Liptovská nářečí

Liptovské nárečia (také liptovské nárečie ; slovensky liptovské nárečia ) - nářečí středoslovenské nářečí , běžné ve středních a jihovýchodních oblastech Žilinské oblasti Slovenska (v severní části středoslovenské nářeční oblasti) [1] [2 ] [3] . Spolu s turečtinou , oravštinou a hornonitranštinou jsou podle klasifikace publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [4] zařazeny do počtu severostředoslověnských dialektů .. V liptovské nářeční oblasti se rozlišují střední, západní a východní dialekty [5] [6] . V klasifikaci R. Kraychovicha jsou liptovské dialekty považovány za hlavní nářeční oblast a východoliptovské nářečí za přechodnou oblast v severozápadní středoslovenské nářeční oblasti [7] [8] . Podle klasifikace uvedené na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ) jsou liptovské nářečí zahrnuty do severozápadní oblasti středoslovenské nářeční makrooblasti [6] .

Liptovské dialekty jsou pojmenovány podle historické liptovské župy Uherského království , v jejímž rámci se tyto dialekty vytvořily [9] [10] [11] .

Liptovské nářečí se vyznačují všemi typickými středoslovenskými nářečními rysy. Jazykový systém liptovských nářečí je nejblíže slovenskému spisovnému jazyku [4] .

Rozsah a název

Liptovské dialekty jsou běžné v horských oblastech severní části Slovenska . Oblast liptovských nářečí se podle moderního administrativně-územního členění Slovenska nachází ve střední a jihovýchodní části území Žilinského kraje (největší sídla v tomto kraji jsou Liptovský Mikuláš , Ružomberok a Liptovský Hrádok ) [4] [10] [12] .

Z východu na oblast liptovských nářečí přiléhá oblast lučivnských nářečí spišské skupiny východoslovenského nářečí . Z jihu, západu a severu hraničí nářečí středoslovenské nářečí s liptovskými nářečími: z jihu - oblast rozšíření jižních středoslovenských zvolenských nářečí , z jihovýchodu - oblast rozšíření nářečí jižní středoslovenské hornogronské nářečí skupiny Gemer , ze západu - oblast rozšíření severních středoslovenských turchanských dialektů , ze severu a severozápadu - oblast rozšíření severní středoslovenské Oravy dialekty . Na severovýchodě k oblasti liptovských nářečí přiléhá oblast rozšíření podgalských goralských dialektů malopolského dialektu .

Název liptovské nářečí (stejně jako mnoho dalších skupin slovenských nářečí) je dán názvem jedné z historických žup Uherského království , v jejímž rámci se tyto nářečí utvářely. Oblast liptovských nářečí se z velké části shoduje s územím župy Liptov [9] [10] [11] .

Nářeční rysy

Hlavní nářeční rysy liptovských nářečí jsou podobné nářečím středoslovenským . Významná část těchto jazykových znaků je zastoupena v jazykové normě slovenského spisovného jazyka . Zároveň jsou v jazykovém systému liptovských nářečí zaznamenány regionální nářeční jevy, které spisovný jazyk a většinu oblasti středního Slovenska nezná. Mezi tyto jevy patří [4] :

1. Přechod skupin tl , dl , dn na kl , gl , gn , zaznamenaný především v dialektech středních a západních Lipt: tḷčɪ̯em > kḷčɪ̯em , dḷhí > gḷhí , dňes > gňes .
2. Případy zachování archaických tvarů akuzativu osobních zájmen ni , vi v západoliptovských dialektech. Ve většině slovenských nářečí jsou tyto tvary nahrazeny tvary genitivu nás , vás .

Poznámky

1. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. dubna 2015)
2. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
3. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. dubna 2015)
4. ↑ 1 2 3 4 Lifanov, 2012 , str. 24.
5. ↑ Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 2. dubna 2015)
6. ↑ 1 2 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 2. dubna 2015)
7. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 236-237.
8. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 316.
9. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
10. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
11. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
12. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..

Literatura

1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .