Düsseldorf (nádraží)

Nádraží Düsseldorf ( německy  Düsseldorf Hauptbahnhof ) je hlavní železniční stanice ve městě Düsseldorf  , hlavním městě spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko .

Obecná charakteristika

Nádražní budova se nachází na jihovýchodní hranici centrální části města, mezi nádražními náměstími Konrad-Adenauer-Platz (Konrad-Adenauer-Platz, Konrad Adenauer Square ) a Bertha-von-Suttner-Platz (Bertha-von- Suttner-Platz, náměstí Bertha von Sutner ).

Düsseldorfské nádraží je jedním z nejdůležitějších železničních nádraží v Severním Porýní-Vestfálsku a Německu. Stanice odešle 250 000 cestujících denně. Spolu se stanicemi Hamburk , Mnichov , Frankfurt nad Mohanem , Berlín , Kolín nad Rýnem a Hannover patří nádraží Düsseldorf k nejnavštěvovanějším nádražím v Německu. Podle německého klasifikačního systému patří stanice Düsseldorf do kategorie 1, je tedy jednou z nejdůležitějších stanic v Německu (celkem je jich 21).

Od 12. února 1985 je düsseldorfské nádraží pod státní ochranou jako památka technické architektury [2] . Skládá se ze tří podlaží. Horní slouží jako nástupiště pro dálkové osobní vlaky, mezikrajské a příměstské komunikace. Střední podlaží slouží jako chodby a prostory obsluhující nádraží, místo hromadné osobní dopravy. Spodní (podzemní) podlaží je nástupištěm tramvají metra .

Historie

Stanice předchůdce

Před výstavbou hlavního nádraží mu předcházely tři stanice ve vlastnictví různých železničních společností postavené v různých částech města.

• Stanice Bergisch-Märkischen Bahnhof (Bergisch-Märkischen Bahnhof), postavená v roce 1838 železniční společností Düsseldorf-Elberfeld . Jeho nádražní náměstí bylo moderní Graf-Adolf-Platz (Graf-Adolf-Platz, Graf Adolf Square ). Tato stanice byla považována za průchozí a cestující ji mohli sledovat z Elberfeldu (nyní okres Wuppertal ) do stanice Reinkni (nyní zde žádná stanice není, nacházela se na území moderního mediálního přístavu Düsseldorf). Po výstavbě trvalého mostu přes Rýn u Hammu v roce 1870 jezdily tranzitní vlaky přes Reinkney do Neuss a Mönchengladbachu . Na samém počátku 20. století bylo jako nepotřebné zbouráno nádraží Bergish-Merkischsky.

• Z historie stanice Bergish-Merkisch

• Devadesátá léta XIX století.

• Demolice nádraží na počátku 20. století.

• Pamětní deska na moderním nádraží.

• Stanice Cologne Minden (Köln-Mindener Bahnhof), postavená v roce 1845 železniční společností Cologne-Minden. Nacházela se v bezprostřední blízkosti železniční stanice Bergish-Merkisch, jihovýchodně od ní a byla slepou uličkou. Hlavní trať železnice Kolín - Minden přecházela na vedlejší. Kvůli této nepříjemnosti byla následně tato stanice zbourána.
• Stanice Rýn (Rheinischen Bahnhof), postavená v roce 1877 společností Rýnské dráhy v Pempelfortu na konci jednoho z úseků železnice Troisdorf-Mulheim-Speldorf. O dva roky později zde byla dokončena stavba železniční trati Dusseldorf – Mettmann  – Wuppertal  – Dortmund .

První dvě stanice postavené uvnitř expandujícího města zasahovaly do výstavby nové městské čtvrti Friedrichstadt . Následná konkurence soukromých akciových společností. podniků uvnitř Düsseldofu, široký prostor, který zabíraly koleje pod jejich prakticky paralelními kolejemi, a nespokojenost města vedly k tomu, že v letech 1879-1892 pruský stát tyto podniky znárodnil a vyvstala otázka výstavby jediného hlavního nádraží.

Staré hlavní nádraží (1891)

Slavnostní otevření hlavního nádraží proběhlo 1. října 1891 [3] . Po pouhých třech desetiletích však toto nádraží již nezvládalo prudce zvýšený provoz cestujících a přestalo odpovídat vkusu doby, která si opět vyžádala výstavbu nového nádraží.

Nové nádraží (1936)

V listopadu 1930 bylo veřejnosti předloženo k posouzení 8 architektonických projektů nového nádraží, vypracovaných různými architektonickými kancelářemi na konci 20. let. Zvítězil projekt architektů Krugera a Eduarda Bene z Wuppertalu. V letech 1932-36 byla nádražní budova postavena ve stylu architektonické moderny a jejího směru „nového objektivismu“. Tento styl byl v nacistickém Německu pronásledován jako „zdegenerovaný“, takže architekti a s nimi i ředitel císařské dráhy ve Wuppertalu, kde sloužili, přišli o práci. Charakteristickým znakem stavby jsou monolitické stěny z dutých pálených cihel s oddělovacími prvky z přírodního kamene. Nad budovou se tyčí majestátní hodinová věž, která v těchto letech sloužila i jako vodárenská věž pro tankování parních lokomotiv.

Během četných bombardování britského letectví během druhé světové války byla nádražní budova těžce poškozena a restaurátorské práce pokračovaly až do roku 1959 .

Perestrojka (1980-1985)

O dvacet let později, v souvislosti s pokládkou düsseldorfského tunelu pro první tramvaj městského metra a zprovozněním nového příměstského vlaku Hagen  - Mönchengladbach , bylo rozhodnuto o rozsáhlé rekonstrukci celého nádražního komplexu. Kromě toho uzavření ocelárny na východní straně stanice vytvořilo příležitost otevřít druhý výjezd ze stanice směrem na Oberbilk . Rekonstrukce nádraží začala v roce 1979 a trvala téměř deset let. Poslední práce na položení tunelu pro tramvaj metra pod nádražím byly dokončeny 16. prosince 1985 . Po vyčištění a vyzkoušení infrastruktury tunelu a dostavbě jeho stanic byl 7. května 1988 slavnostně otevřen provoz na úseku tramvaje metra mezi Altstadtem a hlavním nádražím . Úplné dokončení rekonstrukce bylo oslaveno 29. května 1988 , kdy byl zahájen provoz příměstských elektrických vlaků S8 a S11.

Vlaková doprava na nádraží Düsseldorf

Rozmístění vlaků po kolejích stanice

IC a ICE

RE , RB a S-Bahn

Poznámky

1. ↑ Mezinárodní databáze a galerie  struktur
2. ↑ Oficiální stránky architektonických památek Düsseldorfu  (v němčině)
3. ↑ Oficiální stránky Düsseldorfu Archivováno 20. října 2010.  (Němec)

Odkazy

• Stránka stanice Düsseldorf na webu „Německé stanice“  (v němčině)
• Mapa tratě železniční stanice Düsseldorf  (německy)
• Stránka stanice Düsseldorf na Mezinárodní databázi a galerii struktur 
• Historické fotografie düsseldorfského nádraží na oficiálních stránkách Düsseldorfu  (v němčině)