| Völund | |
|---|---|
| OE Weland | |
| Ilustrace pro švédské vydání Elder Edda , 1893 | |
| Mytologie | |
| Typ | kovářský bůh |
| Podlaha | mužský |
| Bratři a sestry |
|
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Velund nebo Völund (Völund) (stará angličtina Wēland ) je legendární postava, bůh kováře [1] v germánské a poté skandinávské mytologii . Mýty o Völundovi jsou nejjasněji vyjádřeny ve staroseverských literárních zdrojích, jako je „ Píseň o Völundovi “ od starší Eddy a „ Sága o Tidrekovi z Bernu “ [2] . Wayland je v nich kovář zotročený králem. V příběhu se mstí tím, že zabije královy syny a poté uteče vytvořením okřídleného pláště. Existují další zdroje, které výslovně odkazují na podobný příběh, zejména staroanglická báseň „ Deor “ a řezba na staré francouzské kostěné krabici s názvem „ Franks Casket “.
Wayland je také krátce zmíněn v některých dalších staroanglických ságách jako „ Waldere “ a „ Beowulf “ jako tvůrce zbraní a brnění a v německých verších o zmíněném Dietrichu z Bernu .
Völund, princ z Alves , syn krále Finů [3] , měl dva bratry - Egila (Egil) a Slagfida (Slagfiðr). Podle jedné verze mýtu žili tito tři bratři se třemi valkýrami , jejichž jména byla Elrun (Ölrún), Alvitr (Alvitr) a Svanhvit (Svanhvít). Po devíti letech panny opustily své milence. Dva bratři Welandové je následovali, načež se nevrátili. Podle jiné verze mýtu se Weland oženil s labutí pannou Hervör the Wonderful (Hervör), která mu porodila syna Heime, a pak ho opustila. Podle obou verzí mu jeho milenci nechali prsten.
Když pak spal, byl zajat králem Nidudem, pánem Nyarů. Zmrzačil ho, čímž z něj udělal chromého, a uvěznil ho na ostrově Sevarstöd (Sævarstöð). Tam byl nucen kovat různé předměty pro krále. Prsten jeho manželky dostal královská dcera Bodvild a sám král nesl svůj meč. Aby se pomstil, zabil Weland syny krále, když ho tajně navštívili, vyrobil z jejich lebek poháry, z očí šperky a ze zubů brože. Poslal poháry králi, šperky královně a brož princezně. Když mu královská dcera přinesla prsten k opravě, znásilnil ji, počal syna, a pak utekl se speciálně navrženým pláštěm.
Angličané spojují Wayland s pohřební mohylou v Oxfordshire (historicky Berkshire ), tzv. "Wayland Smithy", Wayland's Smithy ("Wayland's Forge"). Tuto památku tak nazvali Sasové , ale samotná mohyla je megalitická , to znamená, že patří do mnohem dřívější doby. Díky tomuto spolku se v lidové mysli vžilo přesvědčení, že když u mohyly na noc necháte koně a stříbrnou minci, ráno bude podkována [2] .
Weland je slavný kovář. Ve větvích mýtu se také zasloužil o vytvoření meče krále Artuše - Excalibur , a mečů Siegfrieda , Beowulfa , případně dalších postav . To znamená, že jméno Weland se stalo garantem kvality vyráběných zbraní. Své řemeslo se naučil od kováře-mentora Mimira a trpaslíků z hory Kallav. Osobní jméno jednoho z mečů, které vytvořil, je Mimung.
Poté , co bylo pohanství vytlačeno křesťanstvím , Wayland, stejně jako mnoho dalších pohanských postav, získává rysy negativního božstva, mění se v ďábla nebo svého nejbližšího přisluhovače. Velund, ďábel křesťanských časů, měl takové rysy jako nevysvětlitelná moc a moc nad ohněm. S šířením křesťanství v Evropě prošel obraz Velunda stejnými změnami jako mnoho jiných bohů pohanského panteonu, přičemž se změnil z božského charakteru na démonický.
Jeho proměna v ďábla, a ne v nějakou neutrálnější postavu, je způsobena tím, že v severské mytologii byl Velund jen kovářem. Kovář je archetypální profese. V dávných dobách byli kováři často považováni za šamany, později za čaroděje spojené s ďáblem, temnými silami. Měli tajné znalosti, vyvolávali strach v ostatních. Další rys: ve starší Eddě je Velund princem alfů, lidí elfů, k němuž byl postoj v křesťanském světě také podezřelý.
