Přejmenování místního jména v Turecku nebo toponymické změny v Turecku prováděly po sobě jdoucí turecké vlády pravidelně a hromadně od roku 1913 do současnosti. Tisíce lidových nebo historických jmen v Turecké republice nebo její předchůdkyni , Osmanské říši , byly přejmenovány na rozpoznatelná turecká jména jako součást politiky turkizace na základě toho, že byla cizí nebo rozdělující, zatímco kritici této politiky to popisovali. jako šovinistické . Změněná toponyma byla obvykle arménského , řeckého , gruzínského , lazského , bulharského , kurdského , zazackého , syrského [1] nebo arabského původu.
Snahy Turecka o vstup do Evropské unie na počátku 21. století vedly ke snížení frekvence takového přejmenování ze strany místních samospráv, a ještě více ze strany centrální vlády. V některých případech byly názvy některých vesnic (většinou vesnic s kurdskými menšinami a Zazas ) obnoveny legislativou. Názvy míst, které se formálně změnily, často přetrvávají v místních dialektech a jazycích v celé etnicky rozmanité zemi.
Tato politika začala v posledních letech Osmanské říše a pokračovala i v její nástupkyni, Turecké republice. Za vlády Kemalistů byly vytvořeny zvláštní vládní komise pro přejmenování. V důsledku toho bylo přejmenováno asi 28 000 topografických názvů, včetně 12 211 názvů vesnic a měst, 4 000 horských, říčních a dalších topografických názvů. Většina změn názvů se odehrála ve východních oblastech, kde etnické menšiny tvoří velkou nebo většinu populace.
Výbor pro odbor a pokrok převzal otěže Osmanské říše v převratu v roce 1913 [2] . Na vrcholu první světové války a v posledních letech Osmanské říše , kdy byla prováděna politika etnických čistek nemuslimských řeckých , arménských a asyrských menšin, vydal Enver Pasha , ministr války, dekret (Ferman ) dne 6. října 1916, ve kterém bylo uvedeno následující [3] [4] [5] [6] [7] :
Bylo rozhodnuto, že provincie, okresy, města, vesnice, hory a řeky, které byly pojmenovány v nemuslimských jazycích, jako je arménština, řečtina nebo bulharština, budou přejmenovány na turečtinu. Aby bylo možné využít správný okamžik, musí být tohoto cíle dosaženo včas.
"Generální ředitelství státního archivu Turecké republiky, pošta provincie Istanbul, č. 000955, 23 Kânunuevvel 1331 (6. října 1916) Dekret Envera Paši"
Dekret Envera Paši neovlivnil zeměpisná jména muslimských menšin (tj. Arabů a Kurdů ) kvůli roli osmanské vlády jako chalífátu [8] . Tento dekret inspiroval mnoho tureckých intelektuálů k psaní na podporu takových opatření. Jeden takový intelektuál, Hussein Avni Alparslan (1877–1921), turecký voják a autor knih o tureckém jazyce a turecké kultuře, byl inspirován snahami Envera Paši a napsal ve své knize Trabzon İli Lâz mı? Turk mu? (Je provincie Trabzon Laz nebo turecká?), že [9] :
Chceme-li být pány své země, pak musíme i té nejmenší vesničce změnit název na turecký a nenechat jeho varianty v arménštině, řečtině nebo arabštině.
Jen tak můžeme vymalovat naši zemi v jejích barvách.
Není známo, kolik toponym bylo v souladu s rozsudkem změněno. Konečný zastřešující cíl ediktu selhal kvůli zhroucení osmanské vlády a soudním procesům s jejími vůdci v osmanských a evropských soudech za masakry etnických menšin spáchané v roce 1915 [6] [10] .
V Turecké republice se míra kulturní represe snížila; oficiální politika přejmenovávání místních jmen netureckého původu však v průběhu let pokračovala beze změny [5] [8] .
