EarthBound (hra)

EarthBound , v Japonsku známá jako Mother 2: Gyiyg no Gyakushū ( MOTHER2 ギー グの逆襲 Maza: Tsu: Gi:gu no Gyakushū: , „Matka 2: Gyiyg Strikes Back“)  je japonská hra na hraní rolí vyvinutá ve spolupráci s Ape studiosa HAL Laboratory a vydané společností Nintendo pro systém Super Nintendo Entertainment System . Hra vyšla 27. srpna 1994 v Japonsku a 5. června 1995 ve Spojených státech [1] . EarthBound je pokračováním Mother , vydaného na konzoli Famicom , s téměř žádným příběhem, který s ním nesouvisí.

Děj se točí kolem dobrodružství společnosti čtyř mladých cestovatelů, dětí jménem Ness, Paula, Jeff a Poo, kteří se snaží zabránit zotročení Země zlou entitou jménem Giygas ( angl.  Giygas , v japonské verzi - Gigu ( jap. ギーグ Gi:gu , anglicky .  Gyiyg ) ), ke kterému dojde v daleké budoucnosti. Hra obsahuje mnoho prvků tradičních pro žánr JRPG , jako je skupina hrdinů, tahové bitvy, zkušenostní body, životy. Děj se odehrává na konci 20. století, z větší části ve fiktivní zemi Eagleland .  Proti hrdinům stojí především divoká zvířata a lidé, kteří upadli pod vliv zlé vůle Giygase.

Hra nebyla ve Spojených státech komerčně úspěšná, ale byla zaznamenána díky svému humoru a originálnímu nápadu, stejně jako četným vtipům a parodiím, které si dělají legraci ze standardů a klišé japonských her na hrdiny [6] . Navzdory nízké popularitě v USA si EarthBound později získal stabilní okruh fanoušků, fanaticky oddaných hře [7] . EarthBound byl silně ovlivněn pozdějšími RPG, jako South Park: The Stick of Truth , Undertale [8] , OMORI a Lisa: The Painful [9] . EarthBound Beginnings a EarthBound byly také zahrnuty do kompilace Mother 1+2 vydané na Game Boy Advance [2] . V roce 2013 byl EarthBound znovu vydán ve službě Wii U Virtual Console , nejprve v Japonsku [3] , poté o několik měsíců později v USA, Evropě a Austrálii [4] . V roce 2022 byly EarthBound a EarthBound Beginnings vydány také pro konzoli Nintendo Switch na službě Nintendo Switch Online [10]

Hratelnost

V EarthBound je hratelnost v mnoha ohledech podobná tradičním japonským RPG : hráč ovládá skupinu hrdinů cestujících herním světem, včetně měst, lesů, jeskyní, opuštěných továren a dalších neprozkoumaných míst, interaguje s NPC a dokončuje hru. úkoly. Během cesty budou muset hrdinové bojovat proti různým protivníkům. Poražením protivníků získávají postavy ovládané hráčem zkušenostní body [11] . Když získáte dostatek zkušenostních bodů, úroveň hrdiny roste a s ní i vlastnosti, z nichž každá dělá hrdinu tak či onak silnějším, například útok, obrana, body zdraví nebo psionické body . Na rozdíl od jiných japonských her na hrdiny té doby nemusí hráč cestovat mezi lokacemi na schematické mapě světa, protože lokace jsou propojeny (ačkoli přechod mezi nimi není plynulý, jako v první hře ). Dalším na svou dobu neobvyklým prvkem je zobrazení perspektivy herního světa při jeho prozkoumávání. Svět je ve hře zobrazen jako dimetrická projekce , zatímco ostatní jRPG používaly buď čelní nebo izometrickou projekci .

Na rozdíl od první hry v sérii nejsou v EarthBound žádná náhodná setkání . Bitva začíná, když se postava hráče srazí s nepřítelem na mapě světa. Bitva se odehrává v tahovém režimu. Během bitvy se před hráčem zobrazí menu, kde si může vybrat akce hrdinů: na nepřítele můžete zaútočit zbraní, používat psionické schopnosti (pokud je postava má), které vám umožní buď útočit, resp. oslabit nepřítele, nebo uzdravit či posílit hrdiny, použít předmět z inventáře (každý hrdina má svůj inventář) nebo se pokusit z bitvy utéct a poslední akce je nemožná, pokud je bitva kvůli zápletce.

Každý hrdina má svou zvláštnost, například Paula má schopnost se modlit, což vede ke zcela náhodným efektům, Poo umí kopírovat schopnosti a taktiku nepřítele v bitvě a Jeff kontroluje jeho vlastnosti a používá nejrůznější technická zařízení. Každá postava a každý nepřítel má body zdraví, které se snižují, když utrpí poškození. Pokud je dojdou všichni hrdinové, hra bude považována za ztracenou a hráč bude muset před bitvou začít znovu. Body zdraví mají zvláštní mechaniku rozkladu – pokud postava utrpí zranění, body zdraví se neodečítají okamžitě, ale postupně v reálném čase a zobrazují se na počítadle podobném počítadlu kilometrů , přestože samotné bitvy jsou tahové. Díky tomu hráč dostane možnost rychle vyléčit hrdinu pomocí předmětů nebo psi-schopností, zatímco body zdraví klesají. Vzhledem k tomu, že bitvy nezačínají kvůli náhodným setkáním, přidali vývojáři příležitosti k taktickým manévrům. Pokud se k nepříteli zezadu přiblížila četa postav, mají možnost zasáhnout jako první. Na druhou stranu, pokud nepřítel přišel za četou hrdinů, pak to byl on, kdo udeřil jako první. Pokud se Nessus a jeho přátelé stanou příliš silnými pro protivníky v oblasti, jsou poraženi bez boje, jakmile hráč přivede k nepříteli skupinu hrdinů. S velkým rozdílem v síle mezi nepřáteli a četou hrdinů začnou nepřátelé spíše utíkat, než na něj útočit, a hráč je na přání může dostihnout a zabít [11] .

Hráč vydělává peníze vyhráváním bitev a Nessin otec je připisuje na svůj bankovní účet. Chcete-li vybrat peníze z účtu nebo je tam vložit, musíte najít bankomat a vložit tam kartu. Za peníze si můžete koupit různé předměty, které tak či onak pomáhají ve hře: například jídlo a nápoje, které obnovují zdraví a body psioniky, stejně jako zbraně a vybavení, které posilují útok a obranu postav, které je nosí. Ve městech jsou nemocnice, kde se můžete za určitou částku vyléčit [12] . Hra se uloží zavoláním Nessina otce z telefonu nebo z telefonní budky .

Děj

EarthBound se odehrává v 90. letech 20. století. Hrdinou hry je chlapec jménem Ness. Hra začíná tím, že se Ness probudí z řevu meteoritu, který spadl poblíž jeho domu. Spolu se svým sousedem Porky Minchem se dostane na místo dopadu meteoritu a najde tam malý inteligentní hmyz jménem Buzz Buzz. Buzz Buzz je odhalen jako cestovatel z budoucnosti a varuje hrdiny, že svět je v nebezpečí, protože ho ohrožuje Giygas, „vesmírný torpédoborec“. Buzz Buzz cítí, že Ness má potenciál porazit Giygase, a informuje ho, že se musí vydat na cestu a hledat osm posvátných míst a zaznamenat melodii každého z těchto míst na magický artefakt „zvukový kámen“ a následně je přehrát. jako jedna melodie.

Poté, co se Ness vypořádá s místním gangem Sharks, který terorizoval město, najde první posvátné místo na vrcholu hory poblíž svého domu. Když dorazí do dalšího města, Tucsonu, zachrání psionickou dívku jménem Paula před kultisty Happy-Happiness a zjistí, že Porky, jeho známý, byl vůdcem kultu. Ness spolu s Paulou nachází druhé svaté místo a pomáhá hudební skupině Fugitive Five dostat se z finančních dluhů. Runaway Five vezme Ness a Paulu do dalšího města, Trida, ale tam jsou obě děti zajaty.

