Nikita Kozhemyaka | |
---|---|
| |
Epický hrdina | |
Mytologie | slovanský |
terén | Rus |
Podlaha | mužský |
Související postavy | Kyjevský princ |
Související události | vznik Hadích hřídelí |
Zmínky | pohádka o Nikitovi Kozhemyakovi |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Nikita Kozhemyaka [1] (také, Kirill Kozhemyaka [2] , Kuzma a Demyan [3] , Ilya Shvets ; Ukrajinec Mikita Kozhum'yaka, Kirilo Kozhemyako , boží padělatel ) - hrdina [4] , hrdina kyjevského eposu [5 ] a lidové pověsti , které se rozšířily mezi východními Slovany .
Existují varianty ruských , ukrajinských a běloruských pohádek [6] . První písemná zmínka o prototypu legendy pochází z roku 992 a je obsažena v Pohádce o minulých letech , která hovoří o mladém muži, který za Vladimíra přemohl hrdinu Svatého Pečeněga („Příběh kozhemjakovského mládí“). Pozdější Nikon Chronicle nazývá mladíka Jan Usmoshvets .
V rejstříku pohádkových zápletek lidových pohádek označuje číslo 300-2 zápletku „Kozhemyakův přemožitel hadů“ [7] .
S odkazem na široce rozšířenou zápletku hadích bojů mají příběhy o Kozhemyakovi tu zvláštní vlastnost, že hrdina-hadí bojovník před provedením obvyklého činu – zabitím hada a osvobozením princezny – podá důkaz o své hrdinské síle a roztrhá několik býčích kůží. dohromady nebo vytrhávání kousků kůže z býka.
V nejúplnějších verzích (běloruských a ukrajinských) se říká, že dceru kyjevského prince odnesl had, který se do ní zamiloval a držel ji v zajetí. Poté, co se od hada dozvěděla, že se bojí pouze jedné osoby - Nikity Kozhemyaku (možnosti - Kirill Kozhemyaku, Ilya Shvets), pošle dopis s holubicí svému otci s žádostí, aby našel tohoto hrdinu a povzbudil ho, aby bojoval s hadem. . Když princovi poslové vstoupili do chýše Kozhemyakiho, který byl zaneprázdněn svými obvyklými záležitostmi, roztrhal překvapením 12 kůží. Na žádost prince bojovat s hadem nejprve odmítá.
Starší, které princ poslal, ho také nemohou prosit. Jen pláč dětí poslaných princem se dotýká Nikitova srdce. Hrdina, zabalený do konopí a potřený pryskyřicí, aby se stal nezranitelným, bojuje s hadem a osvobodí princovu dceru. Běloruská a ukrajinská verze dodávají na závěr příběhu, že trakt u Kyjeva , kde hrdina žil, se od té doby nazývá Kozhemyaki .
Ruská verze představuje trochu jiný konec. Had, kterého porazil Nikita Kozhemyaka, ho prosí o milost a nabídne, že se s ním bude dělit o zemi rovným dílem. Nikita ukuje pluh o hmotnosti 300 liber , zapřáhne do něj hada a vyrýsuje brázdu z Kyjeva do Černého moře ; poté, co začal rozdělovat moře, se had utopí (v jiné verzi trpí žízní, začne chtivě pít z moře a praskne). Nyní jsou vidět zbytky brázdy z Nikitova pluhu; takové „hadovité“ šachty jsou na některých místech Ukrajiny dodnes naznačeny [8] . Jedná se o starobylé obranné valy podél břehů přítoků Dněpru, které se nacházejí jižně od Kyjeva.
Místo Nikity může hrát Kozhemyaki: v ruských verzích pohádek - Kuzma a Demyan ; v ukrajinštině - Gleb a Boris , někdy sv. Petr ; v polštině - Svatý Petr [9] .
Pohádkový hrdina Suchits ( Suchenok, Suchkinův syn, Sukevič, Suchkir, Suchiksy ) také jako Nikita Kozhemyaka orá hada. Například v ukrajinské Pohádce o Suchitsových se vypráví, jak kovář Kuzma-Demjan vykoval dvousetliberový pluh a pomohl hrdinovi Suchitsovi zapřáhnout hada a orat zemi: „Kuzma-Demyan drží jazyk za zuby (kleštěmi ), a Suchits ovládá pluh ... Dojeli jsme k moři. Had začal pít moře... A nyní je tam také Hadí šachta. A řeka Stugna vyschla, protože ji pak had vypil...“ [10] .
Zvláštností příběhu o Nikitě je, že jeho starobylost je doložena dokumenty. Takže v Pohádce o minulých letech je příběh o mladém hrdinovi, který za Vladimíra Svatého překonal obra Pečeněga , na jehož památku nechal Vladimír údajně postavit město Pereyaslavl („kvůli slávě mládí “). V této lidové pohádce, datované letopisy do roku 992 , jméno mladého muže ještě není. Kronika Nikon ho nazývá Jan Usmoshvets , v čemž vidí fikci písaře. Jeho otec prohlašuje mimořádnou sílu svého syna a vypráví, že jednou svého syna vyhuboval, když drtil kůži: syn, podrážděný otcovým napomínáním, roztrhl kůži rukama. Vladimír otestuje sílu mladého hrdiny tím, že proti němu vypustí býka rozzuřeného rozžhaveným železem : mladík vytáhne z býka kus masa s kůží, co ho ruka popadla. Dále je bitva hrdiny s obrem Pečeněgem popsána v epických termínech. V tomto kronikářském příběhu badatelé eposu vidí nejstarší knižní převod eposu „Kyjevského cyklu“. Následně byly historické rysy lidové pohádky zapomenuty; hrdina dostal jméno Nikita nebo Cyril a už nebojuje s historickým nepřítelem, ale s fantastickým tvorem, hadem, únoscem dívek.
Podle A. N. Afanasieva se v tomto případě mýtická legenda o boji boha hromu ( Perun ) s mrakem zredukovala na jevy skutečného života a dostala historické zabarvení. Mýtický had, personifikace mraku, se stal obrem Pečeněg (mluvíme o kronikářské verzi legendy o kozhemyackém hrdinovi). Mraky jsou podle Afanasieva od pradávna přirovnávány k býkům, kravám a kůžím, které jim byly odebrány; proto se bůh hromu, který udeřil kyjem do mraků, proměnil v lidových pohádkách v hrdinu kozhemyaku.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|