Jihoestonský dialekt

Jižní Estonsko
vlastní jméno lõunaeesti kiil
země Estonsko , Rusko , Lotyšsko
Celkový počet reproduktorů 80 000
Klasifikace
Kategorie Jazyky Eurasie

Uralská rodina

ugrofinská větev Finsko-volžská skupina Baltsko-finská podskupina
Psaní latinský
Jazykové kódy
ISO 639-1 —
ISO 639-2 fiu
ISO 639-3 odhad
Seznam LINGVISTŮ ekk-sou
Glottolog jih2679

Jihoestonský dialekt  je jedním ze dvou dialektů estonského jazyka . Tradičně je považována za dialektovou skupinu běžného estonského jazyka [1] , nicméně podle souboru strukturálních a sociolingvistických kritérií někteří autoři hovoří o samostatných severoestonských (nebo vlastní estonštině) a jihoestonských jazycích (viz též problém "jazyka nebo dialektu" ).

Jihoestonský dialekt zaujímá jihovýchodní třetinu Estonska, hranice vede podél řeky Emajõgi a jezera Võrtsjärv a na západě zachycuje vrchovinu Sakala .

Jihoestonský dialekt se dělí na dialekty Mulgi, Tartu a Võru.

Od 80. let 20. století se moderní spisovná norma jihoestonského dialektu vyvíjela na základě dialektu Vyru - jazyka Vyru . Võru přežilo mnohem lépe než jiné jiho a severoestonské dialekty a nyní se aktivně rozvíjí: vycházejí noviny a televizní pořady, vyučuje se ve školách atd.

Mulgi a Tartu byli velmi silně asimilováni do standardní estonštiny a jsou funkčně jejími dialekty , i když strukturálně blíže k Võru. Častěji se tedy mluví o Võru (spisovném) jazyce, včetně nebo nezahrnování jiných jihoestonských dialektů do tohoto konceptu.

Ukázkový text v moderní jižní estonštině (vyrusk)

Článek 1 Deklarace lidských práv : Kõik inemiseq sünnüseq avvo ja õiguisi poolõst ütesugumaidsis. Näile om annõt mudsu ja süämetunnistus ja nä piät ütstõõsõga vele muudu läbi käümä.

Historie

V 17.–19. století se literatura v jižním Estonsku vyvíjela na základě dialektů jižního Tartu (a severního Võru). Tento standard se nazýval literární jazyk Tartu nebo jihoestonský literární jazyk. Jedním z prvních písemných záznamů jihoestonštiny je překlad Nového zákona (Wastne Testament), publikovaný v roce 1686.

Ukázkový text ve staré jižní estonštině (Tartu)

Meie Esä ( Otče náš ): Meie Esä tchaj-wan: pühendetüs saagu sino nimi. Čínský riik tulgu. Sino tahtmine sundigu kui tchaj-wan, niida ka maa pääl. Meie päiwälikku leibä anna meile täämbä. Nink anna meile andis meie süü, niida kui ka meie andis anname omile süidläisile. Nink ärä saada meid mitte kiusatuse sisse; enge pästä meid ärä kurjast: Sest sino perält om riik, nink wägi, nink awwustus igäwätses ajas. Aamen.

Po 80. letech 19. století začal tartuský literární jazyk upadat. Bylo to způsobeno pronikáním liberálně nacionalistických idejí z Evropy, pod jejichž vlivem bylo rozhodnuto, že by měla existovat jednotná estonština. Počátkem 20. století se začala rychle rozvíjet, ovšem na základě severoestonských dialektů.

Poznámky

  1. ↑ Estonský jazyk // Jazyky světa. uralské jazyky. Moskva: "Nauka", 1993.

Odkazy