Azuma (obrněný křižník)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. února 2021; kontroly vyžadují 3 úpravy .
Obrněný křižník Azumo
吾妻

Obrněný křižník Azumo

»
Servis
Japonsko
Třída a typ plavidla obrněný křižník
Výrobce Ateliers and Chantiers de St. Nazaire - Penhoet, Saint Nazaire
Stavba zahájena března 1898
Spuštěna do vody 24. června 1899
Uvedeno do provozu 28. července 1900
Stažen z námořnictva 1941
Postavení Prodáno do šrotu v roce 1946
Hlavní charakteristiky
Přemístění Norma 9 953 t
Délka 137,9 m
Šířka 20,94 m
Návrh 7,21 m
Rezervace Krupp pancíř ,
hlavní pás: 89-178 mm
horní pás: 127 mm
paluba: 63 mm
traverzy: 152 mm
barbetty: 102 - 152 mm
věže: 152 mm
kasematy: 51 - 152 mm
velitelská věž: 76-356 mm
Motory 24 kotlů
2 vertikální trojexpanzní parní stroje
Napájení 16 960 koní
stěhovák 2 šrouby
cestovní rychlost 20 uzlů
cestovní dosah 3 900 mil při 10,5 uzlu
1 275 tun uhlí
Osádka 650 lidí
Vyzbrojení
Dělostřelectvo 2x2 - 203 mm/45
12x1 - 152 mm/40
12x1 - 76 mm
12x1 - 47 mm
Minová a torpédová výzbroj 5 × 457 mm TA
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Azuma ( Jap. 吾妻) je obrněný křižník japonského císařského námořnictva na počátku 20. století. Podle hlavních charakteristik odpovídal obrněným křižníkům typu Asama . Jediný japonský obrněný křižník postavený ve Francii . Pojmenována po sopce Azuma na ostrově Honšú.

Konstrukce a výzbroj

Přestože požadavky na všech 6 křižníků programu byly stejné (výtlak až 10 000 tun, výzbroj z 8- a 6palcových děl, rychlost 20-21 uzlů), konstruktéry to neomezovalo ve výběru tras a stavěný 3 páry lodí byly zcela odlišné. V případě Azumy to bylo vyjádřeno dlouhým a úzkým trupem s vysokým volným bokem, dvěma kotelnami posunutými na konce a třetí, která byla daleko od prvních dvou komínů - v důsledku toho velmi charakteristická silueta , znatelně odlišný od podobného Yakumo

Hlavní výzbrojí Azumy byly dělové věže na přídi a zádi s dvojicí 203 mm / 45 děl , každá s dostřelem až 18 km. Dále bylo v kasematech 8 děl ráže 152 mm/40 a 4 za pancéřovými štíty, 12 protiminových děl ráže 76 mm/40 a 8 děl ráže 47 mm/33. Pancéřový pás o délce 64 m a tloušťce 178 mm pokrýval životně důležité prvky lodi.

Během provozu se však ukázalo, že dlouhý křižník mohl vplout pouze do několika suchých doků dostupných v Japonsku a pancéřový pás byl výrazně kratší než na lodích typu Asama a Izumo (64 m proti 86,5 a 84), výrazně oslabil ochranu.

Servisní historie

"Azuma" pod velením kapitána 1. pozice Fuji Koichiho se zúčastnila rusko-japonské války jako součást druhého bojového oddílu (6 obrněných křižníků, vlajka viceadmirála H. Kamimura na "Izumo"). Během bitvy v Korejském průlivu obdržel 10 zásahů (8 zraněných), v bitvě u Cušimy -7 203- a 305 mm granátů, 4 152 mm a 4 75 mm (10 zabito, 30 zraněno, vážné poškození ).

Od roku 1914 - cvičná loď . Během první světové války byl nakrátko vrácen do služby, účastnil se eskort konvojů v Indickém oceánu. Od roku 1921 byly odstraněny 4 152 mm děla a všechny malé zbraně. Od 1941 - blokáda . 18.7.1945 utrpěl těžké poškození při náletu amerických letadel. Demontován v roce 1946.

Velitelé lodí


Galerie

Poznámky

  1. Materiály IJN (Absolventi Námořní akademie třídy 5.) (odkaz není dostupný) . Datum přístupu: 22. května 2011. Archivováno z originálu 4. prosince 2012. 
  2. 1 2 Materiály IJN (Absolventi námořní akademie třídy 7.) Archivováno z originálu 4. září 2013.
  3. 1 2 3 Materiály IJN (Absolventi námořní akademie třídy 11.) (odkaz není k dispozici) . Datum přístupu: 15. července 2012. Archivováno z originálu 4. prosince 2012. 
  4. Materiály IJN (Absolventi Námořní akademie třídy 8.)  (nedostupný odkaz)
  5. Materiály IJN (Absolventi námořní akademie 10. třídy) (odkaz není dostupný) . Datum přístupu: 22. května 2011. Archivováno z originálu 5. prosince 2012. 
  6. 1 2 Materiály IJN (Absolventi námořní akademie 12. třídy) (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 29. října 2012. Archivováno z originálu 4. prosince 2012. 
  7. Materiály IJN (Absolventi námořní akademie třídy 13)  (odkaz není dostupný)

Literatura