Senpai (先輩 , lit. "soudruh stojící vpředu") a kouhai (後輩 ko :hai , lit. "soudruh stojící vzadu") jsou japonské termíny popisující neformální hierarchické mezilidské vztahy běžné v organizacích, kruzích, klubech, školách a podnicích v Japonsku . .
Senpai je obvykle osoba, která má více zkušeností v určité oblasti. Pokud jeden člověk dělá něco déle než druhý, pak je sempai . Kohai je opačný koncept: člověk, který je méně zkušený v nějaké oblasti povolání.
Člověk může být nazýván sempai , když je někdo ve vztahu k němu kouhai , a naopak. Vztahy tohoto typu se navazují od okamžiku, kdy člověk vstoupí do určité skupiny. Kouhai je zdvořilý k sempaiově senioritě a zkušenostem a oslovuje ho uctivým tónem. Slovo " senpai " se také používá jako nominální přípona , která se přidává ke jménu odpovídající osoby [1] .
Slovo „ sempai “ se v japonštině vztahuje na osobu, která je v určité oblasti zkušenější než volající, která obvykle pomůže, poradí nebo nabídne své přátelství nově příchozímu nebo jen méně zkušenému členovi společnosti, který je pak tzv. " kohai " jako projev vděčnosti, respektu nebo osobní loajality [1] [2] . Zároveň je sempai považován za přítele navrhovatele [1] [3] , ale obecně je tento vztah podobný vztahu opatrovníka a svěřence v západní kultuře, ale s tím rozdílem, že v Japonsku musí sempai a kohai práce/studium ve stejné organizaci [4] .
Vznik tohoto druhu postoje sahá až ke konfucianismu , souboru morálních a etických doktrín, které do Japonska přišly ze starověké Číny a přesahovaly různé aspekty japonské filozofie . Vztah sempai - kohai je typem vertikální hierarchie (např. rodič/dítě), která zdůrazňuje respekt k autoritě, řetězcům velení a také ke starším lidem. Byl vytvořen za účelem odstranění vnitřní konkurence a posílení organizace [2] [3] .
Postupem času tento mechanismus umožnil předávání zkušeností a moudrosti novým generacím a také rozšiřování znalostí na podporu umění učit. Umožňuje také rozvoj obohacující zkušenosti interakce mezi dvěma důležitými složkami společnosti, protože kouhai získává zkušenosti a moudrost od senpai , zatímco senpai se od kouhai učí novým zkušenostem a rozvíjí svůj smysl pro odpovědnost [5] [ 6] [7] .
Systém sempai - kohai existuje v japonské kultuře a v japonské společnosti od úsvitu impéria. Na jeho vývoj měly znatelný vliv tři faktory: konfucianismus pocházející z Číny, tradiční japonský systém rodinných vztahů a starověké občanské právo [8] .
Konfucianismus se do Japonska dostal z Číny zhruba mezi 6. a 9. stoletím, ale v Japonsku prošel významnou změnou, většinou sociálního přesvědčování, přeměnou v tzv. „ neokonfucianismus “. Oficiální doktrínou se stala za vlády šógunátu Tokugawa ( období Edo , od roku 1603 do roku 1867). Přikázání „věrnosti a zbožnosti synů“ jako pocta vůdci dominovalo japonskému každodennímu životu té doby. Úcta ke starším a úcta k předkům vyučovaná čínským konfuciánstvím byla Japonci dobře přijata a stala se součástí jejich každodenního života. Kromě toho, stejně jako jiné vlivy čínské kultury, si Japonci selektivně a vhodně „přivlastnili“ konfuciánský smysl pro „věrnost“ jako věrnost svému pánovi nebo císaři .
Koncept „domova“ ( čínsky 家) a rodinných vztahů, také řízených konfuciánskými kodexy chování, měl také obrovský dopad na ustavení vztahu sempai – kohai jako zásadního pro japonskou společnost. Podle tohoto konfuciánského systému má otec jako mužská hlava rodiny absolutní moc v rodině a nejstarší syn po jeho smrti dědí rodinný majetek a tuto moc. Podle kodexu má otec autoritu jako osoba, která získala nejvyšší úroveň vzdělání a jako osoba s nejvyšší etickou moudrostí. Vzhledem k tomu, že respekt k nadřízeným byl v japonské společnosti považován za „ctnost“, manželka a děti ho musely jako hlavu domu poslouchat. Kromě toho v pořadí dědictví po otci získali dědictví pouze dospělí synové, starší dcery ani nezletilé děti nic nedostaly [10] .
Posledním důležitým faktorem, který ovlivnil tento systém vztahů, bylo starověké občanské právo, kterým se od roku 1898 oficiálně začalo řídit Japonské impérium. Posílil pravidla seniority v japonské společnosti a posílil tradiční rodinný systém, přičemž jasně definoval hierarchii v něm. Tyto zákony byly oficiálně zrušeny do roku 1947, po kapitulaci Japonska po jeho porážce ve 2. světové válce (tedy s pádem absolutní monarchie [11] ), nicméně ideály jím stanovené byly zachovány i v dalších letech jako psychologický vliv na způsob myšlení Japonců [10] .
