Pýcha je pozitivně zabarvená emoce , odrážející pozitivní sebevědomí; sebeúcta , sebeúcta , sebeúcta. V přeneseném smyslu lze „hrdost“ nazvat důvodem takové sebeúcty (například „tento student je pýchou celého ústavu“ ).
Pojem „pýcha“ se blíží několika termínům, například: čest , marnivost , hrdost .
V křesťanství je pýcha považována za první hřích, který se objevil ve vesmíru. Tvrdí se, že pýcha je hlavním hříchem, hlavní příčinou všech ostatních hříchů.
Slovník V. Dahla tyto pojmy nerozlišuje. [jeden]
V. Vasilenko, „Stručný nábožensko-filosofický slovník“ (1996), poznamenává: „Východní asketismus identifikuje hrdost a hrdost, což se odráží v praxi ruského jazyka. V západní tradici se pýcha odlišuje od pýchy a vykládá se v morálně neutrálním nebo pozitivním smyslu – jako přirozený smysl pro sebeúctu, znalost vlastní hodnoty, jako tvořivá troufalost, jako vědomí přijetí Bohem .
V. Vasilenko také poznamenává, že ve starověkém myšlení je Pýcha (řecky hybris) „odvážnou cestou za hranicemi určenými osudem“ [2] . V Herodotovi říká perský Artaban Xerxovi : „Vidíš, že Bůh udeří blesky na živé tvory mimořádné velikosti a síly, snaží se je zničit, ale těch malých si nevšímá. Vidíte, jak vždy svým bleskem udeří do nejvyšších budov a stromů: vždyť Bůh rád pokoří vše, co je vynikající “ [3] .
V "Cesta z Petrohradu do Moskvy" je toto slovo synonymem arogance, pýchy, ješitnosti, to, že je stejného původu s pýchou, naznačuje slovo "běda", tedy "nahoru" (střed kapitola "Khotilov").
| Emocionální procesy | ||
|---|---|---|
| Základní emoce (podle K. Izarda) |
| |
| Emoce a pocity |
| |
| ovlivňuje | ||
| Nálady | ||