Doukhoborský dialekt Kanady

Doukhoborský dialekt Kanady  je variantou ruského jazyka, který se zformoval na kanadském území v relativně uzavřených komunitách Doukhoborů , ruských náboženských disidentů podobných kvakerům , kteří opustili Ruskou říši hlavně v letech 1897-1898. Vyznačoval se charakteristickými jihoruskými rysy a také vlivem angličtiny a ukrajinštiny .

V současnosti existují dvě tendence: k asimilaci a k ​​udržení. V důsledku asimilace se dialekt nepoužívá. Potomci kanadských Doukhoborů mluví většinou anglicky , někteří používají standardní ruštinu . Podpora, a to i v rámci kanadské politiky multikulturalismu, proklamované od počátku 70. let, rezonovala u Doukhoborů, kteří od samého počátku neakceptovali „moskevskou ruštinu“, možnost studia, která byla dříve na školách poskytována.

Historie

Vznik dukhoborského dialektu spadá do prvních čtyř desetiletí 19. století. V roce 1802 se carská vláda rozhodla podpořit migraci Doukhoborů a dalších schizmatických skupin do oblasti řeky Molochnaja poblíž Melitopolu . Přesídlení trvalo asi 20 let a zasáhlo především provincie na jihu středního Ruska a východ Ukrajiny.

Osadníci mluvili četnými dialekty , většinou jižní ruštinou . Společné soužití vedlo k vytvoření koiné založené na jihoruských a východoukrajinských dialektech .

Počínaje rokem 1841 byli Doukhoborové (stejně jako Molokané a někteří další schizmatici) přesídleni z jižní Ukrajiny do Zakavkazska . Tam byly jejich osady obklopeny převážně nerusky mluvícími sousedy - v provincii Elizavetpol hlavně Ázerbájdžánci , v Tiflisu  - Armény a v oblasti Kars (v osadách vytvořených po roce 1878 ) - oběma. Během tohoto období se dialekt vyvíjel v relativní izolaci od hlavní ruské jazykové oblasti .

Po emigraci v roce 1899 asi 7 500 Dukhoborů ze Zakavkazska do Saskatchewanu a později několika menších skupin (ze Zakavkazska a Sibiře ) se dialekt osad Dukhobor v Zakavkazsku přenesl do plání Kanady . Od té chvíle začíná být ovlivněn kanadskou angličtinou .

Během pobytu Doukhoborů v Saskatchewanu byl údajně ovlivněn ukrajinským jazykem  - především řečí přistěhovalců z rakouské Haliče (která není s jistotou stanovena kvůli jihoruským a západoruským dialektům a zařazení přistěhovalců z moderního Běloruska v r. rané fáze formování skupiny az provincie Charkov na konci 19. století mezi původními Doukhobory).

Kolem roku 1910 došlo mezi Doukhobory k rozkolu, v důsledku čehož se významná část Doukhoborů (stoupenců Petera Verigina ) přestěhovala ze Saskatchewanu do jihovýchodní Britské Kolumbie . Mnozí, kteří se zavřeli, žili ve společných osadách, hlavně neposílali své děti do školy a po několik desetiletí odmítali odvod a zachovali si ruský jazyk lépe než Dukhoborové, kteří zůstali v Saskatchewanu jako soukromí farmáři.

V 70. letech, po smrti členů komunity narozených v Rusku , většina kanadských Doukhoborů přešla na angličtinu . Je to dáno jak přirozenou asimilací, tak internací části Dukhoborů a jejich dětí kanadskou administrativou s cílem začlenit Dukhobory do systému ozbrojených sil (zejména během druhé světové války) a vzdělávání (na konec 50. let 20. století).

Mezi věrnými Doukhobory si ruština zachovává své postavení jako jazyk liturgie . Počet praktikujících Doukhoborů klesá – podle sčítání lidu z roku 2001 se jako Doukhobory označilo pouze 3800 lidí.

V oblasti hustě osídlené Doukhobory v Britské Kolumbii (Grand Forks, Castlegar, Creston) se ve školách vyučuje moderní normativní ruština jako jeden z jazyků. Někteří Dukhoborové dále studují ruský jazyk v procesu vysokoškolského vzdělávání, vybírají si ruské manžele z jiných komunit, což také vede ke snížení počtu mluvčích dialektu.

Vlastnosti dialektu

Doukhoborský dialekt Kanady se liší od spisovné ruštiny ve třech oblastech: vliv původních jihoruských (s příměsí středoruštiny) dialektů, vliv anglického jazyka a také ukrajinského jazyka  - obojí v oblasti původu a přímo v Kanadě .

Vliv jihoruských dialektů

• frikativní g ;
• nepřítomnost -t ve 3. osobě přítomného času sloves;
• lexikální jednotky necharakteristické pro spisovný ruský jazyk;
• redukce samohlásek - akanye , škytavka a v menší míře - yakane .

