AGS (tým Formule 1)

Automobiles Gonfaronnaises Sportives ( AGS ) je francouzský závodní tým a konstruktér, který soutěžil v řadě závodních sérií, včetně Formule 1 .

Nadace

Historie týmu začala na konci 60. let 20. století, kdy se francouzský mechanik Henri Julien, který vlastnil čerpací stanici a garáž ve vesnici Gonfaron v provincii Var, rozhodl postavit závodní vozy. Sám Julien se pravidelně účastnil závodních vozů juniorských závodních tříd. Byl průměrným závodním jezdcem, ale měl Ph.D., a nakonec se rozhodl zaměřit se konkrétně na stavbu závodních vozů. Tak se objevil AGS, jehož zkratka znamená „závodní auta z Gonfaronu“.

První představení

První vůz AGS byl uveden na trh v roce 1969. Byl to malý vůz Formule France. Auto navrhl Julienův žák, belgický mechanik Christan Vanderplein. Brzy AGS přešlo na stavbu vozů pro Formuli 3, i když Francouzi v boji proti vozům Martini, které této sérii v 70. letech dominovaly, příliš úspěchů nedosáhli.

AGS udělala další krok vpřed v roce 1978, kdy byl vyroben první vůz Formule 2. Byla to vážná výzva a zpočátku to bylo pro AGS těžké - týmu se nepodařilo získat body v šampionátech 1978 a 1979. Pak už to ale šlo jako po másle a tým začal pravidelně bodovat, po kterých následovala vítězství. Konečně, v posledním závodě sezóny-84, Philipp Shtreif dokázal vyhrát.

V roce 1985 závodil AGS ve Formuli 3000 (Streif skončil 8. v šampionátu), ale Julienovi se tam nelíbilo a vážně uvažoval o skoku do nejvyšší třídy závodů - Formule 1.

Formule 1

Debut týmu v Grand Prix se konal v Monze na podzim roku 1986. Vůz s indexem JH21C postavil Vanderplein na základě loňského vozu F3000 s použitím řady náhradních dílů z minulých vozů Renault a vybavený turbomotorem Motori Moderni . Personál týmu v době debutu tvořilo pouhých sedm lidí a stále sídlil ve stejné garáži v Gonfaronu . V týdnech před debutem se vážně diskutovalo o možnosti, že by v jeho debutové Grand Prix řídil vůz AGS nikdo jiný než Didier Pironi, ale vše se omezilo na testy, po kterých se Pironi odmítl vrátit. Do týmu byl pozván mladý Ital Ivan Capelli. V závodě startoval z 25. místa a odstoupil s defektem. Další závod se opět příliš nepovedl – v Estorilu už po šesti kolech vypadl Capelli ze závodu kvůli problémům s převodovkou.

Pro sezónu 1987 byl podvozek poněkud přepracován, přejmenován na JH22 a vybaven atmosférickým motorem Cosworth DFZ. Tým se opět rozhodl přihlásit do šampionátu jediný vůz, jehož pilotem byl Francouz Pascal Fabre.

Fabre neměl dostatek hvězd z oblohy, nelišil se zejména rychlostí, ale byl spolehlivý. Totéž by se dalo říci o jeho autě. Osm dojezdů v prvních deseti závodech, vždy poslední, kde je vidět šachovnicová vlajka, nejlepší výsledek je 9., nejbližší cíl je 5 kol. V Rakousku Fabre skončil, ale byl tak daleko, že se nekvalifikoval. Poté se Francouz třikrát nekvalifikoval a v Suzuce ho nahradil Roberto Moreno. Brazilec zpočátku nevypadal o moc lépe než Fabr, ale v Austrálii bylo štěstí v podobě hromadných shromáždění a diskvalifikace Ayrtona Senny po dojezdu - Moreno získal celý bod.

Sezóna 88 začala jako růžová: nový vůz JH23 , uzavření smlouvy s významným sponzorem - francouzskou "skupinou Bouygues", zahájení výstavby nové základny. Do týmu se vrátil Streiff, který za ni hrál ve formuli 2. Jenže pak, jak už to v historii malých týmů bývá, se přes noc všechno zhroutilo. Bouygues stáhl sponzorství a základna musela být pozastavena. Tým, zbavený peněz a možností rozvoje, přirozeně nemohl dosáhnout žádných sportovních úspěchů. Nový vůz byl lepší než ty předchozí, ale málo spolehlivý – za celou sezonu se Shtreifovi podařilo dojet do cíle jen pětkrát, nejlepší z toho bylo osmé místo v Suzuce.

V zimě roku 1989 odešel Vanderplein k Enzo Colonimu a vzal s sebou většinu inženýrů a mechaniků. Při testech v únorovém Riu měl Shtreif těžkou nehodu – Francouz ochrnul od pasu dolů. Incident Juliena natolik šokoval, že tým prodal ambicióznímu Francouzovi Cyrilu de Rouvre. Streifa nahradil Gabriele Tarquini, jehož partnerem byl bratr Manfreda Winkelhocka, který zemřel v roce 1985, Joachim. Tým zahájil sezónu s loňským podvozkem, který po drobných revizích získal index JH23B .

