Hindština

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 5. září 2021; kontroly vyžadují 10 úprav .
hindština

Mapa rozšíření variant a dialektů hindštiny
vlastní jméno हिन्दी
země Indie , Pákistán a Fidži ( hindustanština )
Regiony Uttar Pradesh , Madhya Pradesh , Haryana , Bihar , Rajasthan , Delhi
oficiální status  Indie
Regulační organizace Ústřední ředitelství pro záležitosti hindštiny
Celkový počet reproduktorů Rodný jazyk: ~490 milionů (2008) [1]
Druhý jazyk: 120–225 milionů (1999) [2]
Hodnocení 3-4
Postavení V bezpečí
Klasifikace
Kategorie Jazyky Eurasie

Indoevropská rodina

Indo-íránské jazyky Indo-árijská skupina Centrální podskupina
Psaní dévanágarí
Jazykové kódy
GOST 7.75–97 brada 770
ISO 639-1 Ahoj
ISO 639-2 hin
ISO 639-3 hin
WALS hin
Etnolog hin
ABS ASCL 5203
IETF Ahoj
Glottolog zadní 1269
Wikipedie v tomto jazyce

Hindština ( dev. हिन्दी, हिंदी ) je název indoárijského jazyka nebo dialektového kontinua jazyků, rozšířeného hlavně v severních a centrálních oblastech Indie [3] .

Na hovorové úrovni jsou hindština a urdština téměř k nerozeznání [4] (viz hindustanština ). Tradičním hindským písmem je slabikář dévanágarí .

Hindština v širokém a úzkém slova smyslu

V nejširším slova smyslu „hindština“ odkazuje na sbírku „ hindských jazyků “ , dialektového kontinua v oblasti hindského pásu severní Indie. V tomto smyslu „hindština“ zahrnuje jazyky jako bhojpuri (kromě Indie má velký význam v Surinamu a na Mauriciu ), středověký literární jazyk awadhi a fidžijská hindština. Rádžasthánština byla považována za dialekt hindštiny a za samostatný jazyk, ačkoli nepřítomnost převládajícího dialektu jako možného základu pro vytvoření standardního jazyka brání jeho přijetí. Tři další idiomy ( Maithili , Chhattisgarhi a Dogri ) získaly status oficiálních jazyků ve svých distribučních státech, takže jsou nyní považovány za samostatné jazyky. Urdu reproduktory nejsou zahrnuty mezi reproduktory hindštiny v Indii a Pákistán, přes skutečnost, že Urdu  , hlavní jazyk velké indické muslimské komunity a národní jazyk Pákistánu  , je v mnoha respektuje téměř k nerozeznání od hindštiny. Nepálština , která je jazykem nezávislého státu, nebyla nikdy zařazena mezi „hindské jazyky“, přestože do této komunity patří i další paharské jazyky, ke kterým patří.

V užším slova smyslu zahrnuje termín „ hindština “ dialekty a standardní jazyky skupiny „ západní hindština “, včetně Braj , středověkého literárního jazyka hindské literatury, současného prestižního dialektu západní hindštiny, Khari Boli , dříve jazyk Mughalského dvora , jazyk britské koloniální správy a stal se základem pro moderní standardní hindštinu a urdštinu . Někdy se termín „ Khari-Boli “ používá zaměnitelně s pojmem „ hindština “. Urdu je také často vyloučena ze západního hindského shluku, ačkoli k nim podle svých vlastních podmínek patří. Termín Hindustani , známý od koloniálních časů, je nyní poněkud zastaralý, pokračuje být používán odkazovat se na Urdu a hindštinu jako jazyk hindské populace.

V jeho nejužším smyslu, termín “ hindština ” se odkazuje na standardní hindštinu , sanskritizovanou formu Khari-Boli, zbavený některých perských výpůjček, které se objevily během Mughal vlády. Ústava Indie uděluje hindštině, která používá písmo dévanágarí , status státního jazyka [5] , spolu s urdštinou, která si zachovává arabsko-perské písmo , a další tři varianty hindštiny v širokém slova smyslu, uvedené mezi 22 úřední jazyky Indie [6] .

