Hebrejsko-aramejské jazyky

Židovsko-aramejské jazyky​​ (židovsko-aramejština, judeo-aramejština; heb. ארמית ‏‎ aramit ) je soubor aramejských jazyků a dialektů, kterými se mluvilo a psalo v židovských komunitách Úrodného půlměsíce od poloviny r. 1. tisíciletí před naším letopočtem. E. naší dobou.

Staré aramejské období

Texty židovského okruhu byly sestaveny ve staré aramejštině : dokumenty židovské posádky ostrova Elephantine v Egyptě a biblická kniha Ezdráš (4:8-6:18, 7:12-26) byly napsány v aramejštině úřednický. Později stará aramejština zahrnuje biblickou knihu Daniel (2:4-7:28) a aramejské texty kumránské komunity . Jazyk těchto biblických knih se také nazývá biblická aramejština ( Biblická aramejština ).

V souvislosti s tímto obdobím není zvykem mluvit o zvláštních psaných hebrejsko-aramejských variantách. Počínaje babylonským zajetím (VI. století př. n. l.) v ústní komunikaci ve starověkém Izraeli začíná být hebrejština nahrazována aramejštinou, která byla začátkem př. n. l. E. se stává hlavním mluveným jazykem Židů. Na začátku našeho letopočtu bylo ve starověkém Izraeli a okolních zemích běžných pět dialektů západní (staré) aramejštiny:

• Stará judština ( stará judština ) – dialekt Jeruzaléma a celé Judeje ;
• v oáze Ein Gedi se mluvilo jihovýchodním židovským dialektem;
• Samaritánsko-aramejsky se mluvilo v Samaří ; bylo charakterizováno výslovností souhlásek ה  - 'he', ח  - 'het' a ע  - 'ain' jako א  - 'aleph', tedy absencí souhláskového zvuku a prodloužením samohlásky.
• Galileo-aramejština ( anglicky  Galilean Aramaic ) je dialekt malé vlasti Ježíše Krista , známý pouze z několika toponym , vlivu na galilejský Targum , některých rabínských děl a několika soukromých dopisů. To bylo charakterizováno některými zvláštními rysy, včetně dvojhlásek v tom nebyl zkrácen do monoftongů .
• Východojordánská , zastoupená několika odrůdami, byla rozšířena na východním břehu Jordánu .

Střední aramejské období

Nejpočetnější a žánrově nejrozmanitější jsou aramejské texty židovského okruhu, vztahující se k byzantskému období (většina 1. tisíciletí našeho letopočtu). Základní památkou hebrejsko-aramejského jazyka této doby je zejména text Talmudu v jeho dvou vydáních: Jeruzalémský a Babylonský.

Označení „židovsko-aramejský“ se vztahuje na aramejské jazyky, především z byzantského období.

Na konci předchozího období se aramejština stala prakticky jediným mluveným jazykem tří náboženských komunit starověkého Izraele – Židů, křesťanů a Samaritánů , z nichž každá si vytvořila svůj vlastní psaný aramejský jazyk.

Dva hlavní psané judaeo-aramejské jazyky patří do různých aramejských jazykových skupin:

• Babylonská judeo-aramejština (židovsko-babylonská aramejština, „jazyk babylonského Talmudu“) – jazyk babylonského Talmudu a babylonských targumů  – patří do východní skupiny.
• Palestinská židovsko-aramejština (židovsko-palestinská aramejština, židovsko-targumská aramejština; angličtina židovská palestinská aramejština ) - jazyk jeruzalémského talmudu, palestinského midrashimu a targumů rané byzantské éry - je západní aramejština; uvnitř vyniká galilejská aramejština (střední galilejská aramejština).

Žido-aramejské jazyky používaly čtvercovou hebrejskou abecedu , která se vyvinula ze staroaramské kurzívy.

Kvůli cílevědomému Romanovi[ objasnit ] politika během prvních století našeho letopočtu E. Židé se v Palestině stali menšinou. Již v 6. století však zůstalo 43 židovských komunit, které hovořily aramejsky: 12 na pobřeží, v Negevské poušti a na východním břehu Jordánu a 31 vesnic v Galileji a v údolí Jordánu .

Aramejské jazyky zaujímaly silné postavení v židovské diaspoře a na počátku arabského dobývání byly mluvenými jazyky významné části [1] Židů světa.