Vliv ukrajinského jazyka

• frikativní g ;
• nepalatalizované „r“: [retka] („zřídka“), [hrest] („kříž“), charakteristické pro běloruský a ukrajinský jazyk;
• nepalatalizované "k": "kysa" místo "kisa";
• použití protetického „in“ před samohláskou, například ve zdrobnělinu „ucho“ („uši“);
• nahrazení ruského „k“ zvukem [x];
• nahrazení ruského „f“ zvuky [хв]: kokhviya („káva“), hvarma („farma“);
• lexikální výpůjčky: "shvydko" - "rychle" (z ukrajinského "shvydko" se stejným významem), "troshki" - "trochu" (z ukrajinského "troshka" se stejným významem), "poslouchat" - "poslouchat" ( z ukrajinského „fámy“ se stejným významem), „gutar“ - „mluvit“ (z ukrajinského „gutorita“ se stejným významem), „můj muž“ - „můj manžel“ (z ukrajinského „miy cholovik“ se stejným hodnota) atd. [1] ;
• měkké -t ve třetí osobě jednotného čísla přítomného času sloves: vědět („vědět“), ořezávat („řezat“), které najdeme i ve středoruských (rjazaňských) dialektech;
• nepřítomnost -t ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času sloves: hýbat se („procházet se“), uklidňovat („uklidňovat se “), uklidňovat („uklidňovat se“). Taková náhrada je typická i pro Nikolajevskou oblast .

Výše uvedené rysy mohou souviset s dialekty země původního bydliště, a nejen s vlivem saskatchewanské ukrajinštiny . K rozlišení těchto dvou vrstev je zapotřebí dalšího výzkumu.

Anglická výpůjční slova

Doukhoborové, kteří do Kanady emigrovali z Ruska , si dali za úkol zachovat tradice a kulturní identitu, jejíž nedílnou součástí byl ruský jazyk . Proto byly výpůjčky z anglického jazyka zpočátku omezeny pouze na nezbytnou slovní zásobu vztahující se k reáliím, které v zemi původního bydliště chyběly. Především to byly pojmy spojené se železnicí , pilami , výrobními nástroji, dále názvy měrných jednotek a jméno peněz.

Některé další funkce

• Nestandardní používání pádů – „asi dvě hodiny“ místo „asi dvě hodiny“ – lze vysvětlit jak zjednodušením pod vlivem anglické gramatiky, tak dialektismy přinesenými do Kanady .
• Trend ke zvýšenému používání koncovky genitivu množného čísla -ov („lampy“, „jezera“ namísto standardních „lampy“ a „jezera“).

Literatura

• Golubeva-Monatkina N. I. Ruský emigrantský projev v Kanadě na konci 20. století. Texty a komentáře. M.: Editorial URSS, 2004. - 384 s. ISBN 5-354-00448-9
• Gunter Schaarschmidt (Victoria University, Kanada) Čtyři normy — jedna kultura: Doukhoborská ruština v Kanadě
• Makarova V. A. (2012). Použití ruštiny v současné modlitební bohoslužbě Doukhobor. // Mezinárodní vědecká a praktická internetová konference "Aktuální problémy filologie a metody výuky cizích jazyků" 1. února - 29. února 2012;
• Makarova V. A., Usenkova E. V., Evdokimova V. V., Evgrafova K. V. (2011). Jazyk Saskatchewan Doukhobor: Úvod do analýzy . // Novinky vysokých škol. Řada "Humanitní vědy". Sekce lingvistiky. Ročník 2. Číslo 2, s. 146-151.
• Schaarschmidt G. (2012). Historie ruského jazyka v Kanadě. Vnitřní a vnější migrace Doukhobor: Vliv na vývoj a strukturu jazyka. Edited by V. Makarova, Russian Language Studies in North America: the New Perspectives from Theoretical and Applied Linguistics . Londýn/New York: Anthem Press. S. 235-260. ISBN 978-1-78-308046-5

Poznámky

1. ↑ V.A. Makarova, E.V. Usenkova, V.V. Evdokimova, K.V. Evgrafova "Jazyk saskatchewanských Dukhoborů: úvod do analýzy" . Získáno 12. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 12. dubna 2021. (neurčitý)
2. ↑ Garsheninův výzkum na počátku 60. let, op. Citováno z: Golubeva-Monatkina N.I. Ruský emigrantský projev v Kanadě. M., 2004. Pp. 348
3. ↑ 1 2 Rozbor ruskojazyčných materiálů dukhoborského časopisu Iskra za rok 1993 N. I. Golubeva-Monatkina, autor: Golubeva-Monatkina N. I. Ruský emigrantský projev v Kanadě. M., 2004. Pp. 349-350
4. ↑ Radio Canada Phono Archive, 1960. cit. Citováno z: Golubeva-Monatkina N.I. Ruský emigrantský projev v Kanadě. M., 2004. Pp. 348

Viz také

• Dialekt Ukrajinců v Kanadě
• Jazyky Kanady