̯a ), xu̯oďa (Střední xoďi̯a ). Tento fenomén, který se zformoval v oblasti rozšíření gemerských dialektů, pronikl i do sousedních středoslovenských gontjanských dialektů.
  5. Vývoj souhlásky š v místě č : šo , maška , šitá , oši .
  6. Přítomnost protetického v ve 3. osobních zájmenných tvarech: von , vu̯on , vona .

Mezi specifické hemerické morfologické jevy, které jsou v některých případech vlastní i jiným slovenským nářečím, lze uvést následující [19] :

  1. Rozdělení sloves přítomného času v 1. osobě množného čísla končících na -mo : robímo , dámo , bijemo .
  2. Přítomnost tvaru příčestí na -l pomocného slovesa bíť  - búl / bú , bula . V západogemerských nářečích jsou zaznamenány tvary bou̯ , bola .
  3. Rozdělení tvarů tázacích zájmen jako kotor , kotrá .
  4. Přítomnost záporné částice ni ( nit ) ve tvarech pomocného slovesa: ni som , ni si , nit je atd.

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 8. ledna 2016)
  2. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  3. ↑ 1 2 3 Krajčovic, 1988 , s. 260.
  4. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 26.
  5. ↑ 1 2 Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV, 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 8. ledna 2016)
  6. ↑ 1 2 Mapa slovenských nárečí. Zdroj: Kolektív autorů: Atlas slovenského jazyka I. Vocalismus a konsonantizmus. mapy. Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1968  (slovensky) . Slovinský národní korpus. Jazykovedný ústav Ľ. Štúra Slovenskej akadémie vied (2014). Archivováno z originálu 22. prosince 2015.  (Přístup: 8. ledna 2016)
  7. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 8. ledna 2016)
  8. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 316.
  9. ↑ 1 2 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 8. ledna 2016)
  10. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17.
  11. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
  12. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
  13. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 29-30.
  14. ↑ Lifanov, 2012 , str. 23-24.
  15. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 236-237.
  16. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 29.
  17. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
  18. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17-18.
  19. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , str. třicet.

Literatura