Metateze hladkého [1] je běžná slovanská fonetická změna. Spočívá v odstranění praslovanských kombinací * TorT , * TolT , *TerT , *TelT uprostřed slova a kombinací *orT , *olT na začátku slova (kde T je libovolná souhláska ). Možná způsobená zákonem otevřené slabiky . Zřejmě postupovalo již v době silné nářeční fragmentace praslovanského jazyka, dalo proto čtyři různé výsledky v různých skupinách slovanských jazyků (jeden v jihoslovanských jazycích a česko-slovenském skupina , druhá ve východoslovanských jazycích , třetí v polštině a lužici a čtvrtá v kašubštině a polabštině ). Mezi vědci neexistuje shoda o době tohoto procesu, ale zpravidla se datuje do VIII-IX století našeho letopočtu. E.
Tradičně se má za to, že kombinace jako * TorT , *TolT , * TerT , *TelT , *orT , *olT byly v rozporu se zákonem otevřené slabiky , a proto musely být odstraněny [2] [3] . V různých slovanských jazycích tato eliminace probíhala odlišně, což je dáno tím, že tento proces začal již v pozdní praslovanštině, kdy byla praslovanština již značně nářečně roztříštěná [4] . V.N. Chekman se však domnívá , že zákon otevřené slabiky a metateze plynulých slabik spolu nesouvisí ze dvou důvodů: za prvé, v jazycích, ve kterých funguje zákon otevřené slabiky, mohou slabiky končit zvučným , a za druhé, k metatezi došlo v předvečer pádu redukovaného , což zrušilo zákon otevřené slabiky [5] . Navrhuje alternativní hypotézu, podle níž byly kombinace -or-, -er-, -ol-, -el- mezi souhláskami z fonologického hlediska dlouhými slabičnými fonémy [6] .
V dialektech, které tvořily základ jihoslovanského , českého a slovenského jazyka, byly kombinace eliminovány hladkou metatezí, která byla doprovázena prodlužováním samohlásek: * TorT > TraT , *TolT > TlaT , *TerT > TrěT , *TelT > TlěT .
Ve východní slovanštině vznikla tzv. " úplná shoda ": * TorT > ToroT , *TolT > ToloT , *TerT > TereT , *TelT > ToloT , TeleT , TeloT . Kombinace typu *TorъT byly pravděpodobně mezistupněm , o čemž svědčí absence substitučního prodlužování u plných samohlásek před slabikou s redukovaným redukovaným v ukrajinštině ( ukrajinsky kіn , ale město ) [7] [8] .
V polštině a lužice byla metateze provedena bez prodlužování samohlásek: * TorT > TroT , *TolT > TloT , *TerT > TreT , *TelT > TleT . Mezistupněm snad bylo *TъroT s redukovanou samohláskou, která po pádu redukovaných zanikla (svědčí o tom vokalizace předložky ve staropolském jazyce ve frázích we głowie < *vъ gъlově < *vъ golvě , we proch < *vъ pъroxъ < *vъ porxъ ) [ 9] [10] [11] .
V polabštině a kašubštině se metateze neuskutečnila v kombinaci *TorT (polab. korvo „kráva“, gorch „hrách“, stórnǎ , gord „stodola“, vågard „plot“, vórtǎ „brána“, svórkǎ „straka“, Kašubská sarka , varna , značka , vårta , bårna , mårs "mráz"), v polabštině jsou známa pouze dvě slova s metatezí v této kombinaci - brödǎ a brödǎváicǎ "bradavice" [12] . Rozvadovský věřil, že to bylo způsobeno tím, že v těchto idiomech se * TorT údajně shodoval s *TṛT , což přirozeně dalo TarT . Tato hypotéza je kritizována pro nedostatek důkazů [13] . Na rozdíl od polštiny se v polštině *TelT změnilo na *TolT a poté na TloT ( mlåkǎ , mlåt ). *TerT a *TolT , stejně jako v polštině, daly TreT a TloT ( srédǎ , brézǎ , glåvǎ , slåmǎ , zlåtǎ ) [14] .
Kromě toho se ve středobulharských památkách 13. století vyskytují formy bez metateze: maldichie , zal̾tarin , pal̾tts , khaldodavets , bal̾tina , salnos [15] [12] .
