Kečuánské jazyky

kečuánština
vlastní jméno Qhichwa simi, Runasimi
země Argentina , Bolívie , Kolumbie , Peru , Chile , Ekvádor
Regiony Andy
oficiální status

 Bolívie Peru Regionální nebo místní úřední jazyk:
 

 Ekvádor Kolumbie
 
Regulační organizace Academia Mayor de la Lengua Quechua [d]
Celkový počet reproduktorů ~ 14 000 000
Hodnocení Nezadáno
Postavení bezpečný [1]
Klasifikace
Kategorie Jazyky Jižní Ameriky

indické jazyky

kečuánské jazyky
Psaní latinský
Jazykové kódy
GOST 7.75–97 ketch 300
ISO 639-1 qu
ISO 639-2 que
ISO 639-3 que
ISO 639-5 qwe
Etnolog que
IETF qu
Glottolog quec1387
Wikipedie v tomto jazyce

Quechua (také Kechwa , Quichua , Kichwa ) ( Quechua Qhichwa simi, Qhichwa shimi  - „jazyk horských údolí“, Quechua Runasimi, Runashimi  - „lidský jazyk“) je jazyk jihoamerických indiánů Quechua , patří do skupiny kečuánské jazyky.

Největší indický jazyk v Americe , pokud jde o počet mluvčích . Před kolonizací Jižní Ameriky byla oficiálním jazykem státu Chincha a poté incký stát Tahuantinsuyu ( XII . - XVI. století n. l.), který si ji podmanil.Nacházejí se zde literární památky z doby Inků . Quechua je nyní mluvený asi 14.426 miliónem lidí v jižní Americe [2] ; navíc, to je někdy používáno jako lingua franca v Amazonii . V Ekvádoru a Argentině a někdy v Bolívii se používá název „Quichua“ ( Quichua , Kichwa ).

Moderní literární kečuánština používá písmo založené na španělské verzi latinské abecedy , má jasný soubor pravidel , vyučuje se ve školách , ale nevyučuje se široce. Používaný katolickými misionáři při obrácení jihoamerických indiánů ke křesťanství .

V klasifikaci SIL jsou různé dialekty kečuánštiny považovány za různé jazyky. Velká akademie kečuánštiny v Cuscu považuje kečuánštinu za jeden jazyk, jehož literární normou je kečuánština. Řada badatelů považuje kečuánštinu za dialektové kontinuum [3] [4] [5] [6] [7] .

Původ a historie

Quechua je často spojován s Aymara (a někdy s Uru ) do Quechumarské jazykové skupiny . Ve skutečnosti se více než třetina slovní zásoby v těchto jazycích shoduje, existují určité shody v gramatice, nicméně tato data zatím nestačí k rekonstrukci společného předka. Později se kečuánština a ajmarština přibližují k jazykům Mapuche (Araucanian) do andské rodiny a poté k jazykům Arawakan a jazykům Tupi-Guarani do Ando-Rovníkové nadrodiny a jsou zahrnuty do indiánské makrorodiny .

Quechua před dobytím

Zpočátku byl rozsah kečuánštiny relativně malý (přibližně se shodoval s údolím Cuzco + rozsah moderní kečua I ). Existuje teorie, že starověké město Caral ve středním Peru (XXVII století před naším letopočtem) bylo výchozím bodem pro šíření jazyka.

Nicméně Inkové , kteří přišli z jihovýchodu , sami mluvili jiným jazykem, capac simi (možná blízký jazyku pukina nebo uru-chipaya ), rychle ocenili vzácnou kombinaci bohatství a snadného učení kečuánštiny a učinili z ní stát jazyk jejich říše . Rozšíření jazyka po celé říši napomohla skutečnost, že jej při svých obchodních operacích používala kultura Činčů , která vytvořila rozsáhlou obchodní síť na území budoucí říše Inků. Díky tomu kečuánština snadno nahradila místní jazyky i v těch oblastech (například v moderním Ekvádoru ), kde síla Inků trvala několik desetiletí.

