Nicomachovská etika

“ Nikomachovská etika ” nebo “ Etika Nicomacha ” ( starověký Řek Ἠθικὰ Νικομάχεια ) je jedním ze tří etických spisů Aristotela [1] .

Má se za to, že toto dílo dostalo název „Nicomachean“, protože jej poprvé (asi 300 př. n. l.) publikoval Nicomachus, syn Aristotela [1] . Je možné, že knihu Aristoteles věnuje svému synovi Nicomachovi nebo jeho otci, který se také jmenoval Nicomachus [1] .

Historie

V mnoha ohledech se toto dílo vyrovná Aristotelově Eudemické etice , která má pouze osm knih. Například knihy V, VI a VII Nicomachovy etiky jsou totožné s knihami IV, V a VI Eudemické etiky. Názory na vztah mezi těmito dvěma díly, které byly napsány jako první a které původně obsahovaly tři společné knihy, se různí. Mnozí věří, že tato díla nebyla uvedena do dnešní podoby samotným Aristotelem, ale editorem o něco později.

Obsah

První kniha

Aristoteles začíná definicí dobra, čímž myslí „to, o co každý usiluje“. Přes rozdílnost statků (zdraví, bohatství či vítězství) přesto existuje vyšší dobro – dobro státu. Zvláštním případem dobra je štěstí (εὐδαιμονία), které definuje jako „činnost duše v plnosti ctnosti “ (ψυχῆς ἐνέργειά τις κατ᾽ ἀρετλεν ν τττλλεν ν ). Dobro státu a jednotlivce jsou spojeny, protože štěstí vyžaduje „vnější statky“ a určité vzdělání ve ctnosti.

Druhá kniha

Aristoteles rozděluje všechny ctnosti (ἀρεταί) na mravní (ἠθικαί, etické) a duševní (διανοητικαί, dianoetické). Ctnosti nejsou vrozené, ale získané výchovou. Úkolem státu je právě výchova k ctnostem. Povaha ctností je taková, že jsou ničeny nadbytkem a nedostatkem. Do jisté míry spočívají v krotění vášní. Každá z etických ctností tedy představuje průměr mezi extrémy.

Třetí kniha

Kniha 3 začíná zdlouhavou diskusí o svévolné povaze ctnosti, protože jen to, co lze člověku přisoudit, si zaslouží chválu. Ctnost tedy zahrnuje porozumění dobru, volbu (προαίρεσις) dobra a vůli (βούλησις) konat dobro. První ctností, kterou je třeba zkoumat, je odvaha (ἀνδρεία), která je střední cestou (μεσότης) mezi strachem (φόβους) a odvahou (θάῤῥη). Aristoteles poznamenává, že existují hodné příklady strachu, například když se člověk bojí hanby (ἀδοξία). Odvaha samotná je definována jako nebojácnost tváří v tvář smrti. Zbabělci si však mohou přát i smrt, když se více bojí chudoby. Aristoteles také kritizuje zoufalou odvahu Keltů , v nichž vidí přemíru odvahy kvůli aroganci. Dále přichází úvaha o opatrnosti (σωφροσύνη). Aristoteles definuje tuto ctnost jako střední cestu v držení tělesných potěšení (ἡδονὰς). Přemíra tělesných potěšení vede k prostopášnosti (ἀκολασία) a nedostatek k necitlivosti (ἀναισθησία).

Kniha čtvrtá

4. kniha je věnována štědrosti (ἐλευθέριος), která je středem mezi extravagancí (ἀσωτία) a lakomstvím (ἀνελευθερία). Velkorysost je pro Aristotela v podstatě rozumným hospodařením se svým majetkem a je podobná šetrnosti. Štědrost je však nerozlučně spjata s pohostinností a bezúhonností, když se majetek utrácí za přátele a stát. Dále přichází na řadu diskuse o nádherě (μεγαλοπρεπεία), která je středem mezi malicherností (μικροπρέπεια) a „lubbery“ (ἀπειροκαλία). Příklady "velkoleposti" jsou velká gesta, jako je pořádání celoměstské hostiny. Aristoteles poznamenává, že chudí nejsou schopni nádhery. Další ctností je velkodušnost nebo velkodušnost (μεγαλοψυχία), která byla původně totožná se smyslem pro důstojnost. Nedostatek důstojnosti vede ke zbabělosti (μικρόψυχος) a přemíra k aroganci (χαῦνος), aroganci a aroganci (ὕβρις). Štědrý je ten, kdo je soběstačný, sebevědomý a neuspěchaný. S velkorysostí jsou spojeny ambice (φιλότιμον) a „rovnost“ (πραότης: zdrženlivost vůči hněvu ).

