Fluorid beryllitý
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 20. února 2022; kontroly vyžadují 5 úprav .| fluorid beryllitý | |
|---|---|
| Všeobecné | |
| Systematický název |
fluorid beryllitý |
| Zkratky | Bezbarvá hygroskopická skelná hmota |
| Tradiční jména | Fluorid beryllitý |
| Chem. vzorec | BeF2 _ |
| Fyzikální vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 47,01 g/ mol |
| Hustota | 1,986 g/cm³ |
| Tepelné vlastnosti | |
| Teplota | |
| • tání | 554 °C |
| • varu | 1169 °C |
| Mol. tepelná kapacita | 51,84 J/(mol K) |
| Entalpie | |
| • vzdělávání | -1027 kJ/mol |
| Chemické vlastnosti | |
| Rozpustnost | |
| • ve vodě | 84,6 25 g/100 ml |
| • v ethanolu | špatně rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalická struktura | trigonální, typ α-křemen |
| Klasifikace | |
| Reg. Číslo CAS | 7787-49-7 |
| PubChem | 24589 |
| Reg. číslo EINECS | 232-118-5 |
| ÚSMĚVY | [Be+2].[F-].[F-] |
| InChI | InChI=1S/Be.2FH/h;2*1H/q+2;;/p-2JZKFIPKXQBZXMW-UHFFFAOYSA-L |
| RTECS | DS2800000 |
| CHEBI | 49499 |
| ChemSpider | 22992 |
| Bezpečnost | |
| Toxicita | Jedovatý |
| Ikony ECB | |
| NFPA 704 |
0
3
0 |
| Údaje jsou založeny na standardních podmínkách (25 °C, 100 kPa), pokud není uvedeno jinak. | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Fluorid berylnatý je binární anorganická chemická sloučenina berylia a fluoru , chemický vzorec BeF 2 , berylliová sůl kyseliny fluorovodíkové . Je toxický a karcinogenní , stejně jako všechny sloučeniny berylia. Vstup prachu obsahujícího halogenidy , oxid a další sloučeniny berylia do plic způsobuje berylliózu .
Bezbarvé krystaly nebo skelná hmota. Dobře se rozpouští ve vodě při pokojové teplotě. Hydrolyzuje v horké vodě. Špatně rozpustný v ethanolu . Tvoří krystalické hydráty .
Získání
Syntéza z prvků:
.
Působením plynného fluorovodíku na oxid , hydroxid nebo uhličitan beryllitý :
.![{\displaystyle {\ce {BeO{}+2HF->[220~{\ce {^{o}C}}]BeF2{}+H2O;}}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/e6930dabdee8283079038899ba83b94d8c2f4a9e)
Působení fluoru na oxid berylnatý:
.![{\displaystyle {\ce {2BeO{}+2F2->[400~{\ce {^{o}C))]2BeF2{}+O2))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/0ba8f9923ab5a5921e88a20d950d1a60f02fee9a)
V průmyslu se fluorid berylnatý získává z kontaminovaného hydroxidu beryllitého, získaného při zpracování rud beryllia, jeho úpravou hydrofluoridem amonným za získání tetrafluorberylátu amonného :
.![{\displaystyle {\ce {Be(OH)2 + 2 (NH4)HF2 -> (NH4)2[BeF4] + 2 H2O))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/18d33dc4305616c98b70c1a5dfd99beda840d2e7)
Iont fluoridu beryllitého je stabilní a výsledný roztok tetrafluorberylátu amonného se čistí vysrážením různých nečistot z něj ve formě hydroxidů kovů, které se pak rozkládají zahříváním:
.
![{\displaystyle {\ce {(NH4)2[BeF4]{}->[800-1100~{\ce {^{o}C))]BeF2{}+2NH4F))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/fb7fcdb14491b2e99a30bc96f39264155cdb7f57)
Fyzikální vlastnosti
Fluorid berylnatý tvoří bezbarvé hygroskopické krystaly hexagonální soustavy , mřížka typu α- křemen s parametry a = 0,4750 nm, c = 0,5186 nm, Z = 3.
Je známá také tetragonální modifikace s parametry buňky a = 0,660 nm, c = 0,674 nm, Z = 8.
Tavenina fluoridu berylnatého je viskózní kapalina s nízkou elektrickou vodivostí [1] . Při tuhnutí taveniny tvoří sklovitou hmotu [1] .
Chemické vlastnosti
Vodné roztoky jsou kyselé kvůli hydrolýze kationtů :
.
Bezvodý fluorid berylnatý se získává zahříváním krystalického hydrátu v proudu fluorovodíku:
.![{\displaystyle {\ce {BeF2.H2O->[150~{\ce {^{o}C}}]BeF2{}+H2O}}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/6891128651139cb3485f5238e0e78ec3ccb4c157)
Když se krystalický hydrát zahřívá na vzduchu, tvoří se oxyfluorid beryllitý :
.![{\displaystyle {\ce {2BeF2.H2O->[{\ce {t~^{o}C))]Be2OF2{}+2HF))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/e3e77e8abe86f67bf9d0c64acba673e40f9263a4)
Při varu se rozkládá ve vodných roztocích:
.![{\displaystyle {\ce {BeF2{}+2H2O->[100~{\ce {^{o))}{\ce {C))]Be(OH)2v))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/e22fe18b0e838288ebf0fe442a3775166bf769d6)
Rozkládá se v silných koncentrovaných kyselinách, jako je kyselina sírová za vzniku síranu berylnatého a fluorovodíku :
.
