Východobosenský dialekt (také východobosenská dialektová skupina ; chorvatština istočnobosanski dijalekt , srb. istočnobosanski dijalekt , bosn. istočnobosanski dijalekt ) je jedním ze čtyř staroshtokavských dialektů srbsko-chorvatštiny spolu se zjaketa - slavonštinou . a Kosovo-Reszak . Spolu se slavonštinou tvoří skupinu tzv. šakavských dialektů. Rozšířený ve středních a severovýchodních oblastech Bosny a Hercegoviny , na rozhraní Bosny a Driny , na severu je rozsah východobosenského dialektu omezen řekou Sávou , na jihu na okraji města Sarajevo . Ostrovní oblasti dialektu jsou běžné v severovýchodním Chorvatsku , v okolí města Virovitica a v jižních oblastech Maďarska jižně od města Pec [3] [4] [5] .
Oblast rozšíření východobosenské nářečí je obklopena přesídlenými novoštokavskými východohercegovskými dialekty , s výjimkou severní a jihozápadní hranice, které sousedí s oblastmi slavonského a mladoikavského dialektu [1] [2] . V moderní lingvistické struktuře východobosenské dialektu je patrný hmatatelný vliv sousedních novoshtokavských dialektů [5] .
Podle výslovnosti praslovanského *ě reflexu je východobosenský dialekt, stejně jako dialekt východní Hercegoviny a zeta-jižního sandžaku, (i)jekavština [3] [6] .
Většina mluvčích východního bosenské dialektu jsou Bosniaks . Kromě nich východní bosenštinou mluví také některé skupiny Chorvatů . Malé skupiny Srbů v oblastech Ozren a Trebava , pro které je podle Josipa Lisaca původní východobosenský dialekt , jsou vlašského původu [4] .
Mezi hlavní rysy východobosenské dialektu patří:
