Pandekti z Antiocha (rukopis)

Pandects of Antioch je starý ruský pergamenový rukopis z 11. století ze sbírky Vzkříšení Státního historického muzea (kód: neděle 30 perg.). Obsahuje text starobulharského překladu sestaveného osvětového díla palestinského mnicha Antiocha Černorizce ze 7. století ( řecky Πανδέκτης τῆς ‛αγίας γραφῆς ). Rukopis objevil K. F. Kalaidovič v knihovně kláštera Vzkříšení Nový Jeruzalém v roce 1822 a v roce 1907 byl převeden do Synodální knihovny [1] .

Paleografický popis

Rukopis obsahuje 310 listů, psaných několika rukopisy ve dvou sloupcích. Rukopisu chybí mnoho listů uprostřed, mnoho listů je naplněno vodou a sušícím olejem.

Moderní vazba rukopisu - karton v měkké kůži - byla vyrobena v 19. století. Iniciály a proutěná čelenka na foliu 1 jsou vyrobeny ve starém byzantském stylu, v rumělce (u některých iniciál je místo rumělky použita karmínová barva) [2] .

Paleografické rysy rukopisu podle P. M. Kopka odrážejí jednotnou písařskou školu, která se vyznačuje výstižným charakterem písma, používáním stejného typu abecedních ligatur a rozšiřujících písmen a také častou absencí iotizovaných písmen ꙗ a ѥ [3] .

Výzkum a publikace

Po K. F. Kalaidoviči rukopis podrobně prostudoval Archimandrita Amfilohij (Sergievsky-Kazantsev) , který popsal paleografické rysy soupisu a textologii překladu s vydáním jednotlivých kapitol slovanského překladu s paralelním řeckým textem [4 ] . První vydání rukopisu provedl v roce 1913 O. M. Bodyansky [5] ; později plné znění rukopisu vydal také J. Popovský [6] .

Podrobný popis pravopisných a fonetických rysů písařů rukopisu zpracoval P. M. Kopko [7] .

Další staroruské seznamy slovanských překladů děl

Antiochovo dílo bylo v Rusku velmi populární. Významná část jeho starověkého překladu se nachází ve staroruské sbírce Trojice z konce 12. století ze sbírky Trojicko-sergijská lávra , č. 12; výzkum J. Popovského ukázal, že text v této sbírce byl opsán přímo z rukopisu 11. století - tyto dva rukopisy tedy tvoří nejstarší dodnes dochovanou dvojici antigrafií a apografů slovanského písma [8] .

Mnoho moralizujících výroků Antiocha bylo zahrnuto do slovanského prologu [9] . Kapitola práce věnovaná opilství ovlivnila staré ruské spisy o této neřesti [10] .

Poznámky

1. ↑ Konsolidovaný katalog, 1984 , s. 66.
2. ↑ Konsolidovaný katalog, 1984 , s. 66-67.
3. ↑ Copco, 1915 , str. 139-140.
4. ↑ Amphilochius, 1880 .
5. ↑ Bodyansky, 1913 .
6. ↑ Popovský, 1989 .
7. ↑ Copco, 1915 .
8. ↑ Popovský, 1987 .
9. ↑ Bulanin, 1987 .
10. ↑ Kalinovskaya, 1984 , s. 60-61.

Literatura

• Bulanin D. M. Pandects of Antioch  // Slovník písařů a knihkupectví starověkého Ruska . - 1987. - Vydání. 1. XI - první polovina XIV století. . - S. 290-292 .
• Kopko P.M. Výzkum jazyka pandektů z Antiocha XI. století // Sborník katedry ruského jazyka a literatury Akademie věd . - 1915. - č. XX (kniha 3) . - S. 139-216 .
• Popovski J. Najstariji par antigrafa i apografa u slovenskoj pismennosti // Paléografie et diplomatique slaves. - 1987. - č. 3 .
• Popovski J. Pandekti z Antiocha. Slovanský text v transkripci. - Polata knižní. — 1989.
• Kalinovskaja V.N. Ke studiu nejstarších ruských učení a slov proti opilství // Stará ruská literatura. Zdrojová studie. - L. , 1984.
• Konsolidovaný katalog slovansko-ruských ručně psaných knih uložených v SSSR, XI-XIII století. — M .: Nauka, 1984.
• Amphilochius, archim. Výzkum Pandektu Antiocha z 11. století, který se nachází v knihovně Resurrection New Jerusalem Library. - M . : Typ. Kudrjavceva, 1880.
• Pandekt mnicha Antiocha: Podle rukopisu z 11. století patřícího klášteru Vzkříšení. Pod dohledem O. M. Bodyanský. - M. , 1913.

Odkazy

• Elektronické zveřejnění rukopisu na portálu Manuscript Archivní kopie ze dne 30. září 2020 na Wayback Machine