Sámské jazyky | |
---|---|
Taxon | podskupina |
plocha | Norsko , Rusko , Finsko , Švédsko |
Počet médií | asi 25 tisíc lidí (podle součtu mluvčích sámštiny) |
Klasifikace | |
Kategorie | Jazyky Eurasie |
ugrofinská větev Finsko-permská dílčí větev Finsko-volžská skupina | |
Sloučenina | |
Východní Sámština, Západní Sámština | |
Doba separace | 8. století našeho letopočtu E. [jeden] |
Procento shody | 87 % |
Kódy jazykových skupin | |
GOST 7.75–97 | saa 575 |
ISO 639-2 | smi |
ISO 639-5 | smi |
Saamské jazyky jsou skupinou příbuzných jazyků, kterými mluví Saamové (zastaralý název je Laponština ) na severu Skandinávského poloostrova , ve Finsku a na poloostrově Kola v Rusku .
Jsou součástí finsko-volžské skupiny ugrofinské větve uralské jazykové rodiny [2] . Jako součást skupiny Finno-Volga tvoří Sámské jazyky jednu z podskupin, blíže příbuznou baltsko-finské podskupině (která zahrnuje finské , karelské a estonské jazyky ) a v menší míře s marijskou a mordovskou podskupinou . .
Celkový počet přenašečů je asi 25 tisíc lidí, s odhadem populace Sámů do 80 tisíc.
Sámskými jazyky se mluví v severním Norsku , severním Švédsku a Finsku a na poloostrově Kola v Rusku. Několik Saami mluvčích žije na Ukrajině (3 mluvčí z celkem 136 Saami v roce 2001 [3] ) a v dalších zemích.
Sámské jazyky tvoří dialektové kontinuum . V ruské tradici se obvykle mluví o jediném sámském jazyce („loparský jazyk“) a jeho četných dialektech [2] , nicméně tato otázka zůstává dodnes diskutabilní. K Sámským jazykům existují různé přístupy – jako jeden jazyk se čtyřmi hlavními dialekty, nebo jako čtyři různé Sámské jazyky [4] . V důsledku tohoto problému je posuzován i problém, jak přistupovat ke kultuře Saamů – jako jediné kultuře s regionálními charakteristikami, nebo jako čtyři různé kultury [5] . Sámské jazyky (dialekty), i přes gramatické a lexikální podobnosti mezi nimi , se od sebe značně liší, a proto si zástupci různých sámských jazyků (dialektů) často navzájem nerozumí [6] .
Saamské jazyky jsou rozděleny do dvou hlavních skupin: západní (jazyky v Norsku, Švédsku a části Finska) a východní (část jazyků Finska a jazyky v Rusku).
Původ Sámů a jejich jazyků je předmětem mnoha debat; předpokládá se, že předkové moderních Saamů ve starověku přešli z jazyka neznámé genetické příslušnosti (zanechávající „ předsámský substrát “ neuralského původu v saamských jazycích) na jazyk blízký protobaltské finštině . a poté zažil silný vliv sousedních jazyků - jak ugrofinských, tak i dalších [19] .
Sámština (jeden nebo více samských jazyků) je oficiální v některých obcích (komuny, komunity) v Norsku, Finsku a Švédsku.
Podle § 17 současné finské ústavy má obyvatelstvo Saamů této země právo na zachování a rozvoj svého jazyka a kultury . Stejný odstavec ústavy zakotvuje právo Saamů používat svůj jazyk ve vládě. V severní části Finska existuje zvláštní územní celek, region Saami Finsko , na jehož území mají Saamové podle § 121 finské ústavy kulturní a jazykovou autonomii [20] .
Ve všech čtyřech zemích, kde Sámové žijí, vyjadřují úřady své znepokojení nad zachováním sámských jazyků. Sámština se v současné době v různé míře vyučuje ve školkách a školách.
V Norsku, Finsku a Švédsku se na některých vysokých školách vyučuje sámština. Předpokládá se, že Murmanská státní univerzita humanitních věd se stane první takovou univerzitou v Rusku : v akademickém roce 2012-2013 zahájí výuku sámštiny a sámské kultury v rámci magisterského programu "Lingvistika" [21] .