Oblast distribuce jazyka

Podle inckých Kipukamayoků („ Poselství Kipukamayoků “, 1542) byly oblast distribuce jazyka a jeho status zaznamenány ve zvláštním zákoně podle Viracocha Inca (XIV-XV století) takto:

První příkaz byl, že jazyk quichua [quichua] by měl být hlavním jazykem v celém království, od Cuzca dolů [tj. na sever], protože je jasnější a jednodušší než kterýkoli jiný, a protože všechny jazyky [byly] příbuzný tomu Quichua, jako portugalština nebo galicijština ke španělštině; a nařídil, aby děti kuraků z celého království bydlely v Cuzcu, aby je naučily hlavní jazyk [Quechua], aby věděly a rozuměly užitečným věcem, aby se staly kuraky a guvernéry a mohly vést a řídit. A od Kanů a Kančů, nahoru [to jest na jih], k hranici [národů] Charcas a celého Condesuyo , jim dal jako hlavní jazyk jazyk aymarštiny [aymarštiny], protože to [tam] je velmi běžné a snadné.

— Juan de Betanzos , kipukamayoki Calapinha, Supno a další Zpráva o původu a vládě Inků [8]

Španělský voják Pedro Lopez ve své „ Zprávě sestavené o zemích, ostrovech a pevnině Piru “ (1580) označil severní hranici kečuánské distribuce takto:

Od tohoto města Guamanga a dále [na jih oblast] se nazývá Peru; tito lidé jsou chytřejší než ostatní; mluví hlavním jazykem Inga, což je jakoby hlavní latina španělštiny (sic).

Původní text  (španělština)[ zobrazitskrýt] Desta ziudad de Guamanga adelante se lama el Perú; es la jente de más rrazon q'la demás; hablan la lengua general del Inga, ques como la latina jeneral españa (sic). - Pedro López " Zpráva sestavená o zemích, ostrovech a pevnině Piru " (1580) [9]

V době, kdy dorazili španělští kolonizátoři, téměř celá populace Tahuantinsuyu znala kečuánštinu a s výjimkou Aymara , Uru a Pukina , oficiálně uznaných Inky , ji považovali za svůj rodný jazyk.

1533-1780

Možnosti tohoto jazyka ocenili i katoličtí misionáři , kteří si kečuánštinu vybrali ke kázání křesťanství mezi mnoha národy Jižní Ameriky. Díky nim došlo k dalšímu posílení pozice jazyka. Bible byla přeložena do kečuánštiny  - tento překlad byl jedním z prvních překladů do domorodých jazyků Ameriky.

Charakteristického rysu – bohatého sufixálního tvoření slov v kečuánštině – si všiml již v roce 1607 Diego Gonzalez Holguin :

Z nárůstu počtu sloves, vyplývajícího z kombinace s vloženými částicemi v nich, pochází Hojnost (což znamená mnoho), z velké části týkající se tvoření sloves, která se v tomto jazyce množí neobyčejnou rychlostí a hojností díky částicím. vkládáme do slovesa a měníme jeho význam. a každé vytváří úplně jiné sloveso, a protože existuje čtyřicet , nepočítaje ty, které mají dva nebo tři významy, ale pouze ty, které mají jeden [význam], značně zvyšují [počet] sloves, protože téměř všechna jsou zahrnuta v mnoha [slovesech] a některá - ve všech, a proto všechna slovesa různým způsobem přibývají, a kdo je znal, dostal by slušný počet sloves a oni jsou všechny umístěny na jedno místo [ pozice ve slově], když po vyřazení [částice -ni] z přítomného času indikativního způsobu, v tom, co zbylo ze slovesa, je částice vložena, a pak -ni a zbytek koncovek.