Vývoj skupiny TelT ve východoslovanštině, polabštině a kašubštiněSamostatným problémem je nerovnoměrný vývoj skupiny *TelT ve východoslovanských jazycích : ToloT ( praslovanské *melko > ruské mléko ), TeleT , TeloT ( praslovanské *šelmъ > Ostatní ruské shelomъ ).
Podle K. K. Uhlenbecka jde o důsledek ablautské alternace *TelT / *TolT . Uhlenbeckův názor vyvrátil T. Thorbjornsson, který poukázal na to, že reflexy [16] typu ToloT se vyskytují v takových tvarech sloves ( grind , drag ), kde je nemožná přítomnost o-kroku ablaut . Sám Thorbjornsson předložil alternativní hypotézu, podle níž *TelT obvykle přešlo do ToloT , ale pokud byla druhá souhláska v této kombinaci z' , s' nebo š , pak do TeleT . T. Ler-Splavinsky věřil, že přechod *TelT > TeleT byl proveden, pokud byla druhá souhláska měkká, a za předpokladu, že žádná ze souhlásek nebyla labiální [17] . F. R. Minlos navrhuje podobné řešení: Reflexy typu TeleT vznikly, pokud byla druhá souhláska zubní , a ToloT , pokud byla labiální nebo zadní lingvální [18] .
Odraz intonačních rozdílůIntonační rozdíly ve slabikách tohoto typu byly nepřímo zachovány v potomkových jazycích praslovanštiny. Slabiky s ostrou intonací [19] dávaly důraz na druhou slabiku v celohláskových kombinacích ve východoslovanských jazycích, zeměpisnou délku v češtině, krátký pádový přízvuk v srbštině; slabiky s cirkumflexem [20] intonace - přízvuk na první slabice v celohláskových kombinacích ve východoslovanských jazycích, stručnost v češtině, dlouhý sestupný přízvuk v srbštině [21] .
litevský | ruština | čeština | srbochorvatština | slovinský |
---|---|---|---|---|
varnas | vrána | vran | lhát | vran |
varna | vrána | vrána | vȑna | vrána |
Skupiny *orT , *olT se pod akutní intonací u všech Slovanů změnily na raT , laT . Tyto skupiny pod circumflexem a novou akutní intonací v jihoslovanských jazycích a slovenštině daly také raT , laT , a v západní (kromě slovenštiny) a východní roT , loT [22] [23] .
Z. Stieber věřil, že k metatezi ve skupinách *orT , *olT došlo dříve než v kombinacích * TorT , * TolT , *TerT , *TelT . Tomu podle jeho názoru nasvědčují dvě skutečnosti: 1) rovnoměrnější vývoj prvních skupin na rozdíl od druhé, 2) závislost metateze v kombinacích *orT , *olT na dvou starověkých intonacích - akutní a cirkumflexní. [24] .
Ve staroslověnských a církevněslovanských památkách jsou ve skupině *olT formy bez metateze : al (b) kati „mít hlad“, aldi „loď“ (spolu s ladia ), al (b) ni „laň“ ( spolu s jeleny ). Tento jev je interpretován jako dialekt nebo jako fenomén syntaktické fonetiky [25] .
