Smíšené rovnice (rovnice smíšeného typu) jsou třídou parciálních diferenciálních rovnic druhého řádu , které jsou hyperbolické v jedné oblasti proměnného prostoru a eliptické v jiné. Tyto oblasti jsou odděleny úsečkou (v případě dvou nezávislých proměnných) nebo plochou (v případě tří a více nezávislých proměnných), v jejichž bodech je rovnice parabolická nebo nedefinovaná. Tato čára (povrch) se nazývá čára změny typu (povrch) nebo degenerační čára (povrch) .
V případě dvou nezávislých proměnných je křivka degenerace diskriminační křivkou charakteristické rovnice. Široká třída těchto rovnic může být reprezentována jako: [1]
Ve srovnání s rovnicemi hyperbolického, eliptického a parabolického typu má teorie smíšených rovnic relativně krátkou historii. Smíšené rovnice se dvěma nezávislými proměnnými poprvé systematicky zkoumali italští matematici F. Tricomi a M. Cibrario . V SSSR rovnice smíšeného typu studovalo mnoho matematiků, zejména se jim dostalo velké pozornosti ve školách M. A. Lavrentieva a A. V. Bitsadzeho . Rovnice smíšeného typu našly četné aplikace, například v problémech souvisejících s transsonickou dynamikou plynů.
Nejjednodušším příkladem smíšené rovnice je Tricomiho rovnice (někdy také nazývaná Euler-Tricomiho rovnice ):
,
souvisí s hyperbolickým typem v oblasti a s eliptickým typem v oblasti Linie změny typu Tricomiho rovnice se shoduje s osou y a rovnice charakteristik se shoduje s tzv. Cibrario normální formou . Charakteristiky tvoří rodinu semikubických parabol ležících v hyperbolické oblasti s vrcholovými body na linii změny typu.
Odvětví matematiky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Portál "Věda" | ||||||||||
Základy matematiky teorie množin matematická logika algebra logiky | ||||||||||
Teorie čísel ( aritmetika ) | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|