V zajetí Paul telepaticky volá o pomoc chlapci jménem Jeff, který navštěvuje internátní školu pro nadané děti ve Winters Country. Jeff se rozhodne jít na pomoc Ness a Paule a vezme letadlo svého otce, doktora Andonatse, letí do Thridu, ale havaruje přímo v cele, kde byli hrdinové drženi. Jeffovi se podaří dostat Ness a Paulu ven a pak se s nimi vydá na cestu. Cesta je zavede do Mister Saturn Valley, malé skryté vesničky obývané podivnými tvory zvanými Mister Saturns. Hrdinové pomáhají panu Saturnovi vypořádat se s místní hrozbou, která unáší vesničany, a přesouvají se do města Fourside. Ve Fourside trojice znovu zachrání uprchlou pětku z dluhového otroctví, a když vstoupí do obchodu, Paula je unesena. Ness a Jeff ji jdou hledat a skončí v Moonside, zkroucené paralelní verzi Fourside, kde se fyzikální zákony a obyvatelé chovají velmi podivně. Ness a Jeff zničí sochu Devil Mani Mani, která byla příčinou všech těchto iluzí, jen aby zjistili, že Paula byla unesena starostou Fourside a Porky.

Avšak nyní, když je socha Mani Mani zničena, starosta přijde k rozumu a propustí Paulu, a Porky, rozzuřený neúspěchem, dokáže uprchnout v helikoptéře. Když se přátelé vrátí do Thridu, Jeff opraví letadlo, aby odletělo na čtvrté posvátné místo v Winters, ale hrdinové nakonec odletí do Summers Country. Ness omdlí a má sen o chlapci jménem Poo ve vzdálené hornaté zemi jménem Dalaam, který praktikuje bojová umění a duchovní praktiky, které mu umožňují ovládat schopnosti psi. Poo dokončí svůj výcvik a následně se připojí k trojici na jejich cestách.

Na lodi se čtyři dostanou do pouštní země Skaraba, kde si hrdinové prohlížejí pyramidu. V Dalaamu Ness najde šesté posvátné místo a poté, co získali ponorku, se hrdinové dostanou na místo zvané Pitch Darkness, které je plné husté džungle, málo světla a velmi bažinatého terénu. Mezi džunglí v jeskyni hrdinové najdou vesnici Tend, kde žijí extrémně plachá stvoření. Ness, která našla učebnici o překonání ostychu, je přiměje, aby si promluvili a oni mu ukázali cestu do ztraceného podsvětí. Tam Nessus a jeho druhové najdou zbývající dvě posvátná místa.

Jakmile je Ness na posledním posvátném místě a po přijetí poslední melodie, omdlí a ocitne se v Magikantovi, světě vytvořeném jeho vlastním podvědomím. Tam porazí svou vlastní noční můru, která na sebe vzala podobu sochy Mani Mani, a Magikant zmizí, ale Ness se stane silnějším, protože zničením zla v sobě zbavil Giygase o schopnost ovládat svou mysl. Po probuzení se Ness a jeho přátelé vrací do Saturnského údolí, kde Dr. Andonats zkonstruuje fázový zkreslovač, přístroj umožňující cestování v čase. Děti se potřebují vrátit v čase, aby zničily Giygase, když ještě neměl čas nabrat sílu. Andonats dětem vysvětlí, že živá hmota nesnese cestování časem a že se možná nevrátí do budoucnosti, ale navzdory Andonatovým obavám přenese duše čtyř dětí do robotů a pošle je do minulosti bojovat s Giygasem.

V minulosti Ness, Paula, Jeff a Poo vstoupí do jeskyně, kde odpočívá Giygas, ale tam ke svému překvapení uvidí Porkyho. Giygas je naopak uvězněn v Ďáblově stroji, který omezuje veškerou jeho bezmeznou moc. Porky vysvětluje, že celou tu dobu Giygasovi pomáhal a snažil se ho využít pro své vlastní účely, a opovržlivě ho popisuje jako „všemocného idiota“, dodává, že Giygas se stal téměř neporazitelným, ale úplně ztratil rozum. Hrdinové Porkyho porazí, ale ten vypne ďábelský stroj a Giygas se osvobodí. Giygas vězní děti v dimenzi složené z kopií sebe sama. Žádná z akcí hrdinů, ať už je to použití zbraní nebo psi-schopností, nepomáhá uniknout z Giygas.

Zoufalá Pola se začne modlit a modlitba se dostane k obyvatelům Země. Všechny postavy, kterým hrdinové pomáhali na cestách, se za hrdiny modlí, a tím zraňují Giygase. Hráč sám udeří Giygase svou poslední modlitbou, a tak hra zničí čtvrtou zeď . Giygas přestává existovat a duše dětí se v současnosti vracejí do svých těl. Po vzájemném rozloučení jdou děti domů a začíná poklidný a klidný život.