protoforma a formy příbuzných jazyků | jihoslovanské, české, slovenské | východoslovanský | polský, lužický | Kašubština, Polabština | |
---|---|---|---|---|---|
Přečin | Praslav *gordъ [26] , lit. gardas "kotec, stodola, stáj" |
sv. grad , bulg. krupobití , Serbohorv. krupobití , slovinština. grȃd , česky, slovensky hrad "hrad" |
ruština a ukrajinské město | polština gród , in. -louže. hród , n.-louže. grod "hrad" | kašubský gard , mírný. hrdý |
TolT | Praslav *golva [27] , lit. galva |
sv. hlava , bulharština hlava , Serbohorv. hlava , slovinsky Česká kapitola a slovenština. hlava |
ruština a ukrajinské hlava , bílá galava | polština głowa , v.-louže. hłowa , n.-louže. glowa | polab. glåvǎ |
TerT | Praslav *berza [28] , lit. berzas |
církevní sláva. brѣza , bulharština. breza , Serbohorv. brȅza , slovinština. bříza , čes. bříza , slovensky breza |
ruština bříza , ukrajinština bříza , běloruský byaroza | polština brzoza , in. -louže. březa , n.-louže. brjaza | polab. březǎ |
TelT | Praslav *pelva , ostatní - lit. pẽlūs "plevy" |
sv. plivat , bulharsky. plyava "sláma", vyrobeno. Plevna Serbohorv. pљȅva "chaff", slovinština. plẹ́va sk "plevy" |
ruština a ukrajinské polovina , Belor. palova | polština plewa , in. -louže. pluwa , n.-louže. pluh | |
SRT | Praslav *ormo / *ormę "rameno" [29] , lat. armus "nadloktí, lopatka" |
sv. ramo , bulg. ramo , serbohorv. rame , slovinština. rame , čes rámě, rameno , sloven . Ráma |
jiná ruština ramya, ramo , ukrajinština ram᾽ya, rameno , Belor. rám | polština ramię , v.-louže. ramjo , n.-louže. raḿе | polab. ramą |
SLT | Praslav *olkomъ [30] lit. alkti "mít hlad" |
sv. lakom , bulharština lak "chamtivý", Serbohorv. lakom , slovenština . lákom "chamtivý, lakomý, chlípný", čes. a slovenština. lakomý "chamtivý, lakomý" |
ruština lahůdka (+ rus. chamtivá (z cslav, kde lze najít tvary bez metateze, viz výše) [31] ), ukrajinština. lahůdky "chtivé, chtivé", běloruské. lahůdky | polština łakomy , v.-louže. Lakomný | |
ȍrT | Praslav *orstъ "růst" [32] , lat. arduus "vysoký, strmý" |
sv. růst , bolg. Rust , Serbohorv. rȃst , slovinština. rȃst , česky. vzrůst , slovensky. vzrast |
ruština růst , ukrajinština Rіst , Belor. růst | polština wzrost , v.-louže. růst | polab. rez |
ȍlT | Praslav *oldi "loď" [33] , lit. aldijà "loď, jeden strom" |
sv. ladii , bulg. ladya , srbohorv. lȃђa , slovinština. ladja , česky a slovenština. Lod᾽ |
ruština loď , ukrajinština Lod , běloruština loď | polština łódź , v.-ludg. Lodž , n. -pud. loz | polab. lud᾽а |
V interpretaci R. Jacobsona byly kombinace samohlásky s plynulostí v praslovanštině původně dvojhlásky o dvou morách (jedna mora připadla na samohlásku a druhá na plynulý). Následně hladké ztratilo svou slabičnost a substitučním prodloužením vznikla dlouhá samohláska v jihoslovanských a česko-slovenských jazycích ( *ToṛT > *TarT ) následovaná metatezí ( *TarT > * TraT ) a epentetickou samohláskou ve východoslovanských jazycích ( *ToṛT > *ToroT ). V lechitských jazycích podle této hypotézy došlo nejprve k metatezi ( *ToṛT > *TṛoT ), a teprve poté ke ztrátě hladkého sylabismu a epentéze redukované samohlásky ( *TṛoT > *TъroT ) [34] .
H. Andersen navrhl, že rozdíl mezi lechitským a jihoslovanským reflexem je způsoben tím, že v lechitských jazycích ke změně kvantitativní opozice samohlásek ke kvalitativním došlo již po metatezi a v jihoslovanských jazycích před [ 35] .
K hladké metatezi došlo po interakcích *rj > *r' a *lj > *l' [36] .
Na základě údajů písemných památek klade polský vědec E. Nalepa metatezi hladkých u severozápadních Slovanů do konce 8. století, u Bulharů na začátek 9. a u východních Slovanů do r. křižovatka 9. a 10. století [37] . S. B. Bernshtein datuje metatezi do 3.–5. n. E. [2] A. Lamprecht - 750-825. n. E. [38] , M. Sheckley do 1. poloviny IX století [39] . M. A. Zhovtobryuh a G. P. Pivtorak připisují vznik samohlásky u východních Slovanů na konec 8. - počátek 9. století (je třeba poznamenat, že druhá samohláska v kombinacích s plnou samohláskou se minimálně do 12. století lišila v kvalitě od prvního) [40 ] [7] .