Distribuce a stav hindštiny

Standardní hindština , která se stala oficiálním jazykem Indie (spolu s angličtinou ) 26. ledna 1965  , je používána ústřední vládou [7] [8] . Hindština se mluví hlavně v severních státech ( Rádžasthán , Dillí , Harijána , Uttarákhand , Uttarpradéš , Madhjapradéš , Čhattisgarh , Himáčalpradéš , Džhárkhand a Bihár ). Je to druhý nejdůležitější jazyk na Andamanských a Nikobarských ostrovech a mluví se jím také v celé severní a střední Indii spolu s regionálními jazyky, jako je pandžábština , gudžarátština , maráthština a bengálština . Standardní hindštinu lze dorozumět i v některých dalších oblastech Indie a sousedních zemí ( Nepál , Bangladéš a Pákistán ).

Podle ústavy Fidži [9] je úředním jazykem hindustanština spolu s angličtinou a fidžijštinou. Při oslovování orgánů veřejné správy na centrální a místní úrovni má každý právo tak učinit v angličtině, fidžijštině nebo hindustanštině, a to buď osobně, nebo prostřednictvím kompetentního tlumočníka [10] . Všichni Fidžijci s indickými kořeny mluví hindsky. V západní Viti Levu a severní Vanua Levu je to společný jazyk používaný pro komunikaci mezi Fidžijci indického původu a domorodými Fidžijci. Hindi mluvčí fidžijštiny tvoří 48 % populace. Patří mezi ně ti Indo-Fidžané, jejichž předkové emigrovali na souostroví z oblastí Indie, které nejsou součástí hindsky mluvící oblasti.

Počet mluvčích hindštiny

Pokud jde o počet mluvčích, hindština zaujímá jedno z prvních míst na světě (2-5), v počtu mluvčích je jednoznačně druhá za čínštinou. Například podle SIL , pokud vezmeme v úvahu pouze ty, pro které je hindština původní (bez mluvčích haryani , magahi a dalších idiomů považovaných za hindské dialekty v Indii), bude na 5. místě na světě po čínštině , arabštině , španělsky a anglicky . Odhad celkového počtu mluvčích je navíc ovlivněn zahrnutím nebo vyloučením mluvčích urdštiny, zahrnutím nebo vyloučením těch, pro které je hindština druhým jazykem. Níže jsou uvedeny údaje z různých zdrojů.

Zdroj Odhad počtu mluvčích, pro které je hindština rodilá. Odhad počtu těch, pro které je hindština druhým jazykem.
SIL 181 676 620 (1991) [11] 120 000 000 (1997)
Census of India (2001) (Sčítání lidu v Indii) 422 048 642 (vlastní hindština - 257 919 635 lidí) [12] (spolu s bhojpuri , chhattisgarhi , magahi a dalšími idiomy, které byly považovány za dialekty hindštiny)

V roce 2001 činil počet mluvčích hindských dialektů 422 milionů lidí, tedy 41 % obyvatel Indie [13] .

Dialekty

Velmi složitá je situace s definicí dialektů. V moderní Indii, tam je tendence přisuzovat k hindštině všechny místní Indo-Aryan styly ve státech Uttar Pradesh , Madhya Pradesh , Bihar , Haryana , Himachal Pradesh . Někteří vědci je označují jako rádžasthánské a paharské jazyky (kromě nepálštiny) [14] .

Obvykle jsou všechny dialekty vlastní hindštiny rozděleny do dvou skupin:

Je třeba poznamenat, že tato klasifikace může být poněkud zastaralá kvůli skutečnosti, že Chhattisgarhi získal oficiální status ve státě Chhattisgarh (2000).

Zvláštní zmínku si zaslouží dialekty Biháru , které různí badatelé buď zahrnují nebo vylučují z oblasti jazyka hindštiny. Například J. Grierson a A. Hörnle vyloučili dialekty z hindštiny na východ od Allahabadu do Bengálska, čímž vytvořili zvláštní bihárský jazyk . Otázka připisování biharských jazyků Bhojpuri , Magahi a Maithili hindštině byla v sovětské indologii vyřešena nejednoznačně . Domácí badatel V. A. Černyšev je považoval za samostatné jazyky. B. I. Klyuev věřil, že „se vší pravděpodobností tyto oblasti již nelze zahrnout do říše vlastní hindštiny“. Podle P. A. Barannikova

... nelze souhlasit s úsudkem, že území státu Bihár nepatří do hindsky mluvící oblasti [16] .

To přitom zdůraznil P. A. Barannikov

samotný hindský jazyk je velmi složitý celek, který se vyznačuje proměnlivostí.

V současné době má maithili oficiálně status oficiálního jazyka ve státě Bihár a Nepál .

Podle G. A. Zografa by paharské jazyky a dialekty rádžasthánštiny měly být považovány za nezávislé, navzdory vlivu, který na ně má hindština [17] . Zejména jeden z paharských jazyků, dogri , se stal oficiálním ve státě Džammú a Kašmír (2003).