V post-credit scéně, Ness obdrží dopis od Porky říká "Najdi mě, pokud můžete, ztroskotanec!". Nessus může jen hádat, co se mu stalo a kam zmizel.

Historie vývoje

První hra ze série, Mother , byla vydána v roce 1989 v Japonsku [13] . Jeho pokračování, Mother 2 , bylo ve vývoji po dobu pěti let [14] . Byl vyvinut společnostmi Ape (nyní Creatures Inc. ) a HAL . Stejně jako u první hry i tuto hru režíroval a napsal známý japonský textař, esejista a hudebník Shigesato Itoi [15] a produkoval ji budoucí prezident Nintendo Satoru Iwata [16] . Vývojový tým pro matku 2 nebyl rekrutován z těch pracovníků, kteří dělali první díl [17] . Většina vývojářů byla mladá a nezadaná, a proto mohla nadšeně pracovat celou noc [18] . Proces tvorby hry se vlekl roky, a proto byl projekt opakovaně na pokraji zrušení [14] . Podle Itoi bylo mnoho problémů týmu úspěšně vyřešeno, když se do vývoje zapojil Iwata [17] . Programovací tým Ape měl více zaměstnanců než tým HAL. Tým HAL, vedený Satoru Iwatou, napsal základní kód enginu hry, zatímco tým APE, vedený Koji Marutou, naplnil hru obsahem, jako jsou dialogy a lokace. Dvakrát týdně si týmy udělaly přestávku v kanceláři HAL s výhledem na horu Fuji [19] .

Hra pokračuje v příběhu Matky v tom smyslu, že se Giygas znovu objeví, i když ve zcela jiném kabátě. Vývojáři záměrně udělali postavy z druhé hry podobné postavám z první hry, takže hráč si může změnit jména na jména postav z první hry a „pokračovat v příběhu“ [20] . Itoi vážně uvažoval o přidání meziplanetárního cestování do hry, ale po čtyřech měsících práce na scénáři se Itoi rozhodl od tohoto nápadu upustit, protože mu připadal příliš klišoidní. Itoi se snažil udělat hru tak, aby mohla zajímat publikum, které se o hry nijak zvlášť nezajímá, jako jsou dívky [14] .

Série Mother je založena na Itoiově myšlence, co znamená „bezohledné šílenství“ [21] . Během vývoje požádal své podřízené, aby přišli s nápady na scény, které by bylo možné realizovat pouze prostřednictvím formátu počítačové hry. Podle Itoi byl EarthBound ve své době v popředí her jako formátu vyprávění příběhů a bylo by chybou ho vnímat jen jako velký scénář. Itoi chtěl, aby se hráč při hraní EarthBound cítil sklíčený a zmatený [21] . Scénář byl uváženě vyrobený “zvláštní a nevkusný” a dialog byl psán v kana syllabary s malým nebo žádným kanji dělat to vypadat více hovorově [13] . Mnoho NPC je založeno na osobnostech, které Itoi osobně znal, jako například horníci v poušti inspirovaní některými členy japonské stavební společnosti [14] . Poslední bitva s Giygasem a jeho liniemi byla inspirována černobílým thrillerem Vojenský policista a rozřezaná kráska z roku 1957 , který Itoi viděl jako dítě. Scéna, kterou Itoi viděl, když náhodou vstoupil do kina, byla vražda dívky, kterou si Itoi spletl se znásilněním následovaným vraždou. Scéna se podepsala na Itoiově psychice a pocity, které při jejím sledování prožíval, ztělesnil v bitvě s Giygasem [22] . Pozadí během bojů popisuje Itoi jako „video drogy“, protože jsou záměrně navržena tak, aby hráče hypnotizovala. Na podkladech pracoval jeden člověk, který během dvou let vyrobil asi 200 podkladů [14] .