Neoaramejské období

Po arabizaci Blízkého východu přežily hebrejsko-aramejské dialekty hlavně v severní Mezopotámii a na východ od ní, rozptýlené tam spolu s aramejskými dialekty křesťanů. Na začátku 20. století se vytvořilo několik hebrejsko-aramejských jazyků, všechny patřící do severovýchodní skupiny . Byly distribuovány z Cizre v Turecku do íránského Ázerbájdžánu a kolem Kermanshahu v Íránu . Mluvčí těchto jazyků jsou běžně označováni jako Lahluhové nebo kurdští Židé . Je obtížné sestavit přesný seznam hebrejsko-aramejských jazyků, protože zaprvé některé komunity zmizely v důsledku asyrské genocidy a následných válek v roce 1915 a zadruhé někteří mluvčí odešli na jiné místo. země, zejména Izrael, a Za třetí, čím blíže k západu, tím lepší je vzájemné porozumění mezi židovskými a křesťanskými aramejsky mluvícími komunitami a často je možné mluvit jedním místním jazykem dvěma dialekty.

Nyní se prakticky všichni hebrejsko-aramejsky mluvící lidé přestěhovali do Izraele (většinou do Jeruzaléma ), několik do USA a velmi málo jich zůstalo ve Spojeném království, Íránu a Turecku . Celkem mluví asi 26 tisíc mluvčích, z nichž mnozí používají hebrejštinu častěji .

Rozšířená vlastní jména hebrejsko-aramejských jazyků, jako je „náš jazyk“, nejsou linguonymy v plném smyslu, ale pouze situačně užívaná označení a v různých situacích mohou označovat i jiné jazyky. Běžná vlastní jména jsou také Kurdit „kurdský“, Hûla'ûlā „židovský“, Lišnā Yehudiyya „židovský jazyk“, Lašon ha-Galut „jazyk vyhnanství“, Lašon Targum „Targumský jazyk“. V Iráku Arabové nazývají jazyk kurdských Židů Jabalī (Jabali) „hora“.

Jsou známy následující moderní hebrejsko-aramejské jazyky.

• Severozápadní EA (židovské fellihi, zahu; Lišānā Denî „ náš jazyk “, Lišānā Hôzāyē „ jazyk Židů “; Zakho JNA ) – byl distribuován na samém severu Iráku (Mosulská nížina) a v sousedních oblastech Turecka ve smíšených městech a vesnice Cizre (Gizra), Zakho , Dahuk , Aradin , El -Amadia, Atrush, Bentanur (Betanure), Nerva a v čistě židovských osadách Shahiya, Barash a Chukurja (Chal). Cizre a Chukurja se nacházejí v Turecku, zbytek - v Iráku. V Izraeli nyní žije asi 8 000 mluvčích, kteří jsou starší 50 let. Spolu s jihozápadní křesťansko-aramejštinou tvoří jeden jazyk.

• Barzan EA (Bujil, Barzani; Lišānîd Jānān; Barzani JNA , Bijili) - do poloviny 20. století v Iráku na středním toku řeky Big Zab (vesnice Bujil, Barzan, Shahe, Sandu a Nerim) nedaleko města z Acre . Poslední plnohodnotný rodilý mluvčí zemřel v roce 1998 , nyní je v Jeruzalémě asi 20 polorodilých mluvčích starších 70 letFunkčně je jazyk mrtvý.

• Erbil EA (židovský Erbil, jihozápadní EA , interzabian EA; Lišānîd Nošān „ jazyk nás samých “, Lišānā Dîdān „ náš jazyk “, Galigalu „ můj-váš “, Hula'ula; Arbil JNA ) – byl běžný v Iráku, poblíž město Erbil . V Izraeli nyní žije asi 2000 mluvčích. Vzájemně si nerozumíme s místními novoaramejskými dialekty křesťanů, které tvoří erbilský křesťansko-novoaramejský jazyk . 2 hlavní skupiny dialektů:
  • západní - ve městech a vesnicích Dobe (50 km severně od Erbilu), Batas, Ravanduz , Rost (Rustaka), Shaklava , Avena, Girdmala a Altinkopru;
  • východní - ve městech Koy-Sanjak , Rania a Kalat-Diza .

• Urmian EA (Severovýchodní EA, EA íránského Ázerbájdžánu; Lišān Didān , Lišānān „ náš jazyk “, Lišānid Naš Didān „ jazyk nás samotných “, Laxloxi „ tobě (f. gender)-you (m. gender) “, Galihalu " mine -vaše "; perská ázerbájdžánská JNA ) - byla distribuována v íránském Ázerbájdžánu , v oblasti jezera Urmia . V Izraeli nyní žije asi 4 tisíce dopravců, více než sto jich zůstalo z Gruzie a Turecka . Nerozumíme si vzájemně s urmskou křesťansko-aramejskou . 2 hlavní skupiny dialektů:
  • severní - v oblasti měst Selmas a Urmia (Írán) a Bashkale a Yuksekova (Turecko);
  • jižní - ve městech Mekhabad , Oshnevie (Shino), Neged (Solduz), Miandoab a Serdesht .

