Vlaštovka (škuner, 1838)

Martin

Litografie Podustova podle kresby V. A. Prochorova
Servis
 ruské impérium
Třída a typ plavidla škuner typu "Messenger"
Typ návazce škuner
Organizace Černomořská flotila
Výrobce Nikolajevská admirality
velitel lodi S. I. Čerňavskij
Stavba zahájena 10. února  ( 221837
Spuštěna do vody 12. června  ( 241838
Stažen z námořnictva 1854
Hlavní charakteristiky
Délka mezi kolmicemi 30,2—30,3 m
Střední šířka 7,8 m
Návrh 4 m
stěhovák plachta
Vyzbrojení
Celkový počet zbraní 16/17

"Lastochka" je plachetní škuner Černomořské flotily Ruské říše , účastník krymské války .

Popis plavidla

Plachetní škuner , jeden z pěti škunerů třídy Messenger [comm. 1] . Délka škuneru se podle informací z různých zdrojů pohybovala od 30,2 do 30,3 metrů [comm. 2] , šířka - 7,8 metru [comm. 3] a hloubka intrya je 4 metry. Výzbroj lodi tvořilo sedmnáct děl, včetně dvou tříliberních kanónů, čtrnácti 18liberních karonád a jedné 36liberní dělové karonády [2] [3] [4] .

Servisní historie

Škuner "Vlaštovka" byl položen na skluzu Nikolajevské admirality 10. února  ( 22.1837 a po startu 12. června  ( 24.1838 se stal součástí Černomořské flotily . Stavbu provedl loďař kapitán S. I. Chernyavsky [5] [6] [7] .

V tažení roku 1838 vyplula z Nikolaeva do Řecka [8] . Podle některých zdrojů byla v letech 1838 až 1840 k dispozici ruské misi v Řecku a plavila se podél řeckého pobřeží ve Středozemním a Jaderském moři, podle jiných zdrojů v kampani ve stejných letech, každoročně se účastnila v operacích u pobřeží Kavkazu v rámci odřadů [5 ] [9] [10] [11] .

22. května  ( 3. června 1840 )  se jako součást eskadry viceadmirála MP Lazareva zúčastnila vylodění u ústí řeky Psezuapse [5] . Během tažení téhož roku podnikla plavby mezi Nikolajevem a Sevastopolem [12] a křižování v Černém moři [13] .

V roce 1841 se škuner přesunul ze Sevastopolu do Konstantinopole, kam dorazila na příkaz ruské mise v Řecku . Z Konstantinopole se škuner plavil do řeckého souostroví a Středozemním mořem do Alexandrie a Bejrútu. Následující rok 1842 se „Vlaštovka“ vrátila do Sevastopolu [5] [14] [15] [16] .

V kampani od roku 1843 do roku 1845 se účastnila operací flotily u kavkazského pobřeží jako cestovní loď a také podnikala praktické plavby do Černého moře jako součást eskader [5] [17] [18] [ 19] . V roce 1845 sloužila také na sevastopolské silnici a plavila se mezi Sevastopolem a Oděsou [20] .

V roce 1846 sloužila při náletu na Sevastopol, plavila se mezi Sevastopolem a Oděsou a podnikala také cestovní plavby k abcházskému pobřeží [5] [21] [22] [23] [24] .

V kampani 1847-1851 se opět každoročně účastnila operací u pobřeží Kavkazu jako součást oddílů, podnikala křižní plavby podél pobřeží Abcházie [5] [25] [26] [27] [28] . Zároveň se v tažení roku 1849 podílela na odražení nepřátelského útoku na pevnost Golovinskij, za což byla deklarována královská přízeň veliteli škuneru nadporučíku baronu N. P. Frideriksovi [29] .

3. března  1851 byla chycena v bouři v kotvišti  v Tsemess Bay . Během bouře na škuneru se přetrhl řetěz kotvy plecht a, protože se nemohl držet na jiných kotvách, byl škuner odhozen na mělčinu. Během havárie, aby odlehčila loď na ní, posádka odřízla všechny stěžně. Posádce se podařilo uniknout a dostat se na břeh v plné síle. 6. března (18. března) byl škuner vyzdvižen, načež byla loď opravena a vrácena do flotily [5] [30] [31] .  