Údaje písemných památekNejstarším zaznamenaným příkladem skupiny *olT bez metateze je jméno slovanského vůdce , zaznamenané byzantským historikem Theophylactem Simocattou v roce 596 jako Αρδαγαστός [41] .
V kronice Fredegara je jméno srbského knížete zaznamenáno jako Dervanus , což odpovídá praslav. *dervanъ , a jméno slovinského knížete je uvedeno jako Walduc , což je přirovnáváno k praslav. *voldyka a *voldъkъ [41] . V životě svatého Demetria, sepsaném v polovině 7. století, je zapsáno jméno slovanského knížete z okolí Soluně ve tvaru Περβοῦδος , což odpovídá praslav. *perbǫdъ [41] . V roce 772 bylo jméno slovanského knížete z Carantanie zaznamenáno jako Waltunc , což je srovnáváno se záznamem v kronice Fredegara [41] .
Nejstarším záznamem o skupině s metatezí, pravděpodobně z roku 784, je jméno Trebel ( praslovansky *terbelь ) v knize kláštera sv. Petra v Salcburku [42] .
Jméno slovanského knížete, proti kterému se Karel Veliký v roce 789 vydal na tažení, je již v evropských kronikách zaznamenáno s metatezí jako Dragawitus , Tragawitus , Tranvitus , Tragowit , Dragowit , Dragoidus , Dragitus , Draoscio , Drogoviz , což odpovídá praslav. *dorgovitъ [43] .
Konstantin Porphyrogenitus ve svém díle „De administrando imperio“, napsaném kolem roku 950, opravuje dvě formy bez metateze: Νεμογαρδάς ( praslovanské *novogordъ ) a Δερβλενίνοι ( praslovanské *dervl'ane ) , které však nelze vyloučit. formy navazují na dřívější tradici a ve skutečnosti již v té době probíhala metateze v jazyce východních Slovanů [44] .
Údaje o výpůjčceMetateze hladkých také zahrnovala starověké výpůjčky do praslovanského jazyka [45] [46] [47] :
Pozdější výpůjčky se zbaví nežádoucích kombinací vložením redukovaného [46] :
Absence metateze se odráží v řadě starověkých výpůjček z praslovanštiny do balkánských jazyků [52] [53] :
Během prvních kontaktů východních Slovanů s ugrofinskými a baltskými kmeny k metatezi v jazyce prvních jmenovaných ještě nedošlo, jak dokládá řada starověkých výpůjček [47] [54] :
Metateze hladkých zase zahrnovala také nejstarší finské výpůjčky v ruštině [47] [55] :
Jméno řeky v Rakousku Perschling v roce 834 bylo zaznamenáno jako Bersnicha a Němci si jej vypůjčili nejdříve v 90. letech 19. století. z dávných dob *berzünika [41] . Adam Brémský , když popisuje Limes Saxoniae , uvádí jméno řeky Birznig , také přejaté z Praslavi. *berzьnika nebo *berzьnikъ [42] .
K hladké metatezi došlo po osídlení Balkánu Slovany , o čemž svědčí její přítomnost v řadě toponym , které si Slované vypůjčili od domorodého obyvatelstva [56] [57] :
Mezi toponymy , které si Řekové vypůjčili od Slovanů, jsou reflexní formy až po metatezi hladkého [56] [58] [53] :
Skandinávci, kteří přišli do Ruska na počátku 9. století, zaznamenali jméno Polotsk ( jiné ruské Polotsk < *poltьskъ ) jako Palteskia [59] . Hladká metateze se vyskytovala ve starých ruských jménech T'mutorokan , který byl v 9. století vypůjčen z turkického Tamantarkanu , a Merech , vypůjčený z Lit. Merkys [53] .
Metateze se vyskytovala v toponymech, pravděpodobně vypůjčených Slovany od ugrofinských národů [56] [57] :
praslovanský | |
---|---|
Fonetika | |
Morfologie |
|
Slovní zásoba | |