Reaguje s alkáliemi různě v závislosti na koncentraci za vzniku hydroxidu berylnatého nebo berylátu alkalického kovu , například s hydroxidem sodným :
.
![{\displaystyle {\ce {BeF2 + 4 NaOH -> Na2[Be(OH)4] + 2 NaF))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/05c63c9a113d1bf656441ae89956c6dfa798c61c)
S fluoridy alkalických kovů a amonných tvoří komplexní sloučeniny - tetrafluorberyláty , z nichž tetrafluorberylát sodný je ve vodě málo rozpustný:
.![{\displaystyle {\ce {BeF2 + 2 NaF -> Na2[BeF4] v))}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/35e668860794109a272df7ea139e6750d854490b)
V průmyslu se kovové berylium získává kovovou tepelnou redukcí kovovým hořčíkem v grafitovém kelímku :
.![{\displaystyle {\ce {BeF2{}+Mg->[700~{\ce {^{o}C}}]Be{}+MgF2}}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/07b4210dfa12e6875106843771b0bc8b4661e4bc)
Aplikace
- Při výrobě kovového berylia.
- Součást speciálních brýlí .
- Relativně nízkotající (bod tání 360-459 °C) směs s fluoridem lithným se používá jako chladivo a rozpouštědlo pro tetrafluorid uranu v jaderných reaktorech s roztavenou solí [1] .
- V biochemii , hlavně v krystalografii bílkovin , jako náhrada za fosfáty . ADP a fluorid berylnatý mají afinitu k místům ATP a schopnost inhibovat působení proteinů, což umožňuje proteinům krystalizovat ve vázaném stavu [2] [3] .
Toxicita
Fluorid berylnatý, stejně jako všechny sloučeniny berylia, je jedovatý. Přítomnost fluoru ve sloučenině dále zvyšuje toxicitu sloučeniny [4] .
LD50 pro myši je přibližně 100 mg/kg perorálně a přibližně 1,8 mg/ kg intravenózně .
Poznámky
- ↑ 1 2 3 Matyasova V. E., Kotsar M. L., Alekberov Z. M. (JSC VNIIKhT, Moskva). Fluorid berylnatý je výchozí surovinou pro výrobu kovového berylia a složek solného složení jaderných reaktorů. . Získáno 20. února 2022. Archivováno z originálu dne 20. února 2022.
- ↑ Reiko Kagawa; Martin G. Montgomery; Kerstin Braig; Andrew GW Leslie; John E. Walker (2004). „Struktura hovězí F1-ATPázy inhibovaná ADP a fluoridem berylnatým“ . EMBO Journal . 23 (5): 2734-2744. doi : 10.1038/sj.emboj.7600293 . PMC 514953 . PMID 15229653 .
- ↑ Bigay J., Deterre P., Pfister C., Chabre M. (1987). „Fluoridové komplexy hliníku nebo berylia působí na G-proteiny jako reverzibilně vázané analogy gama fosfátu GTP“ . EMBO Journal . 6 (10): 2907-2913. DOI : 10.1002/j.1460-2075.1987.tb02594.x . PMC 553725 . PMID 2826123 .
- ↑ Fluorid v pitné vodě: Vědecký přehled norem EPA : [ eng. ] . - The National Academies Press, 2006. - S. 51-52. - ISBN 978-0-309-10128-8 . - doi : 10.17226/11571 .
| Sloučeniny berylia | |
|---|---|
| Hlinitan beryllitý (BeAl 2 O 4 ) Octan berylnatý ( Be( CH3COO) 2 ) borid beryllitý (BeB 2 ) Berylium bromid (BeBr 2 ) Berylium hydrid (BeH 2 ) hydrogenuhličitan beryllitý (Be( HCO3 ) 2 ) Hydroxid beryllitý (Be(OH) 2 ) Berylium hydrogenorthofosforečnan (BeHPO 4 ) Dihydroorthofosforečnan beryllitý (Be ( H 2 PO 4 ) 2 Dimethylberylium (Be( CH3 ) 2 ) jodid beryllitý ( BeI2 ) Karbid beryllia (Be 2 C) Uhličitan beryllitý (BeCO 3 ) Dusičnan berylnatý ( Be(NO 3 ) 2 nitrid beryllitý (Be 3 N 2 ) Oxalát beryllitý (BeC 2 O 4 ) Oxid beryllitý (BeO) Oxid-hexaacetát beryllitý (Be 4 O (CH 3 COO) 6 ) Oxid-hexaformiát beryllitý ( Be4O (HCOO) 6 ) Berylium ortokřemičitan (Be 2 SiO 4 ) Peroxid beryllia (BeO 2 ) Chloristan beryllitý (Be ( ClO 4 ) 2 Selenan beryllitý (BeSeO 4 ) Selenid beryllium (BeSe) Berylium silicid (Be 2 Si) Síran berylnatý (BeSO 4 ) Berylium sulfid (BeS) Berylium siřičitan (BeSO 3 ) Tellurid beryllium (BeTe) Tetrafluorberylát amonný (NH 4 ) 2 [BeF 4 ]) Tetrafluoroberylát draselný K 2 [BeF 4 ]) Lithiumtetrafluoroberyllát Li 2 [BeF 4 ]) Tetrafluoroberylát sodný Na2 [ BeF4 ] ) fosforečnan beryllitý (Be 3 (PO 4 ) 2 ) Fluorid beryllitý ( BeF2 ) Chlorid beryllitý (BeCl 2 ) Berylium citrát (BeC 6 H 6 O 7 ) | |