Turecký nacionalismus a sekularismus byly dva ze šesti základních principů Turecké republiky. [11] Mustafa Kemal Atatürk , vůdce prvních desetiletí republiky, usiloval o vytvoření národního státu (turecky: Ulus) ze zbytků Osmanské říše. Během prvních tří dekád existence Republiky byly snahy o turkifikace [12] [8] [6] vracejícím se tématem. [13] [14] [15] [16] Importované mapy obsahující odkazy na historické regiony jako Arménie, Kurdistán nebo Lazistán (oficiální název provincie Rize před rokem 1921) byly zakázány (jako v případě Der Grosse Weltatlas - mapy vydané v Lipsku ). [17]
Do roku 1927 byly v Istanbulu přejmenovány všechny neturecké názvy ulic a náměstí [18] [19] .
V roce 1940 vydalo ministerstvo vnitra oběžník, který navrhoval nahrazení toponym v původním nebo cizím jazyce tureckými názvy [20] . Novinářka a spisovatelka Ayse Hür poznamenala, že po smrti Atatürka během období Demokratické strany v Turecku na přelomu 40. a 50. let „podléhala změnám ošklivá, hanlivá, urážlivá nebo posměšná jména, i když byla turecká. Byly přejmenovány názvy vesnic s lexikálními komponenty s významem červený (kizyl), zvon (chan), kostel (kilise; např. Kyrk kilise ). Arabské, perské, arménské, kurdské, gruzínské, tatarské, čerkesské a lazské názvy vesnic byly také přejmenovány, aby se odstranily „separatistické pojmy“ [21] .
Zvláštní komise pro změnu jména ( Ad Değiştirme İhtisas Kurulu ) byla založena v roce 1952 pod vedením ministerstva vnitra [20] . Bylo zmocněno změnit všechny názvy, které nespadají do pravomoci obcí, jako jsou ulice, parky a další místa. V komisi byli zástupci Turecké lingvistické společnosti ( Türk Dil Kurumu ), kateder geografie, jazyka a historie Ankarské univerzity , generálního štábu a ministerstev obrany, vnitra a školství. Výbor pracoval do roku 1978 a 35 % vesnic v Turecku bylo přejmenováno [20] . Iniciativa byla úspěšná, změnilo se asi 28 000 místních názvů, včetně 12 211 názvů vesnic a měst a 4 000 názvů hor, řek a dalších míst [22] [23] [24] [25] [26] . Toto číslo zahrnuje i názvy ulic, památek, čtvrtí, čtvrtí a dalších součástí, které jsou součástí určitých obcí [13] [22] [18] . Komise byla obnovena po vojenském převratu v roce 1980 v roce 1983 a změnila názvy 280 vesnic. To bylo znovu uzavřeno v roce 1985 kvůli neefektivitě. [20] Během stupňujícího se napětí mezi kurdskými rebely a tureckou vládou se v 80. letech 20. století soustředila změna místních jmen na kurdské vesnice, města, řeky atd. [12] [27]
V roce 1981 turecká vláda odhalila v předmluvě ke Köylerimiz , publikaci o názvech tureckých vesnic, že:
Přibližně 12 000 názvů vesnic, které nejsou turecké, mají neturecké kořeny a jsou identifikovány jako původce zmatku, byly prozkoumány a nahrazeny tureckými názvy a uvedeny v platnost Komisí pro změnu cizích jmen působící pod generálním ředitelstvím provincie. Vláda na našem ministerstvu. [28]
Na vrcholu této politiky neexistovala žádná zeměpisná nebo topografická jména jiného než tureckého původu [15] . Některá ta novější jména se podobala původním jménům, ale s upravenými tureckými konotacemi (např . Akhtamar byl změněn na Akdamar ).