Fidžijská hindština , která se nedávno objevila v důsledku míšení různých dialektů, stojí stranou .

Historie hindštiny

Neexistuje žádný obecně přijímaný názor na dobu vzniku hindštiny. Hindština se vyvinula z Prakrit Shauraseni [19] . S největší pravděpodobností nevznikla ve formě místních dialektů (jako braj , avadhi a nakonec khari-boli ) dříve než v 11. století . Během éry existence sultanátu Dillí (1206-1526 a 1539-1555) a Mughalské říše (1526-1540 a 1555-1858), ve kterých byla perština používána jako oficiální jazyk , Khari-Boli absorbovalo mnoho perštiny a Arabská slova. Pokud jde o posledně jmenované, protože téměř všechny byly vypůjčeny prostřednictvím perštiny, jejich podoba v hindštině-urdštině nezachovala fonetický vzhled arabských originálů.

Na konci 19. století došlo v severní Indii k pokusům standardizovat hindštinu a zavést ji jako nezávislý „lidový“ jazyk, čímž se oddělila od urdštiny, která byla jazykem elity. V roce 1881 přijala Bihár hindštinu jako jediný oficiální jazyk, čímž se Bihár stala prvním státem v Indii s hindštinou jako úředním jazykem.

Před rozdělením Indie byly termíny „Hindustani“, „Urdu“ a „Hindština“ synonyma [20] .

Ústavodárné shromáždění, které přijalo ústavu Indie na konci roku 1949 , přijalo hindštinu jako oficiální jazyk země dne 14. září 1949, oslavované jako „Den hindštiny“ v Indii.

Typologické charakteristiky

Typ vyjádření gramatických významů

Z hlediska morfologické typologie je hindština spíše analytickým jazykem : syntaktické vztahy jsou vyjádřeny pomocí postpozic připojených k šikmým pádovým tvarům podstatných jmen, zájmen nebo infinitivů. Významnou roli hraje slovosled také při realizaci gramatických spojení. Gramatická struktura hindštiny však nedává obraz analytiky v její nejčistší podobě: vedle analytických forem, které jistě převažují, jsou zde také prvky syntetismu , pocházející z různých období vývoje jazyka.

Syntetismus v hindštině se projevuje:

Syntetické formy jsou pozorovány při tvoření slov neurčité mnohosti a hromadných číslovek, jakož i v postpozicích a částicích při změně podle rodu, čísla a pádu.

V morfologické struktuře hindštiny jsou tedy gramatické významy vyjádřeny třemi způsoby : analytickým, syntetickým a smíšeným analyticko-syntetickým (například mãi paŗhtā hũ „čtu“, kde hũ  je spojovací sloveso, které se mění podle osob, a paŗhtā  je příčestí od slovesa paŗhnā , doslovně: „Jsem čtenář“).

Povaha hranice mezi morfémy

Hindština je flektivní jazyk; jeden indikátor (afix nebo clitic) zpravidla odpovídá několika gramatickým významům, například:

Hindský text बड़ा कमरा बड़ी अलमारी
Přepis textu baŗ- ā kamrā baŗ- ī almāŗī
glosování velká- M.SG místnost velko- F.SG skříň
Překlad Velký pokoj Velká šatní skříň

Typ označení

Označení závislosti je přítomno ve frázích přivlastňovacích podstatných jmen v hindštině , viz příklady:

Hindský text राम की बिल्ली और (*का) शेर
Přepis textu [Rām k-ī ] [billī aur (* k-ā) sher]
glosování Ram (M) LNK-F cat (F) a LNK-MSG.NOM lev (M)
Překlad „Kočka a lev Rámy“
Hindský text नादया और राम की बिल्ली
Přepis textu Nādyā aur Rām k-ī billī
glosování Nadya (F) a Ram (M) LNK-F kočka (F)
Překlad „Kočka [Nadia a Rámy]“

V predikaci může sloveso souhlasit nejen s předmětem, ale také s přímým předmětem. Sloveso může souhlasit s předmětem pouze tehdy, pokud je v neutrálním případě, například:

Hindský text लड़के इस किताब को पड़ रहे हैं
Přepis textu laŗk -e je kitāb-ko paŗh rah -ē hai
glosování m.pl. F. sg. mpl.-III-pl.
Překlad "Kluci čtou knihu"

