Sotakské dialekty

Sotakské dialekty ( Sotak dialekt ) ( slovensky sotácke nárečia ) jsou dialekty východoslovenského dialektu , běžné v krajně východní okrajové části východoslovenské jazykové oblasti [2] [3] [5] . Patří k východním nářečím východoslovenského nářečí spolu se zemplínským a užským [4] [6] .

Utváření sotakských nářečí (a také utváření užžských nářečí s nimi navazujících) v procesu dlouhých a intenzivních ukrajinsko-slovenských jazykových kontaktů ovlivnily rusínské (lemkovské) dialekty . Je možné, že sotakské dialekty vznikly na východoslovanském substrátu [7] .

V sotakských nářečích se zachovaly archaismy jako korelace souhlásek z hlediska tvrdosti/měkkosti a nerovnoměrného přízvuku, které jsou netypické pro východoslovenské nářečí jako celek a všechny ostatní nářečí slovenského jazyka.

Oblast distribuce

Nářečí sotak jsou běžná ve východní části Prešovského kraje [2]  - v přilehlých územích západní části Humenného a východní části Sninska  - na středním toku řeky Laborets na soutoku Řeka Tsirocha . Přednášející Sotak jsou zástupci malé slovenské subetnické skupiny Sotak . Tato skupina Slováků dostala svůj název podle tázacího zájmena , které se tak používalo v jejich dialektech ( slovenská litera. čo , orientální slovo co „čo“).
Na západě sousedí sotakské dialekty se zemplínskými, na severu a východě s dialekty lemkovského dialektu . Z jihu a jihovýchodu k sotakským dialektům přiléhá území rozšíření užských dialektů [2] [3] [4] .

Vlastnosti dialektů

Sotakské dialekty se vyznačují většinou nářečních rysů východoslovenského dialektu, jako [6] [8] :

  1. Kombinace roT- , loT- místo praslovanských kombinací *orT- , *olT- nejsou pod akutním stresem: lokec „loket“, rokita „rakita“, loňi „loni“ atd.
  2. Přítomnost praslovanského nosového ę po labiálních souhláskách / e / (v krátké slabice): meso "maso", hovedo "dobytek", dzevec "devět" atd. a / ɪ̯a / (v dlouhé slabice) : pamɪ̯atka „paměť“, „památník“, dzevɪ̯ati „devátý“ atd.
  3. Absence dlouhých samohlásek: mam "(já) mám", davam "(já) dávám", luka "louka", dobrí "laskavý", "dobrý" atd.
  4. Kombinace hladkého se samohláskou na místě slabičného [r̥] a [l̥]: / ar / ( tvardi "tvrdé"); / er / ( śerco "srdce"); / ir / ( virba spolu s vɪ̯erba / verba "vrba"); / ri /; / al / ( halboki "hluboké"); / el / ( vil'k / vel'k "vlk"); / ol /, / ul / ( polno / pulno "plné"), / lu / ( slunko "slunce"), / li / ( hl'iboko "hluboké").
  5. Změna měkkého / t' / a / d' / na [c], [dz]: dzeci "děti", dzedzina "vesnice", cixo "tiše", volac "volat" atd.
  6. Koncovka podstatného jména -och , společná pro genitiv a místní tvary množného čísla všech tří rodů: bratox "bratři", "o bratrech", ženox "ženy", "o ženách", mestox "města", "o městech" a koncovka - om , společné pro dativ plurálu všech tří rodů: bratom "bratr", ženom "žena", mestom "město";
  7. Koncovka -ima v instrumentálu množného čísla přídavných jmen a zájmen: s tima dobrima "s těmi dobrými", z mojima "s mými", ś n'ima "s nimi" atd.
  8. Přítomnost takových forem minulého času slovesa byt' "být" jako bul "on byl", bula "ona byla", bulo "to bylo", bul'i "byli" a další nářeční rysy.

Kromě toho mají sotakské dialekty řadu vlastních místních jazykových jevů, mezi které patří [6] :

  1. Různý přízvuk.
  2. Výslovnost dual / nn / ve slovech jako kamenni , slamenni .
  3. Přítomnost hlásky [š] ve skupině / str /: štreda , štriblo atd.
  4. Přítomnost samohlásky [ä] v případech jako kur'ä , dz'ic'ä , s'ä , m'äso , zajäc , v'äzac atd.
  5. Použití poloměkkých souhlásek v případech jako dac' , radz'ic' , p'ätok atd.
  6. Rozdělení tázacího zájmena so (slov. lit. čo "co")

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 4 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. května 2013)
  3. ↑ 1 2 3 Uniza.sk  (slovensky) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. května 2013)
  4. ↑ 1 2 3 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (slovensky) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. května 2013)
  5. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. ↑ 123 Buffa . _ F. Východoslovenské nárečia  // Vlastivedný Časopis. IX. - Bratislava, 1962. Archivováno z originálu 23. září 2013.  (Přístup: 5. května 2013)
  7. ↑ Kalnýn, Klepíková, 1999 , s. 33.
  8. ↑ Smirnov, 2005 , s. 307-308.

Literatura

  1. Short D. Slovak // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  2. Kalnyn L. E., Klepiková G. P. Otázky dialektologie na XII. mezinárodním kongresu slavistů // Otázky lingvistiky / Klepikova G. P. - M . : Nauka , 1999. - S. 20-38.
  3. Smirnov L. N. Slovenský jazyk // Jazyky světa: slovanské jazyky. - M. , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .

Odkazy