• Jižní Kurdistán EA (jihovýchodní EA, hulaula; Hûla'ûlā „ židovský “, Lišānā Nošān, Lišānā Axni „ náš jazyk “, Galiglu „ můj-váš “; perské Kurdistáni JNA ) - do poloviny 20. století v Íránu v pozůstatcích Kurdistánu (města Senendej (Senna), Kamyaran, Bane, Bijar, Pirtaj a Sekkez ), Kermanshah (města Kerend , Kasre-Shirin, Karah-Hasan a Kengaver) a západního Ázerbájdžánu (Bokan, Tekab a Saindezh / Sainkala) a v iráckých městech Suleymaniya , Panjvin , Halabja a Khanakin . Asi 10 000 v Izraeli, několik v USA a několik stovek v Íránu. Nerozumíme si s křesťanskou aramejštinou měst Senandej a Sulaimaniya.

Aramejsky mluvící Židé byli známí i z jiných míst v iráckém Kurdistánu ( Kirkúk , Mosul , Dahuk , Nerva, Khanaqin , Bitanur, El-Amadia ) a v tureckém Kurdistánu, přesnější informace o jejich jazycích se však nedochovaly.

Vzájemná srozumitelnost mezi jednotlivými hebrejsko-aramejskými jazyky a novoaramejskými jazyky křesťanů závisí na původním umístění mluvčích. Jestliže na západě byl jazyk Židů Zakho spíše dialektem velkého chaldejského novoaramejského jazyka, pak dále na východ jsou jazyky Židů již zcela vzájemně nesrozumitelné s jazyky křesťanů, ale tam je určité vzájemné porozumění mezi Urmianem, Erbilem a Hulaulou.

Když je to nutné pro moderní hebrejsko-aramejské jazyky, používá se pravidelné hebrejské psaní s čistě fonetickým pravopisem.

Poznámky

1. ↑ Aramejština - článek z elektronické židovské encyklopedie

Literatura

Staré a střední aramejské období

• Berlín I. Židovský jazyk // Židovská encyklopedie Brockhause a Efrona . - Petrohrad. , 1908-1913.
• Epstein, JN 1960. Gramatika babylonské aramejštiny. Jeruzalém / Tel Aviv.
• Sokoloff, Michael, Slovník židovské babylonské aramejštiny talmudského a geonického období : Bar Ilan a Johns Hopkins 2002
• Sokoloff, Michael, Slovník židovské aramejštiny : Bar Ilan 2003
• Sokoloff, Michael, Slovník židovské palestinské aramejštiny byzantského období : Johns Hopkins 2002/3

Neoaramejské období

• Cohen, D. 1971. Neoaramejština. Encyclopaedia Judaica 12: 948-951.
• Garbell, I. 1965. Židovský neoaramejský dialekt perského Ázerbájdžánu. Haag.
• Greenfield, JC 1995. Aramejština a Židé. Studia Aramaica (JSS dodatek 4). Oxford. 1-18.
• Goldenberg, G. 2000. Raná neoaramejština a současná nářeční rozmanitost. JSS 45:69-89.
• Hopkins, S. 1991. Přehled studií neoaramejštiny od W. Heinrichse (ed.). JAOS 111: 789-790.
• Hopkins, S. 1993. כורדיסתאן בארץ ישראל ולשונם [Židé z Kurdistánu v Erec Jisrael a jejich jazyk]. Pe'amim 56:50-74.
• Hopkins, S. 1999. Neoaramejské dialekty Íránu. V S. Shaked & A. Netzer (eds.), Irano-Judaica 4: 311-27.
• Israeli, Y. 1998. Židovský neoaramejský jazyk Saqqiz (jižní Kurdistán). PhD disertační práce, Hebrejská univerzita v Jeruzalémě.
• Mutzafi, H. 2000. Židovský neoaramejský dialekt Koy Sanjaq (irácký Kurdistán): fonologie, morfologie, text a glosář. PhD disertační práce, Tel Aviv University.
• Sabar, Y. 1975. Vliv izraelské hebrejštiny na neoaramejský dialekt kurdských Židů ze Zakho: Případ jazykového posunu. Hebrew Union College Annual 46: 489-508.
• Sabar, Y. 1984. Homílie v neoaramejštině Židů z Kurdistánu pro biblické části Wayúi (Genesis), Beshallaú a Yitro (Exodus) (upraveno a přeloženo do hebrejštiny se srovnávacími midrašskými poznámkami a glosářem). Jeruzalém: Izraelská akademie věd a humanitních věd .
• Sabar, Y. 2002. A Jewish Neo-Aramaic Dictionary: Dialects of Amidya, Dihok, Nerwa and Zakho, Northwestern Irák. Wiesbaden: Harrassowitz.

Odkazy

• Zvukový záznam projevu z jednoho z hebrejsko-aramejských jazyků