Mír na zemi | |
---|---|
Pokoj na Ziemi | |
| |
Žánr | fantasy román |
Autor | Stanislav Lem |
Původní jazyk | polština |
datum psaní | 1984 |
Datum prvního zveřejnění | 1985 |
nakladatelství | Brombergs |
Citace na Wikicitátu |
Mír na zemi ( pol. Pokoj na Ziemi ) je sci-fi satiricko-filozofický román polského spisovatele Stanisława Lema . Pokračování cest Iyon the Quiet , poprvé se objeví v cyklu Hvězdné deníky . Lem v knize rozvíjí myšlenku nekrosféry (nekroevoluce) započatou v románu Invincible .
Závody ve zbrojení na Zemi se stávají zátěží pro všechny jeho účastníky: zbraně zdražují a stále více lidí se odmítá účastnit válek. To vede k podpisu nové Ženevské úmluvy : veškerý vývoj zbraní je přenesen na Měsíc a pokračuje bez lidského zásahu. Každá země má svůj sektor, ve kterém umělá inteligence nějakou dobu modeluje zbraně a následně je vyrábí a testuje. Použití zbraní a zahájení nepřátelských akcí se tak stává nemožným bez předchozího oznámení Lunární agentury. Globální svět se stává realitou.
Brzy se objevují pochybnosti o věrnosti tohoto rozhodnutí. Kolují zvěsti o vzpouře měsíčního systému a možné invazi. Lunární agentura se rozhodne provést průzkum , který však selže: vyslané dálkové ovladače [1] se nevrátí. Zbývá jediná možnost, poslat člověka. Volba padá na Iyon the Pacific .
Při průzkumu Měsíce pomocí dálkových ovladačů Iyon objevuje stopy masivního ničení, setkává se s místními typy zbraní, v důsledku čehož postupně ztrácí všechny dálkové ovladače. Poslední dálkový ovladač, postavený na principu proteových automatů a schopný přeměny na objekty jakéhokoli druhu, mu umožňuje proniknout do jedné z podzemních základen a učinit důležitý objev: sektory různých zemí, pojaté jako zcela izolované, dokázaly překonat separační bariéry a začal válku až do úplného zničení. Poslední, co si Iyon pamatuje, je podivně vypadající prach, který pokrývá povrch Měsíce. Následné události, včetně toho, jak se vrátil na loď, se pro něj stanou záhadou, neboť je na něm neznámým způsobem provedena kalotomie [2] .
V důsledku kalotomie je Iyonovo vědomí rozděleno na dvě části: Iyon vlastní, jehož jménem je vyprávění vedeno, ovládající levou hemisféru mozku , a Ion, ovládající pravou hemisféru (a odpovídající končetiny – levou paži a noha). Kvůli tomuto rozdělení není Iyon schopen poskytnout úplný popis událostí na Měsíci, protože část paměti toho, co se stalo, je v pravé hemisféře.
S pomocí svého přítele profesora Tarantogy se Iyon po návratu na Zemi neustále snaží navázat kontakt se svým alter egem Ionem (nejprve pomocí znakové řeči a poté pomocí Morseovy abecedy ). Celou tu dobu ho navštěvují zástupci různých stran a zpravodajských služeb a snaží se zjistit, zda si opravdu nepamatuje, co se mu stalo, nebo skrývá nějaké skutečnosti objevené na Měsíci. Na samém konci příběhu se oběma osobnostem Iyonu konečně podaří mezi sebou navázat spojení a obnovit některé události.
Ukazuje se, že po přerušení kontaktu s posledním dálkovým ovladačem Iyon, který se vrátil do svého těla na lodi, obdržel signál z Měsíce z dálkového ovladače, který se zapnul nezávisle, v důsledku čehož udělal nepředvídané - sestoupil do Měsíc ve svém vlastním těle a vrátil se zpět, bezděčně si s sebou přinesl na loď a dopravil na Zemi tajemný prach. Operace kalotomie, která se mu stala na Měsíci, vedla ke ztrátě paměti na tuto událost. Lunární umělá inteligence díky tomu získala čas mezi okamžikem dopadu prachu na Zemi a dobou, kdy se o něm lidstvo dozvědělo.
Následné události ukázaly, že prach nalezený na Měsíci je poslední fází ve vývoji lunárních zbraní a vyhrál poslední vojenský střet mezi sektory. Jako „mechanická“ analogie pozemských bakterií po přistání na Zemi pokračuje v tom, co dělala na Měsíci: aktivně se množí, bojuje proti všem ostatním typům zbraní a ničí software a high-tech průmyslové produkty. Zároveň, jelikož na Měsíci nebyli žádní živí protivníci, nedotýká se ani na Zemi jediná živá bytost. Lidstvo je vrženo zpět na samý začátek mechanistické éry.
Ve skutečnosti je situace bezprecedentní. Jako po jakési tiché atomové válce, během které letěla celá infrastruktura. Průmyslová základna, komunikace, banky, automatizace. Přežily jen jednoduché mechanismy, ale ani jeden člověk, ani jedna moucha nebyla zraněna. Ale ne, nehod muselo být hodně, jen kvůli nedostatečné komunikaci nikdo nic pořádně neví. Ostatně noviny se už dávno netiskly podle Gutenbergovy metody. Trefili se i redaktoři. Dokonce ne všechna zařízení v autech fungují.
Původní text (polština)[ zobrazitskrýt] Wlasciwie stan jest bez precedensu. Cos jak po takiej cichutkiej wojnie atomowej, w ktorej na rozkurz poszla cala infrastruktura. Baza przemyslowa, lacznosc, bankowosc, automatyzacja. Ocalaly tylko mechanizmy proste, ale zadnego czlowieka ani zadnej muchy nie ukrzywdzilo. Chociaz i tak nie jest. Musialo byc mnostwo wypadkow, tylko przez brak lacznosci nikt na razie nic o tym porzadnie nie wie. Przeciez i gazet od dawna nie drukuje sie podlug Gutenberga. Redakcje tez szlag trafil. Nawet nie wszystkie urzadzenia w autach dzialaja. - S. Lem "Mír na Zemi" (přeložil E. Weisbrot)
V kapitole 2 Iyon čte knihu „Trend dehumanizace ve zbraňových systémech 21. století aneb obrácená evoluce“ („Trend směrem k dehumanizaci ve zbraňových systémech 21. století neboli evoluce vzhůru nohama“), text uvedeno je téměř opakováním fragmentu Lemova díla z roku 1983 z cyklu „Knihovna 21. století“ [3] [4] .
Román poprvé vyšel ve švédském překladu pod názvem „Fred på jorden“ v roce 1985 v nakladatelství Brombergs, poté v německém překladu pod názvem „Frieden auf Erden“ u nakladatelství Insel. A teprve v roce 1987 vyšla v polštině v krakovském nakladatelství Wydawnictwo Literackie. Poprvé v ruštině v časopise Zvezda Vostoka, č. 9 — č. 10, 1988, přeložili K. Dushenko a I. Levshin.
Díla Stanislava Lema | ||
---|---|---|
Romány | ||
Příběhové cykly | ||
Filosofie a žurnalistika |
| |
Dramaturgie |
| |
Adaptace obrazovky |
| |
Související články |