Novogradské dialekty

Novogradské dialekty (také novogradské dialekt ; slovensky. novohradské nárečia ) jsou dialekty středoslovanského dialektu , běžné v jižních a středních oblastech Banskobystritské oblasti Slovenska (v jižní části středoslovenské nářeční oblasti) [1] [2 ] [3] . Spolu se Zvolenským , Gontjanským , Tekovským a Hemerským jsou zahrnuti do počtu jihostředoslovanských dialektů [4]. V různých klasifikacích slovenského jazyka má Novogradská oblast různé pokrytí území. Podle mapy nářečního členění uveřejněné v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) není vyčleněna jediná novogradská oblast, na jejím místě se rozlišují samostatné gontjansko-novogradské, střednovogradské, modrokamenské a ipelské oblasti [5]. [6] . V klasifikaci R. Kraychoviče jsou tekovské nářečí zahrnuty do jihovýchodní středoslovenské nářeční oblasti [7] [8] . V jihovýchodní oblasti středoslovenské nářeční makrooblasti jsou novogradská nářečí přiřazena i v klasifikaci uvedené na dialektologické mapě I. Ripky (I. Ripka ) [6] .

Název novogradských dialektů pochází z názvu historické Novogradské župy Uherského království , ve které se tyto dialekty většinou vyvinuly [9] [10] [11] .

Novogradské dialekty se vyznačují řadou specifických fonetických jevů, které nemají obdoby v jiných slovenských dialektech [12] .

Klasifikace

Jako jednotný dialektový region jsou novogradské dialekty (jako součást jihovýchodní oblasti středního Slovenska) prezentovány na dialektologické mapě I. Ripky publikované v Atlasu obyvatelstva Slovenska ( Atlas obyvatel'stva Slovenska ) (2001) [ 6] , a (jako součást oblasti jižního středního Slovenska) v klasifikaci publikované v publikaci „Dialektologie slovenského jazyka“ od K. V. Lifanova (2012) [4] .

Rozsah a název

Okruh novogradských dialektů se nachází v jižní části Slovenska . Podle moderního administrativně-teritoriálního členění Slovenska se oblast novogradských dialektů nachází v jižních a středních oblastech Banskobystrice (největší sídla v tomto regionu jsou Lucenets , Modri-Kamen , Velký-Krtis , Fiľakovo ) [10] [13] [14] .

Ze severovýchodu, západu a severu sousedí s rozsahem novogradských dialektů oblasti zbývajících jižních dialektů středoslovanského dialektu : ze severovýchodu - oblast rozšíření hemerských dialektů , ze západu - oblast distribuce gontyanských dialektů , ze severu - oblast rozšíření zvolenských dialektů . Z jihu a jihovýchodu jsou novogradské nářečí ohraničeny oblastí heterogenních slovenských nářečí, zčásti rozmístěných s nářečími maďarského jazyka .

Název novogradských nářečí, stejně jako názvy významné části ostatních skupin slovenských nářečí, je spojen se jménem jedné z historických žup Uherského království , ve které se tyto nářečí většinou vytvořily [ 9] [10] [11] .

Nářeční rysy

Fonetika

Fonetické rysy novogradských dialektů [12] :

1. Změna samohláskových fonémů y > e , ý > eɪ̯ ( ej ): dym > dem , robily > robile , pekný > pekneɪ̯ , pýtaťi > peɪ̯taťi .
2. Změna hlásky ȁ > eɪ̯ ( ej ): prȁťeľȁ > preɪ̯ťeľeɪ̯ , štyrȁ > štereɪ̯ . Výjimkou jsou pozice po backlingual , ve kterých tento přechod neproběhl: krátki , kíxať .
3. Na místě středoslovanských dvojhlásek ɪ̯e a u̯o se uvádějí specifická zúžená (časová) dlouhá monoftonga e̅́ a o̅́ : ňesɪ̯em > ňese̅́n , dobru̯o > dobro̅́ .
4. Místo slabičné souhlásky l̥ lze zastoupit zúženou samohlásku o̅́ , samohlásku o a dvojhlásku u̯o : dl̥h > doh , vl̥na > vou̯na , žl̥té > žo̅́te .
5. Případy změny spojení ou̯ na zúženou samohlásku o̅́ : ve skloňování podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen ve tvaru instrumentálu jednotného čísla - s to̅́ dobro̅́ ženo̅́ ; v genitivu množného čísla - otco̅́ .
6. Případy změny spojení ej na zúženou samohlásku e̅́ : ot te̅́ dobre̅́ ženy .
7. Případy záměny samohlásek u a ú v poloze po funkčně měkkých souhláskách v i a í : gu krížu > gu kríži , pľúca > pľíca .

Morfologie

Morfologické rysy novogradských dialektů [15] :

1. Rozšíření infinitivů na -ťi ( robiťi ). Podobný jev se vyskytuje i v některých dalších jižních středoslovenských dialektech.

Poznámky

1. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 15. srpna 2015)
2. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
3. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 15. srpna 2015)
4. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 26.
5. ↑ Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 15. srpna 2015)
6. ↑ 1 2 3 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 15. srpna 2015)
7. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 260.
8. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 316.
9. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
10. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
11. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
12. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 28-29.
13. ↑ Lifanov, 2012 , str. 28.
14. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
15. ↑ Lifanov, 2012 , str. 29.

Literatura

1. Krajčovič R. Vývin slovenského jazyka a dialektologie. - Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1988. - 344 s.
2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .