Kód Chimalpopoca

Kód Chimalpopoca
Codice Chimalpopoca
Žánr kalendář , kronika , historie
Původní jazyk Nahuatl , španělština
Originál publikován začátek 17. století ( Tlatelolco , Španělsko )
Tlumočník S. Kuprienko a V. Talakh
Série Aztécké kodexy
Vydavatel Vidavnitstvo Kuprienko S.A.
ISBN 978-617-7085-11-8

Chimalpopoca Codex  je rukopis z počátku 17. století , památník aztécké literatury , psaný v nahuatlu v latinském písmu a pocházející z předhispánských prototypů. Několik částí tohoto aztéckého kodexu , zejména „ Legenda o sluncích “, bylo přeloženo do ruštiny specialisty na předkolumbovské civilizace Viktorem Talachem a Sergejem Kuprienko ( Ukrajina , Kyjev , 2014 ).

Dokument

Pád aztéckého státu v roce 1521 zasadil literární tradici středomexických indiánů obrovskou ránu, ale zcela ji nezničil. Během šestnáctého století se objevila řada literárních památek, psaných v nahuatlu v latinské abecedě a nepochybně pocházejících z předhispánských prototypů.

Nejméně dva z nich jsou obsaženy v rukopisu nyní známém jako Chimalpopoca Codex. Rukopis v sešitě o 43 listech o rozměrech 15 x 22 cm vznikl pravděpodobně v prvních desetiletích 17. století . Kdo inicioval vznik sbírky, není známo. Okolnost, že většinu z nich zabírají anály týkající se vesnice Cuautitlan (severozápadně od Mexico City ), a rodáci z Cuautitlanu Alonso Bejarano a Pedro de San Buenaventura zaujímali prominentní postavení mezi učiteli slavného Imperial a Papežského kolegia Svatého Kříže v Tlatelolco , vedlo k domněnce, že sbírka vznikla na Collegiu, ale tato hypotéza není potvrzena ničím jiným. Přesněji, původ rukopisu naznačují listy obsahující genealogii slavného mexického historika Fernanda de Alva Ixtlilxochitla ( 1578 ? - 1650 ). Lze předpokládat, že právě na jeho objednávku byla zhotovena kopie ze ztraceného originálu rukopisu či rukopisů. Po smrti historika skončil rukopis spolu se zbytkem jeho dokumentů nejspíše v rukou Luise de Gongora y Argote , poté u jeho synovce, slavného polyhistora Carlose de Siguenza y Gongora , od kterého dostal do knihovny Velkého jezuitského kolegia svatých Petra a Pavla v Mexico City. Tam, v polovině 18. století, sešit viděl Lorenzo Boturini Benaducci , který uvedl, že pochází z listů Ixtlilxochitl. Další osud rukopisu je znám sporadicky. Na konci 18. století jej vlastnil Antonio de León y Gama, znalec mexických starožitností [ Antonio de León y Gama], který vytvořil kopii, nyní uloženou ve Francouzské národní knihovně v Paříži . V první polovině 19. století byl majitelem rukopisu další mexický polyhistor Faustino Galicia Chimalpopoca , od něhož v roce 1849 patrně získal další známý milovník a znalec předkolumbovských starožitností Charles-Etienne Brasseur de Bourbourg . zápisník (na titulní stranu sbírky napsal název „Code of Chimalpopoca“ s vysvětlením, komu je dán na počest). Nakonec kodex na konci 19. století skončil ve sbírce starožitností Historického archivu Národního ústavu antropologie a historie v Mexico City pod číslem 159. Kontrola archivních fondů bohužel zjistila, že v roce 1949 rukopis už tam nebyl. Její současný pobyt není znám. Co zůstalo, je pařížská kopie Léon y Gama a částečné faksimilové vydání vyrobené v roce 1945 Primo Feliciano Velasquez .

Obsah

Podle obsahu je kodex Chimalpopoca rozdělen do tří částí. Prvních 68 stran zabírá již zmíněný „ Annals of Cuautitlán “, popisující události od „ stvoření světa “ do roku 1563 s dodatky z roku 1570. Další tři listy obsahují esej, kterou ve španělštině zpracoval indický kněz Pedro Ponce de Leon ( 1546 ?— 1628 ?) „ Krátké poselství o bozích a obřadech pohanství “ („Breve relación de los dioses y ritos de la gentilidad“). Konečně, strany 75 až 84 jsou obsazeny textem, který mexický průzkumník z počátku 20. století F. de Paso y Troncoso nazval „ Legenda o sluncích “.

Edice

V ruštině

Poznámky

Bibliografie

Viz také

Odkazy