Ačkoli místní názvy byly v Turecku oficiálně přejmenovány, jejich rodná jména jsou zachována a nadále se používají v místních dialektech po celé zemi. [29] Někdy turečtí politici ve svých projevech používali i původní názvy měst. V roce 2009 prezident Abdullah Gul použil místní jméno Noršin k promluvě k davu ve městě <i>Gyuroymak</i> . [30] Ve stejném roce premiér Recep Tayyip Erdogan použil původní řecké jméno Potamya namísto <i>Güneysu</i>, když odkazoval na původ své rodiny. [třicet]
V Turecku bylo vynaloženo úsilí na obnovení dřívějších názvů zeměpisných termínů. [31] V září 2012 byl přijat zákon o obnovení dřívějších, původních názvů (převážně kurdských) vesnic. [32] Podle návrhu zákona měla být provincie Tunceli přejmenována na Dersim , Gyuroimak na Norshin a Aydinlar na Tillo. [32] Turecké úřady ale byly proti jménu Dersim a podaly stížnost ke krajskému soudu požadující zrušení rozhodnutí z důvodu, že je v rozporu se současnou legislativou. [33]
Většina změn názvu místa se odehrála ve východních provinciích země a na pobřeží východního Černého moře, kde žijí převážně menšiny. Podle nezávislé studie etymologa Sevana Nishanyana bylo z přejmenovaných místních názvů 4200 řeckých, 4000 kurdských, 3600 arménských, 750 arabských, 400 asyrských, 300 gruzínských, 200 lazských a 50 dalších [5] [34] [ 14] 15] [16]] . Oficiální statistika Zvláštní komise pro přejmenování (Ad Degistirme Ihtisas Komisyonu) uvádí, že celkový počet přejmenovaných vesnic, městeček, měst a osad je 12 211 [22] . V tabulce níže jsou uvedeny provincie ( yls ) a počet přejmenovaných vesnic nebo měst [35] [27] .
| Ily | Číslo | Ily | Číslo | Ily | Číslo | Ily | Číslo | Ily | Číslo |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Erzurum | 653 | Kastamon | 295 | Giresun | 167 | Amasya | 99 | Denizli | 53 |
| Mardin | 647 | Gaziantep | 279 | Zonguldak | 156 | Kutahya | 93 | Burdur | 49 |
| Diyarbakir | 555 | Tunceli | 273 | Bursa | 136 | Yozgat | 90 | nikde | 48 |
| dodávka | 415 | Bingol | 247 | Horda | 134 | Afyonkarahisar | 88 | Usak | 47 |
| Sivas | 406 | tokat | 245 | Hakkari | 128 | Kayseri | 86 | Isparta | 46 |
| Kars | 398 | Bitlis | 236 | Hatay | 117 | Manisa | 83 | Kirsehir | 39 |
| Siirt | 392 | Konya | 236 | Sakarya | 117 | Chankyry | 76 | Kirklareli | 35 |
| Trabzon | 390 | Adiyaman | 224 | Mersin | 112 | Eskisehir | 70 | Bilecik | 32 |
| Sanliurfa | 389 | Malatya | 217 | Balıkesir | 110 | Mugla | 70 | Kocaeli | 26 |
| Elazig | 383 | Ankara | 193 | Kahramanmaraš | 105 | Aydin | 69 | Nevsehir | 24 |
| Agri | 374 | Samsun | 185 | Rize | 105 | Izmir | 68 | Istanbul | 21 |
| Erzincan | 366 | Bolu | 182 | Chorum | 103 | Sinop | 59 | Edirne | dvacet |
| Gumushane | 343 | Adana | 169 | Artvin | 101 | Canakkale | 53 | Tekirdag | 19 |
| Kaše | 297 | Antalya | 168 |
Arménská místní jména byla poprvé přejmenována za vlády sultána Abdula-Hamida II . V roce 1880 bylo slovo „ Arménie “ zakázáno používat v tisku, školních učebnicích a vládních úřadech a bylo nahrazeno slovy jako „Anatolie“ nebo „Kurdistán“. [36] [37] [38] [39] [40] Změna arménských jmen a titulů pokračovala na počátku republikánské éry až do 21. století. To zahrnovalo tureckou názvosloví , změnu jmen zvířat , [41] změnu jmen arménských historických osobností (tj. jméno významného rodu Balyanů se skrývalo pod povrchním italským příjmením Baliani), [42] [43 ] a měnící a překrucující arménské historické události. [44]
