Seznam římských legií

Tento článek obsahuje seznam římských legií od konce republiky do rozpadu říše .

Legie rané říše

Popis armády

Legie rané říše byly vojenské jednotky vytvořené podél linií, které stanovil Gaius Marius . Každá legie sestávala z asi 5 000 bojových pěšáků , rozdělených do kohort , jezdecké kohorty (asi 300 jezdců) a asi 1 500 nebojujících pěšáků (dopravců, doprovodů). Legie byly také vyzbrojeny obléhacími a vrhacími zbraněmi. Svobodní lidé sloužili jako bojoví vojáci (ale nutně občané s latinským nebo římským občanstvím), zatímco svobodní i otroci mohli sloužit jako nebojoví vojáci . Také vojákům a důstojníkům bylo dovoleno mít otroky.

Standardně byly použity vyřezávané zlacené figury orlů sedících na vysokých žerdích , dále vyobrazení orlů, čísel nebo emblémů legií na speciálních vlajkách upevněných na křížové žerdi a zdobených odznaky s emblémy legií. Ztráta standardů byla považována za nesmazatelnou ostudu.

Tyto legie tvořili dobře vycvičení vojáci s životností 25 let. Legie byly umístěny ve stálých táborech umístěných v císařských provinciích Římské říše, kde sloužily, vykonávaly strážní a policejní a často i stavební funkce. V případě potřeby mohly být legie rychle přemístěny do jakéhokoli bodu provincie i říše a také se mohly stát součástí armády tvořené vrchním velitelem pro konkrétní kampaň.

Na rozdíl od republikánské tradice, pod Principate , legie nebyly nikdy umístěné v Itálii sám . Jedinou vojenskou formací, která byla trvale v Itálii, byla Císařova pretoriánská garda .

V praxi byly legie nejčastěji umístěny blíže k hranicím říše, aby chránily provincie před vnější invazí. Vrchním velitelem všech legií byl císař , který měl neomezené říše . Měl také na starosti jmenování legátů legií a velitelů armád, kterým byla přidělena omezená říše (na legii, respektive na armádu). Omezená říše mohla být omezena nejen počtem vojáků, ale také geografickými limity (například na konkrétní provincii).

Seznam legií

Až do doby císařství byly legie tvořeny z majetných částí obyvatelstva na příkaz Senátu pro jedno nebo více tažení. Po skončení kampaní se rozpadli. Doplňování stávajících legií po značných ztrátách bylo praktikováno jen zřídka. Bylo jednodušší ho rozpustit a vytvořit nový. Legie tedy nebyly stálými bojovými jednotkami. Legionáři po rozpuštění mohli být povoláni do jiné legie, pokud v té době nějaká vznikla. Po reformách Gaia Mariuse se legie staly odolnějšími bojovými jednotkami a armáda jako celek byla profesionální, protože se nyní rekrutovala z chudých, sloužila za peníze a v době míru se nerozpadla. Pod ním obdržely legie první orly . V důsledku těchto reforem bylo formování legií někdy prováděno proti vůli Senátu. Odmítnutí velitele rozpustit své legie se stalo běžným jevem. Legie se staly páteří moci nikoli Senátu, ale jejich generálů. Počínaje povstáním Sully byl Řím na půl století ponořen do občanských válek . Během doby prvního triumvirátu se mezi generály rozšířila praxe přidělování čísel jejich legiím. Některé legie také dostaly zvláštní jména, ale tato praxe byla nakonec vyřešena po smrti Octaviana Augusta . Navíc se často měnila jména. Aby upevnil svou moc, snažil se každý velitel rozpustit nepřátelské legie a vytvořit z nich vlastní nebo je v plné síle nalákat na svou stranu. Po rozpadu prvního triumvirátu se Caesarovi podařilo porazit své protivníky a jeho legie se staly základem budoucí armády principátu .

Po Caesarově zavraždění mnoho z jeho legií znovu vytvořili Antony , Octavian a Lepidus , kteří později vytvořili druhý triumvirát . Některé Caesarovy legie, jimi vytvořené z poražených Pompeiových jednotek , podporovaly republikánské vůdce Bruta a Cassia . Po vítězství triumvirátu a jeho zhroucení většina legií podporovala Antonia, jeho hlavní protivník Octavian musel vytvořit nové. Podařilo se mu od Antonia vylákat část Caesarových legií. Sám Antonius ke konci války také naverboval mnoho legií, nikoli však z římských občanů, ale z Helénů a obyvatel východních provincií, a jedna legie byla vytvořena ze zbytků armády Deiotarus . Lepidus, Sextus Pompeius , Brutus a Cassius měli své vlastní legie. Poté, co Octavian porazil síly svých protivníků, udržel si své vlastní legie a mnoho Caesarových legií, které k němu nakonec přeběhly. Zachovala se také jedna z legií vytvořených Lepidem ( III. z Kyrenaiky ) a Antoniem ( IV. ze Skythie ). Protože Octavian i Caesar měli legie s takovými čísly, některá čísla se opakovala. Jiné legie byly rozpuštěny, ale legionáři, kteří je vytvořili, byli zařazeni do jiných vojenských formací. Většina občanů Říma, kteří sloužili v rozpuštěných jednotkách, nahradila nedostatek bývalých Caesarových legií, především X , XIII a XIV . Vypadalo to na sjednocení neúplných legií, proto se těmto legiím začalo říkat Twin ( Gemina ). Ze zbytku válečníků byly vytvořeny nové legie ( XX a XXI ). Osoby, které nebyly římskými občany, zaplnily oddíly auxilia . Zachována byla i Deiotarovská legie , která obdržela číslo XXII.