— Diego Gonzalez Holguin . Gramatika a nové umění společného jazyka celého Peru, nazývaného jazyk Quichua nebo jazyk Inků. (1608). [deset]

Během španělské kolonizace si kečuánština udržela pozici jednoho z nejdůležitějších jazyků regionu. Znalost kečuánštiny byla učiněna povinností úředníkům místokrálství Peru (včetně samotného místokrále ), jakož i zástupcům duchovenstva , byla o ní vedena kázání , byly oznamovány státní dokumenty. Přitom se podle italského historika Giovanniho Anella Olivy (1631) na začátku 17. století v Peru v některých vesnicích setkal se „třemi a čtyřmi různými jazyky, tak odlišnými, že si nebyly v ničem podobné. " Tvrdil také, že v oblasti „provincie Cuzco je převážně dvojjazyčná: Quichua a Aymara“ [11] .

Slabičný systém v 16. století

Kečuánská slova uvedená v tajném dokumentu jezuity Blas Valera „ Exsul immeritus blas valera populo suo “ (1618) jsou prezentována rozdělena na slabiky, které zase podléhají přísnému systému tvoření slabik , když byl dodržen určitý zvuk. pouze zvláštním zvukem a další fonetická spojení nebyla možná.

1781–polovina 20. století

Po porážce povstání José Gabriel Condorcanca ( Tupac Amaru II ), španělské koloniální úřady, snažící se potlačit národně osvobozenecké hnutí andských národů , dramaticky změnily svou politiku vůči Kečuáncům. Byl uložen zákaz veřejného užívání jazyka, jehož porušení bylo přísně trestáno. Místní aristokracie byla téměř úplně fyzicky zničena, což vedlo i ke ztrátě velkých vrstev jazyka. Kečuánština se na dlouhou dobu stala málo prestižním jazykem nižších vrstev a její držení bylo považováno za zbytečné.

Nezávislost andských zemí ve 20. letech 19. století na postavení Kečuánců příliš nezměnila, protože moc zůstávala dlouhou dobu v rukou kreolské elity. Výuka kečuánštiny v Peru byla zrušena po povstání Tupaca Amarua až v roce 1938 [12] .

Přítomný čas

V 60. letech 20. století, pod vlivem národně osvobozeneckého hnutí a socialistických idejí, ve snaze získat podporu mas, stále větší počet politických stran v andských zemích zařazoval body o zvýšení postavení kečuánců v jejich programy. Kečuánština se stává oficiálním jazykem v Peru (květen 1975) a Bolívii (srpen 1977), vysílají na ní noviny a rozhlasové stanice , včetně moskevského, pekingského a havanského rádia, stejně jako mocná katolická rozhlasová stanice „Hlas And“ v Ekvádoru .

Distribuce a dialekty

Tradičně (po nástupu klasifikací Američana Garyho Johna Parkera v roce 1963 a Peruána Alfreda Torera v roce 1964) se kečuánština dělí na dvě skupiny dialektů: kečuánština I nebo kečua B nebo kečuánština ( kečuaština Waywash ) a kečuánština II , nebo Quechua A, nebo wanpuna ( Wanp'una Quechua ). Tyto dialekty se od sebe značně liší a často jsou považovány za různé jazyky.

Quechua I

Dialekty této skupiny jsou distribuovány převážně v poměrně kompaktní oblasti ve středním Peru od regionu Junin na jihu po region Ancash na severu, včetně přilehlých horských provincií regionů Lima , Ica a Huancavelica a malé enklávy v oblast osady Urpay v jihovýchodní části regionu La Libertad . Mluví jimi 2 miliony lidí [2] . Quechua I je považována za nejkonzervativnější skupinu dialektů, která si zachovává mnoho rysů prajazyka . Vyniká skupina dialektů Yauyos-Chincha .

