Solyanka

Soljanka  je pokrm ruské kuchyně , hustá zálivková polévka s pikantním kořením [1] [2] .

Solyanka se vaří na masovém, houbovém nebo rybím vývaru . V kombinovaném masovém mišketu se používá několik druhů masa, drobů a uzenin a v houbovém žampionu se používají houby v jakékoli formě. Solyanka se často vaří v porcovaných keramických hrncích v troubě : vloží se do nich kousky masa a masných výrobků, ryby nebo houby smažené s cibulí , přidá se jemně nakrájená okurka , zalije se vývarem a přivede se k varu. Před podáváním dochutíme rajským protlakem , čerstvými rajčaty, zakysanou smetanou, bylinkami a vždy kapary , černými olivami nebo olivami.

Také v ruštině se „hodgepodge“ nazývá druhé jídlo, které se skládá z dušeného zelí a masných výrobků.

název

O správnosti názvu „selyanka“ ve vztahu k polévce nepanuje shoda. Ruský lingvista a spisovatel L. I. Skvorcov píše o tradiční povaze názvu „seljanka“ a nejednoznačnosti etymologie slova „hodgepodge“ [3] [4] , zároveň ruský historik, badatel a popularizátor tzv. vaření V. V. Pokhlebkin píše o nesprávnosti a zkomolení názvu selyanka a tvrdí, že jméno solyanka bylo zaznamenáno v Domostroy z roku 1547, zatímco výraz selyanka se vžil až v 19. století [5] a již na počátku 20. století. byl opět nahrazen termínem hodgepodge [3] [6] . „ Slovník Ruské akademie “ (1794) označil název solyanka jako hlavní variantu a varianta selyanka byla označena jako „ jednoduchá “ [7] .

V ruské kuchyni existuje i další pokrm zvaný soljanka , který se vyrábí z dušeného zelí s masem, rybou, kyselou okurkou nebo houbami [6] [8] .

Pokud vám v restauraci nebo jídelně nabídnou „solyanku“ (maso nebo rybu), pak vězte, že jde o zkomolené slovo „selyanka“ (od slova „ vesnice “, tedy venkovské jídlo). Historicky je to pravda: název vymysleli poddaní kuchaři nebo jejich páni, znamenalo: „farmářské jídlo“, „selský guláš“. Již více než sto let se však z našeho jazyka vytratilo slovo „sedlák“. A jazyk, který využil toho, že se takové polévky obvykle připravují dost slané , začal z jejich starého jména dělat nový „hodgepodge“. Myslím, že nemá cenu to nazývat „manglováním“ slova; je to jen nahrazení jednoho slova jiným.

Druhy

Základ hodgepodge je kyselo-slano-kořeněný díky přidání komponentů jako jsou okurky , olivy , kapary , citron , kvas , solené nebo nakládané houby [5] . Solyanka kombinuje složky zelné polévky ( zelí , zakysaná smetana ) a kyselé okurky ( kyselé okurky , nálev z okurek ) [5] .

Hodgepodges jsou tři druhy: maso, ryby a houby [5] .

Masové hodgepodges jsou smažené vařené maso různých druhů, hovězí na konzervě , uzené maso a klobásy. V rybích hodgepodges - vařené , solené, uzené červené ryby , jeseter . Ve všech hrbolcích je spousta koření : pepř , petržel a kopr .

Solyanka je připravena na zimu jako konzervy. V SSSR se konzervovaný hodgepodge vyráběl průmyslově.

Polévka Solyanka se stala oblíbeným pokrmem v Německé demokratické republice , byla považována za variaci známého německého Eintopfu [9] a nyní je považována za specialitu berlínské kuchyně . Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová doma s oblibou pojídá hodgepodge [10] .

Poznámky

1. ↑ Encyklopedie domova a rodiny, 2002 .
2. ↑ Velký výkladový slovník
3. ↑ 1 2 Skvortsov L. I. „Mluvíme rusky správně?“, 1. vyd. — M.: Poznání, 1980.
4. ↑ Skvortsov L. I. „Literární norma ve slovní zásobě a frazeologii“, M .: Nauka, 1983;
5. ↑ 1 2 3 4 V. V. Pokhlebkin, 2015 .
6. ↑ 1 2 Ozhegov S. I. , Shvedova N. Yu . Výkladový slovník ruského jazyka: 80 000 slov a frazeologických výrazů / Ruská akademie věd . Ústav ruského jazyka. V. V. Vinogradová . - 4. vyd., doplněno. - M. : Azbukovnik, 1999. - 944 s. — ISBN 5-89285-003-X .
7. ↑ Slovník Ruské akademie , díl 5 (R-T), 1794, s. 651.
8. ↑ Velký výkladový slovník ruského jazyka . - 1. vyd.: Petrohrad: Norint. S. A. Kuzněcov. 1998.
9. ↑ Der Tagesspiegel: Vegetariánský hodgepodge  (německy)
10. ↑ Deutsche Welle: Angela Merkelová preferuje hodgepodge, lečo a grilování

Literatura

• Pokhlebkin V.V. Solyanki (Ruská kuchyně, str. 27). Vesničané (Permyacká kuchyně, str. 276) // Národní kuchyně našich národů. - M . : Lehký a potravinářský průmysl, 1983. - 304 s.
• Kovalev V. M., Mogilny N. P. Solyanka // Ruská kuchyně: tradice a zvyky . - M . : Sovětské Rusko, 1990. - S.  124 -125. — 256 s.
• Velichko E. M. a další. Rolníci // Ruská lidová kuchyně. - M. : Kolos, 1992. - S. 131-133. — 303 s.
• Solyanka // Stručná encyklopedie domácnosti. Svazek 2. - M . : Velká sovětská encyklopedie, 1959. - S. 579-580. — 772 s.
• Solyanka // Kultura jídla. Encyklopedická referenční kniha / Ed. I. A. Čakhovský. — 3. vydání. - Mn. : " Běloruská encyklopedie pojmenovaná po Petru Brovkovi ", 1993. - S. 343. - 540 s. - ISBN 5-85700-122-6 .
• Pokhlebkin VV Solyanki // Kulinářský slovník. - M . : Nakladatelství "E", 2015. - S. 334-335. — 456 s. - 4000 výtisků.  — ISBN 978-5-699-75127-3 .
• Solyanka // Encyklopedie domova a rodiny . - M. : Olma-Press, 2002. - S. 341. - 670 s. — ISBN 5-224-03448-9 .