Většina z arménských místních jmen se nacházela ve východních provinciích Osmanské říše . Vesnice, osady nebo města, které obsahují příponu -kert(kert) , což znamená postaveno nebo postaveno někým (tj. Manavazkert - nyní Malazgirt , Norakert , Tigranak ert , Noyakert ), -shen , což znamená vesnice (tj. Aratashen , Pemzashen , Norashen ) a -van , což znamená město (tj. Charentsavan , Nakhichevan , Tatvan) jsou arménská jména. [8] Během osmanských dějin se turecké a kurdské kmeny usazovaly v arménských vesnicích a měnily místní arménská jména (například arménské Norashen bylo změněno na Norshin). To platilo zejména po arménské genocidě , kdy byla velká část východního Turecka vylidněna od své původní arménské populace. [osm]
Podle Sevana Nishanyana bylo přejmenováno 3600 arménských zeměpisných objektů. [5]
Známé přejmenování arménských toponym: [45] [46]| Arménské jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Govdun (Govdun) | Goydun | Tat : "Kravina" |
| Akhtamar | Akdamar _ | Neznámý význam [47] Turečtina: Bílá žíla |
| Akn (Akn) | Egin (Eğin), později Kemaliye ( Kemaliye ) | arménština : "Fontána" [48] |
| Manavazkert | Malazgirt (Malazgirt) | Arménština : „Město Menua “ (pojmenované po urartijském králi Menua ) |
| Vostan | Gevash _ | Arménština : „Patřít králi“ |
| Gail Get (Kayl Ked) | řeka Kelkit _ | arménština : "Vlčí řeka" Vesnice Kel kit v provincii Gumushane také dostala své jméno od řeky Kel kit. |
| Norashen | Guroymak (Güroymak) | Arménština : "Nové město". Byl podán návrh na obnovení dřívějšího názvu. Kurdská komunita Gyuroymak tvrdí, že se jedná o kořenové kurdské jméno „Norshin“ (Norşîn). [32] |
| Jermuk (Çermuk) | Čermík _ | Arménština : od slova teplý - "horké prameny" |
| Chachkar | Kachkarlar (Kaçkarlar) | Arménština : Khachkar doslova „křížový kámen“. [49] [50] |
| Everak (Everek) | Develi | Pochází z arménského slova a verak – „ruiny“ . |
| Carberd (Karpert) | Harput, později Elazig | arménština : "kamenná pevnost". |
| Ani _ | Ani [51] (Ani) | Historické hlavní město Arménie za dynastie Bagratuni . turečtina: "Paměť" [52] |
| Sevaverag (Sevaverag) | Siverek _ | Arménština : "Černé ruiny" |
| Chabakjur (Cabakçur) | Bingol _ | Arménština : "bouřlivé vody". Turečtina: "Tisíc jezer".
Chabakdzhur byl používán až do roku 1944. Kurdové nazývají město Cholig . |
| Metskert (Metskert) | Mazgirt (Mazgirt) | Arménština : "Velké město". |
| Berdák (Pertak) | Pertek _ | Arménština : "Malý hrad". |
Většina změn asyrských jmen se odehrála v jihovýchodním Turecku poblíž syrských hranic v oblasti Tur-Abdin . Tur ( sir. 뛛현뼪 호호호의 ) je kopcovitá oblast , která zahrnuje východní polovinu provincie Mardin a provincii Shirnak , západně od řeky Tigris , na hranici se Sýrií . Jméno „Tur Abdin“ pochází ze syrštiny a znamená „hora služebníků (Boží)“. Tur Abdin má velký význam pro syrské ortodoxní křesťany, pro které byl region klášterním a kulturním centrem. Asyřané/Syřané [53] [54] Tur Abdina si říkají Suryaye nebo Suraye a tradičně mluví východním aramejským dialektem zvaným Turoyo . [55]
Po asyrské genocidě byli Asyřané z regionu vyhnáni nebo zničeni. V současné době žije v této oblasti asi 5000 Asyřanů. [56]
Nishanian odhaduje, že bylo přejmenováno 400 asyrských zeměpisných prvků. [5]
