Zemplínská nářečí

Zemplínske nárečia ( zemplínske nárečie ) ( slovensky zemplínske nárečie, zemplínčina ) jsou nářečí východoslovenského nářečí , běžné ve východní a jihovýchodní části východoslovenské jazykové oblasti (v historické oblasti Zemplín ) [2] [3] [5 ] . Spolu se Sotakem a Užhem patří mezi východoslovenská nářečí podle klasifikací takových dialektologů jako F. Buffa ( F. Buffa ), K. Palkovič ( K. Palkovič ), R. Krajčovič ( R. Krajčovič ) a další [4] [6] [7] ; v klasifikaci publikované v "Atlasu slovenského jazyka" ( Atlas slovenského jazyka ) redakce J. Stolze ( J. Štolc ) patří Zemplín spolu se Šarišem (bez jihozápadního šarišského patois ) do středovýchodních slovenských dialektů [8] [ 9] .

Řadu zemplínských nářečních rysů spolu s dalšími východoslovenskými rysy najdeme v nářečích Slováků z ukrajinského Zakarpatska [10] .

Mezi hlavní jazykové jevy zemplínských dialektů patří [6] : výslovnost samohlásky / o / ve slovech jako pisok , statočni ; samohláska / u / místo starověkého dlouhého ó ve slovech jako kuň , stuj , ňebuj śe ; samohláska / i / ve slovech jako hňiu̯ , ch'liu̯ , hňizdo ; přítomnost neslabičného [u̯] na místě / v /: stau̯ , ou̯ca ; souhláska [ś] ve skupině / str /: śstreda , śtriblo ; použití koncovky -oj u živých podstatných jmen mužského rodu jednotného čísla v dativu a místních pádech: sinoj , chlapcoj ; tvary podstatných jmen ženského rodu jednotného čísla v pádech dativu a lokativu jako (na) lukoj , (na) rukoj ; minulé tvary příčestí jako pik , ňis atd.

Na základě zemplínských nářečí vznikla ve 2. polovině 18. století spisovná norma, která byla až do počátku 20. století používána pro vydávání náboženské literatury kalvínů východního Slovenska [11] , která existovala. spolu s tzv. světskou, neboli „světovou“ verzí východoslovenského spisovného jazyka , vytvořenou na základě šarišských dialektů [12] [13] .

Otázky klasifikace

V raném období rozvoje slovenské dialektologie byly podle geografického principu k zemplínským dialektům připisovány dialekty Zemplínské župy (Zemplínska župa) - administrativně-územní jednotky Uherského království -  byly protikladem k nářečí dalších tří žup východního Slovenska - Spišského , Šarišského a Abovského [14] . V moderní slovenské dialektologii jsou zemplínské dialekty zahrnuty buď ve východní, nebo ve střední části východoslovenského prostoru. V klasifikacích F. Buffy ( F. Buffa ) [6] , 1962; I. Kotulič [ 14] , 1962; K. Palkovič , 1981; R. Krajchovich [15] , 1988, zemplínská nářečí spolu se sotakovským a užským nářečím patří k východním dialektům a jsou protikladem k západním - spišským , šarišským a abovským . Takové rozdělení východoslovenských nářečí ukazuje dialektologická mapa I. Ripky ( I. Ripka ), 2001, publikovaná v Atlasu obyvatelstva Slovenska ( Atlas obyvatel'stva Slovenska ) [4] . F. Buffa, stejně jako P. Ondrus ( P. Ondrus ), 1961, přitom nevyčlenil sotácké a užské nářečí jako samostatné skupiny nářečí, včetně jejich skupiny zemplínské [14] [15] , ale S. Tobik ( Š. Tóbik ), 1965, považoval užské dialekty za samostatnou nářeční jednotku, ale nerozlišoval sotakské dialekty od zemplínských [16] . M. Semjanová ( M. Semjanová ), 1976, postavila do kontrastu mezi východními dialekty Zemplín (včetně horních, středních a dolních dialektů) a sotaksko-užského (včetně sotakických a užských dialektů) [17] . V klasifikaci prezentované v "Atlasu slovenského jazyka" ( Atlas slovenského jazyka ), 1968, je Zemplín spolu se šarštinou (severní a střední bez jihozápadní) přiřazeny k nářečím středním východoslovenským a jsou proti jihozápadním - Spiš, Abov a jihozápadní Šariš ( uhozápadošarišské nárečia ), stejně jako východní - Sotak a Užský [9] . J. Stolz ( J. Štolc ) uvedl podobnou klasifikaci později ve Slovenské dialektologii ( Slovenská dialektologia ) z roku 1994 [8] .

