Změna sklonu dráhy umělé družice je orbitální manévr , jehož účelem (obecně) je přenést družici na oběžnou dráhu s jiným sklonem. Existují dva typy tohoto manévru:
Změna sklonu oběžné dráhy je extrémně energeticky náročný manévr. Takže pro družice na nízké oběžné dráze (s oběžnou rychlostí asi 8 km/s) bude změna sklonu oběžné dráhy k rovníku o 45 stupňů vyžadovat přibližně stejnou energii (přírůstek charakteristické rychlosti) jako pro vypuštění na oběžnou dráhu. - asi 8 km/s. Pro srovnání lze poznamenat, že energetické možnosti raketoplánu to umožňují při plném využití palubní zásoby paliva (asi 22 tun: 8,174 kg paliva a 13,486 kg okysličovadla [ 1] [2] v orbitální manévrovací motory ), ke změně hodnoty oběžné rychlosti pouze o 300 m/s, respektive sklonu (při manévrování na nízké kruhové dráze) - přibližně o 2 stupně. Z tohoto důvodu jsou umělé družice vypouštěny (pokud možno) okamžitě na oběžnou dráhu se sklonem cíle.
V některých případech je ale změna sklonu oběžné dráhy stále nevyhnutelná. Takže při vypouštění satelitů na geostacionární dráhu z kosmodromů s vysokou šířkou (například Bajkonur ), protože není možné okamžitě uvést zařízení na oběžnou dráhu se sklonem menším, než je zeměpisná šířka kosmodromu, změna sklonu oběžné dráhy je použito. Družice je vynesena na nízkou referenční dráhu, po které se postupně vytvoří několik středních, vyšších drah. Energetické schopnosti k tomu potřebné poskytuje horní stupeň instalovaný na nosné raketě. Změna sklonu se provádí v apogeu vysoké eliptické dráhy, protože rychlost satelitu je v tomto bodě relativně nízká a manévr stojí méně energie (ve srovnání s podobným manévrem na nízké kruhové dráze) [3] .
Výpočet přírůstku rychlosti ( ) potřebného k provedení manévru se provádí podle vzorce:
kde:
Nebeská mechanika | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||
|