Gagauzsko

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 23. října 2022; kontroly vyžadují 5 úprav .
Gagauzsko
Moderní vlastní jméno kajka Gagauzlar
Číslo a rozsah
Celkem: asi 250 tisíc lidí.

 Moldavsko :
126 010 (sčítání 2014) [1]

 Ukrajina :
31 923 (sčítání v roce 2001) [3]

 Rusko :
13 690 (sčítání lidu v roce 2010) [4]

 Turecko :
15 000 (odhad) [5] Řecko :3 000 (odhad) [5] Rumunsko :1 500 (odhad) Bulharsko :3 000 (odhad)
 

 

 

 Kazachstán :
493 (sčítání lidu v roce 2009)
Popis
Jazyk Gagauzsko
Náboženství pravoslaví
Obsažen v Turkické národy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Gagauze ( Gag. Gagauzlar ) je turkický národ, který se historicky zformoval na Balkánském poloostrově. Moderní území kompaktního sídla Gagauzů je soustředěno především v Besarábii (jižně od Moldavska a v Oděské oblasti na Ukrajině ). Malý počet žije také v Bulharsku , Řecku , Rumunsku a dalších zemích. Celkový počet moderních Gagauzů je asi 250 tisíc lidí. Náboženství - pravoslaví . V rámci Moldavska existuje autonomní územní celek Gagauzia s hlavním městem ve městě Comrat.

Původ

Existuje mnoho různých hypotéz o původu Gagauzů:

Je velmi pravděpodobné, že všechny výše uvedené skupiny se podílely na etnogenezi Gagauzů [6] .

Genetický původ

Poslední studie genetické složky, provedená s Gagauzy z různých osad, neobjasnila otázku jejich původu. Vědci poznamenali, že geneticky jsou Gagauzové extrémně heterogenní. V jednom vzorku měli Gagauzové balkánské kořeny, v jiných turkické (Seljuk) [9] [10] . To je také patrné na vnějších fyzických rysech Gagauzů. Gagauzové patří do Y-DNA haploskupin: I2 (23,6 %), R1a (19,1 %), G (13,5 %), R1b (12,4 %), E1b1b1a (11,1 %), J2 (5,6 %) a N (2,2 % ) ). Fylogenetická analýza Y-DNA ukazuje na největší příbuznost Gagauzů s Bulhary a dalšími balkánskými národy. Podrobné studium haplotypů odhalilo některé souvislosti mezi gagauzskou a tureckou větví, což dává určité potvrzení seldžucké [9] hypotézy.

Jazykové rysy

Je logické předpokládat, že turkický jazyk a křesťanské náboženství byly sjednocujícími faktory při formování Gagauzů jako národa, které je odlišovaly od zbytku obyvatel Balkánu . Autoři studie také předložili hypotézu, že turkický jazyk je výpůjčka a předci Gagauzů jsou původní obyvatelé Balkánu [10] .

Historie

Vzhledem k tomu, že dnes nebyly nalezeny žádné historické dokumenty z 19. století, kde by bylo uvedeno jméno Gagauzů, je historie Gagauzů stále předmětem sporů mezi historiky. Níže jsou uvedeny hlavní předpoklady:

XIII století (1259-1320) - období christianizace předků Gagauzů na Balkánském poloostrově , což se ukázalo jako možné především díky mnohaleté misijní činnosti legendární Sarah Saltyk , která v různých balkánských legendách je ztotožňován s takovými křesťanskými svatými jako sv. Jiří , sv. Eliáš , sv. Mikuláš , svatý Simeon , svatý Naum nebo svatý Spyridon .

XIV století (1320-1347) - předci Gagauzů byli v nezávislém bulharském knížectví Karvun pod vedením turkicky mluvícího křesťana kypčackého původu Balyk Bey. Karvunská země (Karvunum Terra) se nacházela na severovýchodě dnešního Bulharska s centrem města Karvuna .

XIV století (1347-1400) - Gagauz v nezávislém bulharském knížectví Dobrudžan pod vedením Dobricha (syna Balyka) a po něm od roku 1386 Ivanka (syna Dobricha). Dobrudža  je nyní geografickou oblastí severovýchodního Bulharska a jihovýchodního Rumunska.

XIV-XIX století (1400-1812) - Gagauzské uvnitř Osmanské říše , ve stejné Dobrudži, jejíž území je zmíněno v osmanských historických dokumentech pod názvem Uz Eyaleti, což v překladu do ruštiny znamená „jejich vlast nebo jejich rodina. "

Podle statistiky obyvatelstva v Osmanské říši z roku 1597 žili ve Varně :

Protože podle těchto statistik mezi národy žijícími ve Varně v roce 1597 nejsou žádní Bulhaři, vyplývá z toho, že Bulhaři začali osidlovat Varnu relativně nedávno. Dalším závěrem je, že titulárními obyvateli města Varna byli Gagauzové, protože pouze Gagauzové jsou turkicky mluvící křesťané na Balkánském poloostrově.