Zemplínská nářečí jsou ve většině dialektologických studií slovenského jazyka (včetně mapy „Atlasu slovenského jazyka“) považována za homogenní nářeční oblast. Pouze v dílech F. Buffy jsou zaznamenány nářeční rysy zvláštní skupiny zemplínských nářečí jižně od Trebišova [6] , stejnou oblast zmínil I. Kotulich [17] . První vnitřní diferenciaci zemplínských nářečí navrhla M. Semjanová, která na území Zemplína vyčlenila následující dialekty [18] :

Oblast distribuce

Zemplínská nářečí jsou běžná ve Východoslovenské nížině (v údolí řeky Ondavy a jejího přítoku Tople a také v údolí řeky Laborec ), většinou související s územím historického regionu Zemplín  - v okresech Trebišov a Michalovce ve východní části Košického kraje a v regionu Vranov nad Topľou , částečně v oblastech Humenného a Stropkova ve východní části Prešovského kraje [2] .

Ze západu přiléhá oblast zemplínských nářečí k oblasti abovských nářečí , ze severozápadu oblast šarišských nářečí , na severu zemplínské nářečí hraničí s rusínskými nářečími lemkovského dialektu. , na severovýchodě - se sotakskými dialekty , na východě - s užskými dialekty . Z jihovýchodu se oblast slovenských nářečně heterogenních nářečí připojuje k zemplínským nářečím, které jsou distribuovány protkané nářečími maďarského jazyka , z jihozápadu se hranice zemplínské oblasti kryjí se slovensko-maďarskou hranicí, oblast Zemplínské dialekty přímo sousedí s oblastí distribuce maďarského jazyka [2] [3] [4] .

Převaha zemplínských nářečních rysů je zaznamenána v dialektech Slováků ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny  - ve vesnicích Antalovtsy , Sredne a Zabrod jsou známy smíšené zemplínsko-užské dialekty ve vesnicích Domanynci a Storožnica , smíšené abovsko-šaršské -Zemplínské dialekty jsou běžné ve vesnicích Dolgoye , Kolchino , Lisichovo , Turi Remety , Veliky Berezny a ve městě Perechyn [10] .

Vlastnosti dialektů

Zemplínská nářečí sdílejí všechny nářeční rysy charakteristické pro východoslovenský dialekt jako celek, mezi nimiž je třeba poznamenat [6] [19] :