Kniha pátá

Kniha 5 pojednává o spravedlnosti (δικαιοσύνη), která je také vyjádřena v úctě k zákonům. Nejvyšším cílem spravedlnosti je starat se o zachování dobra ve státě pro všechny, nebo alespoň pro ty nejlepší. Spravedlnost úzce souvisí s jinými ctnostmi, protože odvaha při obraně města nebo obezřetnost při odmítání smilstva mají své počátky.

Kniha šestá

V 6. knize mluví Aristoteles o opatrnosti (φρονήσις, phronesis ) jako o „schopnosti učinit správné rozhodnutí“ (δύνασθαι καλῶς βουλεύσασθαι) ohledně dobra i nedostatku, přičemž se vyhýbá obojímu. Sama o sobě tato ctnost nepatří mezi mravní, ale předpokládá je. Mravní ctnost má svůj původ ve „vědomé volbě“ (προαίρεσις), jejíž vědomí je určeno opatrností. Proto nejvyšším nebo přesným projevem opatrnosti je moudrost (σοφία). Někdy se však opatrnost a moudrost mohou lišit, a tak Aristoteles nazývá Anaxagora a Thalese moudrými, ale ne soudnými.

Kniha sedmá

V knize 7 je ctnost jako střídmost (ἐγκράτεια) protikladem k neřesti (κακία), nestřídmosti (ἀκρασία) a zvěrstvu (θηριότης). Také zavrženíhodný Aristoteles nazýval zženštilost (μαλακία, malakia ). Štěstí, jako cíl ctnosti, je přitom zapojeno jak do potěšení, tak do příznivých vnějších okolností.

Osmá, devátá a desátá kniha

Poslední tři knihy pojednání jsou věnovány přátelství (φιλία) (Knihy 8-10), které je nezbytné pro všechny lidi, protože potřebují komunikaci, radu a pomoc. Přátelství zahrnuje různé sociální vztahy, včetně solidarity občanů a úcty v rodině. Aristoteles však popírá možnost přátelství s věcmi, protože neexistuje žádná reciprocita.

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Huseynov A. A. . Nicomachovská etika // Nová filozofická encyklopedie / Filosofický institut RAS ; Národní společensko-vědní fond; Předchozí vědecky vyd. rada V. S. Stepin , místopředsedové: A. A. Guseynov , G. Yu. Semigin , účetní. tajný A. P. Ogurtsov . — 2. vyd., opraveno. a přidat. - M .: Myšlenka , 2010. - ISBN 978-5-244-01115-9 .

Literatura

• Gritsanov A. A. Nicomachean Ethics // Historie filozofie: Encyklopedie. - Mn. : Interpressservice; Dům knihy, 2002. - 1376 s. — (Svět encyklopedií). - ISBN 985-6656-20-6 , ISBN 985-428-461-1 .

Odkazy

• Aristoteles. Nicomachean Ethics (lib.ru)
• Ηθικά Νικομάχεια
• Starověké řecké texty: Aristoteles, Nikomachovská etika

Tematické stránky	LibraryThing
Slovníky a encyklopedie	velká čínština Skvělý norský Britannica (online) Britannica (online) Brockhaus Universalis
V bibliografických katalozích BNE : XX3383685 BNF : 12008466d GND : 4135368-7 J9U : 987007520681705171 LCCN : n82035261 NDL : 001228483 NKC : aun2006372204 NLA : 35675898 NSK : 000442250 LIBRIS : 0xbfl7sj2sxp3bl SUDOC : 027403556 , 028201604 VcBA : 492/5230 VIAF : 278144240 , 187304806 , 186274963 WorldCat VIAF : 278144240 , 187304806 , 186274963