Seleukové ( lat. seleuci , seleuciani ) nebo Germáni ( lat. hermiae , hermiani ) - heretici konce III - začátku V. století , popsali Philastrius v knize „Liber de Haeresibus“ a Augustin v knize „De Haeresibus ad Quodvultdeum Liber Unus"; u prvního autora je to 55 hereze, u druhého autora je to 59 hereze. První jméno dostali tito heretici na počest Seleuka, filozofa Galacie, a druhé - na počest filozofa Hermiase. Seleucus ( lat. Seleucianis ) i Hermias ( lat. Hermianis ) byli stoupenci učení Hermogena z Tarsu . Podle učení Seleučanů: hmota je spoluvěčná s Bohem a není jím stvořena; Bůh nestvořil duše, ale duše jsou stvořeny anděly z ohně a vzduchu; zlo pochází v některých případech od Boha a v jiných z hmoty; tělo Ježíše Krista po Nanebevstoupení skončilo na Slunci a sám Kristus se vrátil k Otci (Seleuciáni vyvodili tento závěr ze slov Písma svatého : „Učinil v nich příbytek slunci“ ( Ž. 18:5 )); nebe neexistuje; vodní křest není potřeba (Seleuciáni vyvodili tento závěr ze slov Písma svatého : „Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým“ ( Marek 1:8 )). Seleuciáni popírali vzkříšení z mrtvých, chápali vzkříšení jako pokračování lidskosti v rodících se dětech. Filastrie a Augustin o počtu těchto kacířů nic nehlásí.