Známé přejmenování asyrských místních jmen: [45] [46]| Asyrské jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Kafro Taxtayto (Kafrô Taxtaytô) | Elbegendi _ | Východní aramejština: "Dolní vesnice" [57] |
| jezevec (Barsomik) | Tyutenochak (Tütenocak) | Pojmenován po nestoriánském patriarchovi Bar Sauma. |
| Murdo (Merdo) | Mardin _ | Východní aramejština: "pevnosti" [58] [59] |
| Ivardo (Iwardo) | Gülgöze | Východní Amarean: "Fontána květin". |
| Arbo | Taşköy | Východní aramejština: "Koza". |
| Cartmin (Qartmîn) | Yayvantepe | Východní aramejština: "Střední vesnice". |
| Kfargaso (Kfargawsô) | Gerjush (Gercuş) | Východní aramejština: „Chráněná vesnice“. |
| Kefshenne | kayaly (kayalli) | Východní aramejština: „Kámen míru“. |
| Beth Zabday (Beṯ Zabday) | Idil _ | Pojmenován po Babai Velikém , který v regionu založil klášter a školu. |
| Kisna d'Kefa nebo Hisno d'Kifo (Xisna d'Kêpha, Hisno d'Kifo) | Hasankeyf _ | Východní aramejština: „Skalní pevnost“. |
| zaz (zaz) | Izbirak (Izbırak) | |
| Anděl (Anděl) | Yemisli (Yemisli) |
Historická oblast Tao-Klarjeti , která zahrnuje moderní provincie Artvin , Rize , Ardahan a severní část Erzurum , byla centrem gruzínské kultury a náboženství v 15.–16. století . Lazistán a Tao-Klarjeti, tehdejší část gruzínského knížectví Samtskhe , byly dobyty Osmanskou říší v polovině 16. století. Kvůli lingvistickým rozdílům upravila nová osmanská administrativa ve svých registrech Gurjistan vilayet (provincie Gruzie) gruzínská místní jména v osmanském tureckém stylu. Některá toponyma byla změněna tak radikálně, že je téměř nemožné určit jejich původní podobu. Proces přejmenování místních názvů Osmany zesílil v roce 1913. Po rozpadu Osmanské říše v roce 1923 nová turecká vláda pokračovala ve staré politice. První pokusy tureckých republikánských představitelů o změnu gruzínských toponym začaly v roce 1925. [60] Ke změnám místního jména docházelo s přestávkami po roce 1959 a pokračovalo po celé 20. století. Navzdory skutečnosti, že Gruzínci byli v regionu významnou menšinou, v roce 1927 provinční rada Artvin zakázala gruzínský jazyk. [61] Obyvatelé si však ponechali používání starých zeměpisných názvů v hovorové řeči.
V letech 1914 až 1990 přejmenovaly turecké poloautonomní byrokratické režimy 33 % místních jmen v Rize a 39 % v Artvinu. [62]
Podle Nishanyana bylo 500 gruzínských a lazských místních jmen změněno na turecké. [5]
Známé přejmenování gruzínských a lazských toponym: [45]Místa, která dostala úplně nová jména| Gruzínské a Lazské jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Tsarostavi (Tsqarostavi) | Onjul (Öncül) | Gruzínština: "jarní zdroj". |
| Doliskana (Dolisqana) | Hamamli (HamamlI) | Gruzínština: "Pšeničné pole". |
| Berta | Ortakoy | Gruzínština: „Místo mnichů“. |
| Veli | Sevimli | Gruzínština: "Pole" / "Luka". |
| Taoskari | Chataksu (Cataksu) | Gruzínština: "Brána Tao" |
| Makriali | Kemalpasha (Kemalpasha) | |
| Vitye (Vits'e) | Findikly (FINDIklI) | Laz : "Pobočka" |
| Atina (Atina) | Pazar | |
| Muzareti | Chakiryuzum, Göle (Çakırüzüm, Göle) | Gruzínština: "Uzavřené místo" |
| Gruzínské a Lazské jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Šavšeti | Shavshat _ | Gruzínština: „Země Shavsh “. |
| Artanuji | Ardanuch (Ardanuc) | Laz-Megrelian: "Artani Bay" |
| Oltisi (Oltisi) | oltu (oltu) | |
| cola (K'ola) | Gole _ | spojené se jménem Kolchida |
Mnoho řeckých jmen pochází ze starověku, z Byzantské říše a éry Trebizonské říše.