Koncem 18. a počátkem 19. století v důsledku slábnutí Osmanské říše skutečně upadlo území Balkánského poloostrova do anarchie . Toto období je v dějinách Balkánu známé jako kardžalismus, podle kardžalských gangů , které terorizovaly národy Balkánského poloostrova. V souvislosti s tímto fenoménem a také vzhledem k tomu, že na Balkáně po mnoho let probíhala válka mezi Ruskou a Osmanskou říší a Rusko nabízelo příznivé životní podmínky v Besarábii , část rolníků , včetně části gagauzského obyvatelstva , emigroval z území balkánských poloostrovů na území Besarábie.

Hlavní část Gagauzů, kteří neemigrovali do Besarábie, byla později rozdělena v hranicích historické Dobrudže mezi Rumunsko a Bulharsko a byla postupně asimilována na Rumuny a Bulhary .

XIX-XX století (1812-1917) - Gagauz, který emigroval do Ruské říše na území Besarábie.

XX století:

V srpnu 1940 byla z Moldavské ASSR vytvořena Moldavská sovětská socialistická republika (MSSR). Většina Gagauzů byla na jeho území

Gagauz v XIX-XX století.

Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona , vydaný koncem 19. – začátkem 20. století, nazývá Gagauzské Turkifikované Bulhary a poznamenává, že „jsou pravoslavní, ale ve dnech chrámových svátků provádějí kurbany – jakési pohanské oběti“ [8 ] . ESBE popisuje etnické složení obyvatel bulharského města Varna :

Varna je jedním z pobřežních měst v Bulharsku, kde žije mnoho Řeků; ti druzí tvoří více než ⅓ z celkového počtu obyvatel města a řadí se mezi ně tzv. Gagauzové, potomci starých Kumánů, kteří vyznávají pravoslaví, ale mluví turecky [11] .

Po porážce Osmanské říše ve válce s Ruskem v letech 1877-1878 dostalo Bulharsko právo správní autonomie v rámci Osmanské říše.

Statistiky obyvatel Gagauzů ve městě Varna a jeho okolí do roku 1878:

Statistiky obyvatel Gagauzů v Varně po roce 1878 (Gradeshlievova statistika):

Podle sčítání lidu z roku 1897 v provincii Bessarabian tvořili Gagauzové 2,9 % populace [12] .

V roce 1990 byla v místech kompaktního sídla Gagauzů na území Besarábie vyhlášena Gagauzská republika , která byla o čtyři roky později pokojně znovu integrována. 23. prosince 1994 byla v rámci Moldavska vytvořena autonomie - autonomní územní formace Gagauzia [13] .

Jazyk

Gagauzský jazyk patří do oguzské podskupiny jihozápadní větve turkických jazyků . Gagauzský jazyk má dva dialekty – Chadyrlung-Komrat (centrální) a Vulcanesti (jižní).

Až do poloviny 20. století zůstal gagauzský jazyk nespisovný. Dne 30. července 1957 bylo výnosem prezidia Nejvyššího sovětu Moldavské SSR zavedeno psaní pro jazyk gagauzština na základě ruské grafiky [14] . Vyšly slovníky, školní učebnice, knihy: „Legendary easy“ (Stezka legend, 1974 ), „Uzun kervan“ (Dlouhá karavana, 1985 ), „Zhanavar yortulary“ (Vlčí prázdniny, 1990 ) a mnoho dalších. V současné době se oficiálně používá abeceda založená na latince.

Kultura

Oblečení

Na konci 19. století ženy nosily plátěnou košili, šaty bez rukávů se zástěrou, přes tenký bílý šátek (móda) velký černý šátek (chomber). V zimě se nosily šaty s rukávy, vlněná bunda a kožešinová bunda bez rukávů. Povinné náušnice, náramky, korálky včetně náhrdelníku ze zlatých mincí (výtah). Pánský oděv: košile, široké soukenné kalhoty, široký červený pásek ( šerpa ), klobouk - v létě, astrachánská kožešinová čepice (kalpak) - v zimě. Mezi pastevci byla obyčejná košile kombinována s kalhotami z ovčí kůže (meshin) s kožešinou uvnitř; kožešinová bunda bez rukávů a krátká bunda z ovčí kůže (kyurk), někdy zdobená červeným nebo zeleným prošíváním.

Národní kuchyně

Důležité místo ve stravě zaujímal chléb z nekynutého a kynutého těsta. Chlebové koláče jsou považovány za jeden ze starověkých chlebových výrobků. Koláče (karmyarik) byly vyrobeny z kynutého těsta, uvnitř kterého byl sýr, zelí, tvaroh, smažené na oleji. Oblíbené byly také listové koláče z nekynutého těsta plněné sýrem a tvarohem ( pidä/pide , kivirma, plaçinta , kirdä) [15] .

