Čtyři evangelia Ivana Alexandra

Čtyři evangelia (cara) Jana-Alexandra , ( bulharsky. Čtyři evangelia o (caru) Ivanu Aleksanderovi ) také londýnské (čtyři) evangelium  je iluminovaný rukopis , který vznikl v letech 1355-1356 pro cara druhého bulharského Království John-Alexander . Jeden z nejdůležitějších rukopisů středověké kultury Bulharska .

Rukopis nyní v Britské knihovně ( Add. MS 39627 ) obsahuje všechna čtyři kanonická evangelia a některé další texty. Rukopis je ilustrován 366 miniaturami a skládá se z 286 listů pergamenu o rozměrech 33 x 24,3 centimetrů s číslováním doplněným později.

Historie

Celý text rukopisu napsal mnich jménem Simeon v letech 1355-1356 na příkaz Jana Alexandra ; pravděpodobně byla kniha určena pro použití v osobní královské kapli. Jméno mnicha uvádí on v tiráži na str. 275 [1] . Není jasné, zda byl Simeon také tím, kdo ilustroval rukopis. Na miniaturách pracovali nejméně tři různí umělci, ale jako obvykle nejsou nikde uvedena jejich jména. Rukopis rukopisu prozrazuje podobnost se seznamem rukopisu Konstantina Manasseyho , jehož autorem byla Tyrnovská knižní škola v letech 1344-1345.

Poté, co Turci v roce 1393 dobyli Veliko Tarnovo , byl rukopis převezen do Moldavského knížectví , pravděpodobně jedním z bulharských uprchlíků. Později byl zakoupen nákladem Alexandra I. Dobrého , což se odráží v doslovu červeným inkoustem na páté stránce. Dále je zde mezera v informacích o umístění rukopisu, ale v listině ze 17. století je zmíněn jako součást sbírky kláštera sv. Pavla na Athosu [2] .

V roce 1837 navštívil klášter anglický cestovatel a sběratel Robert Curzon . Rukopis podle něj dostal darem od opata, [3] ale Milner-Galland jej popisuje jako „bezostyšně zpronevěřený“ [4] . Poprvé byl rukopis představen akademickému světu v roce 1849, kdy Curzon sestavil popis své sbírky. Přímé seznámení s originálem bylo nemožné, což dalo vzniknout různým druhům spekulací. Curzonův syn však v roce 1876 umístil svou sbírku v Britském muzeu natrvalo a jeho dcera Darea ji v roce 1917 zcela přenesla do muzea. V roce 1973, se vznikem Britské knihovny, byl rukopis přesunut tam [2] .

Viz také

Poznámky

  1. Dimitrová, 23
  2. 1 2 Dimitrová, 21
  3. Dimitrová, 22
  4. Milner-Gulland, 302

Zdroje