Sütterlinské písmo ( německy: Sütterlinschrift , [ˈzʏtɐliːnˌʃʁɪft] ) je poslední široce používaná forma proudu , německá gotická kurzíva .
V roce 1911 vytvořil grafik Ludwig Sütterlin na objednávku pruského ministerstva kultury moderní ručně psané písmo . Tento rukopis postupně nahradil stará kurzívní písma, která se vyvinula v 16. století . Slovo Sütterlin se dnes často používá k označení všech druhů starého německého rukopisu, ačkoli toto konkrétní písmo se vyučovalo pouze na všech školách v Německu od roku 1935 do roku 1941 .
Sütterlinovo písmo je založeno na starém německém rukopisu, jako je Fraktura nebo Schwabacher , německých písem, které se používaly ve stejné době. Obsahuje ligatury ff ( ff ), ſt ( ſ-t ), st ( st ), escet ß ( ſ-z nebo ſ-s ) a dlouhé s ( ſ ).
Pruské ministerstvo kultury potřebovalo moderní rukopis pro použití v kancelářské práci a výuce ve škole. Sütterlinské písmo bylo zavedeno v Prusku v roce 1915 a od roku 1920 začalo ve školách nahrazovat gotickou kurzívu (staré německé písmo) ( Kurrent ). V roce 1935 se Sütterlin oficiálně stal jediným německým rukopisem ve školách.
NSDAP zakázala gotické typy, včetně „Sütterlin“, v roce 1941 pod záminkou, že je „vynalezli Židé “. Přesto mnozí z těch, kteří se ve škole učili německy podle předválečných standardů, nadále používali Sütterlinovu kurzívu v běžném životě i v poválečném období. Sütterlinské písmo se na některých německých školách vyučovalo až do 70. let, ale již ne jako hlavní styl.
Pro většinu lidí mimo Německo, stejně jako pro mladší generaci Němců, je Sütterlinův typ téměř nečitelný, méně srozumitelný než dokonce tištěný zlomek. Pro svou originalitu se dá použít pro ruční psaní matematických symbolů, které se píší lámáním v tištěné podobě.
Němec | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Struktura jazyka |
| ||||||||
Šíření |
| ||||||||
Příběh | |||||||||
Odrůdy |
| ||||||||
Osobnosti | |||||||||
|
Evropská kurzívní písma | ||
---|---|---|
Starožitnost a středověk |
| |
Moderní |
|