Alkibiades První

Alkibiades První
jiná řečtina Ἀλκιβιάδης αʹ
Žánr	Sokratovský dialog
Autor	Platón
Původní jazyk	starověké řečtiny
Cyklus	Dialogy Platóna
Text práce ve Wikisource
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Alkibiadés První ( starořecky Ἀλκιβιάδης αʹ ) je Platónův sokratovský dialog , který popisuje rozhovor Sokrata s Alkibiadem , že člověk by se měl vzdát nároků na moc, dokud se po překonání své domýšlivosti nenaučí, pozná sám sebe v komunikaci s ostatními, ctnosti opatrnost a spravedlnost . Události dialogu se pravděpodobně datují do roku 434 před naším letopočtem. e., “do doby Alkibiades dosáhl věku 18 a přijal právo hlasovat v národním shromáždění , což znamená, že začal přemýšlet o politické činnosti” [1] . Platonisté (Albinus a Diogenes Laertius) považoval „Alkibiades první“ za příklad maieutického dialogu (viz také Sokratova metoda ). Komentáře k tomuto dialogu napsali takoví filozofové jako Harpokration , Iamblichus , Proclus Diadochus a Olympiodorus [2] .

Obsah

Sokrates se blíží k Alkibiadovi a poznamenává, že se mu vyhýbal na příkaz svého vnitřního hlasu ( daimonion ), ale nyní, když Alkibiadés dospěl, přiměla ho duchovní láska k němu, aby mu pomohl zjistit jeho záměry. Sokrates se ptá, v jaké otázce bude Alkibiadés dávat rady athénskému lidovému shromáždění z tribuny, a odpovídá, že o záležitostech války a míru a obecně o „státních záležitostech“ ( řecky πόλεως πραγμάτων ) (107d). Sokrates poznamenává, že k tomu musí mít Alkibiadés představu o tom, co je v těchto věcech nejlepší, a „to nejlepší je spravedlivější“ (109d) [3] . Sokrates se ptá, od koho se Alkibiadés naučil spravedlnosti, ale Alkibiadés odpovídá, že se ji naučil sám. Sokrates připouští, že je to možné, ale kdyby Alkibiadés jednou pochopil, že neví, co je spravedlnost, a pochopil by, že je třeba ji chápat. Alkibiadés si však něco takového nemůže pamatovat, a proto začíná tvrdit, že rozumět spravedlnosti se naučil od mnoha jiných lidí. Sokrates připouští, že mnozí dokážou naučit ty nejjednodušší věci, jako je pojmenování věcí, ale ne složitější umění, na jejichž téma se neustále dohadují a nejsou schopni se dohodnout. Zejména Sokrates zdůrazňuje, že Ilias a Homérova Odyssea jsou „ zasvěceny neshodě v otázkách spravedlnosti a nespravedlnosti“ (112b) [4] . Sókratés z toho vyvozuje, že Alkibiadés neví, co je spravedlnost. Alkibiades říká, že to skutečně vyplývá ze slov Sokrata. Sokrates nesouhlasí a říká, že to vyplývá ze samotných Alkibiadových odpovědí, protože to není tazatel, ale odpovědník (112e - 113b). Alkibiades říká, že se chystá vysvětlit Athéňanům, že co je spravedlivé, není totéž, co je užitečné, ale Sokrates okamžitě odpoví, že Alkibiadés stěží chápe, co je užitečné, pokud to sám také nestudoval a nenaučil se. V průběhu specifického maeutického manévru s otázkami (115a - 116e) [5] Sokrates dokazuje, že nelze rozlišovat mezi spravedlivým a užitečným, protože spravedlivé je krásné ( řecky καλόν ) a krásné je dobro. ( řecky ἀγαθὸν ) a dobro vede k prospěchu. Ukazuje tak Alkibiadovi, že o tom nemá žádnou přesnou představu, a protože nevědomost, zaměňující se za vědění (117d), je zlá, a především – v důležitých otázkách, z nichž hlavní je o „spravedlivosti, krásná, dobrá a užitečná "(118a), pak Sokrates uzavírá:" žiješ s nevědomostí, má drahá, a s tím nejextrémnějším... Ale nejsi v tom sám; totéž se děje s mnoha, kdo se ujmou záležitostí našeho státu“ (118b). Poté, co Alkibiadesovi ukázal, že péče o sebe vyžaduje brát vážně soupeře, kteří nás v mnoha ohledech převyšují, říká, že „nemůžeme se jim postavit proti ničemu kromě umění a píle“ (124b) a vyzývá, abychom si uvědomili svou nevědomost, abychom společně studovali“ společně hledat cestu k nejvyšší dokonalosti“ (124c). V další úvaze Sókratés vyjadřuje formuli etického racionalismu „v tom, v čem je každý rozumný, v tom, že je ctnostný“ (125a) [6] a nastoluje otázku skutečné péče o sebe, odlišné od péče o vlastní majetek (128a). Péče o sebe vyžaduje znát sám sebe a na otázku: "Co je to - člověk ?" ( řecky τί ποτ᾽ οὖν ὁ ἄνθρωπος; ) (129e) odpoví: "Člověk je duše " ( řecky ψυχήν ) (130s) [7] , a proto je láska k duši důležitější než láska k tělu. čas mizí. A péče ( řecky ἐπιμελητέον ) by měla být především o duši (132c), což je význam delfského nápisu „ Poznej sám sebe “. „Duše, chce-li poznat sama sebe, musí nahlédnout do [jiné] duše, zejména do té její části, která obsahuje důstojnost ( řecky ἀρετή ) duše – moudrost ( řecky σοφία )“ (133b) [8 ] . Poznání sebe sama umožňuje obezřetnost (σωφροσύνη), která zahrnuje znalost druhých, znalost stavu a schopnost jej řídit, dosahovat jak vlastního štěstí a ctnosti, tak je vštěpovat spoluobčanům. Dokud se však opatrnosti nezíská, měl by se jí učit od těch, kteří jsou hodnější, protože „špatný člověk si zaslouží být zotročen“, zatímco „ctnost je vlastní svobodě“ (135c) [9]

Překladatelé

• S.Ya.Sheinman-Topshtein .
• V. N. Karpov.

Poznámky

1. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 533.
2. ↑ Platónští komentátoři
3. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 183.
4. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 187.
5. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 190 - 194
6. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 204
7. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 213 - 214.
8. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 217
9. ↑ Platónské dialogy / Přel. ze staré řečtiny; Comp., ed. a ed. vstoupit. články A.F. Loseva; Auth. Poznámka A.A.Takho-Godi. - M.: Myšlenka, 1986. - S. 221

Literatura

• Platón. Platonis Opera, ed. John Burnett. Oxford University Press. 1903.
• Platón. Dialogy. M.: "Myšlenka", 1986
• Platón. Sebraná díla ve čtyřech svazcích. M.: "Myšlenka", 1990. Svazek 1.

Odkazy

• Alkibiades I. v Krotovově knihovně
• Alkibiades I v knihovně PSYLIB
• Platón, Alkibiades 1
• Karpov V.N. Alkibiades První Platón