Do konce roku 31 př. nl (počátek principátu) zůstalo v Římě 28 legií: od I do XXII a několik opakujících se čísel. Takže byly 3 třetí legie a 2 čtvrtá, pátá, šestá a desátá. Během následujících téměř 200 let celkový počet legií kolísal od 25 do 31 a vždy se vrátil na 28.

V roce 9 nl byly XVII , XVIII a XIX legie zničeny během bitvy o Teutoburský les . V době Augustovy smrti zůstalo legií 25. Za vlády Caliguly (nebo Claudia ) byly vytvořeny další 2 legie - XV Original a XXII Original . Jejich počet pravděpodobně naznačuje jejich vytvoření rozdělením příslušných legií. Další legii vytvořil Nero  - I z Itálie a je jich opět 28.

Po Neronově smrti vypukla nová občanská válka . V průběhu svých 2 legií vznikla Galba ( VII, která se později stala "Double" a I Auxiliary ) a 1 legie  - Macro . Po zavraždění posledně jmenovaného byla jeho legie rozpuštěna. Počet legií však 30 dlouho nevydržel. Během povstání Civilis byly zničeny nejméně 2 legie (XV Firstborn a V Larks ) a další 3 se poskvrnily hanebnou kapitulací barbarům. Většina z nich navíc během války podporovala nepřítele nového císaře Vespasiana  - Vitellia . Jednu z nich připojil Vespasian k jedné z legií Galby a další dvě byly reorganizovány na dvě nové legie . Ve stejné době vznikla další legie ( II Auxiliary ) z námořníků po vzoru legie Galba. Legií se opět stalo 28.

Za vlády Domitiana byla jedna legie vytvořena a jedna zničena Dáky .

Pro svou druhou válku s Dáky císař Trajan opět zvýšil celkový počet legií na 30. Avšak již za vlády dalšího císaře ( Hadriana ) byly dvě legie ztraceny: XXII. Deiotarov byl zničen během dalšího židovského povstání , IX . Španělé  - poraženi Piktové .

V druhé polovině 2. století se zahraničněpolitická situace vážně zkomplikovala. Od této chvíle začíná počet legií nenávratně narůstat. To bylo pravděpodobně časem vykompenzováno postupným omezováním pomocných jednotek v římské armádě. Takže za Marca Aurelia byly naverbovány 2 legie k účasti v markomanské válce ( II . a III . italská). Za Septimia Severa byli 3 další ( I , II a III Parthové) naverbováni k účasti v Parthské válce . Jedna z těchto legií ( II. Parthská ) byla poprvé v historii knížectví umístěna v Itálii . Po potlačení dynastie Severianů v roce 235 vypukla velká krize , která skončila degenerací říše z principátu na nadvládu .

Rozdělení legií podle císařských provincií

Níže uvedená tabulka ukazuje v abecedním pořadí pohraniční území s legiemi, které je střeží. Tabulka pokrývá období od Augustovy smrti do konce principátu, tedy do začátku Diokleciánových vojenských reforem . Klíčové milníky pro odpočítávání jsou:

• 14. rok (smrt Augusta)
• 67 let (konec vlády Julia-Claudiana ),
• 96 (konec vlády Flaviovců ),
• 117 (smrt Traiana ),
• 212 (smrt Septimia Severa ),
• 284 (začátek vojenské reformy).

Legie pozdní říše

Popis armády

Po reformách Diokleciána a Konstantina byly legie rozděleny do dvou typů - pravidelné jednotky a limitani .

Základ armády tvořily pravidelné jednotky, sídlící hluboko v týlu říše a mající schopnost rychle pochodovat na jakýkoli její konec. Skládali se z dobře vycvičených vojáků a velmi se podobali legiím raného impéria, ale měli modernější zbraně, obléhací a vrhací stroje. Legie měla méně pěchoty a více jezdců.

Tyto legie byly rozděleny do čtyř typů:

• Scholas ( lat.  Scholae ) - osobní stráž císaře, vytvořená na základě pretoriánů, rozpuštěných Konstantinem I.
• Palatines ( lat.  Palatinae ) jsou elitní jednotky, jakési strážní jednotky, pod přímým velením císaře. Prototyp budoucích paladinů . Název pochází z lat.  palatium  - palác.
• Comitat ( lat.  Comitatensis ) - pravidelné jednotky. Základ armády, kterou z větší části tvořily legie vzniklé v období raného císařství.
• Pseudocomitat ( lat.  Pseudocomitatensis ) - limitans, dočasně (po dobu tažení nebo tažení), přidělení armádě a plnící úkoly na stejné úrovni jako běžná vojska i pomocné úkoly.

