Thajsko-ruský praktický přepis

Při převodu vlastních jmen z thajského jazyka , zejména místních jmen v Thajsku , se používá thajsko-ruská praktická transkripce vyvinutá v Ústředním výzkumném ústavu geodézie, letecké fotografie a kartografie . F. N. Krasovský (TsNIIGAiK). Tato transkripce je použita zejména na mapách vydaných Roskartografiya (bývalý GUGK SSSR ). Pravidla jsou optimalizována pro přenos z thajštiny, a to jak přímo v původním písmu , tak v praktickém přepisu na základě latinského písma (romanizace), které je obvykle dostupnější.

Korespondenční tabulka

Níže jsou pravidla pro přenos písmen seřazena podle latinské abecedy v souladu s nejběžnějším transkripčním systémem ( RTGS ), protože mnoho thajských písmen má stejné čtení, a proto jsou přenášeny stejným způsobem jak v latinské transkripci. (ale ne přepis ) a v ruštině. Tabulku seřazenou podle thajské abecedy najdete v článku Thajské písmo . Samostatně se thajské hláskování uvádí pro pozici začátku slabiky a zvlášť pro konec slabiky, protože počet možných koncových souhlásek je omezený a mnoho souhlásek se na této pozici čte stejným způsobem. Pro srovnání je také uvedena výslovnost pomocí IPA .

Hvězdičky (*) označují případy, které jsou podrobněji popsány níže.

Souhlásky

Samohlásky

Některé rysy praktického přepisu ruštiny

• Symbol อ má dvojí funkci:
  • na začátku slabiky se nevyslovuje (nebo vyslovuje jako ráz ) a nepřenáší se v praktické transkripci, ale slouží jako stojan pro samohlásku, pokud slovo začíná samohláskou, protože graficky musí být každá samohláska napsána s nějakým druhem souhlásky;
  • uprostřed nebo na konci slabiky tento symbol označuje samohlásku [ɔː] a do ruštiny se překládá jako písmeno „o“.
• souhláska [j] (v latině y ) na začátku slabiky se přenáší do ruštiny takto:
  • jo - já
  • vy
  • yi
  • jo - jo
  • yu - yu

Literatura

• Pokyny pro převod na mapách zeměpisných názvů Thajska / Comp. S. A. Tyurin; Ed. V. V. Pertsmakher. M., 1966. 32 s.