Quechua II

Tato skupina dialektů se rozprostírá na mnohem větším území. Existují dvě podskupiny dialektů Quechua II: Yunkai a Chinchai, z nichž druhá se zase dělí na severní a jižní větev:

  • II-A (yunkai, yungai). Tyto vysoce heterogenní dialekty jsou rozšířeny v malých oblastech na západě Peru v departementech Cajamarca, Lambaeque, Piura a na jihu departementu Lima. Hovoří jimi přibližně 66 tisíc lidí [2] . Dialekt vesnice Pacaraos, která existovala na konci 20. století v horní části údolí řeky Chancay v provincii Huaral v severní části departementu Lima, která také patří do této skupiny, nyní zdá se, že ztratil své mluvčí (v roce 1984 z 900 obyvatel mluvilo kečuansky ještě 250 lidí [13] ; sčítání lidu v roce 1993 registrovalo ve vesnici Pacaraos pouze 525 obyvatel; nyní se populace odhaduje na 1500 lidí [2] ). Tyto dialekty zaujímají určitou střední pozici mezi dialekty Quechua I a Quechua II, přičemž ty severní (běžné v departementech Cajamarca, Lambaeque a Piura) kombinují rysy kečuánštiny I a kečuánštiny II-B a jižní (běžné v departementech Cajamarca, Lambaeque a Piura) jižně od departementu Lima) vykazují podobnosti s kečuánštinou I a kečuánštinou II-C, zatímco dialekt Pacaraos má tolik podobností s dialekty kečuánštiny I, kterými je téměř zcela obklopen, že někteří badatelé mají tendenci jej připisovat této skupině, ale na druhé straně to mohlo být považováno za samostatnou větev kečuánské rodiny na stejné úrovni s Quechua I a Quechua II. Jeden výzkumník (Taylor) dal celé skupině II-A status samostatné jednotky a nazval ji Quechua III [14] .
  • II-B (severní kečuánština chinchai). Dialekty této podskupiny se mluví v Ekvádoru, severním Peru a částech Kolumbie. Počet dopravců je od 2 do 2,5 milionů osob [2] . Některé, tzv. „Lesní“ dialekty této podskupiny (ty, kterými mluvily skupiny žijící v selvě ) byly silně ovlivněny jazyky, kterými mluvili předkové těchto skupin před asimilací kečuánštiny, a to jsou především jazyky saparo .
  • II-C ( jižní Quechua chinchai ). Největší podskupina dialektů s největším počtem mluvčích, která zahrnuje dialekty jižního Peru (Cusco, Ayacucho), Bolívie, Chile a Argentiny. Mluví jimi přes 8,7 milionu lidí [2] . Moderní literární kečuánština je také převážně založena na dialektech této skupiny. Jižní Kečuánština zažila poměrně silný aymarský vliv na fonetiku a slovní zásobu.

V Peru se mnoho mluvčích různých kečuánských dialektů z horských oblastí země usadilo v pobřežních městech, zejména ve „velké Limě“ (městská oblast).

Vzájemná srozumitelnost různých dialektových skupin je omezená. Mluvčí různých jižních dialektů si většinou dobře rozumí, zhruba totéž lze říci o severní podskupině dialektů (s výjimkou řady „lesních“ dialektů). Vzájemné porozumění mezi severní a jižní kečuánštinou (a ještě více mezi mluvčími kečuánštiny I a kečuánštiny II) je obtížné.

Výše zmíněný peruánský lingvista Alfredo Torero identifikoval přítomnost sedmi typů kečuánštiny:

  • Ancash Huanuco (I);
  • Tarma Huanuco (I);
  • Hauha-Wanca (I);
  • Cañaris-Cajamarca (II-A);
  • Chachapoyas-Lamas (II-B);
  • Ekvádor-Kolumbie (II-B);
  • Ayacucho-Cusco-Bolívie (včetně Santiaga del Estero v Argentině) (II-C).

Kreolské jazyky ​​a pidginy

Na základě kečuánštiny vznikl jazyk Callahuaya  - tajný jazyk mužských léčitelů, který absorboval významnou část slovní zásoby zaniklého pukinského jazyka . Kromě toho existuje řada kečuánsko-španělských kreolů ( media lengua ) - obvykle se španělskou slovní zásobou a kečuánskou gramatikou, stejně jako "quechumara" - kečuánsko-ajmarský pidgin.

