Právní odpovědnost

Právní odpovědnost - použití opatření státního donucování vůči viníkovi za spáchání protiprávního jednání. Právní odpovědnost je právní vztah, do kterého vstupuje stát, zastoupený jeho příslušnými orgány, a pachatel, který je povinen se za jím spáchané protiprávní jednání podrobit přiměřeným útrapám. Právní odpovědnost vzniká v důsledku přestupku nebo společensky nebezpečného jednání a je zvláštním právním vztahem. Skutkem přestupku se subjekt (pachatel) dostává do určitého právního vztahu ke státu, ve kterém vystupuje stát zastoupený příslušnými orgány jako oprávněná strana a pachatel jako povinný. Oprávnění i povinní přitom jednají v rámci zákona a realizace právní odpovědnosti se uskutečňuje na základě zákona, konkrétních sankcí právních norem, které stanoví odpovědnost konkrétně za tento přestupek.

Druhy právní odpovědnosti

V závislosti na průmyslové příslušnosti se právní normy, které takovou odpovědnost zakládají, liší:

• Ústavní a právní odpovědnost - je zajištěna pro úředníky, státní orgány, poslance. Uplatňuje se způsobem stanoveným ústavním a volebním zákonem.
• Mezinárodní odpovědnost  je druh odpovědnosti uplatňovaný mezinárodními organizacemi vůči veřejným subjektům (obvykle státům) za porušení mezinárodního práva.
• Trestní odpovědnost  – uplatňuje se u soudu na osobu vinnou z trestného činu. Jediným normativním aktem zakládajícím trestní odpovědnost je Trestní zákoník Ruské federace .
• Správní odpovědnost  - je uplatňována orgány státní moci, ale i samosprávy jako opatření vlivu na viníky. Hlavním regulačním právním aktem je Kodex Ruské federace o správních deliktech . V rámci správní odpovědnosti se rozlišuje administrativní odpovědnost samotná, ale i finanční, daňová a další (správní zatčení, diskvalifikace, nucená práce).
• Pracovněprávní odpovědnost  je oborově specifická právní odpovědnost, která se vztahuje na zaměstnance nebo zaměstnavatele (strany pracovněprávních vztahů) v případě, že poruší pracovněprávní předpisy [1] .
• Disciplinární odpovědnost  - spočívá v uložení disciplinární sankce viníkovi za neplnění nebo nesprávné plnění pracovních nebo služebních povinností ze strany vedoucího. Hlavními regulačními právními akty v Ruské federaci jsou zákoník práce , Disciplinární listina ozbrojených sil, Disciplinární listina orgánů vnitřních věcí. Tuto odpovědnost uděluje pachateli oprávněná osoba (ředitel podniku, vedoucí apod.). Tento typ odpovědnosti je realizován formou poznámky, důtky , tvrdé důtky nebo propuštění .
• Odpovědnost  - má nahradit majetkovou újmu způsobenou v důsledku protiprávního jednání při plnění pracovních povinností. Zaměstnanci odpovídají za škodu způsobenou podniku, organizaci, instituci, jakož i podnikům, institucím, organizacím za škodu způsobenou zaměstnanci úrazem nebo jinou újmou na zdraví.
• Občanskoprávní odpovědnost  - vzniká porušením majetkových a osobních nemajetkových práv občanů a organizací. Hlavním regulačním aktem je občanský zákoník Ruské federace . Tento typ odpovědnosti je realizován formou plné náhrady škody a pokuty .
• Rodinná odpovědnost  - uplatnění opatření soudem na osobu, která ve zlé víře plní povinnosti zakotvené v RF IC. Opatření rodinné právní odpovědnosti mohou zahrnovat pouze: zbavení rodičovských práv, zbavení opatrovníka a poručníka výkonu jejich povinností, zrušení osvojení (v případě zaviněného protiprávního jednání osvojitele).
• Daňová povinnost  je uplatňování opatření ovlivňování ze strany výkonných orgánů vůči osobám vyhýbajícím se dani. Ukládá se v souladu s daňovým řádem Ruské federace. Vzhledem k tomu, že se jedná o samostatný druh odpovědnosti, přivedení osoby k ní nezbavuje tuto osobu také povinnosti vyvodit správní nebo trestní odpovědnost.
• Procesní odpovědnost  – může nastat v případě porušení pravidel chování u soudu účastníkem řízení.

Aspekty právní odpovědnosti

• podání zákonem stanoveného postupu pachateli opatření státního donucení osobní, majetkové nebo organizační povahy za spáchaný trestný čin .
• povinnost osoby, která se trestného činu dopustila , podrobit se opatřením státního donucování.

V závislosti na přístupu je tedy možné různým způsobem určit, kdy právní vztah k právní odpovědnosti vzniká: od počátku osoby podstupující opatření státního donucení nebo od okamžiku spáchání trestného činu .

Přidělte retrospektivní a budoucí strany právní odpovědnosti. Retrospektivní je výsledkem činu spáchaného v minulosti, prospektivní  je vědomí člověka o společenské důležitosti jeho činnosti a jejích možných nepříznivých důsledcích (jak ve vztahu ke společnosti, tak ve vztahu k sobě samému). Při vší zjevné izolovanosti perspektivní odpovědnosti od praxe jde o metodický základ pro vyzdvihování zejména ústavních a zákonných opatření právní odpovědnosti.

Účely a funkce právní odpovědnosti

Cíle právní odpovědnosti jsou konkrétním projevem obecných cílů práva. Těmi jsou upevňování, regulace a ochrana společenských vztahů. Tyto cíle určují existenci regulační a ochranné funkce práva.

Vzhledem k tomu, že se na realizaci ochranné funkce podílí právní odpovědnost, lze její cíl v obecné podobě definovat jako ochranu stávajícího systému a veřejného pořádku . Odpovědnost vůči konkrétnímu pachateli má (spolu s ochranou společenských vztahů) užší cíl - potrestání viníka . Stát přitom donucovacím prostředkem sleduje další cíl - předcházení páchání přestupků v budoucnu (obecná a zvláštní prevence) [2] .

Mezi funkcemi právní odpovědnosti především rozlišují trestní, represivní . Působí jako reakce společnosti reprezentované státem na újmu způsobenou pachatelem. V prvé řadě se jedná o potrestání pachatele, které není ničím jiným než prostředkem sebeobrany společnosti před porušením podmínek její existence. Trestem je vždy způsobení duchovního, osobního, materiálního břemene pachateli. Provádí se buď změnou právního postavení porušovatele prostřednictvím omezení jeho práv a svobod, nebo uložením dalších povinností.

Potrestání pachatele však není samoúčelné. Je také prostředkem prevence ( zabránění ) páchání nových trestných činů. V důsledku toho plní právní odpovědnost i preventivní (varovnou) funkci. Provedením trestu stát působí na vědomí pachatele. Tento vliv spočívá v zastrašování, dokazování nevyhnutelnosti trestu a tím v předcházení novým deliktům. Preventivní účinek navíc není jen na pachatele samotného, ​​ale i na jeho okolí. Dosahuje se tak tzv. generální prevence.

Trest zároveň směřuje i k výchově pachatele, tedy právní odpovědnost má i výchovnou funkci. Efektivní boj proti narušitelům, včasné a nevyhnutelné potrestání viníků vytváří mezi občany představu o nedotknutelnosti stávajícího právního řádu, posiluje víru ve spravedlnost a moc státní moci, důvěru, že jejich práva a zájmy budou spolehlivě chráněny. To následně přispívá ke zvýšení politické a právní kultury, odpovědnosti a disciplíny občanů, zintenzivnění jejich politických a pracovních aktivit a v konečném důsledku k posílení právního státu a stability právního státu. .

Opatření právní odpovědnosti ve značném počtu případů nesměřují k formálnímu potrestání pachatele, ale k zajištění narušeného zájmu společnosti, oprávněného subjektu a obnovení vztahů s veřejností narušených protiprávním jednáním. Právní odpovědnost v tomto případě plní funkci nápravnou (kompenzační) .

Právní odpovědnost je tedy spojena zejména s ochrannou činností státu, s ochrannou funkcí práva. Plní však také organizační (regulační) roli , která je právu jako celku vlastní . Samotný fakt existence a nevyhnutelnosti trestu poskytuje organizační principy v činnosti společnosti [3] .

Zásady právní odpovědnosti

V právní vědě se rozlišují tyto principy právní odpovědnosti : zákonnost , spravedlnost , nevyhnutelnost útoku, účelnost , individualizace trestu, odpovědnost za vinu, nepřípustnost zdvojnásobení trestu a princip lidskosti.

Zásada legality spočívá v přesném a rovnoměrném provádění požadavků zákona při realizaci trestní, občanskoprávní, správní, kárné odpovědnosti. Dodržení požadavků zákona (materiálních i procesních) je nezbytnou podmínkou pro dosažení cílů právní odpovědnosti.

Hlavním požadavkem hmotného práva je, aby právní odpovědnost vznikala pouze za úkon (jednání či nečinnost) stanovený zákonem a pouze v souladu se zákonem.

Hlavním požadavkem procesního práva je platnost uplatnění právní odpovědnosti vůči pachateli, tedy konstatování samotné skutečnosti jeho spáchání protiprávního jednání jako objektivní pravdy.

Principem spravedlnosti je potřeba splnit následující požadavky:

1. není možné stanovit trestní postih za pochybení;
2. zákon zakládající odpovědnost nebo ji posilující nemůže být retroaktivní;
3. právní odpovědnost by měla vždy poskytovat náhradu škody způsobené porušením, je-li to možné;
4. trest, trest musí odpovídat povaze a míře škodlivosti přestupku;
5. člověk je odpovědný pouze za své chování (výjimkou je občanskoprávní odpovědnost za cizí zavinění);
6. za jeden přestupek - je možný pouze jeden zákonný trest.

Poslední požadavek je třeba chápat v tom smyslu, že právní sankci lze uložit pouze jednou. To vůbec nevylučuje, že v případě potřeby za jeden protiprávní čin lze pachateli uložit jak hlavní, tak i dodatečný trest stanovený zákonem (za spáchání trestných činů, správních a kárných deliktů). Kromě toho může být pachatel současně přiveden k odpovědnosti různého druhu. Pokud například protiprávní čin obsahuje dva druhy trestných činů najednou, může být viník současně postaven do disciplinární a správní, trestní a občanskoprávní odpovědnosti atd. . Právní postih rovněž nevylučuje použití opatření veřejného vlivu na pachatele, neboť trestný čin je obvykle současně i nemorálním jednáním.

Princip účelnosti spočívá v souladu míry vlivu uplatňovaného na porušovatele s cíli právní odpovědnosti v demokratické společnosti. Vhodnost znamená:

1. přísná individualizace trestních opatření v závislosti na závažnosti trestného činu, okolnostech jeho spáchání, povaze osobnosti pachatele;
2. zmírnění odpovědnosti nebo dokonce osvobození od ní v případě bezvýznamnosti přestupku, neexistence škodlivých následků atd.;
3. nahradit pokud možno právní odpovědnost neprávní.

Demokratický stát si však uvědomuje velký význam nevyhnutelnosti právní odpovědnosti, ale vůbec neuvažuje o tom, že by každý přestupek za každou cenu měl nést právě tuto odpovědnost a uložený trest je vždy vykonán v plné výši. Zákon stanoví možnost úplného nebo částečného zproštění právní odpovědnosti za určitých okolností. Trestní zákon například umožňuje úplné zproštění trestní odpovědnosti a trestu i v promlčecí lhůtě, pokud v důsledku změny poměrů do doby vyšetřování nebo projednávání věci u soudu dříve spáchaný skutek prohraje její společenskou nebezpečnost nebo sám pachatel přestává být společensky nebezpečný.

Lhůtu výkonu trestu lze zkrátit, pokud odsouzený svým chováním prokázal nápravu. Legislativa v takových případech počítá s možností podmíněného předčasného propuštění odsouzených, nahrazení neodpykané části trestu trestem mírnějším, předčasným odstraněním kázeňského trestu apod.

Legislativa za určitých podmínek také umožňuje nahradit jeden typ právní odpovědnosti jiným (například trestní odpovědnost – správní) a samotnou právní odpovědnost – odpovědností veřejnou (předávání zločince na kauci veřejným organizacím nebo kolektivu pracovníků, předávání případů poprvé spáchaných trestných činů soudruhovým soudům atd.). Takový převod je povolen za podmínky, že pachatele lze napravit bez uplatnění trestu ze strany státu, pouze opatřeními veřejného vlivu.

