Východobosenský dialekt

Východobosenský dialekt (také východobosenská dialektová skupina ; chorvatština istočnobosanski dijalekt , srb. istočnobosanski dijalekt , bosn. istočnobosanski dijalekt ) je jedním ze čtyř staroshtokavských dialektů srbsko-chorvatštiny spolu se zjaketa - slavonštinou . a Kosovo-Reszak . Spolu se slavonštinou tvoří skupinu tzv. šakavských dialektů. Rozšířený ve středních a severovýchodních oblastech Bosny a Hercegoviny , na rozhraní Bosny a Driny , na severu je rozsah východobosenského dialektu omezen řekou Sávou , na jihu na okraji města Sarajevo . Ostrovní oblasti dialektu jsou běžné v severovýchodním Chorvatsku , v okolí města Virovitica a v jižních oblastech Maďarska jižně od města Pec [3] [4] [5] .

Oblast rozšíření východobosenské nářečí je obklopena přesídlenými novoštokavskými východohercegovskými dialekty , s výjimkou severní a jihozápadní hranice, které sousedí s oblastmi slavonského a mladoikavského dialektu [1] [2] . V moderní lingvistické struktuře východobosenské dialektu je patrný hmatatelný vliv sousedních novoshtokavských dialektů [5] .

Podle výslovnosti praslovanského reflexu je východobosenský dialekt, stejně jako dialekt východní Hercegoviny a zeta-jižního sandžaku, (i)jekavština [3] [6] .

Většina mluvčích východního bosenské dialektu jsou Bosniaks . Kromě nich východní bosenštinou mluví také některé skupiny Chorvatů . Malé skupiny Srbů v oblastech Ozren a Trebava , pro které je podle Josipa Lisaca původní východobosenský dialekt , jsou vlašského původu [4] .

Mezi hlavní rysy východobosenské dialektu patří:

  1. Rozšíření spojení šć ( shћ ) na místě praslovanského *stj : shћap , ognishe .
  2. Přítomnost iekavské výslovnosti zvláštního typu: na místě dlouhého *ě , spolu s iјe , jsou uē , ué , je . Přechod ně > њ ( њeko , њekada ). Distribuce četných ekavismů.
  3. Případy výslovnosti uo na místě slabičné souhlásky l .
  4. Zachování kombinací рј , bј , vj : Zalipје , zhabјak , zdravý , stejně jako kombinace dj , tj , stj , zdj : rodak , prutје , list , cluster .
  5. Zachování fonému x je hlavně v řeči muslimů.
  6. Zachování aoristu s téměř úplnou ztrátou imperfekta atp.

Poznámky

  1. 1 2 Browne, 1993 , 386 (Mapa 7.1. Srbochorvatské dialekty)..
  2. 1 2 Lisac, 2003 , 160-161 (Karta 4. Dijalektološka karta štokavskog narječja)..
  3. 1 2 Kretschmer, Neveklovský, 2005 , str. 59.
  4. 1 2 Lisac, 2003 , str. 77.
  5. 12 Browne , 1993 , s. 385-386.
  6. Lisac, 2003 , str. 29.

Literatura

Odkazy