Misijní písmo pro cizí Saamy založené na latinské abecedě vzniklo v 17. století ve Švédsku pro Ume-Saamy; byl to starý švédsko-sámský literární jazyk . V první polovině 18. století se písmo objevilo pro norské Sámy a na začátku 19. století pro finské. V roce 1978 byla ustavena komise, která vypracovala jednotný pravopis pro severní cizí sámské jazyky . Jazyk se vyučuje na základních školách.
V Ruské říši byly pro Kola Saami v letech 1880-1890 vydávány knihy na základě azbuky .
V roce 1933 byla pro Kola Saami schválena nová abeceda založená na latinské abecedě, která byla vyvíjena od roku 1926. V roce 1937 byla nahrazena azbukou, vyšel nový základ, ale v témže roce zanikla výuka v sámštině na školách.
Novou verzi cyrilského písma pro Kola Saami uvedl v základu A. A. Antonova v roce 1982; vyšly i další knihy pro děti. V roce 1985 vyšel v redakci R. D. Kurucha objemný sámsko -ruský slovník kildinského sámského jazyka (dialekt) .
Fonetika a fonologie sámských jazyků je velmi složitá: existují dlouhé a krátké samohlásky a souhlásky ( geminace ), dvojhlásky a trojhlásky ; morfologickou roli hraje systém střídání samohlásek a souhlásek (ve kterém se liší několik stupňů kvantity a kvality hlásek); důraz padá na první slabiku , sekundární - na následující liché slabiky (ale ne na poslední); omezení na použití fonémů jsou docela četná .
Na rozdíl od většiny ugrofinských jazyků je aglutinace v mnohem větší míře kombinována s vysoce rozvinutým ohýbáním kmene (nebo vnitřním ohýbáním ), tedy vyjádřením gramatických významů prostřednictvím pravidelných střídání samohlásek a souhlásek kmene slova v paradigmatickou sérii.
Mezi gramatické rysy patří přítomnost duálního čísla ve většině jazyků . Rod chybí. V syntaxi , na rozdíl od baltsko-finských jazyků , neexistuje žádná shoda mezi adjektivy-definicemi a podstatnými jmény v čísle a pádu.
Sámské jazyky mají obvykle 8 pádů : nominativ ( nominativ ), genitiv ( genitiv ), akuzativ ( akuzativ ), obrázkový ( essive ), lokativ ( insive -elativ), dativ-směrový ( dativ - illative ), deprivativ ( abessive ) , společný ( komitativní ). Pádové významy se vyjadřují nejen pády, ale i postpozicemi a předložkami . Kromě toho hlavního existuje osobní přivlastňovací skloňování .
SlovesoSloveso má čtyři časy a čtyři způsoby, kladné a záporné konjugace. Nekonečné slovesné tvary jsou reprezentovány infinitivem , příčestí, gerundiem a slovesnými podstatnými jmény.
Syntax se vyznačuje nesouborovým spojením, ve kterém je časová, kauzální, podmíněná, vyšetřovací atd. závislost mezi větami vyjádřena sekvenčním výčtem jednoduchých vět. Slovosled je relativně volný. Definice předcházejí vymezovanému slovu, typická je juxtapozice (použití dvou podstatných jmen v nominativu, což odpovídá definiční konstrukci).
Ve slovní zásobě jsou zaznamenány výpůjčky z baltsko-finských, ruských , samojedských a germánských jazyků . Část slovní zásoby sámských jazyků nemá obdoby v jiných ugrofinských jazycích ( předugrofinský substrát ).
Slovníky a encyklopedie | ||||
---|---|---|---|---|
|
ugrofinské jazyky | |||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Poznámky † - mrtvé jazyky 1 možná odkazuje na pobaltsko-finské 2 možná odkazuje k mordovštině |
Švédska | Jazyky a dialekty|
---|---|
Dialekty švédského jazyka |
|
Samostatné dialekty (příslovce) | |
Menšinové jazyky |