Psychologie hloubky

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 31. března 2020; kontroly vyžadují 5 úprav .

Psychologie hloubky ( německy  Tiefenpsychologie ) je souhrnný název pro řadu oblastí v psychologii zaměřených především na pozorování nevědomých duševních procesů [1] . Pojem „ dynamická psychologie “ se často používá jako synonymum pro pojem „hlubinná psychologie “, i když pojem „dynamický“ označuje pouze zvláštní případ hloubkového přístupu (spolu s ekonomickým a topografickým [2] ), který popisuje duševní jevy nikoli ve statickém, ale v dynamickém aspektu - jako výsledek kolize a přidání nevědomých pudů.

Z historie

Zásluhu na zavedení konceptu uznává švýcarský psychiatr E. Bleuler , který úzce spolupracoval se Z. Freudem . Společným výzkumem autoři položili základ pro studium duševních jevů prizmatem nevědomí . Freud tvrdil, že hlavní hnací silou jakýchkoli nevědomých procesů, pocitů, zkušeností je sexuální energie.

Teorie a směry

Hlubinná psychologie zahrnuje:

V rámci moderní psychoanalýzy se zase rozlišují následující hlavní hluboké teorie:

Citáty

Při hodnocení našich úvah o pudech na život a na smrt nám nebude překážet, že se zde setkáváme s tolika podivnými a skrytými procesy, jako je například to, že jeden pud je vytlačován druhým, popř. obrací se od „ “ k objektu atd. Děje se tak pouze proto, že jsme nuceni operovat s vědeckými termíny, tedy se specifickým obrazným jazykem psychologie (správněji hlubinná psychologie – Tiefenpsychologie).

Sigmund Freud , 1920

"Psychologie hloubky" je pojem, který vznikl v moderní lékařské psychologii ( E. Bleuler ) a označuje psychologickou vědu, která se zabývá jevy nevědomí.

Carl Gustav Jung , 1951

Viz také

Zdroje

Odkazy

Poznámky

  1. Henri Ellenberger , The Discovery of the Unconscious (1970) s. 562
  2. Sigmund Freud, O metapsychologii (PFL 11) str. 175-6