  1. Kombinace roT- , loT- místo praslovanských kombinací *orT- , *olT- nejsou pod akutním stresem: lokec „loket“, rokita „rakita“, loňi „loni“ atd.
  2. Přítomnost praslovanského nosového ę po labiálních souhláskách / e / (v krátké slabice): meso "maso", hovedo "dobytek", dzevec "devět" atd. a / ɪ̯a / (v dlouhé slabice) : pamɪ̯atka „paměť“, „památník“, dzevɪ̯ati „devátý“ atd.
  3. Absence dlouhých samohlásek: mam "(já) mám", davam "(já) dávám", luka "louka", dobrí "laskavý", "dobrý" atd.
  4. Kombinace hladkého se samohláskou na místě slabičného [r̥] a [l̥]: / ar / ( tvardi "tvrdé"); / er / ( śerco "srdce"); / ir / ( virba spolu s vɪ̯erba / verba "vrba"); / ri /; / al / ( halboki "hluboké"); / el / ( vil'k / vel'k "vlk"); / ol /, / ul / ( polno / pulno "plné"), / lu / ( slunko "slunce"), / li / ( hl'iboko "hluboké").
  5. Změna měkkého / t' / a / d' / na [c], [dz]: dzeci "děti", dzedzina "vesnice", cixo "tiše", volac "volat" atd.
  6. Paroxytonický přízvuk (vždy padá na předposlední slabiku).
  7. Koncovka podstatného jména -och , společná pro genitiv a místní tvary množného čísla všech tří rodů: bratox "bratři", "o bratrech", ženox "ženy", "o ženách", mestox "města", "o městech" a koncovka - om , společné pro dativ plurálu všech tří rodů: bratom "bratr", ženom "žena", mestom "město";
  8. Koncovka -ima v instrumentálu množného čísla přídavných jmen a zájmen: s tima dobrima "s těmi dobrými", z mojima "s mými", ś n'ima "s nimi" atd.
  9. Přítomnost takových forem minulého času slovesa byt' "být" jako bul "on byl", bula "ona byla", bulo "to bylo", bul'i "byli" a další nářeční rysy.

Zemplínské dialekty jsou také charakterizovány místními dialektovými rysy, včetně [6] [20] :

  1. Přítomnost samohlásky / o / jako v západních abovských dialektech ve slovech jako pisok , statočni , źl'abok , harčičok , začatok , obraśčok atd. V šarišském a spišském nářečí odpovídá samohlásce / e /: pisek , státní atd.
  2. Výslovnost souhlásky / v / na konci slabiky před souhláskou a na konci slova jako neslabičné [u̯]: stau̯ , ou̯ca , lau̯ka , prau̯da atd. Podobná výslovnost se nachází v Východoabovské dialekty sousedící se Zemplínem. Spish a Sharish dialekty se vyznačují omráčením souhlásky / v / na konci slabiky před souhláskou a na konci slova v [f]: staf , ofca , atd.
  3. Výslovnost souhlásky [ś] v kombinaci / str / na začátku slova: śtreda , śtriblo , śtrenuc , atd. Ve spišském a šarišském dialektu je výslovnost hlásky [s] zaznamenána v této kombinaci: streda , stříblo atd.
  4. Přítomnost / j / před kombinací / sc /: bol'ejsc , ňejsc , kojsc atd. Ve spišských a šarských dialektech chybí / j / před kombinací / sc /: bol'esc , ňesc atd.
  5. Výslovnost ve většině zemplínských nářečí / u / (na místě starodávného dlouhého ó ), jako ve většině šarišských nářečích, ve slovech jako bul , sul' , stul , kuň , stuj , ňebuj śe atd. V abovských a většině spišských nářečích ve slov. tohoto typu / o / se vyslovuje: sol' , stol , koň , stoj atd .
  6. Výslovnost samohlásky / i / ve většině zemplínských dialektů ve slovech jako: hňiu̯ , ch'liu̯ , hňizdo , hvizda , dziu̯ka , bili , śňih , drimac , obid atd. Podobná výslovnost je zaznamenána ve většině nářečí hňi , hňi ch'lib , śvička , l'iska , hvizda , hňizdo , śmich , dzifka , viter , bili atd. Ve většině spišských a v abovských nářečích se poznamenává výslovnost / e / : hňev , ch'leb , śvečka , . ' eska , hňezdo , hvezda , śňeh atd. nebo / je / ve slovech jako bjeli , dzjefka , śmjech atd.
  7. Výslovnost těchto jednotlivých slov: chrasta , kol'era , gu , kedz , medźi , tot , morjo , vun . Ve spish a sharish dialektech je běžná taková výslovnost těchto slov jako: krasta , kolera , ku , ked , medzi , ten moro , on .
  8. Přítomnost koncovky -oj u živých podstatných jmen mužského rodu jednotného čísla v dativu a místních pádech: sinoj , chlapcoj , majstroj , uchoj , psoj atd. Stejná koncovka u podstatných jmen se používá ve východních abovských dialektech. Ve spišských a šarišských dialektech jsou běžné formy podstatných jmen s koncovkou -ovi : sinovi , chlapcii , majstrovi atd.
  9. Tvary podstatných jmen ženského rodu jednotného čísla v dativu a místních pádech s koncovkami -oj : (na) lukoj , rukoj , (na) nohoj , (pri) macochoj atd. Tyto tvary jsou protikladem ke spišským tvarům (na) luke , ( na) ruke , (na) nohe , (pri) macoche atd. a tvary Sharisha (na) luce , (na) ruce , (na) noźe , (pri) macoše  atd.
  10. Minulé tvary příčestí jako pik , ňis jsou stejné jako v šarišských dialektech. Spišská nářečí se vyznačují tvary pekol , ňesol .
  11. Přítomnost specifických tvarů sloves minulého času jako bul mi (lit. bol som ), stalami (lit. stala som ) atd.
  12. Koncovky -omu , -oho pro přídavná jména, zájmena a číslovky v genitivu a dativu jednotného čísla: môjhou , mojoho ; jomu , joho ; tomu , toho ; dobromu , dobroho atd. Tento jev je častý i v Abově a jihovýchodním Šariši. Pro ostatní východoslovenské nářečí jsou charakteristické koncovky -emu , -eho : mojemu , mojeho ; jemu , jeho ; temu , teho ; dobremu , dobremu atd.