Stupnice bodů zdraví měla být původně vytvořena na obrázku a podobě pachinka . Podstatou systému bylo, že kdykoli postava obdržela poškození, míč pachinko spadl z obrazovky. Nápad byl sešrotován, protože nebyl vhodný pro postavy s příliš velkým zdravím. V důsledku toho se rozhodli ukázat zdraví na počítadle, které vypadá jako počítadlo kilometrů [14] . Jednou z nejobtížnějších věcí na implementaci bylo kolo [19]  - zpočátku bylo jeho ovládání stejné jako u tanku v EarthBound Beginnings , ale pak předělané. Satoru Iwata připomněl, že samotní programátoři Ape nebyli proti řešení složitých a mimořádných problémů [14] . Pro programátory bylo také obtížné zavést službu doručování předmětů ve hře: problém byl v tom, že kurýr musel obcházet překážky na cestě k hráči. Později se vývojáři shodli, že kurýr utíkající od hráče přes překážky vypadá velmi vtipně [19] . Dimetrická projekce , ve které se zobrazují lokace hry, vyžadovala od umělců větší pozornost k detailům. Itoi okamžitě odmítl vzít obvyklý pohled shora a nechtěl, aby města a další místa, jako jsou lesy, vyčnívala z obecného stylu. Tým se však snažil, aby každé město bylo svým způsobem jedinečné a zapamatovatelné. Itoi má Trid nejraději z měst, i když tam bývali Summers [14] .

EarthBound měl původně pasovat na 8 megabitovou kazetu , ale nakonec musela být velikost kazety zvýšena dvakrát: nejprve na 12 megabitů a poté na 24 [14] . Hra měla být vydána v lednu 1993 na 12Mbitové kazetě [23] , ale nakonec byla dokončena až v květnu 1994 [19] . Hra byla vydána v Japonsku 27. srpna 1994 [1] . V měsících po ukončení vývoje, ale před vydáním, tým hru hrál a přidal své vlastní malé detaily [19] . Itoi v rozhovoru pro magazín Famitsu přiznal , že Shigeru Miyamoto , jeden z nejlepších vývojářů Nintenda , nemá moc rád žánr hry na hrdiny a že se mu líbila EarthBound a byla dokonce první hrou na hraní rolí, kterou dokončil [14 ] .

Hudební doprovod

Stejně jako u EarthBound Beginnings byli skladateli Keiichi Suzuki a Hirokazu Tanaka a hudbu také složili Hiroshi Kanazu a Toshiyuki Ueno [24] [25] . Při srovnání hudby první hry s hudbou druhé, Itoi poznamenal , že druhá EarthBound byla ve srovnání s Beginnings [14] více „ jazzy “ . V rozhovoru pro časopis Famitsu Suzuki připustil, že SNES dal skladatelům větší tvůrčí svobodu než zastaralý Famicom : SNES má 8kanálový zvukový čip SPC700 , jehož princip je založen na adaptivní diferenciální pulzní kódové modulaci , a NES/ Famicom měl pouze pět kanálů s nejprimitivnějšími průběhy . Kvůli vyšší kvalitě zvuku bylo pro skladatele snazší realizovat, co chtějí [26] . Itoi věří, že EarthBound je první hrou v historii, která má vibrato , neboli periodické změny výšky, hlasitosti, které jsou u strunných nástrojů způsobeny vibracemi prstů v  hudebním doprovodu .

V procesu psaní hudby ji Suzuki nejprve složilo na syntezátoru, než začali programátoři přidávat již složená hudební témata přímo do hry. Suzuki složil hudbu, která hraje mimo boj, zatímco hráč prozkoumává oblast. Největší radost mu dělá tematická hudba, která hraje, když Ness jede na kole. Složil ji před prací na EarthBound , ale považoval za vhodné ji zařadit do hry. Celkem Suzuki napsalo asi 100 melodií, ale ne všechny se do hry dostaly [26] . Z 24 megabitů na kazetě nakonec hudba zabrala třetinu místa – 8 megabitů [14] .

Podle Tanaky byli on a Suzuki velmi ovlivněni The Beach Boys . Sám Suzuki cestou domů často poslouchal stejnojmenné album Briana Wilsona z roku 1988 . Suzuki tvrdil, že bicí perkuse jsou založeny na albech The Beach Boys Smile a Smiley Smile , která, stejně jako album Van Dyke Parkse Song Cycle , mají americké vlivy. Z pohledu Suzuki Smile odráží světlé i temné stránky amerického života, zatímco Song Cycle má vágní zvuk s nádechem amerického humoru a ozvěnou děl Raye Bradburyho . Právě tento styl se podle Suzuki hodil k sérii Mother [27] . Prvním americkým skladatelem, na kterého si Tanaka vzpomněl, byl Randy Newman a že jeho alba Little Criminals a Land of Dreams byla vlivná. Suzuki tvrdí, že album Nilsson Sings Newman Harryho Nilssona je mu blízké , navíc ho podle něj k napsání hudby inspirovalo dílo Johna Lennona ; podle skladatele je v něm, stejně jako v seriálu Matka , láska běžícím tématem [26] . Album Johna Lennona John Lennon/Plastic Ono Band pomohlo skladateli překonat technická omezení Super Nintendo Entertainment System [27] .