Stav

Od 70. let 20. století je kečuánština úředním jazykem v Peru (spolu se španělštinou ) a Bolívií (spolu se španělštinou a aymarštinou ) a od roku 2008 je úředním jazykem prohlášena také v Ekvádoru (spolu se španělštinou a šuarštinou ) ). Podle kolumbijské ústavy mají všechny indiánské jazyky v zemi oficiální status v oblasti, kde se jimi mluví.

Fonetika

Následující platí pro dialekt Cusco (a s jistými výhradami i pro ostatní dialekty jižní podskupiny), jiné dialekty mohou mít značné rozdíly.

Samohlásky

Quechua má tři samohláskové fonémy: /a/ , /i/ a /u/ . Jednojazyční mluvčí je rozpoznávají jako [æ] , [ɪ] a [ʊ] , avšak kečuánští španělští dvojjazyční je často vyslovují jako [a] , [i] a [u] .

V blízkosti uvulárních souhlásek /q/ , /qʼ/ a /qʰ/ (bezprostředně po nebo buď bezprostředně před nebo před kombinacemi /rq/ a /nq/) se /a/ vyslovuje jako [ɑ] , /i / jako [ ɛ] a /u/ jako [ɔ] .

Souhlásky

Kečuánština se vyznačuje nepřítomností znělých plosiv, frikativ a afrikátů, stejně jako rozšířeným používáním uvulárních souhlásek. Souhláskový systém jižní kečuánštiny (kuskonsko-bolívijský dialekt) se vyznačuje přítomností tří paralelních řad plosiv a afrikátů – čisté, aspirované a abortivní (ejektivní, glottalizované). Dříve se věřilo, že vznikly pod vlivem ajmarského jazyka, ale podle dosavadního hlediska se vracejí do prajazyka kečuánštiny a jejich přítomnost nenaznačuje vliv jazyka Aymara, ale o genetickém vztahu mezi kečuánštinou a ajmarštinou. Nejznámějším a autoritativním badatelem, který zastává tento názor, je Rodolfo Cerrón-Palomino ( španělsky:  Rodolfo Cerrón Palomino ).

labiální alveolární postalveolární palatinální zpětně lingvální uvulární glotální
výbušniny / afrikáty p t t͡ʃ k q
aspirované výbušniny a afrikáty pʰ tʰ t͡ʃʰ kʰ qʰ
aruptivní výbušniny a afrikáty p' t' t͡ʃ' k' q'
frikativy s h
nosní m n ɲ
boční aproximátory l '
chvění ɾ
centrální aproximanty j w

Na rozdíl od tradičního ruského přepisu („lyama“, „nyavi“, „newsta“) se palatalizované [ɲ] a [ʎ] vyslovují bez iótace, blízko výslovnosti ruských slov „chůva“, „čichat“, „ stehno“, „lustr“ , s tím rozdílem, že samotná špička jazyka se nedotýká alveol.

Na konci slova nebo uzavřené slabiky se plosiva a afrikaty stávají frikativami v mnoha dialektech:

Někdy tam je druhotný přechod slabiky-uzavírací frikativ [ʃ] , [x] a [χ] do [s] .

Psaní

Předkoloniální období

Není pochyb o tom, že v kečuánštině předhispánského období existoval kořen qillqa s významem „psaní, psaní“, ale otázka existence písma v tahuantinsuyu (a navíc v předchozích kečuánsky mluvících kulturách) ještě není definitivně vyřešeno. Dlouho se věřilo, že Inkové neměli úplný psaný jazyk. Toto hledisko bylo prospěšné pro španělské kolonialisty , protože jim dalo morální právo vnutit svou kulturu a své ideje spirituality národům And. Existují však důkazy, že písmem by mohly být jak vzory tokapu ( quechua tukapu ) na látkách Inků a jejich keramiky , tak i některé druhy quipu , stejně jako zmínka o tom, že Inkové udržovali své letopisy na zlatých tabulkách.