Je-li podmět v nepřímém pádu (tj. má např. ergativní postpozici ne ), pak sloveso souhlasí s přímým předmětem:

Přepis textu laŗko-n yah kitāb paŗh-ī
glosování pan. pl. h. R. Jednotky h. R. Jednotky h.
Překlad "Chlapec čte tuto knihu"

Pokud mají podmět i přímý předmět postpozici, pak sloveso dostává neutrální tvar třetí osoby jednotného čísla:

Přepis textu laŗkoo-ne is-kitāb-ko paŗh-ā
glosování chlapci-erg. toto datum knihy. read-pf.
Překlad "Kluci čtou tuto knihu"

Kódování role v predikaci

V hindštině lze formálně rozlišit pouze dva případy: neutrální (NOM) a nepřímý (OBL), který se používá pouze s postpozicemi a liší se od neoznačeného ne pro všechny typy slov. Samotné postpozice však mohou označovat syntaktické vztahy: například postpozice ko (को) označuje přímý předmět tranzitivního slovesa.

Ve všech časech, kromě aoristu, se kódování v predikaci provádí podle akuzativního schématu , například:

Hindský text लड़का लड़की को देखता है
Přepis textu laŗk-ā laŗk-ī ko dekhatā hai
glosování chlapec- NOM.SG dívka- ( OBL) ACC viz (PARTICIP.PRES) be( 3SG )
Překlad "Chlapec vidí dívku"

V aoristu se kódování provádí podle třídílného schématu :

Hindský text लड़का कल आया
Přepis textu laŗk-ā kalāy-ā
glosování chlapec-NOM.SG včera přišel .AOR -SG.M
Překlad "Chlapec přišel včera"
Hindský text लड़का कल सोया
Přepis textu laŗk-ā kal soy-ā
glosování chlapec- NOM.SG včera spát .AOR-SG.M
Překlad "Včera ten chlapec spal"
Přepis textu laŗk-e ne laŗk-ī ko dekh-ā
glosování chlapec- OBL ERG dívka-(NOM) ACC viz. AOR-SG.M
Překlad "Chlapec viděl dívku"

Přímý předmět může být proveden buď v přímém (neoznačeném) pádě, nebo v nepřímém pádě s akuzativní postpozicí ko . Volba mezi těmito dvěma metodami je určena stupněm konkretizace a živou/neživou povahou přímého předmětu: abstraktní, nekonkrétní podstatná jména mají tvar přímého pádu, zatímco konkretizovaná podstatná jména mají tvar nepřímého pádu. V nepřímém případě lze použít i neživotná podstatná jména, aby se eliminovala možná nejednoznačnost v případě použití přímého pádu, např.: Nadī ke us pār mãi gharõ ko dekhtā hũ - „Na druhé straně řeky vidím a dům a“ (pokud by podstatné jméno ghar bylo vyrobeno v přímém případě, tato věta by se dala přeložit jako „Na druhé straně vidím

Slovosled

Základní slovosled je SOV . Slovosled v hindštině není volný: všechny členy věty mají víceméně určitou pozici, ačkoli pozice slova se může lišit v závislosti na kontextu nebo stylistických úkolech (např. obrácený slovosled hraje stylistickou roli a slouží důrazně zvýraznit jakýkoli člen fráze nebo věty). Pořadí slov má sémantickou diferenční funkci. Pokud jsou například podmět a přímý předmět vyjádřeny podstatnými jmény v přímém pádovém tvaru, pak je podmět na prvním místě a přímý předmět bezprostředně předchází predikátu: Aisi sthiti sadā asantos utpanna kartī hai  - „Tato situace vždy vyvolává nespokojenost“ a Asantos sadā aisi sthiti utpanna kartī hai  — "Nespokojenost vždy způsobuje takovou situaci."

Fonetika

Vokalismus

Hindské samohlásky se liší trváním, řadou, stoupáním, polohou rtů a polohou měkkého patra. V závislosti na poloze jazyka se samohlásky dělí na přední, střední a zadní samohlásky ; podle stupně elevace jazyka na spodní, střední a horní samohlásky ; podle postavení rtů na kulaté (labializované) a nezakulacené (nelabializované); podle polohy měkkého patra se rozlišují samohlásky nosové (nosové) a nenosní (nenosové) ; Podle délky trvání se samohlásky dělí na dlouhé a krátké .

Opozice samohlásek podle délky a krátkosti má v hindštině sémantický rozdíl, například: k a m ​​​​„malý“ - k ā m „práce“.

