Chipewayan (jazyk)

Chipewyan , Dene Sulin ( Eng.  Dene Suline ; další anglické názvy: Dëne Sųłiné, Dene Sųłiné, Chipewyan, Dene Suliné, Dëne Suliné, Dene Soun'liné nebo prostě Dene , ruský doref. Chipiveski jazyk ) - jazyk, jehož mluvčí oficiální kanadské statistiky zahrnují obyvatele 19 indiánských komunit v severní Kanadě , z nichž 16 jsou komunity lidí Chipewyan a tři jsou komunity lidí „otroků“ ( slave ).

Je špatné dávat rovnítko mezi pojmy „Dene“ a „Chipewyan“. Nejedná se o všechny komunity Chipewayanů nebo otroků. Chipewayové mají ještě 6 komunit, jejichž obyvatele oficiální kanadské statistiky řadí mezi rodilé mluvčí chipewayského jazyka (stejným způsobem označují obyvatele dalších jedenácti komunit k mluvčím jižního otroka).

Chipewayské slovo „ wig-vam “ zaznamenané evropskými osadníky se stalo synonymem pro obydlí kočovných indiánů [1] [2] .

Distribuce

Dene je jedním z oficiálních jazyků Severozápadních teritorií . Jazyk patří do athabaské skupiny jazykové rodiny Na-Dene , která je podle nejnovějších údajů zahrnuta do makrorodiny Dene-Yenisei . Na základě údajů Statistics Canada bylo v roce 2006 11 130 rodilých mluvčích . Rozdělení mezi komunitami Chipewyan a Slave za rok 2006 ještě není k dispozici. Vztahují se k roku 1996: tehdy oficiální kanadské statistiky přisuzovaly 8370 lidí mluvčím Dene, z toho 7340 lidí žilo v 16 Chipewyanských komunitách a 1030 lidí žilo ve třech „otrockých“ komunitách. Úměrně tomu bylo z 11 130 mluvčích Dene přibližně 9 760 Chipewayanů a přibližně 1 370 otroků. Chipewayským jazykem podle sčítání lidu z roku 2006 mluvilo 765 lidí (v 6 komunitách). Podle sčítání lidu z roku 2001 oficiální kanadské statistiky přisuzovaly mluvčím Dene 10 585 lidí (v poměru - 9285 Chipewyan a 1300 otroků). V roce 2001 byl zaznamenán nejvyšší počet mluvčích Chipewayan - 935 lidí v šesti komunitách.

Psaní

V 50. letech 19. století vytvořili misionáři písmo Chipewyan na základě kanadského slabikáře . Existovaly dvě jeho podoby – francouzsko-katolická a anglicko-protestantská. Později byly obě formy opakovaně reformovány, ale nyní se nepoužívají [3] .

Hlavní abeceda pro psaní Chipewyan je latina . Existuje několik variant Chipewyan abecedy. Jeden z nich vypadá takto [4] : ​​ʔ ab ch d dh ddh dl dz e ë g gh h ı jk k' l ł mnors sh t t' th tł tł' ts ts' tth tth' uwxyz . Nazalizace je označena podpísmennou diakritikou ( ą ę į ǫ ų ), zatímco vysoký tón  je označen nadpísmenem ( á é í ó ú ë ' ).

Chipewyan slabikář (1904 francouzsko-katolická verze) [5] :

Poznámky

1. ↑ Pallas P. S. Srovnávací slovník všech jazyků​​a dialektů, uspořádaný v abecedním pořadí . - Petrohrad, 1791. - 1. díl - S. 286.
2. ↑ Pallas P. S. Srovnávací slovník všech jazyků​​a dialektů, uspořádaný v abecedním pořadí . - Petrohrad, 1791. - 4. díl - S. 306.
3. ↑ Etnolog
4. ↑ Chipewyanský slovník . - Fort Smith: South Slave Divisional Education Council, 2012. - S. 11-12. — 369 s.
5. ↑ Skutečný slabikář z roku 1904

Literatura

• Kuchař, Eung-Do. (2004). Gramatika Dëne Sųłiné (Chipewyan) . Algonkiánská a irokézská lingvistika – speciální athabaské číslo, monografie 17. Winnipeg: algonkiánská a irokézská lingvistika. ISBN 0-921064-17-9 .
• Kuchař, Eung-Do. 2006. "Vzorce získávání a změny souhlásek v Chipewyan (Dene Suline)". Mezinárodní žurnál americké lingvistiky . 72, č.p. 2:236.
• De Reuse, Willem. 2006. "Gramatika Dene Suline (Chipewyan) (Cook)". Mezinárodní žurnál americké lingvistiky . 72, č.p. 4:535.
• Elford, Leon W. Dene sųłiné yati ditł'ísé = Dene sųłiné čtenář . Prince Albert, SK: Northern Canada Mission Distributors, 2001. ISBN 1-896968-28-7
• Gessner, S. 2005. "Vlastnosti tónu v Dene Suline". Amsterodamská studia teorie a dějin lingvistiky. Řada IV, Aktuální problémy lingvistické teorie . 269:229-248.
• Gordon, Raymond G., Jr. (Ed.). (2005). Etnolog: Jazyky světa (15. vydání). Dallas, TX: SIL International. ISBN 1-55671-159-X . (Online verze: http://www.ethnologue.com ).
• Li, Fang-Kuei. (1946). Chipewyan. In C. Osgood & H. Hoijer (Eds.), Lingvistické struktury rodné Ameriky (str. 398–423). New York: The Viking fund Publikace v antropologii (č. 6). (Přetištěno 1963, 1965, 1967 a 1971, New York: Johnson Reprint Corp.).