F. Buffa zaznamenal některé rysy zemplínských nářečí na území jižně od Trebišova [6] . Zejména přítomnost samohlásky / o / ve slovech jako nož , stol , koň , stoj atd., na rozdíl od typických zemplínských tvarů se samohláskou / u /: stul , kuň , stuj atd.

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 4 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  3. ↑ 1 2 3 Uniza.sk  (slovensky) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  4. ↑ 1 2 3 4 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (slovensky) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  5. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Buffa F. Východoslovenské nárečia  // Vlastivedný Časopis. IX. - Bratislava, 1962.  (Datum přístupu: 11. května 2013)
  7. ↑ Karpinský, 2009 , s. 22-23.
  8. ↑ 1 2 Karpinský, 2009 , s. 23.
  9. ↑ 1 2 Semjanová, 1976 , s. 371-372.
  10. ↑ 1 2 Bartko, Dzendzelivska, Lipták, 1998 , str. 6.
  11. ↑ Švagrovský Š. Z histórie slovenských kalvínskych rituálnych kníh z rokov 1750-1758  // Slovenská reč, roč. 65. - Bratislava, 2000. - č. 5-6 . - S. 279-294 .  (Přístup: 11. května 2013)
  12. ↑ Skorvid S.S. Menší slovanské jazyky: v jakém smyslu? // Menší jazyky Eurasie: sociolingvistický aspekt. Přehled článků. - M .: MGU , 1997. - S. 189 .
  13. ↑ Švagrovský Š., Ondrejovič S. Východoslovenský jazykový separatizmus v 19. a 20. storočí (Poznámky k Východoslovenskému slovníku)  // Slovenská Reč. - Bratislava, 2004. - č. 3 . - S. 129-150 .  (Přístup: 11. května 2013)
  14. ↑ 1 2 3 Semjanová, 1976 , s. 371.
  15. ↑ 1 2 Karpinský, 2009 , s. 22.
  16. ↑ Karpinský, 2009 , s. dvacet.
  17. ↑ 1 2 Semjanová, 1976 , s. 372.
  18. ↑ Semjanová, 1976 , s. 374.
  19. ↑ Smirnov, 2005 , s. 307-308.
  20. ↑ Liška J. Nárečový svojráz východného Slovenska (príspevok k východoslovenským narečiám)  // Almanach východného Slovenska 1848-1948 / sostavili Polívka E., Vindiš I. - Košice, 1948 .- 1948 .-- P.  (Přístup: 11. května 2013)

Literatura

Odkazy