Kromě jednoduchých samohlásek má hindština dvojhlásky, které mohou být také nasalizované a nenasalizované.

V sanskrtských slovech existují takzvané slabičné souhlásky ŗ a ļ , které se vyslovují jako [ri] a [li]. Za zmínku také stojí, že v některých slovech se jednotlivé hlásky mohou volně měnit , aniž by se měnil význam slov, např.: bāhar  – bāhir „venku, venku“.

Níže je uvedena klasifikace hindských samohlásek s přihlédnutím k označení přijatým v článku. Poznámka: Zvuky "ã:" jsou dlouhé nasalizované samohlásky.

Row/Rise Přední Průměrný Zadní
Horní i ĩ ī ĩ: ū ũ: u ũ
Průměrný e ẽ ai ai o õ au aũ
Dolní a ã ā ã:

Konsonantismus

Celkem je v hindštině 40 souhlásek, které se liší místem a způsobem tvoření. Foném /n/ má poziční varianty , které se liší v závislosti na následné okluzivní souhlásce: v kombinaci se zadním lingválním šumovým, středojazyčným afrikátem a mozkovým fonémem je jimi asimilován a realizován jako jedna z možností - respektive zpětně lingvální ( ṅ ) , střední lingvální ( ṉ ) nebo mozková ( ṇ ) stop nosní sonanta. Všechny zastávky bez aspirace odpovídají aspirovanému korelátu. Některé souhlásky v jednotlivých slovech jsou ve volných variačních vztazích, např.: bālnā  - bārnā „ke světlu“.

Hindské souhlásky jsou jednoduché (krátké) a zdvojené (dlouhé). Zdvojené souhlásky jsou možné uprostřed a na konci slova, ale nejsou povoleny na začátku slova, například: vallabh „milovaný“, anna „jídlo“.

Následuje klasifikace hindských souhláskových fonémů podle místa a způsobu tvoření:

labiální labio-
dentální 		Zubní /
alveolární 		Retroflex Postveolární /
Palatální 		zpět lingvální Uvulární Glotální
nosní m n (ɳ)
explozivní p
pʰ 		b
bʱ 		t̪
t̪ʰ 		d̪
d̪ʱ 		ʈ
ʈʰ 		ɖɖʱ
_ 		k
kʰ 		ɡɡʱ
_ 		(q)  
afrikátů tʃ
tʃʰ 		dʒ
dʒʱ
frikativy F s z ʃ (X) (ɣ) ɦ
jediný takt ɾ (ɽ)
(ɽʱ)
Přibližné ʋ l j

Struktura slabiky

V hindštině se rozlišují krátké a dlouhé slabiky. Krátké slabiky jsou slabiky sestávající z jedné krátké samohlásky nebo souhlásky následované krátkou samohláskou, například: ã/ku/sī „hák“. Krátké slabiky v hindštině jsou tedy pouze otevřené.

Rozdělení slabiky v hindštině se obvykle provádí po samohlásce a odděluje ji od souhlásky následující slabiky, například: jā / nā „opustit“. Jednotlivé koncové souhlásky obvykle tvoří samostatnou slabiku. V případech zdvojených souhlásek mezi nimi přechází dělení slabiky, například: khaț/țā „kyselý“.

Accent

Přízvuk v hindštině je silný (expirační), je však méně výrazný než například v ruštině a není doprovázen prodlužováním samohlásek, pokud přízvuk padne na slabiku s krátkou samohláskou. V hindštině nedochází k redukci samohlásek, takže nepřízvučná slabika je vyslovována stejně jasně jako přízvučná. Stres je volný a nepohyblivý, při přidání derivačních přípon se však místo přízvuku může změnit, např.: šá:nti "mír" - šā:ntipú:rna "mírový".

Sandhi

Při tvoření slov a tvarů existují vzorce fonetických změn, kterým je vystaven konečný zvuk prvního slova (nebo morfému) a počáteční zvuk druhého slova (nebo morfému), když jsou spojeny do nového slova. V souladu s pravidly sandhi se slova tvoří především na základě slov a morfémů vypůjčených ze sanskrtu. Případy tvoření slov podle pravidel sandhi založených na slovní zásobě hindštiny vlastní nebo smíšené (tj. sanskrt-hindština nebo sanskrt-cizí jazyk) jsou extrémně vzácné.