V roce 1852 se opět účastnila praktických plaveb eskadron lodí Černomořské flotily do Černého moře a křižování podél jeho východních břehů [5] [32] [33] [34] .

V roce 1853 se plavila mezi Sevastopolem a Nikolajevem [35] , doplula také do Konstantinopole [5] a byla využívána pro hydrografické práce v Černém moři [36] .

Zúčastnila se krymské války . V roce 1854 byla v sevastopolském přístavu na ochranu arzenálu a bloků . Ve stejném roce byla potopena v sevastopolské roadstead [37] . Po válce, při čištění Sevastopolského zálivu, byl trup škuneru vyhozen do povětří [38] .

Velitelé škunerů

Velitelé plachetního škuneru "Lastochka" v ruské císařské flotile v různých dobách sloužili [39] :

Poznámky

Komentáře
  1. V rámci série byly také postaveny škunery " Gonets " (vedoucí loď projektu), " Dart ", " Zabiyaka " a " Brave " [1] .
  2. 99 stop 3 in [2] .
  3. 25 stop 6 in [2] .
Prameny
  1. Chernyshev, 2002 , str. 142-144.
  2. 1 2 3 Veselago, 1872 , str. 524.
  3. Chernyshev, 2002 , str. 142.
  4. Širokorad, 2007 , s. 356.
  5. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Chernyshev, 2002 , str. 143.
  6. Veselago, 1872 , str. 524-525.
  7. Veselago XII, 2013 , str. 245.
  8. Veselago X, 2013 , str. 226.
  9. Veselago IX, 2013 , str. 304.
  10. Veselago X, 2013 , str. 226-228.
  11. Veselago XII, 2013 , str. 206, 280, 311, 313.
  12. 1 2 Veselago X, 2013 , str. 90.
  13. Veselago XII, 2013 , str. 72.
  14. Veselago IX, 2013 , str. 69, 139.
  15. Veselago X, 2013 , str. 90, 425.
  16. Veselago XI, 2013 , str. 403.
  17. Veselago IX, 2013 , str. 402, 405, 569.
  18. Veselago X, 2013 , str. 90, 325, 357, 425.
  19. Veselago XII, 2013 , str. 126, 292, 382, ​​408.
  20. Veselago X, 2013 , str. 378,622.
  21. Veselago IX, 2013 , str. 408,572.
  22. Veselago X, 2013 , str. 25, 222, 378.
  23. Veselago XI, 2013 , str. 409,548.
  24. Veselago XII, 2013 , str. 49 100.
  25. Veselago IX, 2013 , str. 53, 225, 288, 401, 514, 572.
  26. Veselago X, 2013 , str. 25, 303, 378, 390, 483, 529, 533.
  27. Veselago XI, 2013 , str. 204, 375, 442, 548.
  28. Veselago XII, 2013 , str. 101, 328, 396, 400, 411.
  29. 1 2 Veselago XII, 2013 , str. 179-180.
  30. Sokolov, 1855 , str. 243.
  31. Konkevič, 1874 , str. 46-47 (A.1).
  32. Veselago IX, 2013 , str. 73,447.
  33. Veselago X, 2013 , str. 76, 353.
  34. Veselago XI, 2013 , str. 443.
  35. Veselago IX, 2013 , str. 418.
  36. Veselago XI, 2013 , str. 532.
  37. Chernyshev, 2002 , str. 143-144.
  38. Lodě a lodě potopené v Sevastopolském zálivu v letech 1854-1855. . krimea.info. Datum přístupu: 16. ledna 2014. Archivováno z originálu 1. února 2014.
  39. Chernyshev, 2002 , str. 144.
  40. Veselago X, 2013 , str. 228.
  41. Veselago IX, 2013 , str. 401-402.
  42. Veselago X, 2013 , str. 25.
  43. Veselago IX, 2013 , str. 414.
  44. Veselago XI, 2013 , str. 531-532.

Literatura