Základní indikátorový přístup

Basic Indicator Approach ( BIA ; Basic Indicator Approach ) je  zjednodušený přístup k hodnocení operačního rizika v bankách, navržený v Basel II pro účely hodnocení kapitálové přiměřenosti. V tomto přístupu se jako kvantitativní ukazatel používá průměrný hrubý příjem banky za poslední tři roky. Hodnota rizika se vypočítá jako 15 % základního ukazatele.

Tento přístup byl zaveden do ruské bankovní praxe dne 1. srpna 2010 vydáním nařízení Bank of Russia „O postupu pro stanovení výše operačního rizika“ (346-P), které upravovalo postupný přechod na účtování o operačním riziku. počítáno na základě přístupu základního ukazatele při výpočtu dostatečnosti kapitálu. Počínaje 1. srpnem 2012 je vypočtená výše rizika plně zahrnuta do výpočtu kapitálové přiměřenosti bank (předtím bylo zahrnuto pouze 70 % a před 1. srpnem 2011 - 40 %).

Výpočet podkladového ukazatele a operačního rizika

Do výpočtu základního ukazatele (hrubého výnosu) jsou zahrnuty čisté úrokové výnosy a čisté neúrokové výnosy, které zahrnují čisté výnosy z poplatků a provizí, čisté výnosy z operací s cennými papíry, devizy, z účasti na kapitálu jiných organizací, jakož i jako ostatní provozní příjmy, za vyloučení takových příjmů, jako jsou pokuty, penále, propady z jiných transakcí, přebytečné peníze a jiné cennosti, pojistné plnění, bezúplatně přijaté příjmy z majetku, náhrada škody atd.

Vzorec pro výpočet operačního rizika je:

kde  je hodnota hrubého příjmu za rok t.

 je koeficient stanovený Basilejským výborem.

Pokud byl v některém roce hrubý příjem záporný, pak se tento rok při výpočtu nezohledňuje (jak v čitateli, tak ve jmenovateli).

Viz také

Odkazy