Podle pravidel sandhi se kombinují:

Psaní

Hindské písmo je pozdní modifikace jednoho z nejstarších písemných systémů, Brahmi , a nazývá se Nagari ( nagāri ) nebo Devanagari ( devanāgarī ). Písmo dévanágarí je abecední; abeceda obsahuje písmena odpovídající samohláskám i souhláskám, lze ji však definovat jako poloslabičnou: každé písmeno označující souhlásky obsahuje také krátkou samohlásku a . Dévanágarí je abeceda, ve které jsou písmena uspořádána podle povahy zvuků, které označují: na prvním místě jsou samohlásky, pak souhlásky, seskupené podle místa a způsobu tvoření odpovídajících souhlásek.

Většina interpunkčních znamének v hindštině je stejná jako v angličtině. Výjimkou je znak konce věty: místo tečky v angličtině je v hindštině danda (।). Kromě toho se pro zkratky , spolu s tečkou v hindštině, používá laghava (॰), ke stejnému účelu často, včetně některých ruskojazyčných učebnic a slovníků [Comm. 1] , je použit znak dévanágarí (०) [21] .

Viz také

Poznámky

Komentáře
  1. ↑ Viz např. zde citovaná učebnice Dymshitse, Ultsiferova a Gorjunova a také slovník: Ultsiferov O. G. Hindi-ruský slovník naučný. — M .: AST; Východ-Západ, 2006. - 768 s. - 1000 výtisků. - ISBN 5-17-039439-X.
Prameny
  1. ↑ 258 milionů lidí, kteří nemluví urdsky khari-boli a 400 milionů hindštiny podle sčítání lidu v roce 2001, plus 11 milionů urdštiny v roce 1993 v Pákistánu, přepočteno tak, aby se zohlednil růst populace v roce 2008
  2. ↑ Standardní hindština a urdština jako druhý jazyk podle SIL Ethnologue.
  3. ↑ Shapiro (2003), str. 251
  4. ↑ Urdu - Britannica Online Encyclopedia . Britannica.com. Získáno 18. prosince 2011. Archivováno z originálu 18. června 2013.
  5. ↑ Saeed Khan. V Indii není žádný národní jazyk: Gudžarátský nejvyšší soud – Indie – The Times of India . Timesofindia.indiatimes.com (25. ledna 2010). Získáno 2. května 2010. Archivováno z originálu dne 23. srpna 2011.
  6. ↑ Indická ústava, část XVII, článek 343.
  7. ↑ Unie: Úřední jazyky
  8. ↑ PDF z india.gov.in obsahující články 343, které tak říkají
  9. ↑ Zákon o změně ústavy z roku 1997 (zákon č. 13 z roku 1997), § 4 odst. 1
  10. ↑ Zákon o změně ústavy z roku 1997 (zákon č. 13 z roku 1997), článek 4(4)(a)(b)(c)(d)
  11. ↑ Hindština v etnologii. Jazyky světa .
  12. ↑ Census of India (2001) (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 20. května 2010. Archivováno z originálu 29. října 2013. 
  13. ↑ Census of India (2001)
  14. ↑ Barz R., Yogendra Yadav. Úvod do hindštiny a urdštiny. Dillí, Munshiram Manoharlal, 2000.
  15. ↑ Zograf G. A. Jazyky jižní Asie. - M .: Nauka, 1990. - S. 33-40.
  16. ↑ Barannikov P. A. Jazyková situace v oblasti hindského jazyka. — M.: Nauka, 1984. — S.27.
  17. ↑ Zograf G. A. Jazyky jižní Asie. - M .: Nauka, 1990. - S. 33.
  18. ↑ Tulsi Das . Ramayana nebo Ramacharitamanas. Moře výkonů Rámy / Per. z ind. (hindština), comm. a úvod. Umění. akad. A. P. Baranníková . — M.; L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR, Ústav orientálních studií , 1948. - S. 138. - 968 s. - 1500 výtisků.
  19. ↑ Alfred C. Woolner. Úvod do Prakritu. - M. : Motilal Banarsidass, 1999. - S. 5. - ISBN 9788120801899 .
  20. ↑ "Hindustani B2". Oxfordský anglický slovník . Oxford University Press. 2. vyd. 1989.
  21. ↑ Dymshits Z. M. , Ultsiferov O. G. , Goryunov V. I. Učebnice hindského jazyka. Část I / Moskevský státní institut mezinárodních vztahů ; resp. vyd. E. P. Čelyšev . - 2. vyd. — M .: Nauka , 1980. — S. 28. — 719 s. — 10 000 výtisků.

Literatura

Obecné práce učebnice gramatiky

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
 Úřední jazyky Indie
Na federální úrovni
Na státní úrovni