Z masitých jídel vyniká kaurma - smažené jehněčí nebo vepřové maso s droby, ochucené koprem, petrželkou a dalšími bylinkami. Paça (pacha) želé se vařilo z vepřových nebo kuřecích hlav a stehýnek. Omáčky s různým základem známe pod společným názvem manca ( mandzha ) - cibulová omáčka, omáčka se šťovíkem, omáčka se smetanou, vaječná omáčka se sýrem a další [16] .

Náboženství

Před přestěhováním do Besarábie patřily Gagauzové na Balkáně k bulharské a řecké pravoslavné církvi. Po přesídlení na počátku 19. století přešly části gagauzského obyvatelstva z území jižní Dobrudže na území Besarábie, Gagauzové na novém území spolu se zbytkem osadníků do lůna ruské Pravoslavná církev . Většina Gagauzů v Moldavsku je v současné době pravoslavná. Rozšířené jsou také protestantské sbory: baptisté a letniční .

Manželství

Moldavští Gagauzové se dlouhou dobu vyznačovali převahou monoetnických manželství: ze 100 manželství uzavřených v roce 1970 bylo 73 monoetnických a ze 100 manželství uzavřených v roce 2003 jich bylo 77 [17] . V roce 2003 si gagauzští muži z Moldavska častěji brali ženy své národnosti (78 %), méně často s Moldavany (9 %), Bulhary (5 %), Rusy (4 %) a Ukrajinci (3 %) [18] . Pro gagauzské ženy v Moldavsku v roce 2003 tato čísla byla: 75 %, 8 %, 5 %, 4 % a 5 % [18] . Kišiněvští Gagauzové se naopak vyznačují převážně národnostními smíšenými manželstvími, která v roce 2000 tvořila 97 % všech sňatků Gagauzů obou pohlaví [19] . V roce 2018 se počet monoetnických sňatků snížil.

Jména

Gagauzské jméno se skládá z osobního jména , patronyma a příjmení . Nejznámější forma jména se obvykle skládá z křestního jména a příjmení. Takový systém byl zaveden mezi Gagauzy ve druhé polovině 20. století. Moderní osobní jména Gagauzů patří do různých období. Všechna jména jsou křesťanská. Většina jmen je řeckého, bulharského, latinského původu. V poslední době si Gagauzové stále častěji vypůjčují cizí jména.

Jméno dítěte se uvádí dvěma způsoby:

Gagauzská příjmení jsou balkánského původu. Jsou především z gagauzského, bulharského a řeckého jazyka. Navíc příjmení pocházejí z profesí, přezdívek ulice a jména otce. Při uzavírání civilního sňatku přijímá žena příjmení svého manžela.

Světový kongres Gagauzů

Gagauzský kongres se koná každé tři roky (od roku 2006) v hlavním městě ATU Gagauzia , městě Comrat . Sbírá Gagauzské lidi z celého světa.

