Trope

Trope (z jiného řeckého τρόπος  „obrat“) je stylistická postava , slovo nebo výraz používaný v přeneseném smyslu za účelem zvýšení obraznosti jazyka, umělecké expresivity řeči. Tropy jsou široce používány v literárních dílech , řečnictví a v každodenní řeči.

Neexistuje obecně přijímaná klasifikace tropů, ale obecným trendem ve vývoji teorie tropů je snižování jejich počtu spolu se zefektivněním pojmového systému a terminologie. Vymezení tropů od figur není vždy jednoznačné, klasifikace některých řečových figur (např. epiteton , přirovnání , parafráze , hyperbola , litota ) vyvolává v této věci polemiku [1] . M. L. Gasparov a další literární kritici považují tropy za postavy „přehodnocení významu“. Podle toho jsou tropy v užším slova smyslu: ironie , metafora a její odrůdy ( katachrézea personifikace ), stejně jako metonymie a její variety ( synekdocha a antonomasie ).

V moderní filologii je zvykem rozlišovat tropy poetické a lingvistické. Ty první fungují jako umělecké prostředky a nahrazují běžný myšlenkový projev netriviálním, osobně zabarveným výrazem. Plní obrazovou, expresivně-hodnotící funkci, „aktivují vnímání posluchače (čtenáře), který alegorii koreluje s přímým označením subjektu, jako by dešifrovaly řečový obrat, přičemž současně hodnotí jeho přesnost a výraznost“ [2 ] . Druhým jsou ustálená fakta jazyka, fixovaná vysvětlujícími slovníky: jsou to fráze, v nichž v důsledku opakovaného použití již není pociťováno přenášení významu. Pokud básnické tropy zahrnují hru přímých a obrazných významů slov (například na základě podobnosti ( metafora ) nebo objektivního, logického spojení mezi tím, co se nazývá nebo implikuje ( metonymie )), pak v jazykových tropech kdysi nový význam vytěsňuje staré; pokud básnické tropy poskytují možnost nahradit obrazný výraz přímým označením předmětu, pak nelze jazykové tropy nahradit jediným slovem. Není náhodou, že k lingvistickým tropům („křídlo letadla“, „záda židle“, „podat ruku a srdce“, „slunce zapadlo“ atd.) na rozdíl od důrazně polysémantické poetické tropy, které mají přesně definované významy: „hruď“, „oční bulva“, „volný verš“, „bohatý rým“ atd.

Od druhé poloviny 20. století byly cesty aktivně studovány v rámci strukturalistického paradigmatu a neorétoriky vědci jako R. Jacobson , R. Barth , C. Todorov , představitelé Lutychské školy a další. Byly identifikovány tři hlavní tropy: metafora , metonymie a synekdocha . Pokusy identifikovat z nich jeden původní trop, na který by se daly zbylé dva zredukovat, přinesly protichůdné výsledky. Lutychovská škola a Ts. Todorov tedy vidí takový primární trop v synekdoche a U. Eco  v metafoře [3] .

Poznámky

  1. ↑ Figurky Archivní kopie ze dne 14. července 2014 na Wayback Machine  (nepřístupný odkaz od 14.06.2016 [2316 dnů]) // Literary Encyclopedia: In 12 vols. M., 1929-1939; Panov M. I. Ed. T. A. Ladyzhenskaya a A. K. Mikhalskaya. Cesty // Pedagogická nauka o řeči. Odkaz na slovník. - M .: Flint, věda . - 1998. // Pedagogická nauka o řeči: Slovník-příručka / ed. T. A. Ladyzhenskaya, A. K. Mikhalskaya. M.: Flinta; Věda, 1998.
  2. ↑ Chernets L.V., Semenov V.B., Skiba V.A. Školní slovník literárních pojmů. - Moskva: Vzdělávání, 2007. - S. 142. - 352 s. — ISBN 5-09-014927-5 .
  3. ↑ Panov M. I. Ed. T. A. Ladyzhenskaya a A. K. Mikhalskaya. Cesty // Pedagogická nauka o řeči. Odkaz na slovník. - M .: Flint, věda . - 1998. // Pedagogická nauka o řeči: Slovník-příručka / ed. T. A. Ladyzhenskaya, A. K. Mikhalskaya. M.: Flinta; Věda, 1998.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie