Velká cena Austrálie 1998

Velká cena Austrálie 1998 je prvním kolem mistrovství světa formule 1 v roce 1998 . Předán na trati v Albert Parku v Melbourne v Austrálii . Soutěž se konala 8. března 1998 .

Kvalifikace

Závod

Během volných závodů se piloti McLarenu příliš nesnažili zapůsobit na své soupeře superrychlostmi, přičemž jasně drželi sebe i své vozy na uzdě. První trénink se slušným náskokem vyhrál Michael Schumacher a ve druhém byl Mika Hakkinen až čtvrtý. Kvalifikace ale dala vše na své místo – tyč si odnesl Mika Hakkinen, který se dokázal dostat před svého týmového kolegu Davida Coultharda o 0,043 sekundy. Ale Michael Schumacher, který předvedl třetí čas, ztratil na dvojici McLarenů až 0,7 sekundy.

Když semafory zhasly, aby signalizovaly začátek nové sezóny, Häkkinen s Coulthardem odstartovali skvěle a zůstali ve vedení, následováni Michaelem Schumacherem na Ferrari. Němec se rozhodl zaútočit na Skota, když ve druhé zatáčce chytil trávu, ale pilot McLarenu tehdy dokázal útoky dvojnásobného mistra světa odrazit a zůstat druhý. Pak Michael ztratil tempo a na jeho chvost se okamžitě posadil další mistr světa Jacques Villeneuve. Williams s loňským motorem Renault zvaným Mecachrome se však ukázal být mnohem pomalejší než Ferrari a úřadující mistr světa zůstal pozadu.

Na konci prvního kola byl rozdíl mezi Hakkinenem a Coulthardem 1,5 sekundy, Schumacher byl 2,8 sekundy za Finem a Villeneuve ztratil všech 4,2. A na konci pátého kola zůstaly „stříbrné šípy“ v nádherné izolaci, protože motor v autě Michaela Schumachera vymřel. Němec vystoupil kousek od výjezdu z boxů a nervózně odhodil volant. Sezóna nezačala vůbec tak, jak by si Michael přál.

Po odchodu Schumachera se ukázalo, že o vítězství s McLarenem prostě nemá kdo bojovat . Nejbližším pronásledovatelem Hakkinena a Coultharda byl Jacques Villeneuve, který zvolil konzervativní strategii s jednou zastávkou v boxech a ztratil tři sekundy na Stříbrné šípy z kruhu.

Tím se rozvinul hlavní boj a intriky závodu o třetí místo, které si připsalo hned pět pilotů najednou; Jacques Villeneuve, Giancarlo Fisichella, Johnny Herbert, Heinz-Harald Frentzen a Eddie Irvine. Jenže ve 36. kole vzbudil rozruch na tribunách i u televizních obrazovek David Coulthard, který se nečekaně ocitl na první pozici. Předtím jel Skot klidně druhý a nepřemýšlel o útoku na svého týmového kolegu, ale Mika najednou vjel do boxové uličky, kde na něj nikdo nečekal. Později zaznělo, že Fin měl problémy s rádiem, ale objevil se i názor, že problémy byly pravděpodobnější se sluchem Hakkinena, který se po vážné nehodě před třemi lety v Adelaide nikdy úplně nevzpamatoval.

Ať je to jak chce, ale v důsledku předčasného vjezdu do boxové uličky ztratil Hakkinen asi 30 sekund a s nimi, jak se zdálo, i šance na výhru. Ale musíme Finovi dát, co mu patří: Mika se nenechal vyvést z rovnováhy tím, co se stalo. Po návratu na trať začal Coultharda rychle dohánět a vytrvale „sekal“ rychlé kruhy.

Davidovi ale bylo brzy jasné, že Hakkinen přišel o první místo omylem. A tak Coulthard, který vyhrál v Melbourne v roce 1997 a do té doby vedl 20 kol, a v roce 1998 mohl závod snadno dovést k triumfálnímu konci. Ale do cíle Velké ceny zbývaly méně než tři kola, Coulthard na startovní rovince sundal nohu z plynu a nechal Hakkinena jít dopředu.

Odpověď na otázku, co donutilo Skota zpomalit, se dozvíme až po skončení závodu. Jak se ukázalo, Ron Dennis ve snaze vyhnout se vnitrotýmovým bojům požádal Miku a Davida, aby se mezi sebou dohodli, aby si věci neřešili přímo během závodu. Dennis byl celkem pochopitelný - během zimních testů se stříbrno-černý McLaren-Mercedes MP4 / 13 ukázal být hlavou a rameny nad všemi konkurenty. A to se okamžitě stalo pro tým problémem - piloti, kteří měli dříve rovnocenné postavení, se nemohli dělit o vedení a tím pokazili celý šampionát.

Hakkinen a Coulthard si uvědomili vážnost situace a dohodli se, že ten, kdo vjede do první zatáčky jako první, vyhraje závod. Hakkinen startoval z pole position a vyhrál sprint do první zatáčky… Paradoxně, nebýt Mikovy chyby, o existenci dohody mezi jezdci McLarenu by se veřejnost nedozvěděla nic…

Toho dne „Stříbrné šípy“ Hakkinena a Coultharda předstihly o více než kolo Heinze-Haralda Frentzena, který hrál za Williams, a ten zase dokázal porazit Eddieho Irvina. Úřadující mistr světa Jacques Villeneuve, který po závodě upřímně přiznal, že nerad ztrácel kolo s lídrem, projel cílem pátý a pilot Sauberu Johnny Herbert skončil šestý.

Pozice po Grand Prix

Pořadí pilotů

Pořadí konstruktérů

Poznámky

• Vedoucí kola: 1.-23. kolo Mika Hakkinen , 24. kolo David Coulthard , 25.-35. kolo Mika Hakkinen , 36.-55. kolo David Coulthard , 56.-58. kolo Mika Hakkinen .
• První vítězství Bridgestone ve Formuli 1.