Psychologie hloubky ( německy Tiefenpsychologie ) je souhrnný název pro řadu oblastí v psychologii zaměřených především na pozorování nevědomých duševních procesů [1] . Pojem „ dynamická psychologie “ se často používá jako synonymum pro pojem „hlubinná psychologie “, i když pojem „dynamický“ označuje pouze zvláštní případ hloubkového přístupu (spolu s ekonomickým a topografickým [2] ), který popisuje duševní jevy nikoli ve statickém, ale v dynamickém aspektu - jako výsledek kolize a přidání nevědomých pudů.
Zásluhu na zavedení konceptu uznává švýcarský psychiatr E. Bleuler , který úzce spolupracoval se Z. Freudem . Společným výzkumem autoři položili základ pro studium duševních jevů prizmatem nevědomí . Freud tvrdil, že hlavní hnací silou jakýchkoli nevědomých procesů, pocitů, zkušeností je sexuální energie.
Hlubinná psychologie zahrnuje:
V rámci moderní psychoanalýzy se zase rozlišují následující hlavní hluboké teorie:
Při hodnocení našich úvah o pudech na život a na smrt nám nebude překážet, že se zde setkáváme s tolika podivnými a skrytými procesy, jako je například to, že jeden pud je vytlačován druhým, popř. obrací se od „ já “ k objektu atd. Děje se tak pouze proto, že jsme nuceni operovat s vědeckými termíny, tedy se specifickým obrazným jazykem psychologie (správněji hlubinná psychologie – Tiefenpsychologie).
— Sigmund Freud , 1920
"Psychologie hloubky" je pojem, který vznikl v moderní lékařské psychologii ( E. Bleuler ) a označuje psychologickou vědu, která se zabývá jevy nevědomí.
— Carl Gustav Jung , 1951| Psychoterapie | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Pokyny |
| ||||||||
| Metody |
| ||||||||
| Přístupy |
| ||||||||
| Lidé |
| ||||||||