Španělská abeceda

Po dobytí , španělská abeceda začala být používán k záznamu Quechua , nicméně, významný rozpor mezi phonemic systémem Quechua a španělským jazykem vedl k jistým nesrovnalostem. Hlavní z nich byla otázka samohlásek: protože zvuky [ɛ] a [ɔ] , psané písmeny e a o, jsou pouze variantami fonémů /i/ a /u/ , vznikl zmatek. Velkým problémem bylo také nedostatečné zastoupení uvulárních souhlásek a také neopodstatněné používání španělsky znělých plosiv b , dag k psaní kečuánštiny neznělé.

Po čtyři století neexistovala žádná jasná pravopisná pravidla: foném /w/ mohl být reprezentován jak jako hu , tak jako gu , a jako u a jako v ; /k/ a /q/ (nemluvě o aspirovaných a ejektivních variantách těchto fonémů) nebylo možné rozlišit mezi pravopisy c a qu (a na konci uzavřených slabik se někdy psaly jako j a h ); pro uvulární fonémy se někdy používal zápis cc , ale pak došlo k záměně se zdvojením /k/ na spojích morfémů.

Došlo však i k pozitivním změnám: španělská písmena ñ a ll se dobře hodila pro záznam fonémů /ɲ/ a /ʎ/ .

Příklady psaní kečuánských slov ve španělském pravopisu: Quechua, Inca, Huayna Capac, Collasuyo, Mama Ocllo, Viracocha, jari, quipu, tambo, condor, cantu, quena .

Reforma v roce 1975

Během této reformy byla zavedena nová pravidla pro psaní souhlásek, adekvátní kečuánskému fonematickému systému:

  • /w/ se vždy psalo jako w ;
  • písmeno k bylo použito pro psaní velar /k/ v libovolné poloze ;
  • pro psaní uvular /q/ v libovolné poloze se začalo používat písmeno q ;
  • pro záznam vyřazovacích a aspirovaných souhlásek se začal používat apostrof ' a písmeno h : p', ph, t', th, ch', chh, k', kh, q', qh.

Samohlásky se však nadále psaly podle starého systému pěti písmen.

Příklady psaní kečuánských slov v pravopisu z roku 1975: Qhechwa, Inka, Wayna Qhapaq, Qollasuyu, Mama Oqllo, Wiraqocha, qhari, khipu, tampu, kuntur, k'antu, qena .

Reforma v roce 1985

Aby bylo psaní více v souladu s fonematickou strukturou jazyka, byl v Peru oficiálně zaveden pravopis, s vyloučením písmen e a o z abecedy. Nyní se má všude místo o psát u a místo e  - i .

Příklady psaní kečuánských slov v pravopisu z roku 1985: Qhichwa, Inka, Wayna Qhapaq, Qullasuyu, Mama Uqllu, Wiraqucha, qhari, khipu, tampu, kuntur, k'antu, qina .

Finální jižní Quechua abeceda se skládá z 28 písmen:

A a Chch ch'ch' Chh chh H h já i K k
K'k' Kh kh l l Llll M m N n С С
Pp p'p' Ph ph Q q Q'q' Qh qh R r
S s T t T' t' čt U u Ww Y y

Další návrhy

Debata o nejvhodnější abecedě a pravopisu pro kečuánštinu pokračuje dodnes. Zastánci tradičního pravopisu se domnívají, že nový zápis je velmi neobvyklý, a proto je obtížné jej zvládnout. Na druhou stranu zastánci nového pravopisu citují studie, které ukazují, že děti, které se naučily pětihlasý systém psaní, mají později mnohem větší potíže s učením španělštiny než ty, které se učily tříhláskovou abecedu. .