Soundtrack EarthBound obsahuje velké množství hudebních citací z klasické a lidové hudby , skladatelé také převzali několik ukázek z popové a rockové hudby [13] . Textura hudby je převzata ze salsy , reggae a dubu . Když mluvil o Make a Jazz Noise Here od Franka Zappy , Tanaka se domníval , že pokud by Motherova hudba byla živým vystoupením, Zappa by to udělal nejlépe, ale nedokázal vyjádřit, jak velký byl Zappův vliv na hudbu EarthBound . .. Tanakovi se také zdálo, že mixtape Wired Magazine Presents: Music Futurists (1999) obsahuje práci těch umělců, kteří mohou odrážet ideály EarthBound . Během vývoje Tanaka intenzivně poslouchal kompilaci různých umělců Stay Awake: Various Interpretations of Music od Vintage Disney Films . Méně významný vliv na Suzuki a Tanaku měla hudba Michaela Nymana , stejně jako soundtrack k filmu Lost Weekend z roku 1945 , který složil Miklós Rozsa [27] .

Severoamerická lokalizace

Stejně jako mnoho jiných her pro Nintendo byla EarthBound nejprve vydána v Japonsku a poté lokalizována pro severoamerický trh [13] . Protože tato hra byla první ze série Mother , která byla vydána mimo Japonsko, název Mother 2 byl změněn na EarthBound bez 2 v názvu . Toto je jméno, které bylo plánováno dát první matce , než byla jeho lokalizace zrušena [13] .

Lokalizační práce zahájil Dan Ousen. Podařilo se mu přizpůsobit přibližně 10 procent celkového textu ve hře a poté přešel na další projekt Nintendo of America. V lednu 1995 byl Ousen nahrazen Markusem Lindblumem [29] . Podle Lindbluma to byl Ousen, kdo přeložil nejvýraznější a nejcharakterističtější fráze hry. Lindblum dostal tvůrčí svobodu a bylo mu dovoleno dělat texty „tak divné, jak chtěl“, protože Nintendo chtělo, aby byly texty v duchu více amerikanizované, než by byl doslovný překlad z japonského originálu. Markus Lindblum pracoval sám, ale pomáhal mu japonský scenárista Masayuki Miura, který předem přeložil dialog a pomohl pochopit kontext a tón toho, co se dělo. Lindblum sám shledal vyznění hry docela optimistické [29] .

Lindblum měl problém přizpůsobit herní pohled na americký způsob života zvenčí americkému publiku. Lokalizátor chtěl text co nejvíce přiblížit originálu, ačkoli s Itoi nikdy předtím nekomunikoval. Kromě gagů a vtipů přepracovaných pro západní publikum Lindblum vložil odkazy na Bugs Bunny , slavného britského komika Bennyho Hilla a mockumentary This Is Spinal Tap . Kromě dialogů Lindblum přepsal zbytek textu hry, jako jsou bitevní zprávy a názvy předmětů. Lindblum také přidal easter egg , pojmenoval jedno z NPC Niko po své dceři, která se narodila při práci na hře. Když si Lindblum vzal kvůli jejímu narození volno, pokračoval v práci 14 hodin denně, sedm dní v týdnu, další měsíc. Hra obsahuje ochranu proti pirátství , která spočívá v tom, že pokud se ukáže, že kopie hry je nelicencovaná, počet nepřátel ve hře se mnohonásobně zvýší, a proto se v ní zvýší obtížnost na maximum. Také, pokud hráč dosáhne konce, hra se restartuje a smaže uložení. Portál IGN označil ochranu v EarthBound za nejjasnější příklad neobvyklé a sofistikované ochrany her před nelicencovaným kopírováním.