Goethe při tvorbě své tragédie Faust použil starou německou středověkou legendu o doktoru Faustovi , který zaprodal svou duši ďáblu. Ďábel vystupuje pod jménem „ Mefistofeles “. Ale v jedné ze scén se Mefistofeles objevuje jako Woland, odkud toto jméno přešlo do Bulgakovova románu.
U Goetha je toto jméno zmíněno pouze jednou a v ruských překladech se obvykle vynechává. Mefistofeles si tak říká ve scéně Valpuržiny noci a požaduje od zlých duchů, aby ustoupili: "Šlechtic Woland přichází!" ("Junker Voland kommt!") . (Viz meziřádkový překlad prózy A. Sokolovského (1902).)
Rudyard Kipling 's Tales of Old England obsahuje povídku „ The Sword of Wieland“, kde se Kipling vrací ke klasickému skandinávskému obrazu Waylandu. Shakespearův elf Pak vypráví, jak se z impozantního boha Wielanda, který právě dorazil na ostrovy, stane drobný anglický bůh Weiland. Nakonec je Wieland nucen pracovat jako kovář u silnice a podkovávat koně pro smrtelníky. Tato epizoda používá legendu o Wayland Smithy Mound.
Bulgakov používá pro svou postavu německé jméno Goethe a odměňuje je klasickým evropským Satanem . Při vytváření obrazu prince temnoty se M.A. Bulgakov řídil klasickou německou tradicí, včetně výslovnosti jména. Atributy jeho Wolandu se utvářely mj. pod vlivem Mefistofela z tragédie I. Goetha „ Faust “ a stejnojmenné opery C. Gounoda podle ní . Wolandův popis: „...popsaná osoba nekulhala na žádnou nohu, nebyla ani malá, ani obrovská, ale prostě vysoká. Pokud jde o zuby, na levé straně měl platinové korunky, na pravé zlaté. Byl v drahém šedém obleku, v cizích botách, které ladily s barvou obleku. Slavně si přehodil šedý baret přes ucho a pod paží nosil hůl s černým knoflíkem ve tvaru hlavy pudla. Vypadá, že mu je přes čtyřicet let. Ústa jsou jaksi křivá. Hladce oholen. Bruneta. Pravé oko je černé, levé z nějakého důvodu zelené. Obočí je černé, ale jedno je vyšší než druhé."
V komentáři překladatel vysvětlil německou frázi „Junker Voland kommt“ takto: „Junker znamená vznešená osoba (šlechtic) a Woland bylo jedno ze jmen ďábla. Hlavní slovo Faland (což znamenalo podvodník, lstivý) používali již antičtí spisovatelé ve smyslu ďábel.
Bulgakov také použil toto příjmení: po seanci černé magie se zaměstnanci Variety Theatre snaží zapamatovat si jméno kouzelníka: - „V... Zdá se, Wolande. Nebo snad ne Woland? Možná Faland.
Ve vydání románu "Mistr a Margarita" 1929-1930. Wolandovo jméno bylo na jeho vizitce reprodukováno výhradně v latině: „Dr Theodor Voland“. V konečném textu Bulgakov odmítl latinskou abecedu: Ivan Bezdomny o patriarchách si pamatuje pouze počáteční písmeno příjmení - W („double-ve“).
Toto nahrazení původního V ("fau") není náhodné. Německé „Voland“ se vyslovuje jako Foland a v ruštině počáteční „ef“ v této kombinaci vytváří komický efekt a je obtížné ho vyslovit. Sem by se nevešel ani německý „Faland“. S ruskou výslovností - Faland - byla situace lepší, ale nevhodná asociace vznikla se slovem "fal" (označuje lano, které zvedá plachty a yardy na lodích) a některými jeho slangovými odvozeninami. Faland se navíc v Goethově básni nesetkal a Bulgakov chtěl spojit svého Satana s Faustem, i když dostal jméno, které nebylo ruské veřejnosti příliš známé. Bylo potřeba vzácného jména, aby běžný čtenář nezkušený v démonologii hned neuhádl, kdo je Woland.
| Skandinávská mytologie | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Základy | |||||||||
| Prameny | |||||||||
| Znaky |
| ||||||||
| Vývoj | |||||||||
| Místa |
| ||||||||
| Artefakty | |||||||||
| Společnost |
| ||||||||
| viz také | |||||||||