Druhá největší část římské armády - limitani ( lat.  Limitanei ) - legie obsluhující pohraniční stavby - limes ( lat.  limes ), zaměstnané ve svých budovách a tábořících v nich. Hlavním úkolem takových legií bylo chránit hranice říše před vnějšími zásahy a držet nepřítele, dokud se hlavní síly nepřiblíží z týlu. Byli lehčí ozbrojení a méně vycvičení než běžná armáda, často využívaní pro stavební práce, represivní a policejní operace v oblasti nasazení. Základem těchto legií byla pěchota. Ve svém složení prakticky neměly kavalérii a obléhací stroje.

Samostatným typem pohraničních jednotek byly pobřežní obranné legie (legiones riparienses), které znovu zformoval nebo ze starých částí přetvořil císař Dioklecián (284-305). Počtem vojenského personálu (5500 osob) byly na tom téměř stejně dobře jako bývalé císařské legie [2] . Hlavní síly pobřežních jednotek byly umístěny na dunajské hranici, v provinciích Moesia II a Skythia. Divize a velitelství I. italské legie byly v Novae a Sexaginta Prista, II. herkulovské legie (po roce 284) - v Troesmis a Axiupoli. Vědci se domnívají, že obě části měly zvláštní organizační strukturu: jejich specializací byla pobřežní obrana. Každé legii velel praefectus legionis a v čele jednotek, které obsadily jim přidělené úseky hranice, byli prefekti pobřeží (praefectus ripae). Prefekt legie byl podřízen 10 pěším kohortám. Kohorty interagovaly se čtrnácti pomocnými oddíly jezdců (cunei equitum), rozptýlenými od Sucidavy po Appiaria, a také s flotilou lehkých říčních lodí (musculorum Scythiorum et classis), jejichž základna byla v Plateipegia. Ve skutečnosti byly pobřežní obranné legie (legiones riparienses) operační formace heterogenních sil určené k plnění složitých bojových úkolů v pobřežní zóně [2] .

Seznam legií

Níže jsou uvedeny legie vytvořené po roce 250 a zmíněné v písemných pramenech pozdní říše. S největší pravděpodobností bylo legií více. Hlavním dokumentem, který je zdrojem znalostí o těchto legiích, je Notitia Dignitatum („Seznam úředníků“), pocházející z přelomu 4. a 5. století. V tabulce je také uveden typ legie. Téměř všechny legie rané říše, které do této doby nadále existovaly, přešly do kategorie výborů. Malá část - v kategorii pseudokomitů, ačkoli plnili funkce limitanů.

Poznámky

1. ↑ Katalog římských legií . Datum přístupu: 7. ledna 2008. Archivováno z originálu 11. prosince 2007. (neurčitý)
2. ↑ 1 2 Vus O. V. Mobilní seskupení římského vojska na Taurici na konci 3. - 5. stol. n. E. . cyberleninka.ru (2016). Získáno 3. srpna 2019. Archivováno z originálu dne 3. srpna 2019. (neurčitý)

Literatura

• Notitia Dignitatum
• Oxfordský klasický slovník
• Keppie, Lawrence. The Making of the Roman Army, 1984
• Mommsen T. Římské dějiny.
• Vus O.V.  Mobilní seskupení římské armády na Taurice na konci 3.-5. n. E. // MAIASK. - 2016. - Vydání. 8. - S. 357-376.

Odkazy

• Římská sláva. Starověké válčení  (anglicky)
• X Legio
• Seznam legií na livius.org 

římské legie

I Pomocná legie I arménská legie I Německá legie Já Jupiterova legie I Isaurská střelecká legie I Italská legie I Legion Liberator Macra Já Maximian Legie I legie Minervy I Parthská legie II pomocná legie II arménská legie II srpnová legie II Spolehlivá Flaviovská legie II Flavian Statečná legie II Herkulova legie II Isaurská legie II italské legie II Parthská legie II Fearless Trajan Legion III srpnová legie III kyrenaská legie III Diokleciánská legie III galská legie III Isaurská legie III italské legie III Parthská legie IV Šťastná Flaviovská legie IV makedonské legie IV Skythská legie V Legion Skylarks V Jupiter legie V. Makedonské legie V Parthská legie VI Železná legie VI. legie Herkulova VI Španělská legie VI Vítězná legie VII Claudiánská legie VII Duální legie VIII srpnová legie IX španělské legie X Legion Riders X Strait Guard Legion X Dual Legion XI Claudiánská legie XII Blesková legie XIII Duální legie XIV Duální legie XV Apollo legie XV Prvotní legie XVI. Odolná flaviovská legie XVI. galská legie XVII legie XVIII legie XIX legie XX Vítězná legie Valerijev XXI Rychlá legie XXII. deiotarovská legie XXII Prvotní legie XXX Vítězná ulpianská legie