Evropská integrace

Evropská integrace  je proces průmyslové , politické , právní , ekonomické (také v některých případech sociální a kulturní ) integrace mocností, které se zcela nebo částečně nacházejí v Evropě [1] .

Evropská integrace se uskutečňuje převážně prostřednictvím Evropské unie a Rady Evropy .

V politologii existuje několik přístupů k vymezení pojmu evropská integrace: mezivládní, institucionální a komunikativní.

Zastánci mezivládního přístupu přisuzují prioritní roli v procesu integrace národním státům. Výsledkem jejich interakce na mezivládní úrovni je zvláštní prostředí, které ovlivňuje vznik společných institucí. V rámci institucionálního přístupu ( Ernst Haas ) je evropská integrace chápána jako proces transformace národních praktik interakce mezi institucemi, který vede k vytvoření speciálního víceúrovňového systému řízení s mnoha rozhodovacími centry ( angl .  řízení ). Komunikativní přístup interpretuje evropskou integraci jako proces vytváření sociálních komunit prostřednictvím efektivní interakce mezi jejich členy v různých oblastech. V důsledku toho se vytváří bezpečnostní komunita, ve které se politické faktory orientují na vytvoření nového politického centra. Toto politické centrum bude muset koordinovat práci účastníků.

Historie

Jedním z prvních, kdo uvažoval o unii evropských národů, byl Richard Nikolaus Coudenhove-Kalergi , který v roce 1923 napsal Panevropský manifest [2] . Jeho myšlenky ovlivnily Aristida Brianda , který pronesl projev na obranu Evropské unie ve Společnosti národů 8. září 1929 a který v roce 1930 napsal memorandum o uspořádání Evropské federální unie [3] .

Kontinentální politické klima na konci druhé světové války přálo jednotě evropských zemí, což mnozí považovali za záchranu před extrémními formami nacionalismu, které kontinent utlačovaly [4] . Winston Churchill ve svém slavném curyšském projevu z 19. září 1946 vyzval k vytvoření evropské federace po vzoru Spojených států a francouzsko-německé usmíření označil za první krok ke sjednocení Evropy.

... bude nutné upustit od dalších odvetných aktů. Všichni se musíme otočit zády k hrůzám minulosti. Musíme se dívat do budoucnosti.
Podle mého názoru by prvním krokem k obnovení evropské rodiny národů mělo být navázání partnerství mezi Francií a Německem.Winston Churchill

Následně vznikly takové organizace jako Západoevropská unie ( 1948 ), NATO ( 1949 ) a Rada Evropy ( 1949 ).

Schumanova deklarace ( 9. května 1950 ) byla naplněna podpisem Pařížské smlouvy a vytvořením Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). ESUO zahrnovalo Belgii , Itálii , Lucembursko , Nizozemsko , Německo a Francii („ evropská šestka “, která se později stala hybnou silou evropské integrace) [5] . Ve stejném roce byla prostřednictvím Spojených států založena Evropská platební unie.

Dne 27. května 1952 podepisují tytéž země dohodu o vytvoření Evropského obranného společenství (EDC) [5] . Dne 10. září téhož roku začala paralelně příprava dohody, kterou bude schvalovat Evropské politické společenství.

V roce 1954 ale francouzské Národní shromáždění odmítlo smlouvu EOC, načež ustala i příprava smlouvy ENP.

Počátkem 50. let se tak zemím „evropské šestky“ nepodařilo zahájit integraci v obranné a politické sféře. Integrace se však nadále rozvíjela v jiných oblastech, především v ekonomické.

Dne 25. března 1957 všech stejných šest států podepisuje dvě otevřené smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tyto smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958 . Cílem EHS bylo vytvoření celní unie v rámci „šestky“ zemí a následný přechod na společný trh, který měl zajistit volný pohyb zboží, jednotlivců, služeb a kapitálu [6] .

Dne 8. dubna 1965 byla podepsána Bruselská smlouva zakládající jedinou Radu a Komisi Evropských společenství, která sjednotila ESUO, Euratom a EHS do jediné organizační struktury. Tato smlouva vstoupila v platnost 1. července 1967 [7] . Podle dohody začalo postupné snižování cel a v roce 1968 se vnitřní obchod ve společenství stal bezcelním. O dva roky později přešla obchodní politika do kompetence EHS, čímž bylo završeno vytvoření celní unie v regionu. Obecně platí, že v 50. a 60. letech 20. století nabrala evropská integrace na síle.

V roce 1973 se ke komunitě připojilo Spojené království, Dánsko a Irsko. V důsledku toho se HDP EU zvýšil o více než 30 %. A v druhé polovině 70. let začala jednání o vstupu Řecka, Portugalska a Španělska do evropského společenství na pozadí politických změn v těchto zemích. Řecko se stalo desátým členem EU v roce 1981 , zatímco Španělsko a Portugalsko vstoupily v roce 1986 [8] .

V únoru 1986 podepisují členové EU Jednotný evropský akt, jehož úkolem bylo vytvořit jednotný vnitřní trh do roku 1992 [9] . A smlouva o Evropské unii byla podepsána 7. února 1992 . Tato smlouva rozšířila pravomoci orgánů EU.

Účast evropských zemí na evropské integraci

Viz také

• rozšíření Evropské unie
• Zóny volného obchodu v Evropě
• euroskepticismus
• Nadnárodnost
• Neofunkcionalismus
• Římská říše
• euroslavismus

Poznámky

1. ↑ Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 16. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 . Archivováno 25. prosince 2014 na Wayback Machine
2. ↑ Tevda-Burmuli A.I. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 75. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
3. ↑ Tevda-Burmuli A.I. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 76. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
4. ↑ Politické důsledky . Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe (10. září 2012). Získáno 6. ledna 2015. Archivováno z originálu 6. ledna 2015. (neurčitý)
5. ↑ 1 2 Borko Yu.A., Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M. : Delovaya Literature, 2011. - S. 87. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
6. ↑ Borko Yu.A., Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 88–89. — 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
7. ↑ Borko Yu.A., Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 89. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
8. ↑ Borko Yu.A., Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 96. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .
9. ↑ Borko Yu.A., Butorina O.V. Evropská integrace / O. V. Butorina. - M . : Delovaya Literature, 2011. - S. 97. - 720 s. - ISBN 978-5-93211-04-92 .

Literatura

• Evropská integrace , Moskva: Delovaya Literatura, 2011, ISBN 978-5-93211-04-92 

Odkazy

• Integrace v Německu
• Evropská integrace: dopad na ekonomický rozvoj střední a východní Evropy. // Institute of Europe RAS, zpráva č. 303. - M., 2014