Řada lingvistů se přitom domnívá, že reformy z let 1975-1985 byly správným, ale nedostatečným krokem a rozvíjejí dalekosáhlé představy o vytvoření jednotného pravopisu, který by mohli používat mluvčí nejen jižní, ale i severní, a možná i centrální dialekty. Kečuánština, která mezi sebou dosáhnou „psaného porozumění“ stejným způsobem, jako se to děje mezi mluvčími různých dialektů, například čínštiny [2] Archived November 11, 2013 at Wayback Machine .

V Ekvádoru byl zaveden jednotný pravopis: Shukllachishka Kichwa  - Kichwa Unificado . V roce 1994 navrhl peruánský lingvista Rodolfo Cerron-Palomino jednotný pravopis pro „jižní kečuánštinu“ (kuskánské, ayacuchanské, jihobolívijské a argentinské dialekty – kečuánština IIC) a nyní získává širší přijetí; byla přijata v jižním Peru, v Bolívii a v Organizaci amerických států (OAS) . Přibližně 85 % kečuansky mluvící populace má tedy k dispozici jednotný pravopis a jižní kečuánština poskytuje písemnou jednotnost pro téměř 65 procent kečuánských mluvčích. Při tom všem však kečuánština zůstává hlavně jazykem ústní komunikace.

Gramatika

Kečuánština je velmi pravidelný aglutinační nominativní jazyk, který nezná žádné výjimky. Normální pořadí je SOV (subjekt-přímý objekt-predikát).

Důležité vlastnosti kečuánské gramatiky:

  • vysoce vyvinutý sufixační systém , který umožňuje vyjádřit nejjemnější významové odstíny;
  • bipersonální konjugace (závislost tvaru slovesa na gramatické osobě podmětu i předmětu);
  • snadnost přechodu mezi částmi řeči;
  • gramatický výraz (ozdoba příponami / koncovkami):
    • průkaznost : stupně spolehlivosti uváděných informací se liší (přesné informace, předpoklad nebo odhad, nepotvrzené informace);
    • téma výroku (slovo, které nese hlavní sémantickou zátěž ve větě);
    • emocionální postoj mluvčího k oznamované informaci;
    • příjemce popsaných událostí.

Příklad paradigmatu skloňování případu v kečuánštině:

Skloňování v kečuánštině
případ Jednotné číslo Množný
Nominativní (nominativní) wasi "dům" wasikuna "doma"
akuzativ (akuzativ) wasita "dům" wasikunata "doma"
Dativní, směrový (alativní) wasiman "do domu, do domu" wasikunaman „do domů, do domů“
Genitiv , přivlastňovací (genitiv, přivlastňovací) wasip "z domu patřícího k domu" wasikunap "domy patřící domům"
Místní (místní) wasipi "v domě, doma" wasikunapi "v domech"
Omezující (terminativní) wasikama "až k domu, ohraničený domem" wasikunakama „až k domům, ohraničené domy“
Zpožděné (ablativní) wasimanta "z domova, z domova" wasikunamanta "z domů, z domů"}
Kreativní (instrumentální) wasiwan "domov" wasikunawan "domov"
Společný (komitativní) byl s domem isikunantin "s domy"
Deprivující (absivní) wasinnaq "bez domova" wasikunannaq "žádné domy"
srovnávací (srovnávací) wasihina "než dům, ve srovnání s domem" wasikunahina "než doma, ve srovnání s domovem"
Kauzální (kauzální) wasirayku "kvůli domu, kvůli domu" wasikunarayku "kvůli domům, kvůli domům"
Cíl (prospěšný) wasipaq „pro dům, pro dobro domu, pro účel domu“ wasikunapaq „pro domy, pro dobro domů, pro účel domů“
Spojovací (asociativní) wasipura „včetně domu, spolu s domem“ wasikunapura „včetně domů, spolu s domy“
Distribuce (distribuce) wasinka "každý dům, pro každý dům, kolem domu" wasikunanka "jdi domů"
Exkluzivní případ (exkluzivní) wasilla "žádný domov, ale domov" wasikunalla „žádné domy, ale domy“