Vyrovnání

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Bez zohlednění populace Podněstří (PMR)
  2. ↑ Podněstří ( PMR ) je právně součástí Moldavska, ve skutečnosti samozvaného státu, který uznávají pouze dva částečně uznané státy: Jižní Osetie a Abcházie . Sčítání lidu v Moldavsku ve dnech 5. – 12. října 2004 bylo provedeno bez zohlednění obyvatel PMR . V PMR v roce 2004 proběhlo ve dnech 11.-18.11.2004 nezávislé sčítání lidu. - 2. Populace Podněstří podle sčítání lidu v roce 2004 - 555,5 tisíce lidí Archivní kopie ze 14. května 2011 na Wayback Machine ("Olivia-press" (Tiraspol) a vlastní informace Demoscope, 7. září) // Demoscope Weekly . č. 213-214 ze dne 12.-25.9.2005
  3. ↑ 1 2 Celoukrajinské sčítání lidu v roce 2001. Ruská verze. Výsledek. Národnost a mateřský jazyk . Získáno 19. března 2011. Archivováno z originálu 21. srpna 2011.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 6 All-Russian Population Census 2010 Archivováno 14. května 2020 na Wayback Machine (viz: 04-01 Archivováno 10. prosince 2019 na Wayback Machine a 04-04 Archivováno 6. září na Wayback Machine 8 )
  5. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Guboglo, 1998 .
  6. ↑ 1 2 3 Guboglo, Feigina, Kolsa, 2006 .
  7. ↑ Marinov, V. K otázce původu gagauzitu v Bulharsku Archivní kopie ze 7. července 2016 na Wayback Machine // Collection in Honor of Yordan Zahariev, Sofia 1964, str. 157-158, 166-167
  8. ↑ 1 2 Gagauzský // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
  9. ↑ 1 2 Alexander Varzari, Vladimir Charkov, Wolfgang Stephan, Valentin Dergachev, Valerij Puzyrev. Hledání původu Gagauze: závěry z analýzy Y-chromozomů  // American Journal of Human Biology: The Official Journal of the Human Biology Council. — 2009-5. - T. 21 , č.p. 3 . - S. 326-336 . — ISSN 1520-6300 . - doi : 10.1002/ajhb.20863 . Archivováno z originálu 30. července 2018.
  10. ↑ 1 2 Alena Kushniarevich, Olga Utevska, Marina Chuhryaeva, Anastasia Agdzhoyan, Khadizhat Dibirova. Genetické dědictví balto-slovansky mluvících populací: Syntéza autozomálních, mitochondriálních a Y-chromozomálních dat  // PloS One. - 2015. - T. 10 , no. 9 . — S. e0135820 . — ISSN 1932-6203 . - doi : 10.1371/journal.pone.0135820 . Archivováno z originálu 30. července 2018.
  11. ↑ Varna // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
  12. ↑ Historie Moldavské republiky. Od starověku do současnosti = Istoria Republicii Moldova: din cele mai vechi timpuri pină în zilele noastre / Asociace vědců Moldavska pojmenovaná po. N. Milescu-Spataru. - ed. 2., revidováno a rozšířeno. - Kišiněv : Elan Poligraf, 2002. - S. 146. - 360 s. — ISBN 9975-9719-5-4 .
  13. ↑ Zákon Moldavské republiky „O zvláštním právním postavení Gagauzie (Gagauz Yeri)“ Nr.344-XIII ze dne 23.12.94 . www.minelres.lv Datum přístupu: 20. března 2011. Archivováno z originálu 24. října 2014.
  14. ↑ Jazyky národů SSSR: v 5 svazcích. Turecké jazyky. - M .: Nauka , 1966. - T. 2. - S. 112-113.
  15. ↑ Nikoglo D.E. Výživový systém Gagauzů v 19. - počátkem 20. století. - Kišiněv, 2004. - S. 66-70.
  16. ↑ Nikoglo D. E. Potravinové tradice // Historie a kultura Gagauzů. - Kišiněv, 2006. - S. 717, 723-724.
  17. ↑ Ostapenko, Subbotina, Nesterová, 2012 , str. 131.
  18. ↑ 1 2 Ostapenko, Subbotina, Nesterová, 2012 , str. 133.
  19. ↑ Ostapenko, Subbotina, Nesterová, 2012 , str. 137.
  20. ↑ アーカイブされたコピー. Získáno 24. listopadu 2007. Archivováno z originálu 24. listopadu 2007.
  21. ↑ 2. Počet obyvatel Podněstří podle sčítání lidu v roce 2004 je 555,5 tisíce lidí Archivní kopie ze 14. května 2011 na Wayback Machine („Olivia-press“ (Tiraspol) a vlastní informace Demoscope, 7. září) // Demoscope Weekly . č. 213-214 ze dne 12.-25.9.2005
  22. ↑ Statistická ročenka PMR 2013 (nepřístupný odkaz) . Získáno 29. září 2014. Archivováno z originálu 13. května 2014. 
  23. ↑ Celoukrajinské sčítání lidu 2001 | Ruská verze | Výsledky | Hlavní výsledky sčítání | Národnostní složení obyvatelstva: . Získáno 14. září 2014. Archivováno z originálu 4. května 2011.
  24. ↑ "Tváře Ruska" - etnické skupiny a národy (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 14. září 2014. Archivováno z originálu 22. srpna 2007. 
  25. ↑ Národní rada pro spolupráci v etnických a demografických otázkách. Etnicky minoritní komunita Archivováno 6. července 2011 na Wayback Machine  (bulharština)
  26. ↑ 1 2 Joshua Project. Gagauzi Turk Archivováno 19. února 2009 na Wayback Machine 
  27. ↑ Národní složení Kazachstánu podle sčítání lidu v roce 1989. Demoscope . Získáno 14. září 2014. Archivováno z originálu 4. června 2011.
  28. ↑ Rozdělení obyvatelstva Litevské republiky podle národnostního složení a státní příslušnosti k 7. 1. 2009. Archivováno 18. září 2016 na Wayback Machine  (lotyšština)

Literatura

v Rusku do jiných jazyků

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích
 Turkické národy
 Národy Moldavska
Více než 1 milion lidíMoldavané
Od 100 tisíc do 1 milionu lidí
Od 10 tisíc do 100 tisíc lidí
Od 1 tisíce do 10 tisíc lidí
 Národy Ukrajiny
více než 10 milionů lidíUkrajinci
od 1 do 10 milionů lidíRusové
od 200 tisíc do 1 milionu lidí
od 100 do 200 tisíc lidí
od 30 do 100 tisíc lidí