Se vznikem Osmanské říše si mnoho přejmenovaných místních jmen nadále zachovalo svůj řecký původ. Například moderní jméno „Izmir“ pochází z řeckého Σμύρνη „Smyrna“, první dvě slabiky fráze „εις Σμύρνην“ (vyslovováno „Smyrnin“), což v řečtině znamená „do Smyrny“. Podobná etymologie platí i pro další turecká města s dřívějšími řeckými jmény, jako je Iznik (z výrazu „Nicene“, což znamená „do Nicaea“), nebo dokonce pro řecký ostrov Kos, který se v turečtině nazývá „Istanköy“.
Nishanian odhaduje, že bylo přejmenováno 4 200 řeckých místních jmen, což je více než kterákoli jiná etnická menšina. [5]
Známé přejmenování řeckých toponym: [45] [46]| Řecké jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Potamia (potamia) | Guneysu | Řecké: "řeka". 12. srpna 2009 použil premiér Recep Tayyip Erdogan místní řecké jméno Potamya , když odkazoval na své rodinné zázemí . [třicet] |
| Néa Phôkaia | jenifoča (Yenifocha) | |
| Adrianopol (Hadrianoupolis) | Edirne _ | Řecké: "Hadrianovo město". Založen císařem Hadriánem kolem roku 123 našeho letopočtu. E. Stal se dočasným hlavním městem Osmanské říše po osmanském dobytí v roce 1363. [63] |
| Kallipolis (Kallipolis) | Gelibolu _ | Řecké: "Krásné město." Město bylo založeno v 5. století před naším letopočtem. E. |
| Makri | Fethiye _ | Řecké: „dlouhý“. Po nucené výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem byli Řekové z Makri přesídleni do Řecka, kde založili město Nea Makri (Nové Makri). [64] |
| Kalamaki | Kalkan | Až do počátku 20. let 20. století tvořili většinu obyvatel Řekové . Opustili město v roce 1923 po nucené výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem po řecko-turecké válce a usadili se v Attice , kde založili město Kalamaki . [65] |
| Konstantinopol (Konstantinoupolis) | Istanbul _ | Řecké: „Konstantinovo město“. Založen císařem Konstantinem v roce 330 našeho letopočtu. Moderní název Istanbul (Istanbul) pochází z řeckého výrazu Is tin Poli (ve městě). Během osmanské éry koexistovala různá jména města, dokud se všechna ostatní jména kromě Istanbulu nestala koncem říše zcela zastaralá. [66] |
| Neopolis (Neopolis) | Kusadasi _ | Bylo známé jako Neopolis (Nové město) během byzantské éry a později jako Skala Nova nebo Skala Nuova za Janovců a Benátčanů . [67] |
| Nicaea | Iznik _ | Pojmenován po manželce Lysimacha. Nicejské vyznání víry bylo pojmenováno po Prvním nicejském koncilu , který se ve městě sešel v roce 325 našeho letopočtu. |
| Nikomedeia (Nikomedeia) | Izmit _ | Pojmenováno po Nikomedovi I. z Bithýnie , který město znovu založil v roce 264 př.nl. E. |
| Sinasos (Sinasos) | Mustafapasha (Mustafapasha) | V roce 1924, během nucené výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, se Řekové z města stáhli do Řecka a založili Nea Sinasos, město v severní části ostrova Euboia . |
| Smyrna | Izmir _ | Starořecké město ležící na centrálním a strategickém místě na pobřeží Egejského moře v Anatolii . Řekové opustili město po masakru ve Smyrně v roce 1922 do Řecka . |
Princovy ostrovy
|