Princip nevyhnutelnosti  je jedním z nejvýznamnějších principů právní odpovědnosti, hlavní podmínkou její účinnosti. Preventivní význam trestu nezávisí ani tak na jeho závažnosti, jako na jeho nevyhnutelnosti. Nevyhnutelnost odpovědnosti znamená, že ani jeden přestupek by neměl zůstat neodhalen, mimo dohled státu a veřejnosti, bez jejich negativní reakce.

Stálým úkolem zůstává využití plné síly zákonů v boji s kriminalitou a jinými delikty, aby lidé v jakékoli lokalitě cítili péči státu o svůj klid a nedotknutelnost, měli jistotu, že ani jeden pachatel neunikne zaslouženému trest.

V práci na odhalování trestných činů a jiných trestných činů zaujímá významné místo činnost takových služeb orgánů vnitřních věcí, jako jsou orgány kriminalistické, vyšetřovací a předběžné vyšetřování a další. Efektivní činnost orgánů vnitřních věcí, ale i dalších orgánů činných v trestním řízení a veřejných útvarů při objasňování trestných činů a jiných přestupků je navržena tak, aby zajistila praktickou realizaci požadavků principu nevyhnutelnosti odpovědnosti.

Princip lidskosti se zřetelně projevuje jak v legislativě zakládající právní odpovědnost, tak v činnosti orgánů činných v trestním řízení, které ji aplikují. Trestní opatření, která způsobují fyzické utrpení nebo snižují lidskou důstojnost, nejsou povolena. Na těhotné ženy není dovoleno uplatňovat nejpřísnější opatření odpovědnosti (například trest smrti, správní zatčení). Osoby mladší osmnácti let nemohou být vystaveny nejen trestu smrti, ale ani trestu odnětí svobody na dobu delší než deset let. Legislativa o trestní a správní odpovědnosti stanoví taxativní výčet okolností, které nelze v praxi rozšiřovat, zákon uvádí ty hlavní a poskytuje orgánům činným v trestním řízení možnost je uznat jako polehčující.

Existuje celá řada dalších důkazů o lidskosti právní odpovědnosti v Rusku. Všechna tato pravidla jsou stanovena za účelem ochrany jednotlivce a poskytnutí normálních podmínek pro nápravu pachatelů a jejich navrácení do poctivého pracovního života [4] .

Známky právní odpovědnosti

• má státně povinný charakter;
• žádost v přísném souladu se zákonem stanoveným postupem ;
• má pro pachatele negativní důsledky (zbavení) : porušení jeho práv a povinností, uložení dalších povinností;
• uvalování zbavení, uplatňování státních donucovacích opatření je v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení prováděno příslušnými státními orgány způsobem a formami přesně stanovenými zákonem ; mimo procesní formy je právní odpovědnost nemožná; [5]

Právní odpovědnost by měla být odlišena od jiných opatření státního donucení , jako jsou preventivní.

Poznámky

1. ↑ Hladký Vjačeslav. K problematice teorie pracovní a právní odpovědnosti  (ruština)  // Vyacheslav Gladkiy Strategické priority XXI století: Sborník článků. - 2017. - 13.-14. února ( roč. 1 , č. 2 ). - S. 86-91 . — ISSN 978-617-604-082-8 . - doi : 10.5281/zenodo.439731 .
2. ↑ Teorie státu a práva: učebnice / Ed. V. M. Korelsky a V. D. Perevalov. M., 1997. S. 419.
3. ↑ Teorie státu a práva: učebnice / Ed. V. M. Korelsky a V. D. Perevalov. M., 1997. S. 419-421.
4. ↑ Teorie státu a práva / Pod. vyd. prof. V. M. Korelsky a prof. V. D. Perevalová. - M., 2000.
5. ↑ Teorie státu a práva: učebnice / Ed. V. M. Korelsky a V. D. Perevalov. M., 1997. S. 418.

Literatura

• Chačaturov R. L., Lipinsky D. A. Obecná teorie právní odpovědnosti: Monografie. - Petrohrad. : Nakladatelství R. Aslanova "Ligal Center Press", 2007. - 950 s. - 1000 výtisků.  - ISBN 978-5-94201-514-5 .
• „Teorie vlády a práv“. Učebnice pro vyšší a střední právnické vzdělávací instituce.

Slovníky a encyklopedie	Velká Katalánština Brockhaus Moderní Ukrajina
V bibliografických katalozích	GND : 4022898-8 J9U : 987007565690205171 LCCN : sh85076398 NKC : ph137272