Jedním z hlavních míst, kde se vztah sempai - kohai uplatňuje v největší míře, je škola . Například pro studenty nižších a středních škol a zejména ve školních kroužcích a klubech jsou sempai středoškoláci, kterým mladší studenti projevují zvláštní respekt. Zejména ve sportovních klubech, kroužcích a oddílech se právě noví kohai věnují základním úkonům, jako je sběr míčků, úklid hřiště a péče o vybavení. Kromě toho dokonce občas perou svrchní oděvy sempaiů . Když mladší studenti zdraví sempai, ukloní se jim na znamení úcty [12] .
V případě neposlušnosti mají sempai právo použít sílu proti svému kouhai [13] . Hlavním důvodem tohoto chování je však to, že dobrým hráčem se může stát člen klubu pouze tehdy, když dostává příslušné pokyny od těch, kteří již hrát musí, a řídí se pokyny trenéra a kapitána, což je pro nováčka sempai . Stejně jako v klubech, postoje v japonských školách obecně závisí více na věku než na schopnostech studentů. Hierarchie ve vztahu sempai - kohai je podobná jako u učitele a studenta, protože učitel musí být respektován, včetně věku a zkušeností, a také nikdy nezpochybňovat správnost jeho jednání [14] .
Již na koleji však dochází k výrazným změnám v systému vztahů. Jelikož se spolužáci věkově téměř neliší, není systém sempai - kohai tak silný jako ve vztahu mezi středoškoláky a středoškoláky a je založen pouze na vzájemném respektu a zachování zdvořilosti v komunikaci. Ale bez ohledu na vzdělávací systém je mezi učiteli systém sempai - kohai založen na jejich akademické hodnosti a zkušenostech, tedy především na pracovních zkušenostech [14] .
V budo jsou sempai ti, kteří praktikují tento typ budo po delší dobu. Tento titul je relativní. Pokud je jedna osoba zkušenější než druhá v určitém druhu budo, pak bude sempai , zatímco méně zkušená osoba bude kouhai . V dojo bude tato hodnost získána okamžitě poté, co člověk začne praktikovat určitý druh bojového umění , a tento vztah se nezmění se změnou hodnosti v budo. Je možné, že kohai získá vyšší hodnost než sempai . V tomto případě bude pozice prvního v dojo vyšší než pozice druhého, ale stále zůstává kouhai , pouze s vyšší hodností [15] .
Senpai jsou také stále studenty v dojo, ale jsou studenty déle než jejich kouhai , proto se jim tak říká. Protože sempaiové vědí více o svém dojo a typu bojového umění, které praktikují, učí kouhai pravidlům, etiketě a chování [15] .
Během tréninku si mnoho kouhai stěžuje na své senpai , že jsou příliš panovační. Podle pravidel však senpai není velitelem pro kouhaie . Musí to být dobrý rádce. Ale zároveň by kohai měli naslouchat nejen sensei , ale také tomu, co je učí sempai [15] .
Pravidla pro hierarchii přednosti se odrážejí v japonštině. Pro jejich označení v lingvistice se používá výraz „ keigo “ ( Jap. 敬語, lit. „Uctivá slova“) (v ruštině se přijímá označení „formy zdvořilosti“). Toto je tradice pro japonský jazyk [16] . Spadá do tří kategorií, které se objevily v 50. letech: sonkeigo , kenjogo a teineigo [17] .
V prvním a druhém stylu existuje také specifická sada výrazů ( slovesa , podstatná jména nebo speciální předpony ), které vyjadřují typ jazyka. Dalším důležitým pravidlem, které se používá v jakémkoli hierarchickém vztahu a stylu řeči, je používání čestných přípon při oslovování . Senpai , když mluví se svým kouhai , používá příponu " -kun " za příjmením nebo křestním jménem, bez ohledu na pohlaví partnera. Kouhai , na druhé straně , používá příponu „ -senpai “ za svým příjmením nebo „ -san “ po svém, když mluví. Ve vzácných případech se používá přípona „ -sama “, která označuje nejvyšší úroveň respektu k partnerovi. Důvodem používání přípon „ -senpai “, „ -kun “ nebo „ -san “ je to, že kromě toho, že vztah sempai - kohai je založen na respektu, jsou obvykle vázáni přátelstvím a vzájemnou důvěrou [18] . Slovo sempai lze použít i jako zájmeno [19] .
V uměleckých dílech vydaných mimo Japonsko se vztah sempai - kohai ukazuje zřídka [20] . K vidění jsou například v románu Vycházející slunce , který v roce 1992 napsal spisovatel sci-fi Michael Crichton . Vypráví o vraždě Američanky v japonské společnosti v Los Angeles a její hlavní detektivové udržují tento typ vztahu, protože jedna z nich kdysi žila v Japonsku a naučila se některé zvyky japonské společnosti. V roce 1993 byl román zfilmován [21] .
Tyto termíny se také používají v prostředí otaku , často se objevují v anime a manga jako nedílná součást japonské kultury. Zamilovat se do sempai je v Japonsku docela běžné a to se odráží v převládání tohoto tématu v shojo manga a romantické literatuře . Protože v jiných jazycích pro tyto termíny neexistují uspokojivé analogy, jsou v oficiálních překladech často vynechávány a v neoficiálních ( fansub , scanlate ) se používají bez překladu jak jako samostatný termín, tak jako nominální přípona [22] .
| Japonské sociální aspekty a hodnoty | |
|---|---|
| Sociokulturní hodnoty |
|
| Estetika | |
| Volání povinnosti | |
| Lidé a vztahy |
|