Komický duet je komediální žánr, ve kterém se odehrává nerovný vztah dvou postav. Obě postavy jsou většinou lidé stejného pohlaví, věku, národnosti, ale mají zcela odlišné povahové vlastnosti a temperament . Obvykle jeden z nich - "správný chlap", "blázen", "bílý klaun" - je zobrazován jako vážný a rozvážný, zatímco druhý - "srandista", "komik", "rogue" [1] , " červený klaun " - ukáže se jako vtipný, hloupý nebo výstřední člověk. "Správný chlap" je obvykle zdrojem později odehraných řádků. Právě na konfliktu pompézního „správce“, „bílého klauna“ a trapného a směšného „komika“, „zrzka“ je postavena většina humoru. Často je v konfliktu vítězem „komik“ [1] .
"Správný chlap", přestože se mu tak říká, nemusí být úplně nevtipný, stejně jako "komik" není jediným zdrojem humoru této dvojice . Někdy je to ten „správný chlap“, kdo svými sarkastickými poznámkami o tricích „komika“ rozesmívá publikum, jako například v případě Tarapunky a Pluga , kdy Plug vždy zůstává klidně klidný, ať už je Tarapunka jakýkoli. říká mu. Častěji je však zdrojem humoru v komickém duetu právě vztah či konflikt postav, a nikoli jejich charaktery odděleně. V mnoha úspěšných scénách komických duetů si postavy na krátkou dobu vyměnily role, což vytvořilo další komický efekt.
Samotná myšlenka komického duetu má velmi úctyhodný věk a sahá přinejmenším k Cervantesovým hrdinům : hubenému a vážnému Donu Quijotovi a obtloustlému vtipálkovi, sypajícímu přísloví – Sancho Panzovi .
V Rusku jsou jedním z prvních příkladů komického dua bratři Foma a Yeryoma, kteří se objevují v „Příběhu Thomase a Yeryomy“ ze 17.-18. století, stejně jako v lubocích , skomoroshinech , fraškách a lidových příbězích. Role „správného chlapa“ a „komika“ v duetu Foma a Yerema je však rozmazaná: současná opozice bratrů je vlastně imaginární – „mají stejnou tvář, ale různá znamení: Yerema byl pokřivený, a Foma byl s trnem, Yerema byl holohlavý a Foma byl špinavý." Foma i Yeryoma jsou netalentovaní propadáci, každý podnik, který a priori podniknou, končí neúspěchem, často doprovázeným bitím bratrů nebo jejich pády [1] . Jedním z hlavních rysů bratrů a jejich činů je jejich zdvojení: jak vnější podobnost, tak skutečnost, že se společně dostávají do problémů. V původním příběhu se nakonec utopí v řece. Výmluvně v příběhu a některých lubocích Foma a Yeryoma pocházejí z nechudých vrstev obyvatelstva: šlechticů nebo obchodníků, což ovšem nebrání Foma chodit v lýkových botách v původním příběhu a Yeryoma v pístech. Diskutabilní je otázka pronikání příběhů o Thomasovi a Eremovi z lidové slovesnosti do knižní tradice či naopak, i když častěji se vyslovuje druhá možnost [2] [3] [4] [5] [1] .
V tradičním japonském divadle se komický duet stal základem pro žánr manzai . Hlavními postavami jsou boke - "správný chlap" a tsukkomi - "komik", jehož nepostradatelným atributem je fanoušek . Toto rozdělení je však také dosti libovolné: boke se snaží mluvit nesmysly s vážným pohledem, zatímco tsukkomi se s ním snaží uvažovat pomocí vtipů. V čínském tradičním divadle je analogem manzai žánr xiangsheng , ačkoli mezi dvěma postavami může být místo dialogu také monolog.
Původní formou komického duetu v moderním smyslu byly anglické hudební sály a americké vaudevillové produkce z konce 19. století . Bylo potřeba, aby tamní „správný chlap“ zopakoval repliky „komika“ hlučnému publiku a dal jim šanci slyšet vtip (a umělcům šanci na úspěch). Brzy se role "správného chlapa" v představení změnila a začal "dávat" vtipy, jejichž vrchol pronesl "komik". Duety jako Abbott a Costello , Flanagan a Allen ( angl. Flanagan and Allen ) si začaly získávat stále větší oblibu. Komediální technika se nadále vyvíjí, Abbott a Costello vynalezli ve 30. letech 20. století formu vedlejší show „Kdo je první?“ a Flanagan a Allen vynalezli techniku „přeslechů“.
Ačkoli vaudeville pokračoval těšit se úspěchu dobře do třicátých lét, jeho popularita klesala významně s příchodem kina a mnoho jevištních technik nepřežilo bytí přenesené na obrazovku. Během éry němého filmu dvacátých let však komediální dvojice získávají celosvětovou slávu. Samozřejmě, že v němém kině byly vtipy zrozené ve vtipných dialozích nebo „cross talk“ nemožné, a tak se hlavní komediální technikou staly biflování a aktivní jednání postav. Pravděpodobně úplně první úspěšnou komediální dvojicí ve filmu byla Laurel a Hardy . Před vystoupením na plátně se toto duo nikdy neobjevilo na jevišti společně, i když oba hráli v estrádě – Stan Laurel pracoval s Charliem Chaplinem na inscenacích Freda Karna a Oliver Hardy se objevil v různých jevištních inkarnacích, obvykle jako zpěvák. Laurel lze jen stěží nazvat komikou, přestože dvojice nezapadala do šablony tehdejších komických dvojic a obě postavy byly pro diváky stejně vtipné. Duo debutovalo v roce 1927 ve filmu Kachní polévka [6] . Laurel a Hardy se jako vynikající mistři biflování dobře adaptovali na němé filmy a jejich neverbální interakce (jako když Laurel plakala a Hardy vrhal tragické pohledy do kamery, pokud se něco pokazilo) získaly velkou slávu a přenesly se i do jejich pozdějších zvukových maleb. . Ve skutečnosti byli jedni z mála, kteří se ukázali jako stejně talentovaní umělci se slovními hrami a dokázali pokračovat ve své úspěšné práci ve světě zvukového filmu 30. let.
V ruské dětské literatuře se klasická komická dvojice „správný“ a „komik“ objevuje až ve 20. století. Tam se role poněkud změnily: ze „správného chlapa“ se stal uvažující , ale na svět nahlížející příliš jednostranně, a z „komika“ se stala aktivní, ale málo znalá a schopná postava [1] .
V roce 1940 byl propuštěn Laurel a Hardy's The Fools at Sea [7] , poslední film natočený s jejich pravidelným producentem a spolupracovníkem Halem Roachem . Po vzniku tohoto filmu se jim již nepodařilo natočit stejně úspěšný snímek a jejich obliba upadla. Komiksové duety však ve 40. letech nadále zůstávají jedním z hnacích motorů kinematografie a daly vzniknout novému žánru – tzv. „ buddy movie “ – filmu o dobrodružstvích a vztazích dvou přátel.
Ve 40. letech se slavní Abbott a Costello přesouvají z jeviště na plátno, objevuje se první film ze série Road to ... (filmy jako Road to Singapore , Road to Zanzibar , Road to Marocco a tak dále) s komikem Bobem Hope a zpěvák Bing Crosby .
Brzy následovaly další úspěšné produkce, jako například duo Deana Martina a Jerryho Lewise z roku 1946 .
V 80. letech se komické filmové duo Pierre Richard a Gerard Depardieu proslavilo světovou slávou . Za jejich účasti byly natočeny celkem tři filmy: The Unlucky (1981), Tatínkové (1983) a Runaways (1986). Ve všech třech filmech Richard ztvárnil legračního klauna a Depardieu - sebevědomého a odhodlaného člověka. Richard později popsal jejich duet s Depardieu jako „býk a moucha“.
Francouzská kinematografie byla v 90. letech poznamenána takovými klasickými duety jako Depardieu - Clavier a Renaud - Clavier . Dalším příkladem komického dua v 90. letech jsou Beavis a Butt-head , hlavní postavy stejnojmenného animovaného seriálu. Stejně jako Foma a Yeryoma z ruského folklóru nejsou jasně rozděleni na „správné“ a „komedianty“ a oba jsou klutze a blázni.
Komické duety využívala i avantgardní kinematografie postsovětského Ruska. Jedním z nejznámějších příkladů je duet Sergeje Pakhomova a Vladimíra Epifanceva („šel“ a „bratr“) ve filmu Světlany Baskové „ Zelený slon “.
| Komedie | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Témata |
| ||||||||||
| Film |
| ||||||||||
| Divadlo |
| ||||||||||
| Média |
| ||||||||||
| Podžánry |
| ||||||||||
| |||||||||||