Nedostatek financí a zastaralé vybavení nezabránilo Tarquini předvádět celkem slušné výsledky. V Monaku jel Ital šestý, když selhala elektrika (v tu chvíli bylo na trati 16 pilotů). V Mexiku vůz nezklamal a Gabriele se konečně dočkal kýženého bodu. Další závod se jel ve Phoenixu a dopadl snad nejdramatičtěji v historii týmu - v posledním kole se Tarquini dokázal dostat před Thierryho Boutsena a zajet šesté místo, ale dvě zatáčky před cílem motor selhal. Pravda, v šampionátu reprezentoval tým vlastně jeden vůz – Winkelhock sedmkrát za sebou neuspěl v předkvalifikaci a po Velké ceně Francie byl z týmu vyloučen.

Místo Winkelhocka byl do týmu vzat Francouz Yannick Dalm. V Silverstone tým konečně postavil nový vůz - JH24 . A tím všechny úspěchy AGS té sezóny skončily: Silverstone se stal jediným závodem z těch zbývajících, kde se Tarquini dokázal kvalifikovat, ale ukázal se v něm pouze 29krát a na start se nedostal. Ve všech ostatních závodech sezóny se Tarquini a Dalma nedokázali předkvalifikovat.

Sezóna 90 začala pro tým již dobře známý - žádné peníze, žádné nové auto, je tu stará sestava pilotů. V San Marinu spatřila světlo nová JH25 navržená designérem Michelem Costou, ale ani ta nepřinesla velký úspěch. Výsledek sezóny - 12x neprošla předkvalifikace, 10 - kvalifikace, pouze tři cíle, z toho nejlepší do devátého místa. V zimě de Rouvre úplně ztratil zájem o své potomky a začal vážně diskutovat o možnosti jeho spojení s týmem Gerarda Larousse. Unavený čekáním na počasí u moře se vydal do továrního týmu Peugeot Dalma. Nahradil ho nejzkušenější Švéd Stefan Johansson.

Stále nebyly peníze. Tým se připravoval na zahájení sezóny s novým vozem - JH26. Byl však postaven pouze model aerodynamického tunelu. V prvním závodě sezóny '91 ve Phoenixu dokázal Tarquini dojet na 8. místě a tým to oslavil slavnostní večeří v McDonald's . Nevěděli, že tento finiš bude pro AGS v té sezóně jediný a poslední v jeho historii...

Po Velké ceně Brazílie (kde se Johansson nekvalifikoval a Tarquini havaroval v prvním kole) de Rouvre tým prodal. Novými majiteli AGS se stali Italové Gabriele Rafanelli a Patrizio Cantu. Po jejich příchodu došlo v týmu k řadě přeskupení – návrat Vanderpleina nahradil Costu a závodního inženýra Petera Wysse, který tým vlastně řídil v prvních dvou závodech, nahradil Mario Tollentino, který přišel z Modeny. Johansson byl vyhozen a nahrazen mladým Italem Fabrizio Barbazza. Tým učinil neobvyklé rozhodnutí - odmítnout práci s podvozkem JH26, vrátit se k loňskému JH25 za účelem postavit zcela nový vůz - JH27 pro závěrečné závody sezóny . Ve skutečnosti o tom mohl rozhodnout pouze tým, jehož vozy se kvůli naprosté absenci reklamních nálepek nazývaly „bílí sloni“.

Všechny tyto permutace však nepřinesly žádný efekt. Tarquini se ještě dokázal postavit na start v Monaku, ale pak následovala dlouhá šňůra, kdy chybělo 26 nejlepších v kvalifikaci. A ve druhé polovině sezony, kdy se tým musel vrátit do předkvalifikace, začalo v pátek ráno vše končit.

Debut nového vozu byl naplánován na Monzu. Několik málo zaměstnanců týmu pracovalo během týdne před závodem téměř nepřetržitě, aby se JH27 mohl postavit na start, ale vše skončilo selháním motoru v předkvalifikaci v Tarquiniho voze ihned po opuštění boxové uličky. Jediným úspěchem Itala ve zbývajících závodech byla kvalifikace v Estorilu, ale nepodařilo se mu postavit na start. Poté Gabriele odešla do Fondmetalu. Španělsko-91 byl posledním závodem v historii týmu - Barbazza a Olivier Gruillard, kteří nahradili Tarquiniho, jako obvykle neprošli předkvalifikací a po závodě italští majitelé AGS oznámili, že tým končí svou účast v mistrovství světa.

Julienova škola

Tím však historie AGS neskončila. Poté, co Julien utrpěl fiasko v hlavních ligách motoristického sportu, rozhodl se otevřít autoškolu. Dnes je AGS úspěšná společnost, která vlastní svou vlastní základnu a malou závodní dráhu, kde může každý „ochutnat, jak chutná Formule 1“. Garáž AGS má nyní nejen vozy vlastní výroby, ale také podvozky Arrows, Jordan a Prost

Výsledky v mistrovství světa formule 1

Poznámky

Odkazy

• AGS: malý tým z francouzského venkova