Druhý pohyb souhlásek ( druhé (hornoněmecké) přerušení , také - starohornoněmecký pohyb souhlásek ; německy Zweite Lautverschiebung ) je foneticko - morfologický proces ve vývoji germánských jazyků , který spočíval ve změně německých stop souhlásek , což vedlo ke vzniku jihoněmeckých dialektů a sloužilo jako dělicí čára mezi hornoněmeckým a dolnoněmeckým dialektem .
Počátek tohoto pohybu souhlásek se datuje zhruba do roku 500 našeho letopočtu. E. nové informace však naznačují, že proces začal teprve kolem roku 600 . Druhý souhláskový posun byl dlouhodobý a vícefázový proces, který nebyl zdaleka dokončen v 8. století , po zformování starohornoněmčiny . Důvody tohoto foneticko-morfologického procesu jsou kontroverzní.
Druhý pohyb souhlásek vedl k vytvoření staré horní němčiny založené na jižních západogermánských dialektech. Hranice tohoto hnutí probíhá od západu na východ přibližně ve středu Německa, nazývá se Benrathova linie .
Druhý souhláskový posun postihoval především plosiva /p/ , /t/ a /k/ , dále částečně /b/ , /d/ a /g/ . Je-li hláska /p/ na začátku slova nebo uprostřed slova za sonoranty /m, n, l, r/ nebo působí jako zdvojená hláska, přechází do afriky /pf/ . V souladu s tím se /t/ změní na /ts/ a /k/ se změní na /kx/ . V případě, že /p/ je na konci slova za samohláskou, jde do spirantu /f/ , podle toho /t/ jde do /s/ a /k/ do /x/ . Uprostřed slova mezi dvěma samohláskami se tyto souhlásky stávají spiranty po krátkých samohláskách a zdvojené souhlásky po dlouhých samohláskách.
V Lombardsku :
jména králů v 600. a 700. letech našeho letopočtu E.
| Němec | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Struktura jazyka |
| ||||||||
| Šíření |
| ||||||||
| Příběh | |||||||||
| Odrůdy |
| ||||||||
| Osobnosti | |||||||||
| |||||||||