kečuánská wikipedie

 V kečuánštině existuje sekce Wikipedie . Ačkoli tato část Wikipedie přijímá články napsané v různých dialektech kečuánštiny, naprostá většina článků je napsána v normalizované jižní kečuánštině, což je literární standard vytvořený Rodolfem Cerronem Palominem. (" Quechuan Wikipedia "), poprvé upraveno v roce 2003 [15] . K 3. listopadu 2022 ve 12:33 ( UTC ) sekce obsahuje 23 076 článků (celkem 55 993 stran); Je v něm evidováno 27 544 členů, z toho dva mají statut administrátora; 37 účastníků za posledních 30 dní něco udělalo; celkový počet úprav za dobu existence oddílu je 650 402 [16] .

Poznámky

  1. ↑ Jazykový atlas UNESCO
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Seskupení lidí:  Quechua . Projekt Joshua. Získáno 19. srpna 2015. Archivováno z originálu 6. září 2015.
  3. ↑ Jazyky And (2004) od Willema FH Adelaara. — S. 188 . Staženo 1. června 2015. Archivováno z originálu 3. prosince 2015.
  4. ↑ Původní jazyky Jižní Ameriky: původ, vývoj, typologie. Editoval Loretta O'Connor, Pieter Muysken. Cambridge University Press, 2014. - S. 134 . Získáno 1. června 2015. Archivováno z originálu 25. října 2015.
  5. ↑ Tsarenko E. I. Neproduktivní slovotvorné prvky v kečuánštině. - S. 130 . Získáno 28. května 2015. Archivováno z originálu 28. května 2015.
  6. ↑ Martin Kohlberger. Cotopaxi Quichua: Fonologický popis a analýza zastávek a afrikátů v Central Highland Ekvádorské Quichua. University of Edinburgh, 2010. - S. 2 . Získáno 9. října 2017. Archivováno z originálu 26. října 2017.
  7. ↑ Natarov A. N. Quechua: Co je to? . Staženo 27. ledna 2018. Archivováno z originálu 28. ledna 2018.
  8. ↑ Juan de Betanzos , kipukamayoki Calapinha, Supno aj. Zpráva o původu a vládě Inků, 1542 . www.kuprienko.info (A. Skromnitsky) (3. ledna 2010). — První kronika peruánských Indiánů, od Juana de Betanzos. Suma y Narración de los Incas. — Madrid, Ediciones Polifemo, 2004, ISBN 84-86547-71-7 , s. 358-390. Datum přístupu: 11. ledna 2010. Archivováno z originálu 5. prosince 2012.
  9. ↑ La "relacion" inédita de Pedro Lopez: un cronista imaginativo; Pedro Lopez: "Rrelazión hecha delas tierras, hislas, tierra Fire del Piru"; 1580 // Guillermo Lohmann Villena. Fenix. - Lima, (1970), Nr. 20, S. 23-73; mehr. facs. - 1970
  10. ↑ Diego Gonzalez Holguin . kečuánský slovník (1608). . www.kuprienko.info (A. Skromnitsky). Datum přístupu: 31. ledna 2010. Archivováno z originálu 20. srpna 2011.
  11. ↑ Juan Anello Oliva, Historia del Reino y Provincias del Peru . Archivováno z originálu 9. července 2012.
  12. ↑ Rodolfo Cerron-Palomino. Quechumara: Estructuras paralelas del quechua y del aimara, La Paz, 2008, str. patnáct
  13. ↑ Etnologická zpráva pro kód jazyka: qvp . Datum přístupu: 8. května 2009. Archivováno z originálu 30. ledna 2009.
  14. ↑ [1]
  15. ↑ Quechuan Wikipedia: první úprava
  16. ↑ Quechuan Wikipedia: stránka statistik

Učebnice, výukové programy, vzdělávací materiály

V ruštině V jiných jazycích

Slovníky

V ruštině V jiných jazycích

Literatura

Odkazy

Literatura