Pod vedením Nintenda Lindblum spolupracoval s japonskými programátory a umělci, aby hru do určité míry cenzurovali: byly odstraněny náboženské odkazy (kříže na hrobech, červené kříže v nemocnicích), obrázky, které potenciálně porušovaly autorská práva, byly změněny ( logo Coca-Coly na lidé projíždějící po silnicích červené kamiony), alkohol v dialogu byl nahrazen kávou. V japonské verzi byl Ness při vstupu do Magikanta zcela nahý, zatímco v americké verzi měl na sobě pyžamo. Vzhled kultistů Happy-Happiness byl také mírně pozměněn, aby nevypadali jako členové hnutí Ku Klux Klan . Hudba ze hry, která používala ukázky a hudební citace ze slavných písní, se rozhodla neměnit, protože by mohla být do určité míry považována za parodii. Markus Lindblum také věřil, že hudba nepotřebuje žádné změny. Grafické změny byly dokončeny až v březnu 1995 a americká verze EarthBound se stala plně hratelnou v květnu.

Recepce a kritika

Retrospektivní hodnocení
Konsolidované hodnocení
Agregátor	Školní známka
Žebříčky her	88 % [30]
Cizojazyčné publikace
Edice	Školní známka
AllGame	[31]
herní zóna	10/10 [32]
IGN	9,0/10 [33]
Nintendo World Report	9,5/10 [34]
ONM	90 % [15]

Vliv na populární kulturu

Pokračování a reedice

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 5 Informace o vydání EarthBound pro Super Nintendo  . Časté dotazy ke hře . Datum přístupu: 27. června 2013. Archivováno z originálu 1. července 2013.
2. ↑ 1 2 Mother 1+2 Release Information for Game Boy  Advance . Časté dotazy ke hře . Datum přístupu: 27. června 2013. Archivováno z originálu 1. července 2013.
3. ↑ 1 2 Dave Cook. Pozemské hity Wii U Virtual Console v Japonsku , Iwata a Itoi diskutují o jejím vzniku  . VG247 (25. března 2013). Získáno 28. června 2013. Archivováno z originálu 1. července 2013.
4. ↑ 1 2 3 4 Andrew Goldfarb. EarthBound Out Today na virtuální konzoli  Wii U. IGN (18. července 2013). Získáno 19. července 2013. Archivováno z originálu 29. srpna 2013.
5. ↑ Super NES Classic Edition . Nintendo of America (29. září 2017). Staženo 6. 1. 2018. Archivováno z originálu 28. 9. 2017. (neurčitý)
6. ↑ Jeremy Parish. Retronauti 5:  Pozemští . 1UP.com (13. dubna 2006). Získáno 16. června 2013. Archivováno z originálu 16. června 2013.
7. ↑ Lucas M. Thomas. Retro Remix: Round 25  (anglicky) . IGN (17. srpna 2006). Získáno 16. června 2013. Archivováno z originálu 16. června 2013.
8. ↑ Turi, Tim GI Show – Yoshi's Woolly World, Star Wars: Battlefront, Undertale's Toby Fox . herní informátor . GameStop (15. října 2012). Získáno 20. ledna 2016. Archivováno z originálu 20. ledna 2016. (neurčitý)
9. ↑ Smith, Adam The Scrificial Limb: Lisa - The Painful RPG . Kámen, papír, brokovnice (26. listopadu 2013). Získáno 23. července 2018. Archivováno z originálu 6. července 2014. (neurčitý)
10. ↑ Super Nintendo Entertainment System™ – Nintendo Switch online pro Nintendo Switch –   podrobnosti o hře Nintendo ? . www.nintendo.com . Získáno 28. února 2022. Archivováno z originálu 28. února 2022.  (neurčitý)
11. ↑ 1 2 EarthBound Player's Guide  (nespecifikováno) / Nintendo of America. - Nintendo , 1995. - S. 10, 11.
12. ↑ EarthBound Player's Guide  (neopr.) / Nintendo of America. - Nintendo , 1995. - S. 12.
13. ↑ 1 2 3 4 5 Schreier, Jason The Man Who Write Earthbound . Kotaku (23. srpna 2013). Datum přístupu: 25. ledna 2014. Archivováno z originálu 25. ledna 2014. (neurčitý)
14. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Rozhovor se Shigesato Itoi // Famitsu . - 1994. - září. - S. 21-23.
15. ↑ 1 2 Parkin, Simon Earthbound recenze . Oficiální Nintendo Magazine (21. září 2013). Získáno 8. června 2014. Archivováno z originálu 9. června 2014. (neurčitý)
16. ↑ Campbell, Colin Proč Nintendo zrušilo knihu o vývoji EarthBound? . Polygon (18. ledna 2014). Datum přístupu: 26. ledna 2014. Archivováno z originálu 26. ledna 2014. (neurčitý)
17. ↑ 1 2 Itoi, Shigesato 『ＭＯＴＨＥＲ ３』の開発が中止になったことについて .)の. 1101.com (22. srpna 2000). Získáno 30. srpna 2014. Archivováno z originálu 1. listopadu 2020.
    Překlad archivován 4. listopadu 2017 na Wayback Machine .
    Přeložený úvod Archivováno 11. listopadu 2017 na Wayback Machine
18. ↑ Shigesato Itoi vypráví vše o matce 3 (druhá část) (downlink) . Nintendo Dream 7 (srpen 2006). Získáno 31. srpna 2014. Archivováno z originálu 1. září 2014.  (neurčitý) 
    Překlad archivován 7. prosince 2017 na Wayback Machine
19. ↑ 1 2 3 4 5 Rozhovor s Kouji Maltou a Satoru Iwatou // Famitsu . - 1994. - září. - S. 72-73.
20. ↑ Rozhovor se Shigesato Itoi // Famitsu . - 1994. - Červen.
21. ↑ 1 2 Schreier, Jason Earthbound, Nejlepší hra v historii RPG . Kotaku (20. dubna 2012). Získáno 15. června 2014. Archivováno z originálu 15. června 2014. (neurčitý)
22. ↑ Itoi, Shigesato 『MATKA』の気持ち。  (japonsky) . 1101.com (24. dubna 2003). Datum přístupu: 6. července 2014. Archivováno z originálu 6. července 2014.
23. ↑ Matka 2 // Magazín Super Famicom. - 1992. - V. 5 (10. listopadu). - S. 70-71.
24. ↑ EarthBound Credits . mobygames.com . mobygames. Získáno 8. srpna 2014. Archivováno z originálu 10. srpna 2014. (neurčitý)
25. ↑ 1 2 Chorley, Vincent Mother 2: Gigya's Countertack . RPGFan . Datum přístupu: 5. července 2014. Archivováno z originálu 6. července 2014. (neurčitý)
26. ↑ 1 2 3 Rozhovor s Keiichi Suzuki // Famitsu . - 1994. - 18. října.
27. ↑ 1 2 3 Itoi, Shigesato. 『MATKA』の音楽は鬼だった。  (japonsky) . 1101.com (16. června 2003). Datum přístupu: 5. července 2014. Archivováno z originálu 14. července 2014.
    Přeloženo do angličtiny fanouškem
28. ↑ 1 2 Meyer, John Mix Octopi! Spinal Tap! Jak se kultovní RPG EarthBound dostalo do Ameriky . Drátováno (23. července 2013). Datum přístupu: 24. ledna 2014. Archivováno z originálu 24. ledna 2014. (neurčitý)
29. ↑ Žebříček her: EarthBound . Hodnocení her . Získáno 30. dubna 2012. Archivováno z originálu 19. prosince 2008. (neurčitý)
30. ↑ House, Michael L. EarthBound Review . AllGame . Staženo 19. 5. 2017. Archivováno z originálu 14. 11. 2014. (neurčitý)
31. ↑ Sanchez, David Recenze: EarthBound se vrací, aby dokázal, proč je to jedno z nejlepších RPG všech dob (odkaz není k dispozici) . GameZone (8. září 2013). Získáno 14. června 2014. Archivováno z originálu 15. června 2014. (neurčitý) 
32. ↑ Thompson, Scott EarthBound Review (odkaz není k dispozici) . IGN (24. července 2013). Získáno 8. června 2014. Archivováno z originálu 9. června 2014. (neurčitý) 
33. ↑ Baker, Justin EarthBound Review Mini (odkaz není k dispozici) . Nintendo World Report (27. července 2013). Získáno 15. června 2014. Archivováno z originálu 15. června 2014. (neurčitý) 

Odkazy

• earthbound.nintendo.com - oficiální stránky EarthBound
• Starmen.net  je  největší fanouškovská stránka pro sérii Mother .

Foto, video a zvuk	Youtube
Tematické stránky	Internetová filmová databáze MusicBrainz GameFAQs  (SNES) GameSpot Herní historie  Obří bomba IGDB IGN MobyGames speedrun.com VGMdb závislost na hazardních hrách