Prens Adalary | Během byzantského období byli princové a další členové královské rodiny deportováni na ostrovy a později tam byli deportováni členové rodiny osmanského sultána, kteří dali ostrovům jejich současné jméno. |
| Theotokia | Gulyazi (GölyazI) | Řecké město založené ve starověku. Theotokia: Byzantské jméno, město bylo také známé pod svým pozdějším řeckým názvem Apollion |
Kurdská (a Zaza) místní jména nebyla v Osmanské říši ovlivněna kvůli islámské náboženské orientaci Kurdů. Během republikánské éry a zejména po masakru v Dersimu se přejmenovávání kurdských místních jmen stalo běžnějším. [8] Během éry Turecké republiky byla slova „Kurdistán“ a „Kurdové“ zakázána. Turecká vláda statisticky zamaskovala přítomnost Kurdů tím, že je odkázala horským Turkům . [68] [69] Tato klasifikace byla v roce 1980 změněna na nový eufemismus pro východní Turky . [70]
Nishanyan odhaduje, že bylo přejmenováno 4000 kurdských (a zazských) míst. [5]
Známé přejmenování kurdských toponym: [45] [46] [71]| Kurdské a Zazaki jméno | Přejmenováno na: | Poznámky |
|---|---|---|
| Qilaban | Ulude _ | Kurdština: "kastelán". |
| Dersim | Tunceli ( tur . Tunceli ) | V září 2012 byl vyhlášen zákon o obnovení názvu provincie Tunceli na Dersim. [32] |
| Koser (Qoser) | Kiziltepe ( tur . Kızıltepe ) | Kurdština: "Červená hora". |
| saks (Şax) | Chatak ( turecky : Çatak ) | Kurdština: „větev stromu“ nebo „hora“. |
| Ilih (Êlih) | Bat-man | |
| Karaz | Kocakoy ( tur . Kocaköy ) | |
| Piran | Dicle ( tur . Dicle ) | Zazaki a kurdština: "Moudří muži" |
| Henie (Hênî) | Hani ( tur. Hani ) | Zazaki : "Jaro" |
| Dara Heni ( tur . Dara Hênî ) | genš (Genç) | Dar - strom, Hênî - jaro |
| Jinch (Genc) | Kaleköy, Solhan ( tur . Kaleköy, Solhan ) | Město obývá Zaza. Název pochází ze středoperského گنج „genc“, což znamená poklad. Toto město by se nemělo zaměňovat s moderním městem <i>Gench</i>.
Gench byl centrem provincie Bingol mezi 1924-1927. V roce 1936 bylo město přesunuto do Dara Kheni , kde bylo jméno Dara Kheni nakonec změněno na Gench. |
| cholig (Çolig) | Bingöl ( tur . Bingöl ) | Význam jména se vykládá jako někde v hlubokém údolí. |
| chemrex (Şemrex) | Mazydagi ( tur . Mazıdağı ) | Kurdština: "Cesta do Damašku (Sham)". |
| Norgeh | Pazaryolu ( tur . Pazaryolu ) | Kurdština: "Místo světla". |
| Amed | Diyarbakır ( tur . Diyarbakır ) | Arméni také nazývají město Tigranakerd (arménsky postavené králem Tigranem ). Jméno „Amida“ používali Římané a Byzantinci. |
| Chelemerik nebo Dzhulamerk (Colemêrg) | Hakkari ( tur . Hakkari ) | Podle vládních záznamů v roce 1928 byl Hakkari známý jako Chelemerik.
|
| Serekanie (Serekaniyê) | Ceylanpınar ( tur . Ceylanpınar ) | Kurdština: "Jaro (přírodní zdroj)". |
| Říha | Şanlıurfa ( tur. Şanlıurfa ) | Řecký text ze 4. století označuje město jako Edessa . Také zmíněn jako El Ruha v arabském textu ze 7. století.
Město bylo přejmenováno na Urfa . V roce 1984 jej turecké národní shromáždění přejmenovalo na Şanlıurfa , což znamená Slavná Urfa , na počest zasvěcení |