Kmen ( lat. tribus , z tribuo - rozděluji, rozděluji) - územní a volební obvod starověkého Říma , který měl jeden hlas in comitia comitia .
Zavedení teritoriálních kmenů se připisuje římskému králi Serviovi Tulliusovi ( VI. století př. n. l. ), který rozdělil římské území na 4 městské a 26 venkovských kmenů [1] . Následně v procesu dobývání Itálie Římem se jejich počet zvýšil na 35 (do roku 241 př. n. l.).
Podle římské tradice bylo starověké obyvatelstvo Říma rozděleno do tří kmenů - Ramna ( Latinci ), Titius ( Sabines ) a Luceres ( Etruskové ). Zpočátku každý kmen zahrnoval 100, poté 300 rodů. Tyto tři kmeny tvořily římský lid.
Ještě v carských dobách bylo toto dělení posunuto prostorovým rozdělením na 4 městské kmeny (tzv. tribus urbanae ), nejprve 16 a poté 31 venkovských kmenů ( tribus rusticae ).
![]() |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |