Apiosa

Apiosa
Všeobecné
Systematický
název		 2,3,4-trihydroxy-3-(hydroxymethyl)butanal
Zkratky 3-C-(hydroxymethyl)-D-glycerotetróza, apio-β-D-furanosyl
Tradiční jména apiose, D-apiosa
Chem. vzorec C5H10O5 _ _ _ _ _
Fyzikální vlastnosti
Stát pevné, krystalické
Molární hmotnost 150,130 ± 0,0044 g/ mol
Klasifikace
Reg. Číslo CAS 639-97-4
PubChem 4658
InChI   InChI=lS/C5H10O5/c6-1-4(9)5(10,2-7)3-8/h1,4,7-10H,2-3H2AVGPOAXYRRIZMM-UHFFFAOYSA-N
Údaje jsou založeny na standardních podmínkách (25 °C, 100 kPa), pokud není uvedeno jinak.

Apióza  je rozvětvený monosacharid , jehož zbytky se podílejí na syntéze struktury kyseliny galaktouronové, která tvoří pektiny . K této syntéze pektinů dochází například u petržele a mnoha dalších rostlin [1] [2]

Zahrnuje složky buněčné stěny rostlin (ve složení rhamnogalaktouronan-II). Krystalická látka, vysoce rozpustná ve vodě. Apióza označuje aldehydpentózy, díky přítomnosti aldo skupiny jde o typický redukující monosacharid.

Poprvé získal v roce 1901 E. Fungerichten z apiinu.

K získání apiózy se používá apóza-1-reduktáza s NAD + a alkohol D-apitol, přičemž se uvolňuje NADH a H + .

Rozšíření v přírodě

Ve vázané formě - ve složení glykosid-flavonoid apiin, který je obsažen v petrželce. Apióza byla také nalezena v glykosidech rostlin Hevea Brasiliensis a Posidonia australis  , plevele z rodu Posidonia .

Poznámky

  1. ^ Thisbe K. Lindhorst (2007). Essentials of Carbohydrate Chemistry and Biochemistry (1 ed.). Wiley VCH. ISBN 3527315284 .
  2. ^ John F. Robyt (1997). Essentials of Carbohydrate Chemistry (1 ed.). Springer. ISBN 0387949518 .